Pokud úřad, firma nebo nemocnice nerozumí tomu, jak rozvíjet svůj IT systém, má problém. V případě veřejných institucí se v minulosti poměrně často stávalo, a stále se to děje, že své klíčové IT kompetence v podstatě dobrovolně předaly dodavateli svého IT systému a staly se na jeho produktech a službách závislými. K vendor lock-inu, dodavatelskému uzamčení, nedochází tedy ani tak v důsledku úmyslu dodavatele IT, jako rozhodnutím, nešikovností nebo neznalostí zadavatele. Proto je rozvíjení IT kompetencí zaměstnanců státní správy také jednou z priorit vládní strategie Digitální Česko. O tom, jak předejít „pasivnímu“ vendor locku, hovořili odborníci na ICT konferenci „Vendor Lock-in v ICT a jeho praktická řešení v zadavatelské a rozhodovací praxi“, kterou uspořádalo vydavatelství Media Network vydávající Ekonomický deník, Českou justici a Zdravotnický deník.
„IT drží všechny interní procesy úřadu. Ať jsou to léčebné nebo ekonomické procesy či fakturace. IT je tomu velmi blízko, bez toho nefungujete,“ říká náměstek ředitele Nemocnice Na Bulovce a poradce ministra zdravotnictví Martin Koníř. „Zároveň musíte myslet na to, co bude, až systém, který máte teď, mít nebudete. A to se stane brzo s ohledem na to, jak jde IT rychle dopředu.“
Obor informačních technologií – IT – je skutečně ve srovnání s jinými obory specifický. Náročný a složitý, kdy běžný selský rozum nestačí. Není divu, že právě při zadávání veřejných zakázek na IT systémy tak často dochází ke vzniku závislosti na jejich dodavateli a jeho službách a produktech. „Většina managementu firem IT nerozumí. Zvláště ve státních institucích, kde je navíc IT odborníků velmi málo,“ prohlásil otevřeně Koníř na ICT konferenci vydavatelství Media Network.
Jako dlouhodobý problém státních institucí vidí Koníř především skutečnost, že svá IT řešení neplánují a nerealizují v rámci jedné integrační IT architektury. Jaké to má důsledky, ilustruje na příkladu, kdy úřad nebo nemocnice například potřebuje v rámci svého IT systému zajistit schvalovací proces faktur. „Lze to udělat velmi snadno a špatně nebo složitě a koncepčně. Ale ten, kdo daný proces potřebuje, to většinou chce snadno a rychle,“ popisuje Koníř. „Je to neustálý cyklus potřeba – řešení. Nemocnice potřebuje a postupně nakoupí antibiotic stewardship, schvalování faktur, systém pro laboratoře a tím vznikne několik systémů, sice funkčních, ale bez vzájemné vazby a zcela proprietárních. Přitom se jedná o procesy, které jsou všude platné,“ dodává.
Pokud úřad nemá svou IT architekturu, nedopadá to dlouhodobě podle Koníře dobře. Nekoncepčně nakupované systémy lze použít jen k jednomu účelu, nelze je využít jinde a těžko se nahrazují. „Chcete-li to dělat dobře a mít dobré IT, musíte mít IT kompetenci. To nelze řešit pouze dodavatelsky. Jinak dříve či později narazíte,“ říká Koníř. „IT ve státních institucích mají většinou jen to, co bych v bance nazval provozem. Neexistuje architektura, rozvoj, release management. Jen oprašování. To vše vede k vendor lock-inu.“
Systémy spolu nesdílí data. A když ano, stojí to příliš mnoho peněz
Pokud úřad nebo nemocnice rozumí svému IT a dokáže ho plánovat a rozvíjet, nemůže ho, podle Koníře, dodavatel „dostat do zámku“. Úplným základem zdravého IT systému je podle něj tzv. servisně orientovaná architektura (SOA). To znamená, že jednotlivé systémy jsou modulárně propojené (na rozdíl od jednoho velkého systému) a každý umí svá data poskytnout jinému systému nějakou standardní formou. „Vezměme klinickou farmacii, relativně nový zdravotnický obor, který sleduje interakce léčiv,“ uvádí Koníř příklad z praxe. „V našem nemocničním informačním systému pro to nic není. Na druhou stranu potřebná data tam jsou, jen s nimi pracují úplně jiní lidé. Pokud bychom měli servisně orientovanou architekturu, k datům bychom se dostali a vzali bychom si, co potřebujeme.“
Právě to, že systémy nejsou vzájemně integrované, vidí Koníř jako největší problém nemocnice, kde teď působí. „Máme třicet oddělených systémů, které drží data a nekomunikují spolu. Zdravotnický, laboratorní, ekonomický, personální, systém na faktury…. A pokud komunikují, tak to bylo draze zaplaceno.“ A dodavatelé se podle něj snaží systém takto vytvářet. „Říkají: pokud se potřebujete dostat k datům, uděláme vám rozhraní (které zaplatíte). Ale SOA říká, že to rozhraní tam už bude,“ dodává Koníř.
