INZERCE

Úvod Blog Strana 69

ŘSD poptává sypače za 450 milionů korun. Zahájí předběžnou tržní konzultaci

Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) plánuje rozšířit svůj vozový park o nové sypače za 450 milionů korun. Používat vozidla chce státní podnik v rámci zimní údržby na čerstvě předaných úsecích dálnic a nově vybudovaných i stávajících dálničních úsecích. Na nákup vozů vypíše předběžnou tržní konzultaci (PTK). Výzvu už zveřejnil ve Věstníku veřejných zakázek.

Předběžná tržní konzultace by se měla uskutečnit 23. září. Předpokládané datum zadání zadávacího postupu stanovilo ŘSD na 1. listopadu letošního roku. Detaily zakázky zatím nechce ŘSD zveřejnit. „Informace zazní až na samotné předběžné tržní konzultaci,“ sdělil Ekonomickému deníku tiskový mluvčí ŘSD Jan Rýdl.

Státní podnik v pozvánce k předběžné tržní konzultaci informoval, že na setkání poskytne také prostor pro vyjádření zástupců jednotlivých dodavatelů. Následně bude možné zaslat případné další připomínky či dotazy k projednávaným tématům i písemnou formou. „PTK bude vedena tak, aby nebyla narušena hospodářská soutěž ani zásady zadávání veřejných zakázek,“ uvedl.

Pozvánku státní podnik rozposlal pouze několika dodavatelům, jde o společnosti Hanes, Croy, Sap a Unikont Group. Dodavatele podle tiskového mluvčího vybíral na základě předchozích smluv a nabídek, které dostával na své poptávky.

V současnosti má státní podnik podle Jana Rýdla k dispozici 196 sypačů. „Pravidelně využíváme v zimním období všechny sypače, a to jak pro výkon zimní údržby, tak pro kontrolní jízdy,“ zmínil mluvčí. Jejich plné využití předpokládá státní podnik podle něj také letos v zimě. Naopak u zimních fréz se například stoprocentní vytížení neočekává.

Zimní údržba silnic. Zdroj: ŘSD

Zimní údržbu koncem loňského a začátkem letošního roku na silnicích I. třídy v České republice zajišťovalo 213 sypačů, obstarat musely 1079 kilometrů dálnic.

„Letošní zimu by to mělo být zhruba 1100 kilometrů udržovaných vlastními kapacitami. Do rozsahu nepočítáme například část dálnice D4, která je v režimu PPP, anebo nově zprovozněné části dálnic udržované dodavatelsky,“ poznamenal Jan Rýdl.

Údržbu mají podle ŘSD na starosti jednotlivá střediska správy a údržby dálnice (SSÚD). Na jedno SSÚD připadá přibližně 50 kilometrů dálnice. Zbývající úseky dálnic a silnice I. třídy udržují dodavatelské firmy na základě smluv uzavřených s ŘSD.

Náklady na dodavatelskou zimní údržbu činily podle Rýdla v sezoně 2023/2024 zhruba 713 milionů korun včetně DPH. „Zimní údržba, kterou prováděli naši vlastní pracovníci ze SSÚD, vyšla zhruba na 150 milionů korun,“ dodal.

Podle informací státního podniku mají dálnice a silnice I. třídy prioritu při zajišťování sjízdnosti. Doba od zjištění vzniku závady ve sjízdnosti do doby výjezdu prvních mechanismů ke zmírnění této závady by neměla být v zimním období delší než 30 minut.

Tereza Čapková

Vláda rozhodla o doplnění Rady ERÚ, zasedne v ní i bývalý ministr průmyslu

Novými členy Rady Energetického regulačního úřadu se stali Tomáš Hüner a Jan Šefránek. Vláda ve středu bez větší publicity schválila doplnění Rady ERÚ, která od ledna měla pouhé tři členy namísto zákonem předpokládaných pěti. Hüner a Šefránek podle vyjádření ministerstva průmyslu a obchodu uspěli v nedávném výběrovém řízení.

Do soutěže se přihlásilo osm uchazečů, z nichž výběrová komise doporučila jmenování Jana Šefránka a Tomáše Hünera. „Energetický regulační úřad hraje klíčovou roli při zajištění stability a bezpečnosti na trhu s energiemi, což je v současné době pro českou energetiku zásadní. Jan Šefránek a Tomáš Hüner jsou kandidáti s rozsáhlou odbornou i manažerskou zkušeností, kteří jsou v oblasti energetiky respektovanými osobnostmi,“ uvedl k jejich jmenování ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.

Funkční období členů Rady ERÚ trvá pět let a každý rok je jmenován jeden nový člen. Ještě na počátku roku ministerstvo průmyslu a obchodu navrhovalo snížení počtu členů Rady ERÚ z pěti na tři členy. „Po diskuzích na politické úrovni a s odborníky z energetického sektoru zůstává počet pěti členů. Takové složení pomůže zvýšit nezávislost a důvěryhodnost úřadu a zajistit širší odborné pohledy,“ uvedlo k tomu ministerstvo průmyslu. To v červnu vypsalo výběrové řízení na obsazení volných míst v Radě ERÚ.

