Pokud chce být ČR soběstačná, prolomení limitů se nevyhne

Pokud chce Česko svou spotřebu uhlí pokrývat převážně z vlastních zdrojů, je prolomení těžebních limitů nevyhnutelné. 

Vzhledem k právě skončenému prvnímu řeckému týdnu v nejistotě a s ohledem na nedělní řecké referendum o přijetí či odmítnutí dalšího záchranného balíčku, jako by zapadlo jedno z poměrně aktuálních domácích témat. Tím je otázka prolomení hnědouhelných těžebních limitů. Na základě studie, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo průmyslu a obchodu a kterou má Ekonomický deník k dispozici, přinášíme některá fakta, týkající se významnosti hnědého uhlí, coby strategického energetického zdroje České republiky.

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) v zatím posledním vyjádření uvedl, že by mělo dojít k prolomení těžebních limitů v dole Bílina, „kde nestojí v cestě žádná obydlí.“ Rozhodnutí o prolomení limitů v dalších dolech pak bylo prozatím odloženo. Jak se ale ukazuje, pokud se Česká republika rozhodne, že veškerou potřebu hnědého uhlí bude chtít pokrývat převážně z vlastních zdrojů, pak nezbývá, než těžební limity prolomit.

Význam uhlí v českém energetickém mixu

V České republice hraje hnědé uhlí důležitou roli při výrobě elektřiny a tepla, ale i z hlediska celkové spotřeby energie to není zanedbatelný zdroj. Co se týče výroby elektřiny, pak v roce 2013 jí bylo pomocí hnědého uhlí vyrobeno necelých 36 TWh, což činilo něco málo přes 41 %. Hnědé uhlí je tak nejvýznamnějších českým zdrojem pro výrobu elektřiny. Na druhém místě je s necelými 31 TWh elektřina z jádra. Zbylé energetické zdroje. Zbylé druhy zdrojů pak dohromady vyrábějí něco přes 20 TWh elektřiny. Význam uhlí se v posledních třech letech mírně snížil, avšak z dlouhodobého hlediska se dá říci, že je stabilní a uhlí se tak dlouhodobě podílí na výrobě přibližně 40 TWh elektrické energie.

Pokud jde o výrobu tepla, i zde je hnědé uhlí nejvýznamnějším energetickým zdrojem. V roce 2013 bylo pomocí hnědého uhlí vyrobeno 53,4 petajoulů tepla, což představovalo 44 %. Na druhém místě byl zemní plyn (s 26,7 petajouly) a třetím nejvýznamnějším zdrojem tepla bylo černé uhlí a koks s 21,4 petajouly. Zbylé zdroje pak dohromady dodávaly něco málo přes 10 petajoulů. Z dlouhodobého pohledu je patrný určitý pokles významu hnědého uhlí v teplárenství po roce 1997. Zatímco předtím hnědé uhlí vyrábělo kolem 80 petajoulů tepla ročně, po roce 1997 se tato úroveň snížila někam pod 60 petajoulů, kde se pohybuje dodnes.

V energetické bilanci spotřeby primárních energetických zdrojů bylo v roce 2013 hnědé uhlí také nejvýznamnějším zdrojem. V tomto roce se u nás spotřebovalo celkem přibližně 1800 petajoulů energie, z čehož necelých 500 petajoulů připadalo na hnědé uhlí. Následovala ropa a jaderná energie (každý ze zdrojů více než 300 petajoulů) a dále plynná paliva (necelých 300 petajoulů). Spotřeba energie u nás dlouhodobě mírně klesá a dá se říci, že spotřeba energie z hnědého uhlí klesá víceméně proporcionálně. To znamená, že podíl hnědého uhlí na primární energetické bilanci České republiky zůstává víceméně stejný.

Produkce, vývoz a dovoz hnědého uhlí

Základní složkou zdrojové stránky trhu s hnědým uhlím je jeho tuzemská produkce. Ta dnes kryje 96,2% spotřeby. Těžbu hnědého uhlí v současnosti zajišťují čtyři společnosti v pěti povrchových a v jednom hlubinném dole. Největší jsou Severočeské doly, a.s., člen Skupiny ČEZ, provozující dva doly, dále pak Sokolovská uhelná, a.s., Vršanská uhelná, a.s. a Severní energetická, a.s.

V těžbě hnědého uhlí můžeme pozorovat klesající trend. Za posledních pět let (mezi lety 2009 a 2014) se roční produkce hnědého uhlí snížila o necelých 7 milionů tun, tedy o 15,2 %. V roce 2009 se u nás vytěžilo 45 milionů tun, zatímco v roce 2014 už jen něco málo přes 38 milionů tun.

