Přibývající výpadky v dodávkách léků jsou problém, který netrápí jen Českou republiku, ale celý svět (o potížích v USA jsme psali například zde či zde). Čeští distributoři i další ovšem upozorňují, že vzhledem k nízké cenové hladině a malému trhu lze u nás očekávat další zhoršování. Zajištění dodávek léků by navíc brzy mohl být ještě mnohem větší problém pro některé přímo řízené organizace, které dnes platí se zpožděním. Distributoři totiž oznámili, že pokud se situace rychle nespraví, mohou do těchto nemocnic léky přestat dodávat.
V tuto chvíli je na českém trhu obchodováno kolem 6500 produktů, z nichž v říjnu zhruba devět set čeští dodavatelé nedostali nebo neměli plně vykryté. Podle Rohrbachera také mají distributoři na cca 650 léků kvóty, kdy mohou od výrobce odebrat jen omezené množství.
„Největším tématem posledních měsíců a možná i let je otázka výpadků a dostupnosti léčiv na českém trhu. Jde o téma, které v posledních měsících nabývá na intenzitě a bohužel, jak bedlivě se Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) situaci sledujeme, se obáváme, že problém bude na intenzitě nadále nabývat. Nedostupnost je velmi komplexní téma a nejčastější příčinou jsou výpadky v dodávkách na úrovni výrobců – pozorujeme, že 60, 70 procent příčin je v tom, že léčivý přípravek vůbec nebyl vyroben nebo dodán na český trh,“ konstatuje náměstek ministra zdravotnictví Filip Vrubel.
Že je největší problém ve výrobě, potvrzuje také výkonný tajemník Asociace velkodistributorů léčiv (AVEL) Michal Krejsta. „Ve více než 90 procentech je důvod přerušení dodávek na straně výrobce, ať už jde o důvod výrobní, kapacitní nebo distribuční. Co je ještě horší, jsou důvody ukončení dodávek, kde tvoří zhruba jednu čtvrtinu obchodní a marketingové důvody, tedy ochota na trh marketingově vstupovat,“ uvádí Michal Krejsta.
„V branži pracuji od roku 1991 a za těch skoro 30 let jsem nezažil situaci, kdy by výpadky byly v takové míře jako dnes. Hlavní problém je, že český trh není pro mnoho výrobců atraktivní – jsme trh s nejnižší cenovou úrovní. Pokud má výrobce problémy s výrobou, která se přesouvá mimo Evropu, s čímž jsou spojeny problémy logistické, problémy s dostupností i kvalitou surovin, tak když se rozhoduje, kam má produkt umístit, Česká republika mu ne vždy připadá atraktivní,“ konstatuje výkonný ředitel Alliance Healthcare Jan Rohrbacher.
„Oblasti dostupnosti se věnujeme dlouhodobě. Měření dostupnosti nazýváme service level a jde o naši základní schopnost nakoupit a prodat produkty. Letošní rok je rokem nedostatku, kdy máme problémů hodně. Hodnotové vyjádření se nyní pohybuje na 65 procentech, což je tristní. Před dvěma lety byla na 80 procentech. Míra chybovosti na úrovni distribuce, kdy naši lidé na úrovni nákupu neodhadnou nebo jednají špatně, se dá počítat maximálně do čtyř, pěti procent. Zbývajících 35 procent je problém výrobce, který není schopen dodat. To způsobuje problémy na úrovni našich zákazníků, tedy nemocnic či lékáren,“ vysvětluje Rohrbacher.
Pokuty a zrušená výběrová řízení
Rostoucí množství výpadků tak začíná dělat problémy i v souvislosti s výběrovými řízeními. Nemocnice totiž mnohdy požadují po vítězi tendru za nedodání léčiva vysoké pokuty, což s rostoucí nejistotou distributorů ohledně toho, zda vůbec lék od výrobce získá, zvyšuje neochotu se do takových výběrových řízení hlásit.
„Jedna nejmenovaná nemocnice po nás dokonce chce za nedodání jednorázovou pokutu sto tisíc korun a dva tisíce za jednu hodinu prodlení. Co mám v situaci, kdy lék nemohu koupit, dělat? Jednině vypovědět výběrové řízení. Distributor sankce z přirážky, která se dá u velkých nemocnic počítat v řádu desetin procenta, není schopen platit. Chápu, že to nemocnice potřebují zajistit, ale my jsme mezičlánek, který to při vší dobré vůli nemůže ovlivnit,“ říká k tomu Jan Rohrbacher.
„Nás to trápí také, protože to poznáváme na snižující se úspěšnosti výběrových řízení. Když jsme konečně vyřešili obchodní tajemství a naučili firmy, co to obchodní tajemství je, přichází toto, což je mnohonásobně horší. Není to totiž o administrativě a komunikaci, ale jde o světový trend,“ konstatuje obchodní náměstek FN Olomouc a odborný garant konference Hospital Management Čeněk Merta. „V naší nemocnici bylo zrušeno 25 procent veřejných zakázek na léčiva a bylo je nutno opakovat. Existují pro to dva důvody: proběhlá diskuze s obchodním tajemstvím – když firma nechtěla přiznat svou cenovou politiku a jednotkové ceny, tak se většinou do zakázek nikdo nepřihlásil. Druhý důvod, který se objevuje v poslední době, je nedostatečný přísun léčiv na český trh. Jsou už to i běžná léčiva. Nemocnice, aby se bránila, nastavuje ve smlouvě penalizační podmínky, jak kvalitativní, tak termíny dodávek, ale pak se nemůžeme divit distributorům, že se do těchto soutěží nehlásí. Po obchodním tajemství tak přichází u léčiv druhý mírný kolaps, kdy administrativně nejsou veřejné zakázky dokončovány,“ dodává Merta.
