Evropské státy se shodují na nutnosti snížit závislost na Asii a USA, zásadně se ale rozcházejí ve strategii. Francie prosazuje posílení domácích kapacit a evropský původ produktů, země jako Německo či Nizozemsko odmítají drahé budování kompletního řetězce a chtějí sázet jen na své nejsilnější obory. Menší státy se obávají, že unijní fondy skončí pouze u stávajících průmyslových center.
Výrobní zařízení z Nizozemska, čipy pro elektromobily, nové výrobní linky na polovodiče. Evropa sází na různé segmenty čipového průmyslu, aby posílila svou pozici na globálním trhu. Jednotlivé členské státy se shodují, že blok musí snížit svou závislost na zahraničních dodavatelích. Rozcházejí se ale v názoru na to, které technologie má Evropa upřednostňovat. A také jak velkou část produkce si zajistit doma a kam by měly směřovat investice.
Rozšíření výrobních kapacit
Nařízení o čipech (Chips Act) představuje snahu EU posílit evropský polovodičový průmysl a snížit závislost na dodavatelích mimo blok. První verze těchto pravidel, schválená v roce 2023, se zaměřovala na rozšiřování výrobních kapacit v Evropě.
Návrh „Aktu o čipech 2.0“, který Komise představila v červnu, volí komplexnější přístup. Zahrnuje vše od vývoje čipů a jejich výroby až po evropská průmyslová odvětví, která polovodiče nakupují a využívají. Podle Komise pomohl první akt mobilizovat investice v hodnotě více než 52 miliard eur (1,3 bilionu korun) a podpořil přibližně 46 tisíc přímých i nepřímých pracovních míst. Další fáze však přináší komplikovanější otázku. V čem přesně potřebuje být Evropa nezávislá na dovozu?
Evropa nemusí vyrábět všechno
V Evropě panuje široká shoda na nutnosti snížit strategické závislosti. Mnohem menší zájem je však o snahu vybudovat na evropské půdě kompletní kopii globálního polovodičového průmyslu.
„Odolnost není totéž co soběstačnost. Evropa nemusí být světovým lídrem ve všem. Trvalo by to příliš dlouho a bylo by to příliš nákladné,“ prohlásil nizozemský velvyslanec Pieter Jan Kleiweg de Zwaan během debaty Rady EU o této problematice.
Argumentoval tím, že by kontinent měl v první řadě omezit svou závislost a diverzifikovat dodavatelské řetězce. Ale přitom i nadále spolupracovat s mezinárodními partnery. Podle něj by Evropa měla investovat do oblastí, v nichž se může stát dominantní. Poukázal přitom na výrobce zařízení pro polovodičový průmysl, jako je společnost ASML, na fotonické čipy a na evropské rychle rostoucí technologické firmy.
Francie prosazuje ve větší míře posílení domácích kapacit. Benjamin Haddad, francouzský ministr pro evropské záležitosti, argumentoval, že by evropský „domácí subjekt“ měl být definován především místem výroby, nikoli státní příslušností mateřské společnosti. Francie podpořila zavedení cílených požadavků na evropský původ produktů ve veřejných zakázkách a veřejnou podporu digitální infrastruktury.
Boj o správné čipy
Země jako Německo, Nizozemsko, Finsko a Itálie se v zásadě shodují, že by se Evropa měla soustředit na ty oblasti polovodičového průmyslu, v nichž již disponuje silnými společnostmi, výzkumem či infrastrukturou. Evropa by měla využívat své silné stránky, a zaměřit se na oblasti, kde může vybudovat společnosti s globálním vlivem, uvedl německý státní ministr pro evropské záležitosti Gunther Krichbaum. „Nevytváříme kopie. Budujeme evropské šampiony,“ zdůraznil.
Belgie, Malta a Španělsko zase chtějí, aby Evropa nebyla závislá ani na méně specializovaných čipech, které jsou například nezbytné pro automobilový průmysl, energetiku, zdravotnictví či zpracovatelský průmysl.
Kdo získá investice?
Rozdílné názory panují i na to, kam by měly evropské prostředky směřovat. Země s rozvinutým polovodičovým průmyslem, jako jsou Nizozemsko, Německo a Finsko, obecně prosazují, aby financování směřovalo k silným projektům a společnostem. Argumentují tím, že Evropa dokáže kapacity budovat rychleji rozšiřováním toho, co již funguje.
Země jako Rumunsko, Polsko, Portugalsko a Španělsko se však obávají, že by tento přístup mohl vést ke koncentraci finančních prostředků ve stávajících průmyslových centrech a znevýhodnit státy s méně rozvinutým polovodičovým průmyslem. Proto požadují širší přístup k evropským fondům a projektům, a to i pro menší podniky a nově vznikající odvětví.
