Modulární jaderný reaktor Rolls-Royce SMR prošel druhou fází posouzení generického návrhu (GDA) příslušnými úřady ve Velké Británii. Konkrétně se jedná o Úřad pro jadernou regulaci (ONR), Agenturu pro životní prostředí a Úřad pro přírodní zdroje Walesu. Jak dále koncern Rolls-Royce uvedl v tiskové zprávě, posuzování postupuje do třetí, poslední fáze. Tato zpráva je zajímavá i z českého pohledu, Rolls-Royce má totiž nemalou šanci získat zakázku na první modulární reaktor v Temelíně.
Proces posouzení má za cíl nezávisle posoudit designu reaktoru před jeho výstavbou ve Spojeném království a prokazuje, že reaktor lze postavit, provozovat a vyřadit z provozu v souladu s nejvyššími standardy bezpečnosti a ochrany životního prostředí. „Dokončení druhé fáze GDA je dosud nejdůležitějším milníkem v komerčním využití reaktoru Rolls-Royce SMR ve Spojeném království,“ uvedla k tomu Helena Perry, ředitelka bezpečnostních a regulačních záležitostí ve společnosti Rolls-Royce SMR.
Ambicí společnosti Rolls-Royce je obnovit po 35 letech výstavbu jaderných elektráren založených na původním britském designu. Počítá s výstavbou 470megawattových reaktorů se životností více než 60 let. Jedná se o lehkovodní reaktor, který bude možné stavět rychleji díky modulárnímu řešení (spojení dílů do větších celků). Britská společnost sází také na atraktivní podobu reaktorové haly, i to má snížit odpor obyvatel k umístění stavby v jejich okolí známý pod zkratkou NIMBY.
Rolls-Royce SMR obdržel od britské vlády dotace ve výši 210 milionů liber, vedle toho získal soukromý kapitál ve výši 280 milionů liber. Část financování zajistil koncern Rolls-Royce Holdings (jedná se o výrobce leteckých a lodních motorů a plynových turbín, pod kterého nespadá výroba luxusních vozů stejného jména – pozn. red.), dalšími partnery projektu jsou americká energetická skupina Constellation a katarský státní fond Qatar Investment Authority.
Jeden z favoritů soutěží v Británii i Česku
Navzdory tomu, že se jedná o domácího výrobce, nemá Rolls-Royce úspěch jistý. Loni v červenci spustila britská vláda soutěž, jejímž cílem je nalézt ekonomicky nejvýhodnější technologii menších modulárních reaktorů. První z nich mají zahájit provoz okolo roku 2035. Letos v březnu unikla do médií informace či spekulace, že nákladově nejvýhodnější je reaktor Westinghouse AP300, zatímco Rolls-Royce SMR je za ním na druhém místě. Vyhodnocení soutěže se opožďuje a hotové bude snad na konci tohoto roku.
Také ČEZ oddaluje rozhodnutí o dodavateli prvního modulárního jaderného bloku, který má vyrůst do roku 2035 v areálu Jaderné elektrárny Temelín. Jak Ekonomický deník informoval v březnu, ČEZ zúžil okruh zájemců ze sedmi na tři. Jmenovitě se jedná o společnosti GE Hitachi, Rolls-Royce a Westinghouse. Vítěze „malého jaderného tendru“ chce ČEZ podle posledních informací oznámit do konce roku.
Dobře informované zdroje Ekonomického deníku považují za favorita právě Rolls-Royce. Ten získává sympatie díky vstřícnému a férovému přístupu k vyjednávání i díky upřímnému zájmu o spolupráci s českými strojírenskými a technologickými podniky. Pokud Rolls-Royce na trhu s 470megawattovými reaktory uspěje, mohla by se část dílů vyrábět v České republice.
Modernizace trati z Kyjic do Chomutova v Podkrušnohoří získala svého zhotovitele. Správa železnic vybrala společnosti Colas CZ a Colas Rail. Přestavbu přibližně osmikilometrového dvoukolejného úseku provedou za 1,9 miliardy korun. Zahájení prací je v plánu letos v srpnu, hotovo bude v polovině roku 2027. Předpokládané celkové náklady stavby přesahují tři miliardy korun, informovala tisková mluvčí Správy železnic Nela Eberl Friebová.
Součástí projektu je celková rekonstrukce trati, proměnou projdou zastávky Chomutov město a Jirkov zastávka, které získají podle Správy železnic rozšířená nástupiště a bezbariérové přístupy. Podchod v Jirkově se prodlouží a vznikne přístup k vlakům také od obce Otvice. „Pro zvýšení bezpečnosti provozu se vybuduje nový podchod spojující Otvice s obchodní zónou. Přejezd v Chomutově mezi Kamencovým jezerem a místním zooparkem nahradí lávka,“ uvedla mluvčí Správy železnic.
Traťový úsek, který projde rekonstrukcí, vznikl v 80. letech minulého století v souvislosti s postupující těžbou hnědého uhlí. Jeho největší dominantou je podle Správy železnic 418 metrů dlouhá Vrskmaňská estakáda, která mimo jiné překonává i vodní nádrž Újezd.
Stavba leží na hlavní dvoukolejné elektrizované trati Most – Chomutov, začíná ve stanici Kyjice a končí v zastávce Chomutov město. V rámci její realizace se podle informační brožury Správy železnic nově zabezpečí úsek Dolní Rybník – Jirkov a odbočka Chomutov město. Kolejiště ve stanici Kyjice se výrazně zredukuje.
Dominantou trati je 418 metrů dlouhá Vrskmaňská estakáda. Zdroj: Správa železnic
„Řešený úsek je z hlediska zatížení omezujícím prvkem celé trati z Ústí nad Labem do Chebu. Železniční svršek je na hranici životnosti a železniční spodek dokonce již za ní. Koncepce zabezpečovacího a sdělovacího zařízení vychází z požadavku na minimalizaci provozních zaměstnanců a centralizaci řízení dopravy, které budou zajišťovat dispečeři ze stanice Chomutov,“ uvádí v brožuře také Správa železnic.