Jak problém na úrovni výrobce řešit, bohužel ale v současné chvíli nikdo příliš neví. „V průměru držíme na distribuci zásoby na tři týdny, i když u některých produktů je zásoba vyšší a u některých nižší. Ani dvou či tříměsíční zásoba by ale všechny případy výpadků nevyřešila. Pokud jde tedy o výpadky klíčových věcí v tendrech, kdy produkt není nahraditelný, musí se to nějak řešit a lépe komunikovat,“ podtrhává Rohrbacher, podle kterého může včasná komunikace problému nemocnice navést k přijetí preventivních kroků, například v některých případech k omezení příjmu pacientů, u nichž by lék ve výpadku bylo nutno nasadit.
V tuto chvíli ovšem nelze očekávat, že by se situace do budoucna zlepšovala. „Bohužel si myslím, že dostupnost se ještě zhorší,“ míní Jan Rohrbacher.
Nedostatek se může prohlubovat i z jiných důvodů, než jen kvůli výpadkům na straně výrobce. „V červenci došlo v Německu k navýšení motivace směrem k lékárnám na podíl importovaných nezaměnitelných léčivých přípravků z 0,5 na dvě procenta. Během prázdnin došlo k 10 až 15 procentnímu nárůstu importovaných léčivých přípravků. Otázka zní, jak to bude dál a odkud to budou vozit,“ poukazuje Robert Sýkora z Kyowa Kirin Pharma.
V případě reexportů a neefektivit v rámci distribuční sítě by podle ministerstva zdravotnictví měla pomoci novela zavádějící emergentní systém a další opatření zaměřená na dostupnost léků. Tato novela vyvolala vlnu kritiky, protože údajně poškodí malé lékárny a je v rozporu s evropským soutěžním právem (více jsme psali např. zde). Dosavadní průběh prvního čtení v poslanecké sněmovně ovšem naznačuje, že osud této úpravy je velmi nejistý. Ministerstvo by vedle toho mohlo zvýšit dostupnost některých přípravků tím, že by se léky nakupovaly dohromady pro celou Visegrádskou čtyřku (psali jsme zde).
Miliarda po lhůtě splatnosti
Další problém, na který distributoři velmi žehrají, jsou dluhy některých přímo řízených organizací. Ty jsou podle Jana Rohrbachera v současnosti rekordní – třem distributorům sdružených v AVEL dluží tyto nemocnice dohromady více než miliardu a každý měsíc pohledávky po lhůtě splatnosti o 30 až 40 milionů rostou.
Například společnosti Phoenix dluží přímo řízené nemocnice po lhůtě splatnosti 420 milionů; ve lhůtě splatnosti jde o 743 milionů. „Když zaplatím dodavateli za 60 dnů a příslušná nemocnice mi zaplatí za 240 dnů, musím 180 dnů profinancovat. V případě úrokové sazby 3,5 procenta, což je pro náš byznys příznivější sazba, spálím 1,75 procenta jen v úrocích,“ popisuje Petr Hudec z lékárenského velkoobchodu Phoenix.
„Není to případ všech nemocnic, ale zhruba pěti velkých. Situaci musíme intenzivně řešit, a pokud ji nevyřešíme, bude k tomu muset každý z nás individuálně přistoupit. Pokud naši vlastníci řeknou, že končíme a už do nemocnic dodávat nebudeme, oznámíme, že příští rok v těchto nemocnicích léky nebudou. Pokud se na ministerstvu nedomluvíme, nevylučuji, že se to nestane. Jisté řešení nám bylo ze strany ministerstva naznačeno, a pokud to myslí vážně, budeme rádi,“ popisuje Jan Rohrbacher.
Na druhou stranu však je pravdou, že problémy se splatností nemají zdaleka jen české nemocnice. „V České republice je platební morálka proti Slovensku výborná, i když se tam v poslední době mnoho udělalo. Naši majitelé špatnou platební morálku nelibě nesou – na Slovensku se proto ani neotevírala Aesculap akademie a některé věci se cenově směrem dolů nesmějí nabízet,“ říká člen vedení Skupiny B. Braun v České a Slovenské republice Alan Munteanu.
Jeho slova potvrzuje i jednatel společnosti Cardiomedical Ján Urban. „Na Slovensku jsme čekali na peníze i 750 dní po splatnosti, takže spolupracujeme s nemocnicemi, které jsou v dobré platební kondici. Situaci v České republice tedy tak tragicky nevidím,“ dodává Urban.
Podle Jana Rohrbachera je pozdní splatnost běžná i v dalších státech, jako je Portugalsko nebo Itálie, kde bývá delší než rok. Na druhou stranu tam ale obchodní přirážka není v řádu desetin procent jako u nás, ale pohybuje se kolem šesti až sedmi procent. Ruku v ruce se zvyšováním mezd, logistickými náklady a náklady na profinancování se tak v ČR s přirážkou menší než dvě procenta přestává distributorům služba vyplácet a u dlužných nemocnic tak zvažují změnu přístupu.
Michaela Koubová
Text je převzat z portálu Zdravotnický deník, který je součástí vydavatelství Media Network, stejně jako Ekonomický deník.
