Sto dní od amerického útoku na Írán a následného zablokování Hormuzského průlivu počítá Evropa astronomické škody. Dodatečné náklady na dovoz ropy a plynu dosáhly podle Evropské komise už 47 miliard eur (1,14 bilionu korun). Za stejné množství energií unijní spotřebitelé platí až o polovinu více než v únoru.
Sto dní od vypuknutí blízkovýchodního konfliktu, který otřásl globálními energetickými trhy, je jasné, kolik si museli evropští spotřebitelé připlatit u benzinových pump nebo za ceny zemního plynu.
Podle Evropské komise dosáhly dodatečné náklady na dovoz fosilních paliv od začátku konfliktu, který začal 28. února, už 47 miliard eur. To je podle současného kurzu 1,14 bilionu korun. Pokud bychom tuto částku vydělili počtem obyvatel Unie, kterých je zhruba 450 milionů, dostaneme se k číslu 2 528 korun na každého obyvatele evropské sedmadvacítky.
Ani molekula navíc
„To je cena, kterou platíme. Ani o jednu molekulu energie navíc,“ zdůraznila mluvčí Komise Eva Hrnčířová. Jinými slovy, Evropa platí miliardy eur víc za stejné množství energie jako před americko-izraelským útokem na teheránský režim. „Důležité je ale říct, že nedošlo k žádnému narušení dodávek fosilních surovin,“ dodala Hrnčířová.
Spojené státy pod vedením amerického prezidenta Donalda Trumpa spolu s Izraelem zaútočily na íránské vojenské a strategické cíle. Hlavním cílem operace Bílého domu bylo zničení jaderých kapacit teokratickéhu režimu, aby nemohl pokračovat ve vývoji jaderných zbraní.
Pětina objemu ropy na trhu chybí
Írán nicméně reagoval odvetnými opatřeními a dokázal zastavit námořní dopravu v Perském zálivu. Zvláště zranitelný je Hormuzský průliv – úzká vodní cesta mezi Íránem a Ománem. Za normálních podmínek tu proplouvá pětina světových dodávek ropy a významný podíl zkapalněného zemního plynu (LNG).
Narušení této trasy mělo okamžitý dopad na globální ceny ropy i zemního plynu. Protože i krátkodobá rizika pro tranzit zvyšují náklady na pojištění, přepravní sazby a samotné ceny komodit.
Od začátku konfliktu se cena ropy Brent zvýšila ze 70 dolarů za barel na zhruba 90 až 97 dolarů. Cena plynu obchodovaného v nizozemském uzlu TTF vzrostla z 32 eur za MWh až na 50 eur. Což je více než 50 procent.
Evropa nicméně od poslední velké energetické krize – po rozsáhlé ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 – zásadně „překopala“ svou energetickou politiku. Unijní trh spočívá na třech pilířích: diverzifikaci dodavatelů, vyšším podílu domácích zdrojů energie a snížení spotřeby prostřednictvím zvýšení efektivity.
Tlak na zásobníky
V reakci na dřívější krize Unie zavedla řadu opatření, jejichž cílem je zabránit opakování energetického šoku z roku 2022. Ústředním nástrojem je požadavek na naplnění zásobníků plynu na 90 procent před zimou, což výrazně posiluje odolnost vůči krátkodobým výpadkům, ačkoli to může také zvýšit tlak na růst cen během období plnění.
Mezi další opatření patří společné mechanismy nákupu plynu, které posilují vyjednávací pozici Unie vůči globálním dodavatelům. Program REPowerEU dále podporuje investice do obnovitelných zdrojů energie, infrastruktury a úspor energie. Vlády také zavedly cílené podpůrné programy pro domácnosti a podniky.
S podporou a dotacemi budou náklady ještě vyšší
Ačkoliv bruselská exekutiva operuje s částkou 47 miliard eur, Institut Jacquese Delorse uvádí celkový dopad vyšší. Zhruba 60 miliard eur (1,5 bilionu korun). Rozdíl spočívá v metodice. Údaj Komise zachycuje pouze nárůst dovozních cen, zatímco odhad institutu zahrnuje i veřejné výdaje na kompenzace, dotace a další stabilizační opatření.
„Evropa nese náklady na válku, kterou ani nezačala, ani se k ní nepřipojila. A zároveň nadále vynakládá miliardy na kompenzaci fiskální zátěže závislosti na fosilních palivech. To není udržitelné,“ uzavírá institut ve své analýze. Další vývoj ovlivní délka trvání konfliktu a schopnost globálních trhů udržet křehkou rovnováhu.
Česká vláda přistoupila k zastropování marží obchodníků s pohonnými hmotami. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) ale nevyloučila snížení sazby DPH na naftu a benzin, pokud konflikt bude pokračovat.
