Změna bezpečnostní situace v Evropě vyvolala masivní poptávku po bezpilotních a autonomních letounech. Evropské země ale čelí zásadnímu dilematu. Mají nakupovat osvědčené americké drony, nebo podporovat vývoj nezávislých evropských alternativ, jako je projekt společnosti Airbus, u kterého ale není jasné, kdy bude dokončen.
Bezpečnostní situace v Evropě se změnila rychleji než systémy pořizování vojenské techniky. Toto zjištění odstartovalo celoevropský závod o získání průzkumných a bojových dronů. Zároveň ale rozdmýchalo transatlantický spor o to, kdo je bude vyrábět.
V centru tohoto soupeření stojí společnost General Atomics Aeronautical Systems (GA-ASI) se sídlem v Kalifornii, která stojí za stroji MQ-9 a novější řadou spolupracujících bojových dronů s názvem Gambit.
Americká nabídka
Nabídka společnosti GA-ASI pro Evropu je jasná. Osvědčené platformy, modulární vybavení a jednotková cena za variantu Gambit ISR (zpravodajská činnost, sledování a průzkum) ve výši přibližně 15 až 20 milionů eur (365 až 486 milionů korun).
Oproti více než 90 milionům eur (2,2 miliardy korun) za letoun Eurofighter verze Tranche 4. Od roku 2027 se počítá s dodávkami draků letounů montovaných v Evropě, konkrétně v německé dceřiné společnosti GA-ASI s názvem General Atomics AeroTec Systems (GA-ATS) v Oberpfaffenhofenu.
Přesvědčivé argumenty
Ekonomické argumenty jsou přesvědčivé. Politická stránka věci je složitější. Názorným příkladem tohoto napětí je právě Německo. Německé letectvo urychleně řeší požadavek na systém autonomního doprovodného letounu, přičemž jako měřítko pro cenu a výkon výslovně využívá parametry stroje Gambit. O zakázku soupeří evropský Airbus a americký Kratos se strojem XQ-58 Valkyrie.
Společnost GA-ASI zároveň navázala spolupráci s německou skupinou INTEC Group, aby systém Gambit nabídla přímo a zajistila finální montáž v Německu. „Letouny Gambit budeme vyrábět v Evropě ve spolupráci s evropskými firmami, přičemž draky letounů budou k dispozici pro mezinárodní zakázky od roku 2027,“ uvedla americká společnost v prohlášení.
Ani Airbus nezahálel. Už v roce 2022 vypustil z turbovrtulového transportního letounu A400M jednorázově použitelné průzkumné prostředky velikosti řízené střely, určené k průzkumu a potlačování nepřátelské protivzdušné obrany. Test byl jasným signálem o záměrech. Evropa – jak implicitně naznačil Airbus – nemusí budoucnost v oblasti dronů přenechávat externím dodavatelům.
Britské varování
Příklad Spojeného království slouží jako varování. Královské letectvo RAF zrušilo v roce 2022 projekt Mosquito a přesměrovalo finanční prostředky na menší a levnější stroje kategorie CCA (Collaborative Combat Aircraft). Letos v červenci vláda představila projekt autonomního doprovodného dronu Storm Fighter, který má doprovázet letouny Typhoon, F-35 a budoucí Tempest.
Tento projekt má vlivné zastánce. „Storm Fighter učiní z RAF první evropské letectvo šesté generace a bude plnit roli jakéhosi strážného anděla i útočného psa pro bojové letouny RAF,“ uvedl Luke Pollard, který měl na ministerstvu obrany na starosti oblast obranné připravenosti.
Bezpečnostní analytici jsou však skeptičtí. Bez dlouhodobého financování ze strany průmyslu hrozí, že program bude kopírovat neúspěšný osud projektu Mosquito. Kritici v britském parlamentu zpochybňují, zda je současné financování projektů Tempest, Storm Fighter a případného pronájmu systému Gambit fiskálně udržitelné. Na tuto otázku zatím nikdo veřejně neodpověděl, přičemž situace na Ukrajině zvyšuje naléhavost řešení.
Kyjev hledá průzkumné drony s dlouhým doletem, které by nahradily turecké stroje Bayraktar TB2. Jako možný kandidát je neoficiálně zmiňován právě americký Gambit, u něhož se počítá s dodávkami v příštím roce.
Brusel přepisuje pravidla
Evropská pravidla komplikují zadávání veřejných zakázek. Akční plán Evropské komise pro bezpečnost dronů a protidronů klasifikuje bezpilotní letadla jako strategická aktiva než jako inovační nástroje.
Kritici varují, že tento posun ukládá nepřiměřenou zátěž v oblasti dodržování předpisů malým a středním výrobcům dronů. Americký výrobce GA-ASI navrhuje specializovanou vojenskou kategorii, aby se předešlo dodatečným nákladům na certifikaci. Brusel s tím zatím nesouhlasil.
Evropské ambice v produkci dronů staví proti sobě nároky na rychlé dodávky a výrobní suverenitu evropského bloku. Zásadní je ale také cenová dostupnost. Evropský kontinent potřebuje především velké objemy dronů, není si ale stále jistý, od koho si je nakonec pořídí.
