Vláda plánuje, že do konce desetiletí na českém území vzniknou tisíce megawattů nového výkonu solárních a větrných elektráren. Dokonce chce jejich výstavbu usnadnit vytyčením tzv. akceleračních zón. Jenže vedení některých krajů to vidí jinak a výstavbu ekologických zdrojů energie komplikuje či rovnou blokuje. Dlouhodobě tak činí Kraj Vysočina a nově už i Ústecký kraj.
Podle dobře informovaného zdroje z řad investorů do zelené energetiky začal Ústecký kraj vedený hejtmanem Janem Schillerem (ANO) navádět obce, ať omezí výstavbu velkých fotovoltaických elektráren na svém území. Přitom je to právě tento kraj, který má nejvíc vhodných ploch pro umístění solárních panelů z celé republiky. Jedná se o tisíce hektarů na území bývalých či současných uhelných lomů, ale i další brownfieldové plochy.
Právě na lokality v Ústeckém kraji vsadil ČEZ, který zde má ve fázi developmentu a výstavby přes 60 projektů o souhrnném výkonu přes 2000 megawattů; ty největší překonávají hranici 100 MW. Ten však situaci na Ústecku komentuje jen velmi diplomaticky. „Se svým potenciálem je Ústecký kraj klíčovou oblastí pro rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku, s čímž se pojí i zvýšené množství žádostí o změnu územního plánu. Je pravdou, že ne vždy jsou obce těmto projektům nakloněny, podávají námitky a připomínky ke změnám územních plánů, což zdržuje celý development či dokonce znemožňuje realizaci záměru,“ zmínila mluvčí ČEZ Barbora Peterová.
Podle vyjádření ČEZ není možné stavět bez změny územně plánovacích dokumentací, na této překážce dnes ztroskotá až 30 procent záměrů v oboru zelené energetiky. „V současné chvíli chybí jasné stanovisko, v jakých lokalitách převažuje celospolečenský zájem na rozvoji čisté energetiky nad ochranou krajinného rázu. Pro zrychlení povolování je nevyhnutelné vymezení akceleračních zón v územně plánovací dokumentaci a nastavení zrychleného povolování elektráren v legislativě,“ doplnila mluvčí ČEZ.
Krajinný ráz nebo zelená energie?
Opatrně se k situaci v kraji vyjadřuje také druhý velký investor do fotovoltaik v těžebních lokalitách – skupina Sev.en. Ta zatím připravila projekty v rozsahu 130 MW, zhruba polovina z tohoto výkonu již má platné stavební povolení. „Zároveň věříme, že již v brzké době bude schválena 8. aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, která umožní rozvoj fotovoltaiky i přímo na výsypkách hnědouhelných lomů, které se připravují na ukončení těžby. Na těchto plochách budeme schopni umístit množství zdrojů, které v násobcích překonává námi v současnosti připravované kapacity,“ upozornila mluvčí Sev.en České energie Gabriela Sáričková Benešová.
Ústecký kraj uvedl, že vnímá velmi citlivě potřebu transformace regionu, včetně energetické transformace, stejně jako politiku vlády a cíle a závazky České republiky. „Rozvoj obnovitelných zdrojů by však neměl být živelný a veřejné zájmy musí být prosazovány vyváženě. Toto platí i pro Ústecký kraj a možná ještě více, jelikož se jedná o region desítky let zatížený těžkým průmyslem, včetně velké energetiky a těžby uhlí s negativními dopady na krajinu, životní prostředí a sociální oblast,“ reagoval mluvčí kraje Jan Nový.
Podle jeho slov Ústecký kraj výstavbu solárních elektráren neblokuje, i když to tak někdo může chápat. Při povolování záměrů v oboru obnovitelné energie bere v úvahu jiný veřejný zájem, třeba ochranu přírody.
Boj o větrníky na Vysočině
Odporem k rozvoji zelené energetiky byl dosud známý hlavně Kraj Vysočina, který dlouhodobě blokuje stavbu větrných elektráren na svém území kvůli dopadu na krajinný ráz. Přitom právě tento kraj má vhodné podmínky pro jejich výstavbu. Investoři zde do roku 2009 stihli postavit sedm větrných elektráren, poté už kraj další záměry nepovolil. Až teď se situace pomalu, a částečně mění.
Kraj Vysočina pod tlakem investorů do zelené energetiky ustoupil a připravil změnu strategie ochrany krajinného rázu (SOKR). Místa pro větrníky v kraji bude možné najít, ale nebude jich mnoho, řekl agentuře ČTK krajský radní pro životní prostředí Pavel Hájek (STAN). Snahou je podle radního koncentrovat tyto stavby, které mohou být vysoké až 250 metrů, do několika lokalit v kraji tak, aby „nebyla větrná elektrárna za každou vesnicí.“
Proti návrhu následně protestovala Česká společnost pro větrnou energii (ČSVE) spolu s Komorou obnovitelných zdrojů energie. Podle nich je návrh aktualizace SOKR je v rozporu s řadou celostátních strategií a politik a nelze ji akceptovat ani z formálních i obsahových důvodů. „Důrazně se ohrazujeme proti netransparentnímu přístupu kraje, který svůj návrh nekonzultoval s nikým z těch, kterých se nejvíc dotkne. Přitom řada obcí už s developery jedná dlouhou dobu, některé i dva roky,“ upozornil v březnu předseda ČSVE Michal Janeček.
„Kraj Vysočina vnímá potřebu výstavby zdrojů obnovitelné energie včetně větrných elektráren o výkonech daných strategickými dokumenty vlády ČR jako veřejný zájem. Tento veřejný zájem je ale individuálně porovnat s ostatními zákonem chráněnými veřejnými zájmy, mimo jiné požadavky na ochranu přírody a krajiny. To je prováděno v rámci přezkoumatelného správního řízení,“ odpověděl Pavel Hájek, radní Kraje Vysočina pro oblast životního prostředí a zemědělství.
Navzdory jisté skepsi k větrným elektrárnám teď zástupci kraje Vysočina spolupracují s ministerstvem životního prostředí na vytyčení akceleračních zón, ve kterých bude povolování nových obnovitelných zdrojů energie rychlejší a investoři budou mít vyšší šanci uspět.
Ambice versus realita
Výstavbu větrných elektráren na Vysočině přitom chystá několik investorů. Patří mezi ně i ČEZ, který si vyhlédl lokality v okolí Přibyslavi. Dohodl se třeba s obcí Velká Losenice, kde by měl postavit čtyři větrné elektrárny. Pro každý takový projekt vznikne samostatná projektová firma, v níž bude mít ČEZ podíl 95 procent a obec 5 procent.
S takovým přístupem některých krajů bude těžké naplnit cíle, které si vláda stanovila ve svých strategických dokumentech. Třeba návrh Národního klimaticko-energetického plánu (NKEP) počítá s tím, že do roku 2030 přibude v Česku instalovaný výkon 10 100 MW fotovoltaických elektráren a 1500 MW nového výkonu větrných elektráren.
David Tramba