Namísto systémů řešících konkrétní požadavek je podle Koníře nutné budovat procesní platformy (známá je například BPM – business process management) a dokumentační platformy (například DMS – document management system). V rámci těchto platforem mohou jednotlivé systémy spolu komunikovat a sdílet procesy, stahovat si dokumenty, faktury apod. „Frontendové technologie (tedy to, co uživatel vidí – pozn.red.) lze propojit portálem a vyřeší se přihlašování formou SSO (single sign-on, přihlášením do jedné aplikace se uživatel zároveň přihlásí i do ostatních v systému – pozn.red.). Taky nemusím řešit, že když přecházím z Windows 7 na Windows 10, tak mi polovina aplikací přestávat fungovat,“ vyjmenovává Koníř technické výhody platforem.
Velký důraz klade Koníř na používání standardů. V dnešní době existují podle něj v IT takřka ve všech oblastech, i ve zdravotnictví. „Například rozhraní musí být napsané tak, aby ho mohl vyvíjet kdokoli, kdo se na něj připojuje. To znamená anglicky, abych nevyřadil zahraniční uchazeče. V tom jsou státní instituce extrémně pozadu, viděl jsem rozhraní eNeschopenky,“ uvádí Koníř další příklad z praxe.
Pomoci mohou podle Koníře i otevřená – open source – řešení. Zdůrazňuje však, že to také vyžaduje dobré znalosti IT. Jinak může dodavatel opět dostat zadavatele do závislosti například tím, že na produktu s otevřeným (dostupným) zdrojovým kódem provede úpravy, díky nimž není možné systém bez původního autora dále vyvíjet. „Každá organizace musí mít vlastní IT vývoj a architekta,“ říká Koníř. „Do jisté míry toho lze dosáhnout i externě, ale zadavatel musí být schopen si to ohlídat.“ Organizace může také podpořit rozvoj svých IT kompetencí, pokud si řídí IT projekty ve vlastní režii. Dodavatelé dodají jen části řešení a jsou nahraditelní. „Pokud dodavatel předá celé řešení „na klíč“, nikdo nezjistí, co vše je zdokumentované a zda dodržel požadavky na architekturu,“ dodává Koníř.
Bez lidí to nepůjde
Skutečnost, že IT kompetence úředníků a pracovníků veřejné správy nejsou na potřebné úrovni, si uvědomuje i vládní zmocněnec pro informační technologie a digitalizaci Vladimír Dzurilla. „Chceme po úřadech, aby se držely Národního architektonického plánu, aby měly menší systémy, byla tam integrační vrstva, aby sypaly data do portálu, která tak budou přístupná, aby budovaly nové služby…. je toho hodně. Ale k tomu potřebují mít kompetence. Bez toho se dostaneme do problémů,“ řekl Dzurilla.
Právě zvyšování IT kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě je jedním z cílů národní strategie pro digitalizaci České republiky Digitální Česko, kterou má zavádět do praxe právě Dzurilla. Strategie navrhuje opatření nejen jak získat a udržet klíčové specialisty, ale také jak rozvíjet know-how i s experty soukromého sektoru prostřednictvím sdílených kompetenčních center. Ta by měla zajistit jednotný přístup a sdílení příkladů dobré praxe právě například v oblasti architektury úřadu nebo návrhu služeb a jejich uživatelských rozhraní. „S tímto nápadem přišla ICT Unie a už se to osvědčilo například u zprávy o tom, jak používat cloud,“ uvedl Dzurilla. „Nemůžeme totiž popisovat standardy na cloud bez toho, aniž by součástí týmu nebyli dodavatelé cloudových řešení. Každý, kdo chtěl, se mohl zapojit.“
Stát chce také své úředníky v oblasti digitálních kompetencí více vzdělávat a úroveň jejich digitální gramotnosti dokonce zahrnout do hodnocení. „Bez kvalitních zaměstnanců to totiž prostě nepůjde. IT jen zabezpečí, že systém funguje správně. Ale zadavatel určuje, co a jak chce a jaké má se svým systémem ambice,“ dodává Dzurilla na závěr.
Helena Sedláčková
Konferenci, která se konala za laskavé podpory Open-source Aliance, se budeme věnovat i v následujících vydáních.
