INZERCE

Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna. Foto: Radek Čepelák

Posílení pravomocí pro odhalování kartelů, informace o telekomunikačním provozu. Antimonopolní úřad chce efektivnější nástroje

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vypracoval návrh možných legislativních změn, jejichž účelem je zvýšit efektivitu při odhalování a trestání protisoutěžního jednání a při podpoře rozvoje hospodářské soutěže na trzích. Návrhy směřují do čtyř základních oblastí: 1) nové nástroje umožňující postihovat jednání na koncentrovaných trzích; 2) posílení pravomocí pro odhalování a trestání kartelových dohod; 3) kontrola spojování soutěžitelů; 4) přístup k informacím a datům.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) může v současné době postihovat soutěžitele za narušení hospodářské soutěže jejich jednáním, ve formě zakázaných dohod, zneužití dominantního postavení, případně mu umožňují v určitých případech předcházet strukturálním změnám vedoucím k podstatnému narušení hospodářské soutěže prostřednictvím kontroly spojování soutěžitelů.

Tyto nástroje nicméně v žádném ohledu neumožňují úřadu zasahovat na trzích, na kterých je hospodářská soutěž narušena, či omezená, avšak nikoliv kvůli uvedeným protisoutěžním jednáním. Typicky se může jednat o trhy, kde existuje buď významný soutěžitel, který funguje jako tzv. tvůrce ceny, oligopolní trhy, které jsou náchylné k tzv. tacitní koluzi, nebo trhy se silnými síťovými účinky, typicky digitální trhy.

Nová úprava by měla úřadu umožnit, aby nejprve provedl sektorové šetření daného trhu. Jestliže shledá, že soutěž je na určitém trhu dlouhodobě narušena a nejeví se jako pravděpodobné, že by se tato situace měla v blízké budoucnosti změnit, mohl by stanovit určitá nápravná opatření, která by daný trh otevřela a podnítila by rozvoj hospodářské soutěže.

Mezi tato opatření by mohlo patřit například – přezkoumávání většího množství fúzí na tomto trhu; zavádění transparentních a nediskriminačních norem a standardů; povinnost poskytnout přístup k sítím, infrastruktuře nebo datům; povinnost upravit určité typy dohod nebo smluvních ujednání; stanovení požadavků na obchodní vztahy mezi soutěžiteli; povinnost zveřejňovat informace snižující informační asymetrii; povinnost oddělit organizačně účetní nebo obchodních divizi apod. V extrémním případě dlouhodobého negativního působení na trh by mohla být nařízena také divestice části podniku, pokud by se jiné nápravné opatření nejevilo jako účinné a trvalé.

Posílení pravomocí pro odhalování a trestání kartelových dohod

Zásadní překážkou pro vyšetřování kartelových dohod je v dnešní době omezená možnost antimonopolního úřadu provádět kontroly u soutěžitelů.

Úřad proto navrhuje upravit možnost šetření na místě tak, aby mohl provádět i namátková místní šetření jako obchodní inspekce, nebo alespoň „preventivně“ provádět místní šetření na silně koncentrovaných trzích.

V této oblasti, která je zásadní pro odhalování existence zakázaných dohod, úřad navrhuje zavést nástroje, které již fungují v některých členských státech Evropské unie.

Praxe ÚOHS dlouhodobě ukazuje na vzrůstající význam elektronické dálkové komunikace mezi šetřenými subjekty, zejména manažery a dalšími pracovníky soutěžitelů. Informace o telekomunikačním provozu mezi těmito osobami je pro šetření ÚOHS klíčová.

Vzhledem k tomu, že i při osobních schůzkách mají telekomunikační zařízení (typicky mobilní telefony) při sobě, má pro ÚOHS velký význam i zjišťování polohy těchto zařízení v čase.

Úřad proto navrhuje, aby byl začleněn mezi subjekty, kterým zákon o elektronických komunikacích umožňuje požádat právnickou nebo fyzickou osobu zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací o provozní a lokalizační údaje telekomunikačního koncového zařízení uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.

Další navrhované opatření cílí na fyzické osoby, které mohou mít informace o protisoutěžním jednání. Na jedné straně má jít o zavedení o finančních odměn pro whistleblowery, kteří Úřadu podají informace o protisoutěžním jednání, na straně druhé pak o zavedení trestů pro fyzické osoby, jež se na protisoutěžním jednání podílely. Obě opatření se vhodně doplňují s tzv. leniency programem, v jehož rámci mohou soutěžitelé oznámit svou účast v zakázané dohodě, a to výměnou za beztrestnost.

Kontrola spojování soutěžitelů

V oblasti spojování soutěžitelů míří návrhy úřadu na fúze, které nesplňují současná obratová kritéria a Úřad je tedy nemůže posuzovat, přestože mohou mít na některé trhy zásadní dopady. Úřad navrhuje tzv. call-in model, jenž by umožnil úřadu zpětně si vyžádat u některých spojení soutěžitelů, která nesplňují stávající obratová kritéria, aby je spojující se strany notifikovaly, pokud by se domníval, že potenciálně mohou narušit hospodářskou soutěž.

Zlepšení přístupu k datům

Značnou překážkou při detekci možných protisoutěžních jednání je nemožnost úřadu dostat se k datům a informacím, které mají k dispozici jiné státní instituce. Z právních předpisů a zveřejňovaných informací lze dovodit, že řada správních orgánů či jiných subjektů disponuje relevantními daty, které sbírá pro účely výkonu vlastní působnosti. Tato data by mohla být relevantní rovněž pro činnost Úřadu, avšak nemohou mu být zpravidla poskytnuta, neboť tomu (zpravidla) brání zákonná povinnost jejich ochrany uvedená v jednotlivých resortních zákonech. Přestože součinnost mezi ministerstvy a ostatními ústředními orgány státní správy je obecně upravena v zákoně o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy i ve správním řádu, nelze tuto úpravu považovat za dostačující.

Úřad by si mohl některá z dat, např. v rámci sektorových šetření, sám po soutěžitelích vyžádat, avšak tento postup lze považovat za vysoce neefektivní jak z pohledu Úřadu, tak soutěžitele, pokud existuje subjekt, který již data sesbíraná má. Úřad proto navrhuje zákonnou úpravu, která by mu umožnila přístup k datům shromážděným přibližně desítkou státních úřadů a institucí. Současně také žádá o zpřístupnění všech údajů o veřejných zakázkách, zejména od subjektů, které provozují informační systémy veřejných zakázek, což jsou nejrůznější certifikační orgány a další relevantní subjekty.

(nik)