Evropští pěstitelé ovoce a zeleniny opouštějí zemědělská sdružení, která jim měla zajistit lepší vyjednávací pozici vůči velkým obchodním řetězcům. Počet členů v těchto organizacích klesl od roku 2012 o 39 procent i přes unijní dotace přesahující miliardu eur ročně, konstatuje zpráva Evropského účetního dvora.
Pěstitelé ovoce a zeleniny opouštějí sdružení, která mají posílit jejich vyjednávací pozici vůči supermarketům. Počet členů od roku 2012 klesl o 39 procent navzdory podpoře z evropských fondů přesahující miliardu eur (24,3 miliardy korun) ročně. Zjistil to Evropský účetní dvůr (EÚD).
Příliš slabí
Unijní prostředky sice pomáhají modernizovat farmy, avšak pěstitelé zůstávají příliš slabí na to, aby mohli efektivně vyjednávat s řetězci supermarketů. V rámci EU existovalo v roce 2024 na 1488 organizací, které mají pomáhat pěstitelům ovoce a zeleniny. Celkově sdružovaly 187 372 členů. Mají přinášet vyšší efektivitu, snižovat náklady, zlepšovat logistiku a usnadňovat zemědělcům přístup na evropský trh.
Podle EÚD ale pěstitelské organizace ztrácejí na významu a pro zemědělce jsou stále méně atraktivní. Ve většině zemí zůstávají příliš slabé na to, aby dokázaly čelit vyjednávací síle velkých odběratelů.
Rostoucí náklady a nestabilní trh
Zpráva přichází v době, která je pro budoucnost evropského zemědělství zásadní. Zemědělci napříč Evropou poukazují na rostoucí náklady, proměnlivou poptávku a nestabilní trh. Hlavní moc si v sektoru prodeje potravin udržují velké supermarkety.
„Mají-li organizace producentů pomáhat zemědělcům čelit velkým odběratelům a zajišťovat spotřebitelům širokou škálu evropského ovoce a zeleniny, musí být pravidla jednodušší, vnitrostátní podpora konzistentnější a členství atraktivnější,“ konstatovala auditorka Keit Pentus-Rosimannusová.
Klesající členská základna
Nejvíce znepokojivým zjištěním není jen to, že organizace producentů jsou stále slabé, ale i skutečnost, že stále méně zemědělců je ochotno se stát jejich členy. Počet zemědělců sdružených v těchto organizacích klesl z 312 823 v roce 2012 na 191 310 v roce 2023. To představuje pokles o 39 procent. S poklesem počtu členů klesá i vyjednávací síla těchto uskupení.
Auditoři přiznali, že část poklesu souvisí s širšími strukturálními problémy, které postihují zemědělství obecně. Zejména s klesajícím počtem podniků pěstujících ovoce a zeleninu a s nedostatkem generační obměny. Členská základna organizací producentů však klesala rychleji než celé odvětví.
Navrch mají stále maloobchodníci
Mnohé z větších organizací producentů mohou vyjednávat z pozice síly, neboť dokážou dodat větší množství zboží, širší sortiment a zajistit delší období dodávek než průměrný individuální producent.
Ve většině členských států EU jsou však organizace producentů příliš malé nebo málo známé na to, aby takové postavení získaly. Výjimku tvoří pouze Belgie a Nizozemsko. EÚD zjistil, že právě v těchto dvou státech mají organizace producentů ovoce a zeleniny významné hospodářské postavení.
Není čas na vyčkávání
Ovoce a zelenina ale podléhají rychlé zkáze. Pěstitelé nemohou vyčkávat na lepší ceny, když hrozí, že se bobuloviny, rajčata či jiné čerstvé plodiny během několika dnů zkazí. Maloobchodní sektor je naproti tomu vysoce koncentrovaný.
Zpráva poukazuje na výrazné rozdíly. Na několika evropských maloobchodních trzích vytvářejí čtyři největší obchodní řetězce 30 až 70 procent celkového maloobchodního obratu. V šesti členských státech, které společně produkují tři čtvrtiny ovoce a zeleniny v EU, představují čtyři největší organizace producentů v každé z těchto zemí pouze 1 až 13 procent národní produkce. I ty největší a nejzavedenější organizace producentů zůstávají ve srovnání s maloobchodními giganty malé.
Známý problém, žádné řešení
Evropský účetní dvůr (EÚD) uvedl, že Komise sice identifikovala řadu slabin v tomto zemědělském sektoru, avšak žádná z nich se neřešila změnou unijních pravidel. Politika týkající se organizací producentů zůstala od roku 1996 prakticky beze změny, ačkoli se postavení producentů, obchodníků a maloobchodníků od té doby výrazně proměnilo.
Problém spočívá v tom, že unijní rámec nestanoví jasné vnitrostátní cíle ohledně míry organizovanosti odvětví. Nedefinuje ani to, zda by měla být nabídka soustředěna prostřednictvím mnoha menších organizací, nebo menšího počtu větších subjektů. Auditoři rovněž kritizují složitost pravidel. Míra spolufinancování, finanční stropy i požadavky na výdaje se liší v závislosti na typu a velikosti organizace.
