Jeden jaderný blok je málo, Česká republika by měla stavět čtyři bloky – dva v Dukovanech a dva v Temelíně. Náklady budou vysoké, zřejmě okolo 250 miliard korun za jeden blok o výkonu přes 1000 megawattů, ale jiná reálná řešení nemáme. Shodli se na tom účastníci panelové diskuse v závěru sympozia Ekonomického deníku a České justice na téma Právo v energetice.
Podle názoru místopředsedy Poslanecké sněmovny a bývalého ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO) nemá Česká republika jinou možnost, než postavit čtyři velké jaderné bloky. „Bez nových bloků se neobejdeme, jinak nám budou chybět stabilní zdroje elektrické energie. Navíc nesmíme zapomínat na to, že provoz čtyř původních bloků v Dukovanech budeme v letech 2045 až 2047 utlumovat,“ řekl Havlíček.
Důraz na stabilní zdroje energie dává také předseda hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Ivan Adamec (ODS). Ten připomněl před rokem zveřejněnou analýzu společnosti ČEPS, která varuje před rychlým odstavováním uhelných bloků z provozu. Již v příštím roce nebo v roce 2026 by se Česko mohlo stát závislým na dovozu elektrické energie. Spotřeba elektřiny naopak dál poroste. „Přecházíme na bezemisní technologie, roste zájem o tepelná čerpadla a nabíječky elektromobilů,“ zmínil Adamec.
Jaderný expert a profesor na Západočeské univerzitě v Plzni Radek Škoda připomněl neslavný osud tendru na stavbu třetího a čtvrtého bloku v Temelíně, který byl ukončen bez výběru vítěze v dubnu 2014. „Kdyby tendr dopadl, tak bychom dnes byli v jiné situaci. Tehdy se hovořilo o ceně 250 miliard korun za dva bloky. Výsledkem promarněného času je, že se dnes bavíme o ceně 250 miliard za jeden blok,“ řekl Radek Škoda.
Náklady jsou sice vysoké, avšak podle Karla Havlíčka se na rozdíl od investic do nových silnic a dálnic jedná o návratnou investici. Návratnost bude poměrně dlouhá, v řádu desítek let. Co se týká financování, menší část nákladů zřejmě zaplatí ČEZ a většinu stát – za podmínky, že takový postup odsouhlasí Evropská komise. „Při středním odhadu vážených nákladů na kapitál by se cena vyrobené elektřiny z nového bloku mohla pohybovat okolo 80 eur za megawatthodinu,“ doplnil Havlíček.
Vrchní ředitel sekce energetiky a jaderné energetiky ministerstva průmyslu a obchodu René Neděla uvedl, že Česká republika by měla vsadit na kombinaci jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů energie. Vedle velkých bloků by měla stavět také malé a střední modulární reaktory. „Klíčová pro jejich úspěch bude evropská legislativa. Pokud povolovací a licenční řízení budou stejně náročná jako pro velké bloky, to by bylo problematické,“ řekl Neděla.
Radek Škoda doporučuje udržet si pozici vývozce elektřiny; část nákladů by v tom případě uhradili zahraniční odběratelé – třeba Němci. Příklad si můžeme vzít z Francie, která velké množství elektřiny vyváží do sousedních zemí. Také druhý největší exportér elektřiny v Evropě – Švédsko – vyrábí velkou část elektřiny z jaderné energie.
Petr Holub, vrchní ředitel sekce ochrany klimatu ministerstva životního prostředí, připomněl, že evropskou prioritou v oblasti energetiky a klimatu je snižování celkové spotřeby energie a zvyšování energetické účinnosti. V důsledku dekarbonizace sektorů vytápění budov a dopravy nastane růst spotřeby elektrické energie. „V českém případě vzroste spotřeba elektřiny ze současných 65 terawatthodin na 95 až 115 terawatthodin v roce 2050. Nových zdrojů elektřiny budeme potřebovat o to víc a musíme se zaměřit na všechny dostupné zdroje,“ zdůraznil Petr Holub.
Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka k tomu dodal, že rozvoj jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů nemusí být v rozporu a že se oba zdroje mohou se doplňovat. „Obávám se vývoje v příštích dvaceti letech, protože to, co dnes řešíme my, budou řešit i ostatní evropské země. Zájemců o jaderné bloky bude hodně a nastane problém s výrobními kapacitami,“ doplnil Karel Šimka.
Již ve svém předchozím vystoupení na sympoziu Karel Šimka zmínil, že Česká republika má tři hypotetické možnosti, jak bezemisní elektřinu zajistit. Kromě rozvoje jaderné energetiky je možný také masivní rozvoj obnovitelných zdrojů doprovázený výrobou vodíku a ukládáním přebytků do baterií a přečerpávacích vodních elektráren. Poslední možností je dovážet chybějící elektřinu z větrných parků v Severním a Baltském moři a ze solárních elektráren v jižní Evropě.
Akcie ČEZ: vykoupit či nechat na burze?
Předmětem debaty v rámci sympozia „Právo v energetice“ bylo také jedno citlivé téma: měl by stát stoprocentně ovládnout ČEZ, nebo aspoň jeho elektrárenskou část? Karel Havlíček je spíše příznivcem posílení role státu ve Skupině ČEZ a doporučuje „francouzskou cestu“ – tedy odkup akcií od menšinových akcionářů za férovou cenu. „Akcie by mohl odkoupit přímo ČEZ, ale musíme k tomu dodat, že v tom případě by ČEZ nemohl státu vyplácet dividendu. To si musí uvědomit současná vláda i vlády budoucí,“ řekl Havlíček.
Ivan Adamec naopak považuje stoprocentní ovládnutí ČEZ státem za špatnou cestu. Přítomnost minoritních akcionářů je pro tuto energetickou společnost do značné míry prospěšná. „I díky minoritním akcionářům je v ČEZ relativní pořádek. Položil bych jinou otázku. Dokážete si představit, jak by ČEZ vypadal, kdyby nedošlo k jeho částečné privatizaci? Já si to představit dovedu, znám stoprocentně státní podniky, které dopadly velmi špatně,“ upozornil Adamec.
Proč by tedy měl být ČEZ stoprocentně pod státní kontrolou? René Neděla zmínil fakt, že v tom případě by bylo o něco jednodušší získat schválení státní podpory a garancí pro nové jaderné bloky v Dukovanech a Temelíně. „Ale zároveň není pravda, že když bude ČEZ stoprocentně státní, tak budeme mít levnější elektřinu,“ zdůraznil vrchní ředitel sekce energetiky na ministerstvu průmyslu a obchodu. Proces úplného ovládnutí ČEZ státem by byl podle Neděly natolik komplikovaný, že jej nepovažuje za reálný.
Radek Škoda považuje za chybu omezovat debatu o jádru pouze na ČEZ. „Situace je dnes jiná než před deseti lety, ČEZ už dnes není největší česká energetická firma. Větší instalovaný výkon elektráren dnes už má EPH. Jsou tu i jiné soukromé firmy, které by si mohly dovolit jaderné bloky stavět. Úkolem státu je stanovit jim podmínky, aby se jim výstavba jaderné elektrárna vyplatila,“ řekl Radek Škoda. Jednat se může o model Contract for Difference (CfD), případně o předem dohodnutý dlouhodobý odběr elektřiny za danou cenu.
EPH zatím vstoupilo do jaderné energetiky jen nepřímo – v roli třetinového vlastníka Slovenských elektráren. Loni se nicméně objevil jiný zájemce, který zvažuje investici do jaderné elektrárny o výkonu 400 až 500 megawattů. Tímto zájemcem je SUAS Group, navazující na tradici Sokolovské uhelné. SUAS Group již navázala spolupráci s Českou geologickou službou, která provádí geologický průzkum ve vytipovaných lokalitách na Sokolovsku.
Ekonomický deník již vydal zprávy shrnující vystoupení Reného Neděly (Státní energetická koncepce je skoro hotová, na počátku února začne připomínkové řízení) a předsedy NSS Karla Šimky (Regulace jaderné energetiky je v zajetí politické a ekonomické nejistoty). Další zprávy ze sympozia vydáme v následujících dnech.
David Tramba
Poděkování za podporu sympozia Právo v energetice patří partnerům, společnostem Pražská energetika a EDF.
