Piketty: A co Německo? Své dluhy taky nesplatilo

Německo má ve zvyku po druhých zemích vymáhat dluhy, samo je ale nikdo neplatí, řekl módní ekonom Thomas Piketty v rozhovoru pro Die Zeit. 

Francouzský ekonom Thomas Piketty poskytl rozhovor německému listu Die Zeit, v němž nastínil, jak by se měla řešit řecká dluhová krize, a současně v něm připomíná německou dluhovou historii.

Kapitál pro 21. století

Thomas Piketty se zabývá tématy souvisejícími s distribucí bohatství a příjmovými nerovnostmi. Je mimo jiné autorem knihy Kapitál ve 21. století, která se stala světovým bestsellerem. Piketty v ní pracuje s tezí, že když míra návratnosti kapitálu dlouhodobě převyšuje tempo hospodářského růstu, je výsledkem koncentrace a nerovnoměrné rozdělní bohatství, což způsobuje sociální a hospodářskou nestabilitu. Jako řešení navrhuje přerozdělování prostřednictvím globální progresivní daně z majetku. Pokud řešení nepřijde, předvídá návrat tzv. „patrimoniálního kapitalismu“, kde je bohatství důležitější než aktivita, což nutně povede k degeneraci. Z rozhovoru pro Die Zeit vám přinášíme nejzajímavější myšlenky a sdělení.

Die Zeit se na začátek Pikettyho ptá, zda by Němci měli být rádi, že i francouzská vláda podlehla německému dogmatu úspornosti. To francouzský ekonom striktně odmítá a dodává, že to rozhodně není důvod k nějakému jásání nejen pro Francii a Německo, ale i pro celou Evropu. Piketty dokonce vyslovuje obavu, že němečtí konzervativci jsou schopni Evropu a evropskou myšlenku zničit, a to jen proto, že nepochopitelně ignorují svou historii.

Problematický přístup k dluhům

Ta je podle něj protkána velmi problematickým přístupem Německa ke svým vlastním dluhům, které prakticky jako jediná země nikdy nesplatila. Přičemž po jiných zemích splácení dluhů Německo vždy vyžadovalo, jako například v období po prusko-francouzské válce v roce 1870. Piketty si v této souvislosti neodpustí připomenout odpuštění válečných reparací, které byly na Německo uvaleny pro první světové válce, a výrazné odpustky německého dluhu pro druhé světové válce. Tehdy se německý dluh během prvních pěti poválečných let snížil z 200 % HDP na pouhých 20 % HDP. „Když slyším Němce hovořit o tom, že drží velmi morální postoj, když tvrdí, že dluhy se mají platit, vždy si říkám: to je nejapný vtip! Německo je zemí, která své dluhy nikdy nesplatila, a rozhodně se tedy nenachází v pozici, kdy může jiné země mistrovat, aby své dluhy platily,“ dodává Piketty.

Je také přesvědčen o tom, že německý ekonomický zázrak po druhé světové válce by se nikdy neuskutečnil, kdyby Německu nebyla odpuštěna podstatná část dluhu. V tomto se shoduje s českou ekonomkou Ilonou Švihlíkovou, která mimo jiné prohlásila, že Německo by bez odpuštění dluhů bylo polorozvojovou zemí. Piketty říká, že Německo (a další věřitelé) požadují po Řeckou takovou fiskální disciplínu, kterou sami nikdy nepraktikovali.

Die Zeit však namítá, že německé dluhy po druhé světové válce byly odpuštěny proto, že vítězné mocnosti se poučily z vývoje po válce první, a že to byl také výraz odpuštění hrůz, které během obou válek německý národ napáchal. Piketty však striktně odmítá tezi, že by to byl výraz nějakého morálního postoje vůči Německu, ale že to byl ekonomicky i politicky promyšlený krok. „Nelze přece po nových nastupujících generacích chtít, aby několik desetileté platily za chyby svých předků. Řekové jistě udělali mnoho velkých chyb. Přinejmenším do roku 2009 falšovali své ´účetnictví´. Přesto však mladá řecká generace nemůže nést větší odpovědnost za chyby svých rodičů, než jakou nesla německá mladá generace v padesátých a šedesátých letech,“ tvrdí Piketty.

Na otázku Zeitu, jaké řešení současné krize by navrhoval, Piketty odpovídá: „Potřebujeme diskusi o řešení dluhů celé Evropy, stejně jako po druhé světové válce. Restrukturalizace všech dluhů, nejen řeckého, ale v mnoha evropských zemích, je nevyhnutelná. Nyní jsme v situaci, kdy jsme ztratili šest měsíců díky naprosto netransparentnímu vyjednávání mezi věřiteli a Aténami. Představa euroskupiny o tom, že Řecko dosáhne rozpočtového přebytku ve výši 4 % HDP a zaplatí své dluhy během 30 až 40 let, je stále na stole. Ale ta představa je zcela směšná. To se nikdy nestane. Zatím tu diskusi neustále odkládáme. Zřejmě proběhne, až pokvetou hrábě.“

Piketty dále vyjadřuje přesvědčení o tom, že Německo poněkud zpychlo po úspěchu svého sjednocení. Tím se podle něj cítí být kompetentní k tomu, aby poučovalo ostatní země o tom, jak mají řídit své ekonomiky. To však Pikettymu připadá dětinské, i když chápe, že sjednocení Německa bylo velmi důležité pro německou kancléřku osobně. Nyní je však prý třeba poněkud povýšenecký přístup Německa k ostatním přehodnotit. Poslední otázka Die Zeit se týkala doporučení pro Angelu Merkelovou. „Ti, kdo chtějí Řecko z eurozóny vyhnat, jednou skončí na smetišti dějin. Pokud se však německá kancléřka chce zapsat do učebnic dějepisu pozitivně, podobně jako se to podařilo Helmutu Kohllovi díky německému sjednocení, musí přinést skutečné řešení pro Řecko, včetně debaty o dluzích, kde bychom mohli začít s čistým štítem. Současně ale s obnovenou a daleko silnější fiskální disciplínou,“ uzavírá Piketty.

Petr Musil