Dodává, že během realizace stavby dojde k úplné rekonstrukci železničního svršku a spodku. Do oblasti železničního spodku spadají také dvě opěrné zdi náspu u Kamencového jezera. V celém úseku bude zřízena bezstyková kolej. Na zastávce Jirkov se zřídí dvě nová nástupiště o délce 200 metrů a dvě nová nástupiště budou také na zastávce Chomutov město, každé o délce 200 metrů, s rezervou 30 metrů pro výhledové zavedení systému jednotného evropského zabezpečovače (ETCS).
Železniční přejezd na místní komunikaci v Chomutově bude podle informační brožury Správy železnic nahrazen lávkou pro pěší a cyklisty. Druhý železniční přejezd v Chomutově se opraví a bude nově opatřen světelným přejezdovým zabezpečovacím zařízením se závorami a s automatickou detekcí vlaku.
Projekt je podle Správy železnic navržen ke spolufinancování Evropskou unií z Fondu soudržnosti v rámci Programu Doprava 2021–2027. Celková výše způsobilých nákladů projektu je 2,8 miliardy korun. Navržená míra podpory EU je 80,75 procenta ze způsobilých nákladů, výše dotace tak může maximálně činit 2,3 miliardy korun. Národní financování zajišťuje Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI).
Automobilka Škoda Auto zvýšila v prvním pololetí provozní zisk na 1,4 miliardy eur, v přepočtu zhruba o 29,2 miliardy korun, jde o meziroční růst o 26,1 procenta. Škoda Auto zároveň oznámila také celkový nárůst dodávek zákazníkům o 3,8 procenta na 448 600 vozů. Na evropském trhu se společnost stala poprvé čtvrtou nejprodávanější značkou.
„Pozitivní vývoj provozního zisku je výsledkem především zlepšení skladby prodaných vozů, výhodného vývoje směnného kurzu a důsledného dodržování úsporných opatření v rámci programu Next Level Efficiency+,“ informovala automobilka. Za úspěchem stojí podle Škody Auto omlazené portfolio modelů s pestrou nabídkou pohonů. V té souvislosti dodala, že pokračuje také elektrifikace, automobilka chce na podzim představit elektrické kompaktní SUV Škoda Elroq.
Nejžádanějším je u zákazníků model Octavia, jeho prodeje stouply o 24,1 procenta na 121 300 vozů. Druhý v pořadí je model Kamiq s nárůstem prodeje o 4,7 procenta na 61 100 vozů a Fabia, které se prodalo 56 800 aut, jde o zvýšení o 17,5 procenta. Následují modely Karoq, Kodiaq a Superb a na sedmé pozici je elektrický Enyaq s 30 600 prodanými vozy, jde o meziroční pokles o 5,9 procenta.
U tržeb automobilka oznámila meziroční mírný pokles na 13,6 miliardy eur, přibližně 346,9 miliardy korun, z 13,7 miliardy eur. Rentabilita tržeb posílila podle Škody Auto na 8,4 procenta, před rokem to bylo 6,6 procenta.
Přehled celosvětových dodávek vozů Škody Auto v prvním pololetí 2024. Zdroj: Škoda Auto
„Škoda Auto vstupuje do druhé poloviny roku se značnou energií, kterou prokázala během prvních šesti měsíců. Jsem vděčný, jak dobře zákazníci reagují na nejrozmanitější a nejmodernější modelovou nabídku v naší historii. Navíc se již připravujeme na to, že letos v říjnu dále rozšíříme naši plně elektrickou řadu o kompaktní SUV Škoda Elroq,“ uvedl předseda představenstva společnosti Škoda Auto Klaus Zellmer.
Letos na jaře automobilka představila designovou studii dalšího ze šesti nových elektromobilů, které má v plánu uvést na trh v nadcházejících letech, jde o městský crossover Škoda Epiq, který by měl stát okolo 25 000 eur, tedy 625 000 korun.
V příštím roce má v plánu Škoda Auto představit nový Enyaq, půjde o nástupce prvního elektrického SUV značky Škoda. V roce 2027 chce předvést malý elektromobil, který vznikne v rámci koncernové skupiny objemových značek Brand Group Core.
Informační portál Fakta o klimatu se stal oblíbeným zdrojem informací. Jeho materiály o klimatické změně a energetice používá ministerstvo životního prostředí, Česká národní banka, poradenské firmy i média. Současně však zaznívá i kritika. Fyzik Jan Horáček upozorňuje na několik slabin zmíněných modelů a varuje, že v zimním období budeme mít elektřiny nedostatek.
Jan Horáček je vědeckým pracovníkem Akademie věd ČR, zabývá se však také modelováním budoucí podoby energetiky. Spolu se svým spolupracovníkem Václavem Sedmidubským vytvořil webovou aplikaci app.energy-mix.cz. Ta z reálných dat z minulosti extrapoluje do budoucího mixu. Varuje, že například v roce 2033 (dle scénáře WAM3: odchod od uhlí, vyšší import plynu a čtyřnásobek současných solárních a větrných elektráren) bude Česko téměř každý zimní den ve výkonovém deficitu. V nejchladnější dny budou podle Horáčka chybět téměř 4 gigawatty (GW), tedy jedna třetina potřebného výkonu.
Dovoz tak vysokého množství energie z okolních zemí, které též budou zápasit ve stejnou chvíli s deficity, tak nebude pravděpodobně možný. To vše za konzervativního předpokladu zvýšené zimní spotřeby o pouhých 10 procent a při zákazu vytápění uhlím. Část domácností totiž nahradí dnešní topení uhlím elektrickým vytápěním nebo tepelnými čerpadly, takže spotřeba poroste, zatímco výkon řiditelných zdrojů energie dramaticky klesne.
Jak přežít zimu?
