Ministerstvo financí dohání unijní legislativu o bankovních poplatcích

Europoslanci a ministři členských států společně vydali směrnici, která reguluje banky a údajně nahrává spotřebitelům. Občan Evropské unie dostal formální právo na platební účet, na nezávislý internetový srovnávač poplatků, na snadný přechod ke konkurenci apod. Evropská komise však taky zahájila vůči České republice řízení o nesplnění povinnosti, kvůli implementaci směrnice do národní legislativy.

Vztah mezi finančním ústavem a spotřebitelem patří mezi dlouhodobá politická témata. Europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD, S&D) již v minulém funkčním období tvrdila, že by volnému obchodu pomohl jednotný platební systém v rámci celé Unie. „Mezibankovní poplatky působí jako skrytá daň jednak pro obchodníky, ale především pro spotřebitele. Problémem jsou především velké rozdíly v poplatcích účtovaných napříč členskými zeměmi a také velké rozdíly mezi samotnými bankami,” napsala Sehnalová v roce 2011.

Předloni Evropský parlament a Rada národních ministrů společně vydaly nařízení č. 2015/751, kterým regulují karetní transakce: Banka nyní může obchodníkovi účtovat maximálně 0,2 % (v případě debetní karty), respektive 0,3 % (v případě kreditní karty) z převedené částky. „Evropští zákazníci ušetří až 700 milionů euro ročně (zhruba 19 miliard Kč, pozn. red.). Nová pravidla jistě ocení spotřebitelé v České republice, kde patří poplatky mezi nejvyšší v Evropě (až 1,6 procenta). Očekávám, že prodejny a on-line obchody nyní zlevní,” předpovídal europoslanec Petr Ježek (ANO, ALDE).

Parlament a Rada však vydaly ještě směrnici 2014/92/EU, kvůli které Evropská komise zahájila vůči České republice takzvané řízení o nesplnění povinnosti.

Mohlo by vás zajímat

Není zájem. Správa železnic zrušila tendr na archeologický výzkum u vysokorychlostní tratě na Moravě

[mn_protected]

Novela zákona o platebním styku a nespokojená Komise

Problematická direktiva pojednává “o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky”. Do české Sbírky zákonů měla přejít vloni v prosinci, prostřednictvím zákona č. 452/2016 Sb., kterým byl novelizovaný zákon č. 284/2009 Sb. (o platebním styku). Evropská komise však ještě začátkem letošního června evidovala naši transpozici jako nedostatečnou.

“Jednalo se o složitou právní úpravu s výraznými dopady na občany, proto musel být návrh zákona opakovaně konzultován se zúčastněnými subjekty,” připouští Filip Běhal, tiskový mluvčí Ministerstva financí. Rezort, řízený donedávna Andrejem Babišem a nyní Ivanem Pilným (oba hnutí ANO), přitom sám direktivu rozebírá v konzultačním materiálu.

Právo na platební účet, nezávislý srovnávač a změnu

Každý členský stát povinně odevzdá Evropské komisi a Evropskému orgánu pro bankovnictví (EBA) seznam 10 až 20 “nejreprezentativnějších zpoplatněných služeb spojených s platebním účtem”. EBA následně vypracuje “standardizovanou terminologii Unie”, kterou přijmeme. Každý stát taky zajistí, aby jeho občané mohli bezplatně porovnat bankovní poplatky prostřednictvím nezávislé, přesné a aktuální internetové stránky, kterou může provozovat veřejná instituce nebo soukromník, jehož jméno tam bude jasně uvedeno.

Občan Evropské unie má podle směrnice právo, aby ve kterémkoli členském státě dostal “platební účet se základními prvky”, což zahrnuje:

služby potřebné pro otevření, vedení a zrušení účtu
ukládání peněžních prostředků na platební účet
výběry hotovosti v kamenné pobočce banky, nebo kdykoli pomocí bankomatu
možnost platebních transakcí v Unii (inkaso, platba kartou i on-line, úhrada včetně trvalých příkazů v kamenné pobočce nebo přes internetové bankovnictví)

Směrnice taky popisuje postup při změně účtu, respektive změně banky:

nová banka musí jednat do 2 pracovních dnů poté, co byla zákazníkem zmocněna, aby například převzala trvalé platební příkazy
do dalších 5 pracovních dnů musí stará banka poskytnout požadované informace například o trvalých příkazech
do dalších 5 pracovních dnů musí nová banka fakticky zprovoznit účet (pokud zákazník nechce něco jiného)

Česká republika sice podle Evropské komise nepřejala direktivu 2014/92/EU dostatečně rychle, pravděpodobně však nebude nijak potrestána. Řízení o nesplnění povinnosti má totiž několik fází, kritizovaný stát dostává obyčejně 2 měsíce a následně opět 2 měsíce na reakce (podrobnosti najdete ZDE). Potom bývá spor většinou vyřešený, málokdy skončí až před Soudním dvorem EU. Evropská komise začátkem června evidovala vůči České republice celkem 73 řízení o nesplnění povinnosti.

[/mn_protected]

Petr Woff