Tomáš Hüner v době, kdy zastával post ministra průmyslu a obchodu. Foto: MPO

Podle zdrojů Ekonomického deníku z prostředí energetiky není pozice člena Rady ERÚ příliš významná. Novela energetického zákona z roku 2022 totiž posílila pozici předsedy rady na úkor ostatních radních. Zajímavější tak bude sledovat, kdo obsadí šéfovskou pozici; stávajícímu předsedovi Rady ERÚ Stanislavu Trávníčkovi končí mandát ke konci roku. Trávníček je obecně považován na nevýrazného a slabého manažera, jeho opětovné jmenování do funkce se tak zdá být málo pravděpodobné.

Tomáš Hüner (*1959) zastával vedoucí pozice ve státní správě i v soukromé sféře. Například v letech 1994 až 2002 byl generálním ředitelem Severomoravské energetiky, v letech 2006 až 2011 zastával pozici náměstka ministra průmyslu a obchodu se zaměřením na oblast energetiky. V posledních devíti letech pracoval na manažerských postech ve společnosti Siemens – s výjimkou kratší doby na přelomu let 2017 a 2018, kdy vykonával funkci ministra průmyslu a obchodu v první vládě Andreje Babiše.

Jan Šefránek pracuje na ERÚ více než patnáct let. Prošel zde prošel různými útvary a vedl oddělení strategie a inovací, vědy a výzkumu či oddělení statistiky a sledování kvality. Dnes je ředitelem sekce regulačních činností a mezinárodní spolupráce a patří mezi nejviditelnější figury, které ERÚ reprezentují na odborných jednáních a konferencích.

Oba noví radní se ujmou funkce k 1. září. Jan Šefránek byl jmenován radním na tři roky a Tomáš Hüner na čtyři roky; oproti pětiletému funkčnímu období dle Energetického zákona tak bude jejich mandát zkrácený.

David Tramba

ČEZ zaplatil a převzal 55procentní podíl v největším provozovateli plynovodů v Česku

Skupina ČEZ dokončila akvizici více než 55procentního podílu ve skupině GasNet, pod níž spadá největší provozovateli plynárenské distribuční sítě v České republice. Stalo se tak krátce poté, co transakci schválilo ministerstvo průmyslu a obchodu a Evropská komise. Sjednaná kupní cena dosahuje 846,5 milionu eur (21,2 miliardy korun), uvedl ČEZ v tiskové zprávě.

ČEZ uzavřel smlouvu o akvizici GasNetu letos v březnu. Prodávaný podíl ve výši 55,21 procenta dosud kontrolovala australská investiční společnost Macquarie Asset Management, která jednala jménem spravovaných fondů. Zbývající podíl drží kanadská British Columbia Investment Management Corporation (BCI) a německý Allianz Capital Partners; ti zatím neprojevili zájem své podíly prodat.

„Jsme velmi rádi, že se nám podařilo získat souhlas Evropské komise i ministerstva průmyslu a obchodu a dokončit akvizici GasNet, která nám umožní dále postoupit v transformaci ČEZ i modernizaci české energetiky. Zemní plyn je významným palivem, který pomůže s odchodem regionu od uhlí směrem k bezemisním zdrojům. Klíčovou roli sehraje plyn zejména v teplárenství, kde chceme přejít z uhlí na plyn a biomasu nejpozději do roku 2030. Následně počítáme i s přebudováním plynárenské infrastruktury na distribuci zeleného vodíku,“ uvedl k transakci předseda představenstva a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.

Skupina GasNet spravuje síť plynovodů o délce 65 tisíc kilometrů, působí ve většině krajů s výjimkou Prahy a Jižních Čech. Obsluhuje 2,23 milionu odběrných míst a ročně distribuuje 60 až 70 TWh plynu. Vedle společnosti GasNet, která plynovody vlastní, zahrnuje tato skupina také firmu GasNet Služby.

Loni skončil GasNet ve ztrátě

V minulých letech byl GasNet zpravidla ziskový, loni se však propadl do ztráty téměř 304 milionů korun. Společnost to odůvodnila účetním efektem zvýšení sazby daně z firemních příjmů, což se promítlo do výše odložené daně. Druhým důvodem byl pokles distribuce plynu (meziročně o 9 procent na 59 TWh) v důsledku mírné zimy a úspor na straně odběratelů. Tržby GasNetu meziročně klesly o 6 procent na 13,55 miliardy korun.