Analytik webu Fakta o klimatu Jan Krčál reaguje, že chybějící výkon v takovém rozsahu je „velmi podezřelý“. Kritici podle jeho slov nepočítají s importem elektřiny, s flexibilitou spotřeby ani s využitím vodíku jako paliva v zimní sezóně. Právě vodík by mohl do budoucna nahradit zemní plyn v roli záložního zdroje elektřiny, navíc už v té době bude fungovat mezinárodní obchod s tímto palivem.
Horáček podotýká, že ačkoliv se takto o vodíku diskutuje již mnohá desetiletí, stále je 99 procent vodíku světa vyráběno z fosilních paliv, hlavně ze zemního plynu.
Podle Jana Horáčka nastane kritické období v zimě, kdy bezvětrné a zamračené počasí může trvat i několik týdnů. Větrné ani solární elektrárny v celé střední Evropě pak nevyrobí téměř nic. Akumulace energie v přečerpávacích vodních elektrárnách a bateriích vystačí na několik hodin, ale ani zdaleka ne na celé dny či týdny.
„Budou se jízdní řády vlaků měnit podle předpovědi větrného nebo slunečného počasí? Nebo ředitel Škodovky nařídí 10 tisícům zaměstnanců volno při inverzi, aby pak mohli o slunečném víkendu vesele naběhnout ke strojům?,“ ptá se Horáček.
Německo jako odstrašující příklad
Jan Horáček také upozorňuje na „německý paradox“. Němci budují solární a větrné elektrárny s argumentem, že tyto zdroje dokážou vyrobit elektřinu nejlevněji. Navzdory tomu platí koncoví spotřebitelé, tedy německé podniky a domácnosti, jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropě. V situaci, kdy výkon větrných a solárních elektráren klesne k nule, tak se Německo musí spolehnout na import uhelné elektřiny z Polska a jaderné z Francie.
Podle reakce Jana Krčála prodražují cenu elektřiny hlavně vysoké náklady na dotování větrných a solárních elektráren postavených před více než deseti lety. „Zakládat na tomto faktu skepsi k větrné energetice je podobné, jako kdybychom skepsi k současné solární energetice zakládali na zpackaném solárním boomu okolo roku 2010,“ upozornil Krčál a dodal, že v současné době jsou výkupní ceny větrné a solární elektřiny, vysoutěžené v německých aukcích, nižší než tržní cena elektřiny.
Tady se oba citovaní experti shodli na tom, že cenu elektřiny v Německu zvýšilo předčasné odstavení jaderných elektráren z politických důvodů. Emise ze sektoru energetiky proto patří v Německu k nejvyšším v Evropské unii, pohybují se okolo 400 gramů CO2 na vyrobenou kilowatthodinu (kWh). Francie, která dál zůstává u jaderné energetiky, má emise osmkrát nižší: okolo 50 g/kWh.
Kde jsou náklady na sítě?
Další slabinou modelů, které prezentuje web Fakta o klimatu, je nezapočítání rostoucích nákladů na přenosovou a distribuční soustavu. Jen v letech 2024 až 2035 se bude jednat o zhruba 476 miliard korun (v cenách roku 2023), což představuje nárůst o 38 procent oproti období let 2010 až 2023. Náklady táhne nahoru hlavně rostoucí počet malých decentralizovaných zdrojů energie a zvyšující se podíl výkonově nestabilních solárních a větrných elektráren.
„To je pravda, je to přiznaná nedokonalost modelu. Náš model nemodeluje přenos a distribuci uvnitř jednotlivých zemí a proto nemůže tyto náklady zachycovat explicitně. Rozvoj české přenosové a distribuční soustavy bude stát spoustu peněz ve všech scénářích rozvoje – kvůli další elektrifikaci hospodářství. Nevím o hodnověrných datech či odhadech, jak tyto náklady rostou s rozvojem obnovitelných zdrojů energie,“ odpověděl analytik webu Fakta o klimatu Jan Krčál.
„Česká republika tedy musí brzy začít importovat mnohonásobně více plynu než doposud z nepříliš přátelských zemí, zároveň dramaticky přizpůsobovat počasí provoz dopravy, průmyslu a domácností, postavit více řiditelných bezemisních zdrojů (což je pouze jádro) a také doufat v zázrak ve vědecko-inženýrském pokroku levné akumulace elektřiny v gigantickém měřítku. Jiné varianty považuji za sci-fi,“ uzavřel Horáček.
Česká republika bude moci začít naplňovat dohodu se Spolkovou republikou Německo o údržbě a rozvoji mezinárodní vnitrozemské Labské vodní cesty. Prezident Petr Pavel 1. srpna podepsal ratifikační listinu k dohodě. Jak informoval Hrad, listina podléhá také spolupodpisu předsedou vlády Petra Fialy (ODS). Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) už dříve uvedl, že Labská vodní cesta je klíčová nejen z pohledu České republiky, ale i v Transevropské dopravní sítě (TEN-T).
Dokument má umožnit spolupráci obou zemí ohledně možnosti masivněji využívat Labskou vodní cestu pro nákladní dopravu. „Lodní doprava patří mezi ekologické módy dopravy a české firmy ji v zájmu vyšší konkurenceschopnosti potřebují a budou potřebovat,“ konstatoval v minulosti Kupka. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) přitom nedávno konstatoval, že právě nespolehlivost Labské vodní cesty brání rozvoji kombinované nákladní dopravy po vodě. Vodní nákladní kombinovaná doprava v České republice tak podle NKÚ prakticky neexistuje.
K podpisu dohody mezi zástupci České republiky a Německa došlo v roce 2021 a Senát odsouhlasil ratifikaci dohody před dvěma lety. Poslanecká sněmovna po několikaletém váhání potvrdila dohodu 23. května.
Smlouva zavazuje obě strany k tomu, že se postarají o plavební dráhy a parametry plavební hloubky. Na německém úseku Labe je cílem údržby hloubka plavební dráhy 140 centimetrů, země by také měla podle dokumentu přezkoumávat každých deset let referenční úroveň vodní hladiny. Česko by na velké části toku mělo zajistit plavební hloubku 230 centimetrů.
