Čtvrtek, 6. května, 2021

Ústavní soud aktivisticky vstupuje na pole politického rozhodování, tvrdí jeho místopředseda Jaroslav Fenyk

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Nález Ústavního soudu, týkající se omezení pro maloobchod a služby zavedených kvůli šíření koronaviru podle disentujícího soudce Jaroslava Fenyka nahradil úvahu vlády týkající se odborných, strategických a bezpečnostních otázek, úvahou Ústavního soudu. „Tím Ústavní soud aktivisticky vstupuje na pole politického rozhodování, které mu z hlediska Ústavy České republiky nepřísluší,“ napsal místopředseda Ústavního soudu Fenyk ve stanovisku. Odlišný názor měli i soudci Josef Fiala a Vladimír Sládeček. Ti kritizovali zejména způsob, kterým Ústavní soud rozhodl.

Ústavní soud vyhověl návrhu 63 senátorů, který uváděl, že vládní zákaz nepřiměřeně a iracionálně zasahuje do základního práva svobodně podnikat podle článku 26 Listiny základních práv a svobod. Zejména namítal nerovný přístup k podnikatelům podle prodávaného druhu zboží. Například kamenné obchody s obuví či oblečením zůstaly před zimou uzavřené, ale květinářství, železářství či obchody se střelivem mohly mít otevřeno.

Podle odlišného stanoviska Jaroslava Fenyka Ústavní soud nemůže být zároveň soudem a zároveň zákonodárcem. „Otázky, jež lze zodpovědět pouze s použitím politických kritérií, musí být rozhodnuty politickou reprezentací představovanou orgány moci zákonodárné nebo výkonné a nikoli aktivistickým přístupem Ústavního soudu,“ uvádí soudce.

Nález je podle něj důkazem politického aktivismu Ústavního soudu a příkladem, kdy se plénum odklonilo od zásady zdrženlivosti a sebeomezení se. „Mimořádnost současné situace vyvolaná šířením nakažlivého respiračního onemocnění COVID-19 vyžaduje, aby Ústavní soud důsledně respektoval princip sebeomezení (judicial self-restraint) a z tohoto hlediska přísně zvažoval dopady svého rozhodnutí, “ uvedl ve svém disnetním stanovisku soudce Josef Fiala.

Nález včetně disentních stanovisek najdete zde.

Rozhodnutí neznamená, že Ústavní soud otevřel maloobchod a že vláda ho nesmí zakázat, zásah do práv jednotlivce musí ale racionálně vysvětlit. Podle soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka nález neznamená ani to, že vláda nesmí zakázat maloobchod. Nelze však ze strany státu libovolně zasahovat do práv jednotlivce, lze to činit pouze v odůvodněných případech a nezbytně nutné míře, řekl dnes Šimíček.

Ústavní soudce Vladimír Sládeček Foto: Tiskový odbor Stálé konference českého právaSenátu

Schizofrenní přístup

Podle disentního stanoviska Jaroslava Fenyka ale Ústavní soud touto formulací popírá sám sebe. „Stranou pozornosti nemůže zůstat ani poněkud schizofrenní přístup Ústavního soudu k požadavkům na odůvodnění přijatých vládních opatření. Právní předpisy se v České republice neodůvodňují. Ústava povinnost odůvodnění coby obligatorní součásti právních předpisů nepředepisuje a řádné odůvodnění samo o sobě není referenčním kritériem souladu právního předpisu s ústavním pořádkem, které by Ústavní soud ve své praxi využíval,“ stojí v odlišném stanovisku. Vládě podle Fenyka v tomto směru není co vytknout a Ústavní soud podle něj učinil ve svém nálezu „Ústavně neuchopitelný závěr“. Podle místopředsedy Ústavního soudu je způsob, jakým vláda komunikuje s občany, výhradně politickou záležitostí. „Většina pléna zde tak nepřípustně vstoupila na politické kolbiště a omezila jej,“ uvedl v disentu.

