Je to číslo, které může ovlivnit nejen současné konflikty, ale i budoucí odstrašení velmocí. Spojené státy během války s Íránem podle nové analýzy vyčerpaly přibližně dvě třetiny předválečných zásob střel pro systémy Patriot. Vojenská síla Washingtonu přitom nestojí pouze na počtu moderních zbraní, ale také na schopnosti je dlouhodobě vyrábět a doplňovat.
Analýza washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) upozorňuje na problém, který se skrývá za každým intenzivním konfliktem: i nejmodernější armáda může narazit na hranici svých zásob. Pokud by před jejich obnovou vypukla další rozsáhlá válka, Spojené státy a jejich spojenci by museli podle odborníků přijímat větší operační rizika.
65 procent zásob Patriotů pryč
Podle zjištění CSIS Spojené státy během konfliktu s Íránem spotřebovaly přibližně 65 procent své zásoby protiletadlových a protiraketových střel Patriot. Výzkumníci vycházeli z veřejně dostupných údajů o spotřebě raket, rychlosti výroby a odhadovaných amerických zásobách. Z jejich výpočtů vyplývá, že Spojeným státům zůstává méně než 1000 záchytných střel – interceptorů Patriot.
Podobný problém se týká také systému Terminal High Altitude Area Defense (THAAD). Podle odhadu CSIS klesly zásoby střel THAAD přibližně o 38 procent a ve skladech zůstává odhadem 234 až 278 interceptorů.
Patriot patří mezi hlavní americké systémy protivzdušné a protiraketové obrany. Armáda je využívá k ochraně vojáků, vojenských základen i obyvatel spojeneckých států před balistickými raketami.
Během konfliktu s Íránem pomáhaly systémy Patriot a THAAD chránit americké síly i partnerské země před raketovými útoky. Některé střely ale podle analýzy americkou obranu překonaly a způsobily ztráty i škody.
Největší problém nemusí být dnešní válka, ale ta další
CSIS upozorňuje, že hlavní strategické riziko nespočívá v pokračování současného konfliktu, ale v situaci, kdy by před obnovením zásob vypukl další rozsáhlý konflikt.
Vyčerpané zásoby by podle analytiků mohly donutit Spojené státy a jejich spojence k obtížným rozhodnutím. Museli by například šetřit interceptory (záchytné střely – pozn. red.), vybírat pouze nejnebezpečnější cíle nebo přijmout vyšší riziko při ochraně vzdušného prostoru.
Podle analýzy je problém širší než samotné střely Patriot nebo THAAD. Týká se schopnosti Spojených států vést dlouhodobý konflikt a průběžně doplňovat zbraně, které moderní válčení spotřebovává mimořádně rychle.
Mohlo by vás zajímat
„Odstrašení nefunguje, pokud protivníci vědí, že Spojené státy nedokážou dlouhou válku udržet,“ uvádí analýza.
Autoři upozorňují, že nízké zásoby munice a omezené výrobní kapacity mění způsob, jakým protivníci hodnotí americkou sílu. Mezi státy, které mohou sledovat schopnost Washingtonu vést dlouhodobý konflikt, řadí zejména Čínu, Rusko, Írán a Severní Koreu.
Nový problém odstrašení: nestačí mít nejlepší zbraně
Analýza vychází z tradičního konceptu odstrašení, který stojí na takzvaných třech pilířích: schopnostech, důvěryhodnosti a komunikaci. Schopnosti znamenají samotné vojenské prostředky a možnost protivníkovi zabránit v dosažení jeho cílů nebo mu způsobit nepřijatelné náklady.
Důvěryhodnost souvisí s tím, zda protivník věří odhodlání státu skutečně použít svou sílu. Komunikace pak představuje schopnost vysílat jasné signály o záměrech, hranicích a možných následcích.
CSIS ale tvrdí, že v této rovnici chybí čtvrtý prvek: výrobní a obnovovací kapacita. Právě ta podle analytiků rozhoduje o tom, zda stát dokáže pokračovat v dlouhém konfliktu.
Pokud země disponuje špičkovými zbraněmi, ale nedokáže je rychle vyrábět, opravovat a doplňovat, protivník může podle CSIS počítat s tím, že čas pracuje v jeho prospěch.
„Kapacita“ se tak podle autorů stává novou proměnnou odstrašení. Silnější průmyslová základna, větší zásoby, rychlejší doplňování a schopnost oprav zvyšují nejen vojenskou sílu, ale také důvěryhodnost celé strategie.
Ukrajina ukázala problém prázdných skladů
Autoři analýzy upozorňují, že současné konflikty spotřebovávají špičkovou munici a prostředky protivzdušné obrany rychleji, než je americký obranný průmysl dokáže vyrábět.
Válka na Ukrajině podle CSIS ukázala rozsah tohoto problému. Spojené státy Ukrajině poskytly velké množství důležitých systémů, například střel Patriot nebo taktické raketové systémy ATACMS.
Tyto zbraně přitom podle analýzy mají význam nejen proti Rusku, ale také při odstrašování dalších protivníků, například Číny.
Autoři upozorňují, že Spojené státy zároveň vstoupily do období, kdy využívají dálkové údery v různých regionech světa. Zmiňují například operace proti teroristickým skupinám v západní Africe nebo snahu o omezení vlivu Íránu a jeho spojeneckých struktur.
Podle CSIS tak vzniká tlak na neustálé doplňování raket a munice pro budoucí operace. „Problém prázdných skladů“ se proto podle analytiků nestává pouze otázkou logistiky. Stává se součástí strategického soupeření velmocí.
Washington nalil do výroby miliardy, problém ale zůstává
Spojené státy si problém nedostatku munice uvědomují už několik let. Reakce Washingtonu podle CSIS prošla během posledních tří prezidentských administrativ několika etapami, přesto se podle analytiků zatím nepodařilo vyřešit samotnou podstatu problému.
První administrativa prezidenta Donalda Trumpa vydala výkonné nařízení EO 13806, které nařídilo prověřit odolnost americké výroby a dodavatelských řetězců z pohledu národní bezpečnosti.
Administrativa prezidenta Joea Bidena tento přístup rozšířila prostřednictvím EO 14017, které označilo odolné dodavatelské řetězce za otázku národní i ekonomické bezpečnosti.
Následně vznikly také nové nástroje, například Office of Strategic Capital, tým pro zahraniční vojenské prodeje (FMS tiger team), iniciativa Replicator, Regional Sustainment Framework nebo National Defense Industrial Strategy.
Druhá administrativa Donalda Trumpa se podle analýzy zaměřila na rychlejší pořizování zbraní, reformu zahraničních obranných prodejů a posílení spolupráce státu se soukromým sektorem.
Součástí těchto kroků byly také snahy odstranit úzká místa u dodavatelů druhé úrovně prostřednictvím několika dalších výkonných opatření, například EO 14265 a EO 14383.
Více peněz proudí do zbrojní výroby, kapacita ale neroste okamžitě
Přestože Spojené státy zvýšily financování munice a raketových programů, samotné peníze podle CSIS problém automaticky nevyřeší. Požadavek na rozpočet pro fiskální rok 2024 počítal podle analýzy s přibližně 30,8 miliardy dolarů na rakety a munici.
Z této částky mělo připadnout: 5,6 miliardy dolarů na munici, 17,3 miliardy dolarů na taktické rakety, 7,3 miliardy dolarů na strategické rakety, 600 milionů dolarů na technologický vývoj.
Po přepočtu na ceny fiskálního roku 2026 jde přibližně o 32,3 miliardy dolarů.
Požadavek pro fiskální rok 2026 pak počítal s částkou 35,7 miliardy dolarů na nákup a výzkum, vývoj, testování a hodnocení raketových a muničních programů.
Podle CSIS jde o výrazný nárůst oproti období po skončení studené války. Současná úroveň se přibližuje pozdním letům studené války.
Historická data ukazují, že: v roce 1985 činily výdaje na nákup raket a munice přibližně 12,8 miliardy dolarů, což odpovídá asi 33,5 miliardy dolarů v cenách roku 2026, v roce 1990 šlo přibližně o 16,9 miliardy dolarů, tedy asi 37,8 miliardy dolarů v cenách roku 2026, v roce 2000 dosahovaly tyto výdaje pouze asi 6 miliard dolarů, tedy přibližně 10,8 miliardy dolarů v cenách roku 2026.