Součástí dohody je i ustanovení smíšené komise pro společnou péči o Labe a dohled nad dodržováním obsahu dohody. Česká republika a Německo budou moci do komise nominovat po třech zástupcích a na jednání bude možné přizvat také externí hosty.
Jak Ekonomický deník informoval již dříve, Německo se už o svou část dohody stará a na svém území deklarovanou hloubku toku udržuje. Česká republika je na tom z hlediska plavebních poměrů na většině částí splavného toku podle Kupky paradoxně lépe, od Střekova až do Týnce nad Labem je plavební hloubka okolo 230 centimetrů. Dlouholetá debata se ale vede plavebních stupňů, jeden z nich by měl být v Děčíně.
Česká republika řeší průchodnost Labské vodní cesty také kvůli chystanému námořnímu terminálu v Kuhwerder Hafen v Hamburku. Provoz by v něm ráda zahájila podle ministerstva dopravy v průběhu roku 2028.
Nad územím pražského hlavního nádraží se chystá rozsáhlá výstavba. Záměr, za kterým stojí společnost CR-City, společný podnik Českých drah, Sudop Group a Penty Real Estate, míří ke svému dalšímu milníku, zadání pro budoucí urbanistickou soutěž. Podle ředitele rozvoje Penta Real Estate Rudolfa Vacka lze jeho znění čekat zhruba v horizontu půl roku. Předcházet tomu má vznik společné pracovní skupiny.
Zastoupení v ní budou mít podle Vacka pražský magistrát, městské části, Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR Praha), Správa železnic, České dráhy a díky právům k výstavbě v lokalitě také Penta Real Estate. Termín, kdy by se měla pracovní skupina poprvé sejít, ještě není stanoven, podle mluvčího Penty Martina Lánského by k tomu mohlo dojít během podzimu.
Pro území už podala městská část Prahy 2 návrh na změnu územního plánu, podnět následně prošel jak městskou radou, tak i zastupitelstvem, které o něm rozhodlo 20. června. Pražský magistrát se tak začne změnou zabývat. „Městská část Praha 2 přistupuje k celé věci od začátku aktivně. Stala se spolužadatelem iniciované změny územního plánu a otevřela tak debatu nad dalším rozvojem území,“ sdělila mluvčí městské části Andrea Zoulová.
Území a jeho využití musí být podle ní podrobeno hluboké diskusi o jeho podobě i funkci. Doplnila, že Praha 2 ve svých stanoviscích deklaruje požadavek na uspořádání mezinárodní urbanistické soutěže a dílčích architektonických soutěží, jejichž zadání se chce aktivně zúčastnit. „Požaduje také zajištění prostupnosti území a je připravena prosazovat rovněž budoucí výstavbu školských zařízení a bytů,“ uvedla mluvčí.
Město si udržuje kontrolu
Podnět na prověřování změny území bude dělat podle náměstka pražského primátora Petra Hlaváčka (STAN) město, které je připraveno chránit veřejný zájem. „Během podzimu se připraví postup, například mezinárodní architektonický workshop, na kterém se bude zjišťovat, co je na tomto území možné vůbec postavit,“ sdělil Ekonomickému deníku Hlaváček. Předešlé vizualizace, které představila společnost Penta, podle něj nemusí odpovídat výsledné realitě.
„Město prověří, co je zde technicky možné a co je potřeba a Penta se tím bude muset řídit. Prioritou veřejného zájmu na hlavním nádraží je stavba Železničního uzlu Praha čili nové linky metra a vysokorychlostních tratí,“ konstatoval Hlaváček.
Jižní a severní zhlaví (část dopravny s kolejovým rozvětvením pozn.red.) hlavního nádraží jsou podle náměstka primátora jedny z nejsložitějších zhlaví v Evropě. Hlaváček podotkl, že se na velmi krátkém úseku sbíhá hodně kolejí a může se ukázat, že větší zástavba nad kolejištěm je technologicky náročná nebo nemožná, protože by to v budoucnu například znemožnilo hýbat s kolejemi.
„Rozvoj nádraží jako dopravního uzlu nesmí být ohrožen. Dalším neméně významnou podmínkou je, že případná zástavba musí sloužit Pražanům. Kromě kanceláří musí být nové budovy určeny i pro bydlení, obchody a služby,“ dodal Hlaváček. V místě by měly podle něj vzniknout i dvě veřejné budovy, které budou plnit kulturní či vzdělávací roli. Zachována musí být podle Hlaváčka také historická hodnota budovy a panorama s ocelovou konstrukcí příjezdových hal.
Vlastníkem většiny pozemků, na kterých kolejiště pražského hlavního nádraží leží, jsou České dráhy. Práva k budoucí výstavbě nad kolejištěm, ať už bude mít jakýkoliv rozsah a charakter, má podle ředitele rozvoje Penta Real Estate Rudolfa Vacka společnost CR-City.
Plány jsou na začátku
České dráhy se odkazují ohledně dotazů na plány s územím na společnost Penta. „Zároveň bych upozornil, že záměr využití pozemků nad kolejištěm pro rozvoj hlavního města Prahy je na samém začátku,“ uvedl mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský. Dodal, že půjde o dlouhodobý proces, který se řídí jasně danou legislativou. Podle Rudolfa Vacka z Penty v posledních letech probíhají ohledně technických parametrů a rozvoje území s Českými dráhami i Správou železnic konzultace.
Mluvčí Správy železnic Nela Eberl Friebová uvedla, že státní organizace o projektu ví a s výstavbou vybraných etap souhlasí, ovšem za podmínky dodržení stanovených technických a provozních opatření. „Bezpečnost a plynulost železničního provozu je pro nás prioritou. Proto je naši striktní podmínkou realizace zastřešení paralelně s naší stavbou, tedy modernizací dotčených nástupišť a přilehlého kolejiště, která proběhne za vyloučeného provozu,“ sdělila Ekonomickému deníku mluvčí.