Fenyk také připomíná, že se Ústavní soud v minulosti vyslovil velmi restriktivně o možnosti veřejných funkcionářů vyvíjet vlastní mediální činnost a fakticky znemožnil provozování médií, na němž by se podíleli členové vlády. „To v souvislosti s požadavkem na dostatečné veřejné odůvodnění napadených opatření nyní znamená, že většina pléna vlastně klade na ústavní konformitu právního předpisu další požadavek, jímž je jeho vydání v nezbytné součinnosti s médii, což se ještě více vzdaluje od obligatorních požadavků na právní předpis vyplývajících z ústavního pořádku i praxe Ústavního soudu,“ dodává.

Soudci by měli být zdrženliví

Ústavní soud se podle disentu Fenyka pouští do odborné epidemiologické debaty, zda i mobilita na kratší vzdálenost do provozoven, kde se zákazníci potkávají, je či není pro šíření epidemie relevantně významná. Zde by podle něj měli být Ústavní soudci zdrženliví.

Josef Fiala v Senátu na ústavně-právním výboru Foto: Tiskový odbor Senátu

Soudce Josef Fiala na závěr svého disentního stanoviska zkritizoval způsob rozhodnutí. „Konstatuji, že výsledný text nálezu (jeho odůvodnění) nebyl posuzován na žádném zasedání pléna Ústavního soudu. Od textu předloženého na zasedání, které se konalo dne 9. února 2021, se text odůvodnění v části VIII. „Věcné posouzení návrhu“ poměrně značně odlišuje. Tento postup tvorby rozhodnutí považuji za nepatřičný a nedůstojný pro Ústavní soud a tvrdím, že jde o jeden z důsledků absence jednacího řádu [pozn. osočení, kterého se Ústavnímu soudu dostalo v médiích, že jde (ve srovnání s postupem při vyhlašování nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 44/17, tj. ve věci zákona o volbách) o jeho svévoli, se tudíž ukazuje jako zcela liché, když důvod prodlení je pragmatický – tvorba definitivního znění nálezu),“ uvedl Fiala. Za nestandardní pak způsob schvalování nálezu označil i soudce Vladimír Sládeček. „Teprve před několika měsíci se podařilo v plénu schválit pravidlo, že před projednáváním na plénu musí být návrh přístupný (rozeslán) nejméně týden předem. Ani tento minimalistický požadavek opět splněn nebyl (srov. bod 2.),“ uvedl ve svém disentním stanovisku. Podle něj soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček dostal prostor ke změně odůvodnění nálezu. „Hlasoval jsem proti, neboť – eufemisticky řečeno – na plénu předložené odůvodnění nebylo přesvědčivé a v některých částech i rozporné. A samozřejmě jsem byl překvapen, že soudci zpravodaji byl dán „bianco šek“ ke změně odůvodnění, snad podle vznesených připomínek,“ dodává Sládeček.

Způsob rozhodování Ústavního soudu již před čtrnácti dny podrobili kritice soudci disentující k nálezu o volebním zákonu. Podle odlišného stanoviska Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy a Radovana Suchánka předložil soudce zpravodaj Filip svůj návrh pozdě a ostatní soudci neměli čas se k němu v přiměřeném čase vyjádřit. „Soudce zpravodaj tak vystavil plénum neúměrnému časovému tlaku, zcela nepatřičnému vzhledem k významu i rozsahu zpravodajské zprávy,“ stojí v odlišném stanovisku, které je součástí nálezu. Za „vrchol arogance“ čtyři z 15 soudců označili vyhlášení nálezu hned další den po jeho odhlasování. Obvykle jsou mezi hlasováním a vyhlášením spíše týdny než dny.

Eva Paseková

Text je převzat z portálu Česká justice, který je součástí vydavatelství Media Network, stejně jako Ekonomický deník.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter