Eurokomisař pro obranu a vesmír Andrius Kubilius představil radikální vizi, která by mohla od základů změnit bezpečnostní architekturu kontinentu. Známý litevský „jestřáb“ prosazuje, aby unijní státy v otázkách obrany opustily princip jednomyslnosti a přešly na hlasování kvalifikovanou většinou, což by zabránilo vetování klíčových rozhodnutí. Změny v bezpečnostní architektuře kontinentu přiblížil v exkluzivním rozhovoru pro partnerský portál EU Perspectives.
Andrius Kubilius, evropský komisař pro obranu a vesmír narozený ve Vilniusu, se nebrání radikálním myšlenkám a nápadům. Jako litevský premiér si kdysi snížil plat o 45 procent a získal si také pověst jestřába ve vztahu k Rusku.
Devětašedesátiletý komisař, oblečený v košili s dlouhým rukávem a tmavě modré kravatě, minulý týden hovořil na pařížském veletrhu Eurosatory s EU Perspectives o budoucnosti evropské obrany. Jeho odpovědi neobsahovaly žádné „nikdy se nevzdáme,“ žádnou krev, pot ani slzy. Přesto v kontextu rozhodování EU byly myšlenky, které předložil, naprosto revoluční.
Od pomoci k obraně
Na otázku, jak by se Unie měla bránit, Kubilius odpověděl, že slib vzájemné pomoci se musí stát fungující zárukou. Měl na mysli článek 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii. Kdysi obskurní klauzule – uplatněná až po pařížských útocích v roce 2015 – se dostává do centra pozornosti.
„Řekl bych, že v této fázi probíhají uvnitř Unie – s členskými státy a mezi unijními institucemi – velmi intenzivní diskuse konkrétně o tomto článku. Mluvíme o jasném souboru protokolů. Musí zahrnovat každou formu pomoci, od krizového řízení až po vojenskou mobilitu,“ uvedl. Bez jasných pravidel, varoval komisař, další žádost o pomoc v případě potenciální války nepřinese mnoho konkrétních výsledků.
Umět reagovat dříve, než přijde agrese
„Diskutujeme o tom, jak to lze zorganizovat, jakou roli mohou hrát instituce EU,“ pokračoval komisař. „Jak je důležité mít k dispozici nouzový protokol, který by nám umožnil jednat dříve, než agrese skutečně začne. Pokud uvidíme, že se věci stávají více nebezpečné, měli bychom být připraveni ještě předtím, než bude uplatněn článek 42.7,“ vysvětlil.
Naznačuje to Kubiliusovu ochotu odchýlit se od statu quo, kterého si cení prokremelští samozvaní „mírotvorci“. Ti trvají na tom, že Unie jako mírový projekt nesmí nikdy uvažovat o sebeobraně.
Za hranicemi vojenských hrozeb
„Musíme pochopit, že článek 42.7 hovoří nejen o vzájemné vojenské pomoci, ale také o širší spolupráci. Jako je krizové řízení, vojenská mobilita atd.,“ upřesnil. V tomto ohledu evropská smlouva projevuje vzácnou jasnozřivost. Ačkoli byla vypracována už v roce 1992, dlouho předtím, než se „hybridní válka“ stala běžným pojmem, předvídá potřebu bránit se proti hrozbám, které nejsou čistě vojenské.
Evropský komisař se domnívá, že nezbytná reforma má patřit novému orgánu – Evropské radě bezpečnosti. Orgán by formalizoval současný formát E-5 Německa, Francie, Itálie, Polska a Spojeného království, přidal rotující členy a zahrnul by předsedy Evropské komise a Rady.
Otázkou samozřejmě je, zda evropský blok ve své současné podobě takové změny umožňuje. Kubilius jde ale v tomto směru ještě dál.
Dříve či později budou bezpečnostní hrozby vyžadovat, aby sedmadvacítka opustila princip jednomyslnosti v otázkách obrany. „Jednou z výhod Evropské obranné unie je, že by nám umožnila opustit jednomyslnost a používat hlasování kvalifikovanou většinou,“ zdůraznil.
Evropská obranná unie
„Můj návrh byl, abychom to mohli propojit s rozvojem nové bezpečnostní architektury v Evropě, kterou nazýváme Evropská obranná unie,“ vysvětlil pobaltský státník. „Znamená to postoupit v oblasti obrany na další úroveň integrace. Umožnilo by to zemím, jako je Ukrajina, Spojené království nebo Norsko, aby se staly součástí této architektury. Tato Evropská obranná unie by měla jako vedoucí orgán Evropskou bezpečnostní – nebo obrannou – radu,“ nastínil svou vizi.
Komisař trvá na tom, že Evropa potřebuje platformu, která umožní vedení shora dolů v důležitých bezpečnostních otázkách. Zda se na takové reformě jednotlivé evropské vlády shodnou, není jasné.
Obavy menších zemí
Menší země se obávají, že je ti větší přehlasují. Británie se zase může bránit strukturám, které jsou příliš zaměřené na EU. Podle Kubiliuse to je ale nezbytné, protože v životním zájmu celého evropského bloku je obrana jejího východního křídla.
Kubilius není prvním evropským politikem, který o takovém orgánu uvažuje. Před deseti lety francouzský prezident Emmanuel Macron a německá kancléřka Angela Merkelová přišli s podobnou myšlenkou. Jejich plán selhal. Dnes je ale nálada mezi evropskými zeměmi jiná.
Celý článek v angličtině, který vyšel na EU Perspectives, si můžete přečíst zde.