Ředitel rozvoje Penta Real Estate Rudolf Vacek konstatoval, že v odborných kruzích se o záměru mluvilo opakovaně, například v rámci připomínek k Metropolitnímu plánu, zůstával ale dlouho jen v rovině vize, protože územní plán města možnost výstavby nijak neřešil. „Nyní se tedy diskutuje možná změna územního plánu a připravuje se zadání urbanistické soutěže,“ uvedl. Dodal, že teprve z nich vyplyne jasnější představa, jak by mohla eventuální budoucí výstavba vypadat a jaké by měla mít parametry, tedy výšky a objemy budov či odstupy od souboru památkově chráněných budov železniční stanice.
Žádné ohrožení veřejných zájmů z těchto kroků podle Vacka neplyne, město si podle něj naopak udržuje absolutní kontrolu nad budoucností lokality. V rámci území Hlavního nádraží Praha se chystá několik zásadních projektů, jde o zmiňované plány Železničního uzlu Praha a varianty takzvaného „Metra S“, řešení odbavovací haly a prostoru před nádražím nebo zklidnění magistrály. „Budeme rádi, když se o rozvoji hlavního nádraží a jeho okolí povede široká veřejná debata, která pomůže dobře sladit všechny zájmy v tomto území,“ zmínil Vacek.
Zároveň podle něj platí, že pokud nad kolejemi vznikne standardní městská zástavba s intenzivní výsadbou zeleně a zapojením modrozelené infrastruktury, bude to nejlepší možná reakce na klimatické změny a vznik tepelných ostrovů, ke kterým v takovýchto lokalitách tradičně dochází.
„Úvahami o přestřešení nebo částečném zastavění kolejiště Hlavního nádraží se architekti a urbanisté zabývají už několik dekád, historicky k tomu vzniklo několik studií, například od Karla Pragera a naposledy od týmu, který vedl Jakub Cigler,“ poznamenal Vacek. Studie podle něj řešily území v okolí hlavního nádraží jako celek a snažily se najít způsob, jak rozsáhlé území kolejiště a magistrály lépe zprůchodnit a propojit Prahu 1, 2 a 3, aniž by to omezilo potřeby železniční dopravy.
Elektroenergetické datové centrum (EDC) dnes zahájilo svou činnost a rovnou spustilo registraci prvních zájemců o sdílení elektřiny. Jak dnes potvrdil předseda představenstva EDC Petr Kusý, zájem o tuto novinku je velký. Jen během prvních tří hodin po spuštění se zaregistrovalo okolo 800 zájemců, po prvním dni jejich počet překročil dva tisíce.
Sdílení elektřiny bude mít v praxi několik podob. Může se jednat o přeprodej elektřiny mezi až 11 aktivními zákazníky, sdílení v rámci jednoho domu nebo v rámci energetických společenství, která mohou zahrnovat až tisíc odběrných míst zákazníků. Zapojit se mohou domácnosti, malé a střední podniky nebo veřejný sektor. Při správně zvoleném modelu spolupráce mohou zákazníci ušetřit a zároveň získají elektřinu z obnovitelných zdrojů energie; v praxi se bude jednat hlavně o fotovoltaické elektrárny.
Jak dále uvedl Petr Kusý, první sdílení elektřiny mezi zákazníky by se mohlo odehrát už v září. Má to ale háček – všichni zúčastnění zákazníci musejí mít moderní průběhový elektroměr, a ten má zatím nainstalovaný jen minimální počet odběratelů. Distributor elektřiny má povinnost nainstalovat průběhový elektroměr každému zájemci o sdílení elektřiny, a sice v termínu do tří měsíců od podání žádosti. Větší počet energetických společenství tak začne reálně fungovat zřejmě až na konci roku.
Termín vyřízení žádosti: do 20 dní
Cestu ke komunitní energetice otevřela loni schválená novela energetického zákona, známá jako lex OZE 2. „Začátek sdílení elektřiny je prvním velkým milníkem v našem úsilí o modernizaci české energetiky. V život ho uvedl náš zákon, který je jedním z nejmodernějších v celé Evropě, a věřím, že otevře komunitní energetiku co nejširší veřejnosti,“ uvedl ke startu sdílení elektřiny ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a dodal, že další možnosti přinese rozšíření funkcionalit EDC plánované na druhou polovinu roku 2026.
Registraci provádí EDC v rámci procesu, který má tři navazující kroky. Ten první je spojený s registrací na portálu EDC s ověřením e-mailu účastníka. Druhý počítá s vyplněním žádosti o smlouvu pro přístup do EDC na tomto portále a třetí končí jejím podpisem. „O uzavření smlouvy budeme informovat žadatele prostřednictvím zprávy zaslané nejpozději do dvaceti dní od přijetí žádosti,“ doplnil Petr Kusý.
Komunitní energetika: Sdílení elektřiny z fotovoltaiky v bytovém domě v Lubech u Chebu. Foto DZD Solar (tisk. zpráva)
Změny se týkají i bytových a vícegeneračních domů, jejichž obyvatelé mohli sdílet elektřinu – třeba ze střešní fotovoltaiky – od ledna 2023 na základě vyhlášky Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Lidé, kteří tímto způsobem elektřinu již sdílejí, se musí do konce roku zaregistrovat u EDC, jinak o možnost sdílení přijdou. Podle vyjádření Unie komunitní energetiky (UKEN) je pro menší skupiny do 50 odběrných míst sdílení elektřiny výhodnější, protože mají možnost využít prvky dynamického sdílení energie namísto statického.