Výroba Patriotů, THAAD i Tomahawků má růst
Podle CSIS existují známky toho, že se výroba některých klíčových zbraní začne zvyšovat. Analýza uvádí například oznámení Pentagonu z února 2026 o nových sedmiletých výrobních kontraktech.
Ty mají pomoci zvýšit výrobu například u:
Standard Missile-6 (SM-6)
Výroba má vzrůst z přibližně 125 kusů ročně na více než 500.
Tomahawků
Výroba má vyrůst z přibližně 60 kusů ročně až na 1000.
AMRAAM
Produkce má dosáhnout až 1900 střel ročně.
THAAD
Výroba má se zvýšit čtyřnásobně až na 400 interceptorů ročně.
PAC-3
Produkce má vzrůst až na 2000 střel ročně.
CSIS upozorňuje, že dlouhodobé kontrakty mají význam nejen kvůli samotnému počtu vyrobených zbraní. Průmyslu dávají také jistotu, která umožňuje investovat do rozšiřování výroby a postupně snižovat cenu jednotlivých střel.
Problém nejsou jen peníze. Chybí průmyslová odolnost
Podle analýzy nestačí pouze zvýšit rozpočty. Výrobu mohou brzdit také další faktory. CSIS upozorňuje například na: omezenou výrobní kapacitu, problémy v dodavatelských řetězcích, nedostatek pracovní síly, strukturu kontraktů, administrativní překážky.
I když existuje poptávka po zbraních, tyto faktory mohou podle analytiků zpomalovat rozšiřování výroby.
Významnou roli podle CSIS hraje také spolupráce se zahraničními výrobci. Čím více výrobců a trhů se zapojí, tím větší šanci má systém na snížení nákladů. Autoři proto upozorňují na význam společné výroby, licenčních dohod a zahraničních vojenských prodejů.
Pokud mohou firmy získat přístup na zahraniční trhy, snáze podle analýzy investují do rozšiřování výrobních kapacit.
Nová logika odstrašení: vyhraje ten, kdo dokáže vyrábět déle
Hlavní myšlenkou analýzy CSIS je koncept takzvaného „koeficientu kapacity“. Ten má doplnit tradiční pohled na odstrašení založený na schopnostech, důvěryhodnosti a komunikaci.
Silnější průmyslová základna, větší zásoby, rychlejší doplňování a lepší schopnost oprav podle autorů zvyšují vojenskou sílu. Rychlejší výroba, odolnější síť dodavatelů a možnost zapojení spojenců zase zvyšují důvěryhodnost.
Víceleté kontrakty, společná výroba, investice do obranného průmyslu nebo bezpečné obchodní kanály zároveň vysílají signál protivníkům, že Spojené státy jsou připraveny vést dlouhodobý konflikt. Podle CSIS je rozhodující především čas. Stát nemusí mít pouze nejsilnější zbraň. Musí mít schopnost ji vyrábět znovu a znovu.
Analytici tvrdí, že právě tato schopnost mění kalkulaci protivníků. Pokud protivník očekává, že Spojené státy po prvním náporu rychle vyčerpají zásoby, může být ochotnější riskovat. Pokud ale vidí schopnost dlouhodobě doplňovat zbraně, opravovat systémy a mobilizovat průmysl, náklady případného konfliktu rostou.
Prázdné sklady jsou strategický problém
CSIS uzavírá, že Spojené státy potřebují změnit pohled na obrannou výrobu. Nestačí pouze reagovat na současné konflikty a doplňovat spotřebované zásoby. Podle autorů analýzy je nutné vytvořit dlouhodobý systém, který umožní rychlejší výrobu zbraní, zapojení více dodavatelů, opravy poškozených systémů a využití kapacit spojenců.
Budoucí odstrašení podle této analýzy nebude stát pouze na tom, jaké zbraně armáda vlastní, ale také na tom, jak rychle dokáže vyrábět nové.