Zajímavý je vývoj zahraničního obchodu s hnědým uhlím. Zatímco v roce 2009 se vyvezlo 1,2 milionů tun a dovezlo 163 tisíc tun, v roce 2014 se vyvezlo už jen necelých 700 tisíc tun a dovezlo téměř 1,5 milionů tun. V posledních letech se tedy Česká republika změnila v čistého dovozce hnědého uhlí. Největší podíl dovozu hnědého uhlí zaujímá dovoz z Německa (necelých 88 %).

Z Polska se dováží jen 12 % hnědého uhlí, dovoz z ostatních zemí je marginální. Zajímavá je rovněž skutečnost, že do budoucna se dá očekávat postupné zavírání hnědouhelných elektráren v Německu, a tak se dá předpokládat, že na německém trhu bude stále větší nadbytek hnědého uhlí, což by jeho cenu mohlo snížit a německé hnědé uhlí by mohlo být pro české odběratele atraktivnější.

Spotřeba hnědého uhlí

Na spotřebě hnědého uhlí se z více jak 90 % podílejí zvlášť velké zdroje, tedy s tepelným příkonem nad 50 MW. Jedná se víceméně o tepelné elektrárny. Domácnosti pak spotřebovávají jen něco málo přes 4 % hnědého uhlí. Nejvíce hnědého uhlí se spotřebovává v Ústeckém kraji, a to přibližně 60 %. Následuje kraj Středočeský a Pardubický. Každý se podílí zhruba z 15 % na spotřebně hnědého uhlí. S přibližně osmi procenty je na čtvrtém místě Karlovarský kraj.

Prognóza dlouhodobé potřeby hnědého uhlí

Při odhadu, kolik uhlí naše ekonomika potřebuje a na jak dlouho je možné tyto potřeby uspokojit z vlastních zdrojů je třeba znát, kolik hnědého uhlí máme ještě k dispozici. Studie, kterou si objednalo ministerstvo průmyslu a obchodu, vychází z tzv. podnikatelských zásob. Ty se dělí na zásoby v rámci stávajících těžebních limitů (tedy zásoby bez problémů vytěžitelné), podmínečně vytěžitelné zásoby (zásoby ve stávajících limitech, leč vytěžitelné například hlubinnou těžbou), a zásoby, které připadají v úvahu po případném prolomení těžebních limitů.

Zásoby hnědého uhlí, které jsou vytěžitelné v rámci stávajících limitů těžby, činí téměř 784 milionů tun. To by při aktuální roční těžbě, v případě, že neuvažujeme pokles spotřeby hnědého uhlí, vystačilo přibližně na dalších 20 let. Podmínečně vytěžitelné zásoby hnědého uhlí, ale v rámci limitů, se odhadují na 45 milionů tun (tedy na rok a 1 měsíc). Pokud by byly prolomeny těžební limity, dalo by se vytěžit dalších až 437 milionů tun hnědého uhlí, což představuje zásoby uhlí na dalších 11,5 roku při současné spotřebě hnědého uhlí. Kdyby tedy došlo k prolomení těžebních limitů, dalo by se vytěžit celkem až 1266 milionů tun, což by při aktuální roční těžbě kolem 38 milionů tun stačilo na příštích 33 let.

Studie však počítá s postupným snižováním těžby hnědého uhlí. Pokud by byly prolomeny limity těžby alespoň na dole Bílina, pak by se mohlo u nás těžit uhlí ještě daleko za rokem 2050. To už se ale počítá s roční těžbou pouze ve výši 8,5 milionů tun. Pokud by se limity těžby prolomily zcela, pak by se také těžilo ještě daleko za rokem 2050, ale roční těžba v roce 2050 by činila až 14,5 milionů tun. Útlum těžby a současně spotřeby hnědého uhlí souvisí s tím, že do roku 2040 se většina tepelných elektráren ocitne za hranicí své životnosti. Instalovaný výkon tepelných elektráren se kolem roku 2040 sníží prakticky skokově z téměř 7000 MW na zhruba 3500 MW.

Projekce potřeby hnědého uhlí je ve studii zpracována do roku 2050. V základním pojetí se do roku 2050 počítá s potřebou hnědého uhlí na úrovni přibližně 15 milionů tun hnědého uhlí za rok. Pokud by se vzaly v potaz také možné úspory, roční potřeba hnědého uhlí se může v roce 2050 snížit až na 13,5 milionů tun.

Ze studie tedy vyplývá, že pokud se Česká republika rozhodne, že veškerou potřebu hnědého uhlí bude chtít pokrývat převážně z vlastních zdrojů, pak nezbývá, než těžební limity prolomit. Pokud bude chtít Česká republika využívat hnědouhelné zdroje ze zahraničí, pak se zřejmě obejde i se zásobami, které jsou dostupné v rámci stávajících těžebních limitů.

Petr Musil, -of-