I když se jedná z pohledu zavedených energetických společností o konkurenci, nebudou prý změny blokovat. Některé z nich tuto novinku dokonce podpoří. „Sdílení energií je naplnění principu decentralizace a demokratizace energetického systému, který dlouhodobě podporujeme a je dalším krokem v energetické transformaci Evropy. Vzhledem k tomu, že sdílení energií, registrace i správa portfolia nebude úplně jednoduchý proces, jsme připraveni zájemcům možnosti i úskalí sdílení vysvětlit, procesem registrace je provést a v dohledné době sdílení v rámci jejich komunity také spravovat,“ řekla Claudia Viohl, generální ředitelka skupiny E.ON v České republice.
Zatím jen předehra větších změn
EDC zatím funguje v režimu dočasného řešení, s tím souvisí například omezení počtu účastníků energetického společenství na maximálně 1000 odběrných míst ve třech spolu sousedících obcích s rozšířenou působností. Zahájení plného provozu, který nabídne nové možnosti sdílení elektřiny a současně rozšíří funkce EDC do dalších oblastí moderní energetiky, jako jsou akumulace, flexibilita nebo agregace, je plánováno na druhou polovinu roku 2026.
EDC již vypsalo zakázku na dodávku IT systému pro fázi plného provozu. Předpokládaná hodnota zakázky je 1,75 miliardy korun, z toho 800 milionů by měla uhradit dotace z Národního plánu obnovy. Příspěvek na činnost EDC budou zákazníci platit v cenách elektřiny podobně, jako dnes hradí platbu na financování Energetického regulačního úřadu. V případě EDC se bude jednat o 5,10 koruny měsíčně za každé odběrné místo.
Hyde Park, Highlight, Stalo se, Zaostřeno na Evropu. To je jen namátkový výčet zrušených pořadů České televize s politickým nebo angažovaným obsahem. Pořady vznikají a zanikají. Novináři ani pořady nemají definitivu. Kdo si dnes vzpomene na „investigativní“ pořad Klekánice? Kdo si pamatuje, jak se vyvíjely nedělní diskusní formáty od stylu „sedneme si s Otou Černým“ až po současný stav s moderátorem Otázek Václava Moravce? Přečtěte si komentář bývalé předsedkyně Syndikátu novinářů Ireny Válové k situaci kolem zrušení pořadu 168 hodin.
Měnit, rušit, inovovat a (ne)nahrazovat pořady je v mediálních domech normální. Pozoruhodné je, že když se ruší rubrika nebo pořad v České televizi, stojí za tím podle některých vždy vláda nebo dokonce prezident jako u pořadu Stalo se, za jehož zrušením měl stát dokonce bývalý prezident, jak dodnes koluje po internetu.
Ještě pozoruhodnější je, že zatímco protagonisté minulé vlády ANO mají vykonávat nátlak na Českou televizi návrhem na zrušení televizního poplatku, současná vláda s dominancí ODS má na televizi tlačit naopak jeho zvýšením. Zřejmě výměnou za to nový ředitel Jan Souček ruší pořad 168 hodin, jehož tváří byla moderátorka Nora Fridrichová.
Zprávu šíří koaliční poslanec a právník Jakub Michálek, aniž by k tomuto spiknutí ve vlastních koaličních řadách dodal jediný důkaz, který by případně obstál před soudem. O vyhrocené debatě svědčí i to, že se zrušení pořadu a ředitele Součka zastala bývalá dlouholetá tvář České televize a kolegyně Fridrichové Světlana Witovská. „Myslím, že ČT je pořád dost silná a odolná, aby ustála tlak kohokoliv z politiků, z jakékoliv partaje. Napsat, že pořad zlikvidoval GŘ na politickou objednávku, je silná káva. To, že je něco populární, ještě neznamená, že je to kvalitně odvedená veřejnoprávní novinařina,“ uvedla moderátorka, která nyní působí v pořadu Spotlight vydavatelství Economia.
Hranice svobody projevu podle soudu ve Štrasburku
Je mimořádně obtížné být nezaujatý a zachovat si nestrannost v turbulentní době. Protože turbulentní je nakonec každá doba, je právní stát založen na existenci institucí a pravidel, na které nezbývá než se upnout, když lidé chybují nebo dokonce selhávají. Podstatné je, zda rozhoduje ten, kdo rozhodovat má a zda je rozhodnutí podle existujících pravidel odůvodněné a přezkoumatelné jinou instancí, zde soudem.
V tomto případě je to generální ředitel ČT Jan Souček, kdo rozhoduje. Sám je bývalým redaktorem, novinářem a také právníkem, který vystudoval fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
Bez všech pochyb tedy zná judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku o podmínkách ochrany novinářů a celých médií. Soud ji opakoval už snad stokrát. Například v případu Fuchsmann v. Německo z roku 2018, kde Soud zkoumal stížnost na porušení osobnostních práv:
„Pokud jde o způsob získávání informací a jejich pravdivost, Soud znovu zdůrazňuje, že článek 10 Úmluvy nezaručuje zcela neomezenou svobodu projevu, a to ani s ohledem na zpravodajství o záležitostech vážného veřejného zájmu. Za podmínek odstavce 2 uvedeného ustanovení svobodu vyjadřování s sebou nese ,povinnosti a odpovědnost´, které se vztahují i na média. A to i když jde o záležitosti vážného zájmu veřejnosti. Z důvodu těchto ,povinností a odpovědnosti´ má záruka, kterou článek 10 poskytuje novinářům ve vztahu k podávání zpráv o otázkách veřejného zájmu podmínku. Ta zní tak, že novináři jednají v dobré víře, aby poskytovali přesné a spolehlivé informace v souladu s etikou žurnalistiky.“
V případu Monat v. Švýcarsko, který se týkal „státního zásahu“ a stažení televizního pořadu o zmizelých majetcích Židů ve švýcarských bankách za 2. světové války zase Evropský soud pro lidská práva vyzdvihl dosah a dopad televize. „Pokud jde o ,povinnosti a odpovědnost´ novinářů , důležitým faktorem při posuzování přiměřenosti zásahu je potenciální dopad použitého média vyjádření. V této souvislosti Soud uznal, že je třeba vzít v úvahu skutečnost, že audiovizuální média mají bezprostřednější a silnější účinek než média tištěná,“ uvedl doslova Soud.
Není snad nutné při každé volbě nového ředitele České televize připomínat, že stát má pozitivní závazek výše uvedené povinnosti a odpovědnosti zajistit.
Šest porušení zákona v pořadu 168 hodin
Od listopadu 2022 do února 2024 shledal správní orgán Rada pro rozhlasové a televizní vysílání šest porušení zákona, kterého se měli dopustit novináři v pořadu 168 hodin. Šlo například o jednostrannost či vylučování názoru druhé strany na navrhovanou novelu občanského zákoníku ohledně domnělého domácího násilí. Dále třeba o neposkytnutí prostoru odpůrcům výstavby větrné elektrárny a jejich marginalizace jako věci neznalých. Kvůli absenci odborného názoru mohl v jiné reportáži o užívání psychotropní látky DMT divák dospět k závěru, že laické užívání látky měnící vědomí je zcela bezpečné.
Opakované porušení zásad vyváženosti a objektivity se objevilo v reportážích o tzv. manželství pro všechny, které bylo prezentováno jako správný přístup, zatímco názory odpůrců jako zastaralé a nepřijatelné. Ve všech případech porušila televize v zákonu zakotvený princip objektivity a vyváženosti. K tomu je nutné přičíst několikanásobné porušení Kodexu ČT, jak bylo identifikováno Radou ČT, jakkoli Kodex ČT je zásahem do obsahu a práce novinářů a produkt první tzv. televizní revoluce vzniklý se souhlasem novinářů.
Jenže, jak rovněž upozornil Evropský soud pro lidská práva, „stát jako konečný garant plurality musí prostřednictvím svého práva a praxe zajistit, aby veřejnost měla prostřednictvím televize a rozhlasu přístup k nestranným a přesným informacím a řadě názorů a komentářů, které mimo jiné odrážejí rozmanitost politických názorů v zemi a že novinářům a dalším odborníkům pracujícím v audiovizuálních médiích není bráněno tyto informace a komentáře sdělovat“.
„Zejména tam, kde jsou soukromé stanice stále příliš slabé na to, aby nabízely skutečnou alternativu, a veřejnoprávní nebo státní organizace je proto jediným nebo dominantním vysílatelem v zemi nebo regionu, je pro řádné fungování demokracie nezbytné, aby vysílatel vysílal nestranně, nezávisle a vyváženě. Zprávy, informace a komentáře navíc poskytují fórum pro veřejnou diskusi, ve které lze vyjádřit co nejširší spektrum názorů,“ citoval Evropský soud pro lidská práva z Rezoluce Rady Evropy z roku 1994, kterou podepsala Česká republika a nikdo ji nezrušil.
Kontrolní instituce existují a fungují
Generální ředitel ČT Jan Souček v ČT zavádí razantní změny. Na snímku v Ženevě s generálním ředitelem Evropské vysílací unie Noelem Curranem Foto: Česká televize
Citace pochází z případu Manole a spol. v. Moldávie z roku 2009, ve kterém si devět novinářů televize veřejné služby u Evropského soudu pro lidská práva stěžovalo na nepřípustný politický nátlak na vysílání.
Je to stát, kdo garantuje, že právní rámec, kterým se řídí veřejnoprávní vysílání. Jasně stanoví a poté i zajistí, že zpravodajské pořady „poctivě zobrazují fakta a události a podporují svobodné vytváření názorů“, a to bez politických zásahů.
Tak zní závazek ČR k Radě Evropy. Smlouva České republiky o přistoupení k Evropské unii zase obsahuje ujednání, že ČR takové vysílání bude provozovat a financovat, a to bez ohledu na jeho právní formu.
Kdo je tím posledním garantem na nejnižší úrovni? Je to generální ředitel, který nese tuto povinnost a odpovědnost. Břímě spočívá na generálním řediteli spolu především se zaměstnanci novináři, členy Rady ČT, ombudsmanem, etickým panelem, který rezignoval a už je zase znovu obsazen a odborovou organizací České televize. Právní rámec existuje. Instituce, na které se lze obrátit, jsou ustaveny a patřiční lidé řádně zvoleni.
Je jen na řediteli, jeho obratnosti a lidské dovednosti, jak dokáže zaujmout tolik lidí pro nestranné, nezaujaté, objektivní a vyvážené referování o naší turbulentní době.
Kdo vrtí Českou televizí, chtěl by zřejmě z nedostatku jiného programu patrně zopakovat rok 2000 s televizní revolucí. Ale časy, kdy se volání „politici, ruce pryč od televize“ objevilo až na titulní straně New York Times, jsou pryč. Nelze vstupovat do stejné řeky s každým novým ředitelem.
Irena Válová, Česká justice
Článek vyšel původně na webu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří do skupiny Media Network s.r.o.
Spolu se srpnem začal pro železniční dopravce platit termín, kdy by za splnění podmínek vydaných Drážním úřadem měli začít jezdit pod dohledem jednotného evropského zabezpečovacího systému (ETCS). Pro tento provoz je podle mluvčího ministerstva dopravy Františka Jemelky aktuálně v České republice k dispozici přibližně 1200 českých i zahraničních vozidel.
Dopravci by měli od začátku druhého prázdninového měsíce podle Drážního úřadu zapínat ETCS na úsecích Česká Třebová – Adamov, Modřice – Břeclav, Hustopeče u Brna – Šakvice, Hrušovany u Brna – Židlochovice, Břeclav – Přerov – Bohumín, Česká Třebová – Olomouc – výhybna Dluhonice – Prosenice, výhybna Dluhonice – Přerov a Beroun – Ejpovice.
Drážní úřad mezi podmínkami pro testování systému uvádí, že kromě toho, že je ETCS vybavená trať a vozidlo, musí být na používání zabezpečovače proškolen i strojvedoucí. Dopravci musí také do tří měsíců od vydání opatření informovat Drážní úřad, jakým konkrétním způsobem byla bezpečnostní doporučení realizována. „Toto sdělení činit pravidelně, alespoň jednou ročně, do doby přijetí odpovídajících opatření,“ zmiňuje Drážní úřad v podmínkách.
Systém ETCS prošel do července na vybraných tratích sedmi zátěžovými testy. Výstupy z posledního testu na I. železničním koridoru zhodnotí ministerstvo dopravy na tiskové konferenci v příštím týdnu. „Dopravci na provoz od 1. srpna na vybavených tratích i lokomotivách s vyškolenými strojvůdci dle opatření Drážního úřadu a na výhradní provoz na vybraných koridorových tratích od 1. ledna 2025 připravují,“ sdělil Jemelka Ekonomickému deníku.
Česká republika by měla spustit výhradní provoz ETCS na vybraných úsecích hlavních tratí od ledna příštího roku. Na některých místech se ale zvažuje po železniční nehodě v Pardubicích i dřívější start provozu.
České dráhy v červenci uvedly, že má palubní část ETCS nainstalovanou 400 vozidel. Do konce letošního roku chce státní dopravce dovybavit systémem ještě 66 vozů ze stávající flotily a plánuje nákup 54 jednotek s ETCS. Podle Českých drah probíhá průběžně instalace ETCS do vozidel takzvaných perspektivních řad. Jde například o lokomotivy řady 750, jednotky RegioSpider 841 a 841.2, RegioSharky, elektrické jednotky 660/ 661 InterPanter, RegioPantery první generace nebo příměstské elektrické jednotky 471 CityElefant.
„Všechna nová vozidla, které České dráhy pořizují, už mají nainstalovanou palubní jednotkou evropského zabezpečovače ETCS,“ informovaly už dříve dráhy. Proškolením na systém už také prošlo více než 700 strojvedoucích drah.
Miliardy pro dopravce
Systém ETCS instaloval například také dopravce RegioJet. Podle mluvčí společnosti Alexandry Janoušek Kostřicové měly mít do srpna ETCS čtyři lokomotivy TRAXX MS2 a tři Vectrony. U dalších 18 lokomotiv TRAXX MS3 čekal RegioJet v červenci na schválení systému Drážním úřadem.
„Z hlediska zvýšení bezpečnosti na železnici jsme železničním dopravcům při zavádění palubní části ETCS doposud na dotacích rozdělili částku ve výši přibližně 5,6 miliard korun,“ informoval mluvčí ministerstva dopravy František Jemelka. Celkové náklady na ETCS dosud dosáhly podle ČTK v souhrnu téměř 18 miliard korun, kromě dotací pro dopravce stála 5,4 miliardy korun traťová část a šest až sedm miliard uhradili dopravci. Celkové náklady mají být více než dvojnásobné.
V České republice je v současnosti zabezpečovač ETCS nainstalován na přibližně 1200 kilometrech tratí. Zavádění ETCS podle Správy železnic počítá s postupnou instalací traťové části jednotného evropského vlakového zabezpečovacího zařízení na přibližně 4800 kilometrů železničních tratí do roku 2030, a to včetně zmiňovaného zavedení výhradního provozu na vybraných tratích od roku 2025. Na celé železniční síti by měl fungovat systém do roku 2040.
Ministerstvo obrany získá od Německa dalších 14 bojových tanků Leopard 2A4 a také jeden vyprošťovací tank Büffel 3. Jedná se o již druhou kompenzaci pro Českou republiku za dodávky tanků a dalšího vojenského materiálu Ukrajině. Jak informovalo ministerstvo v tiskové zprávě, první tank z této dodávky bude doručen na konci letošního roku a zbylé stroje dorazí do začátku roku 2026.
Finální dokument ze série smluv týkajících se převodu tanků podepsali za českou stranu ředitel sekce logistiky Ministerstva obrany generálmajor Robert Bielený a za společnost Rheinmetall Stefan Ives a Alexandra Cristea-Schmid. Úřad vedený ministryní Janou Černochovou (ODS) k tomu dodal, že zahájil předběžné tržní konzultace ohledně možného nákupu dalších tanků typu Leopard 2A4.
„Modernizace našeho tankového vojska pokračuje. Nahrazujeme konstrukčně překonanou sovětskou techniku novými, moderními stroji, které jsou schopné obstát na současném válčišti. Pro naše tankisty se jedná o důležitý skok kupředu. Rovněž chci německé straně poděkovat za to, že dokáže tímto způsobem ocenit naši pomoc Ukrajině, která čelí brutální ruské agresi,“ uvedla ministryně obrany Jana Černochová.
„Pro AČR je to další zásadní krok k výstavbě těžké mechanizované brigády. Není to jenom krok dopředu pro tankové vojsko, ale i právě pro celou těžkou mechanizovanou brigádu, jejíž vybudování představuje náš závazek vůči kolektivní obraně NATO. Je to zásadní krok dopředu v tom, že přecházíme od sovětské techniky, kde jsme měli problémy jak s výrobou náhradních dílů, tak s úpravami nebo servisem a posouváme se k platformě, která je v mnoha ohledech lepší oproti platformě T-72,“ řekl generálmajor Bielený.
Česká republika již v letech 2022 a 2023 obdržela od Německa jako dar 14 bojových tanků Leopard 2A4 a jeden vyprošťovací tank Büffel 3. Tyto stroje jsou zařazeny v Armádě České republiky u 73. tankového praporu. Armáda tak bude mít celkem 28 bojových tanků Leopard 2A4 a dva vyprošťovací stroje.
Zároveň probíhají jednání mezi českou a německou stranou o nákupu nejnovější verze tanku Leopard 2A8. Pokud tato jednání dopadnou úspěšně, tak by ČR na základě rámcové dohody mohla následně nakoupit 61 kusů tohoto stroje v několika modifikacích s opcí na případné pořízení dalších 16 tanků. V případě pořízení 77 tanků dosahuje předpokládaná cena 52,1 miliardy korun.