Výši kupní ceny za 55procentní podíl ovlivnilo nemalé zadlužení společnosti GasNet. Ta má u svého nepřímého vlastníka, lucemburského holdingu Czech Gas Networks Investments, závazek ve výši témě 41 miliard korun. Zmíněný holding je silně zadlužený u externích věřitelů – bank a majitelů dluhopisů.

Ovládnutí GasNetu skupinou ČEZ, ve které má skoro 70procentní podíl stát, je v souladu se současným trendem posilování role státu v energetice. Pro připomenutí: Stát prostřednictvím společnosti ČEPS loni ovládl páteřní síť plynovodů NET4GAS a provozovatele podzemních zásobníků Gas Storage CZ. ČEPS bude zřejmě jen dočasným vlastníkem těchto podniků, podle zjištění Ekonomického deníku se připravuje jejich převod do nového „Státního plynárenského holdingu.“

David Tramba

Vláda schválila aktualizovaný Národní akční plán čisté mobility

Rychlejší rozvoj využívání vozidel s alternativním pohonem ve všech druzích dopravy a naplňování unijních i národních cílů v oblasti dekarbonizace a využití obnovitelných zdrojů energie v dopravě jako priorita. Vláda ve středu projednala a schválila druhou aktualizaci Národního akčního plánu čisté mobility, který stanovuje cíle pro roky 2025, 2030 a 2035. Nově se bude plán podle mluvčího ministerstva dopravy Františka Jemelky zaměřovat více také na železniční a vodní dopravu.

Jemelka uvedl, že Národní akční plán čisté mobility obecně při stanovení cílů nyní vychází zejména z požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva známé jako nařízení AFIR. „Proto, aby došlo k naplnění stanovených emisních cílů Evropské unie, vznikla řada nařízení, která nastavují emisní limity oxidu uhličitého a emisní normy EURO u nových vozidel,“ poznamenal Jemelka.

Dohodu AFIR schválil Evropský parlament loni v létě. Od roku 2026 budou muset být na všech silnicích páteřní evropské sítě dobíjecí stanice s výkonem nejméně 400 kilowattů pro osobní automobily nejdále 60 kilometrů od sebe. Po dalších dvou letech by se měl výkon stanic navýšit na 600 kilowattů. Nákladní automobily a autobusy by měly mít k dispozici možnost dobíjení po každých 120 kilometrech a u čerpacích stanic na vodík se počítá se vzdáleností po dvou set kilometrech.

Česká republika odsouhlasila podle mluvčího Jemelky svůj první Národní akční plán čisté mobility v roce 2015. V roce 2019 pak došlo k jeho aktualizaci na základě nových unijních legislativních a nelegislativních dokumentů v oblasti snižování emisí v dopravě a požadavcích na podíl obnovitelných zdrojů energie v dopravě.

Mluvčí ministerstva dopravy připomněl, že v loňském roce bylo schváleno nařízení Evropské unie, které v zásadě povede k ukončení prodejů nových osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel s klasickým spalovacím motorem od roku 2035.

Čtěte také: Pohled Česka na evropské dopravní priority. Zahrnutí biopaliv, VRT i úprava cílů pro dobíjecí stanice

„Automobilový průmysl, pro který je tento materiál velmi důležitý, v současnosti prochází zásadní proměnou – od výroby klasických spalovacích motorů využívajících benzín a naftu se přeorientovává na produkci vozidel na alternativní paliva tak, aby jednou v budoucnosti v dopravě byla využívána pouze bezemisní vozidla,“ podotkl Jemelka.

Na nové aktualizaci Národního akčního plánu čisté mobility začalo spolupracovat ministerstvo dopravy spolu s ministerstvem průmyslu a obchodu, ministerstvem životního prostředí a dalšími úřady a zástupci průmyslu a energetiky začátkem roku 2023. Dokument byl připravován v rámci pracovních skupin elektromobilita, plyn, vodík a nesilniční doprava.

Priority jak v oblasti dobíjecí infrastruktury, a to pro silniční, železniční, leteckou, lodní dopravu, tak i v otázce vodíkové plnicí infrastruktury či LNG infrastruktury definovaly jednotlivými pracovními skupinami. Následně k materiálu ministerstvo průmyslu a obchodu zahájilo koncem letošního května veřejnou konzultaci.

Tereza Čapková

Rozstřílel bych kohokoliv, nechci být v rodinné hrobce, napsal vrah z fakulty

0

Od masového vraždění studenta Davida Kozáka loni v prosinci na pražské Filosofické fakultě uběhl tři čtvrtě rok a veřejnost vnímá v postupu policie i následném vyšetřování tohoto hrůzného činu, jemuž předcházela vražda otce s miminkem v pražských Klánovicích, řadu bílých míst. Ekonomický deník se proto po uveřejnění odložení této kauzy rozhodl zveřejnit další dokument, který popisuje uvažování, činy i osobnost vraha z Hostouně.

Jeho popis zastřelení otce s miminkem ukazuje chladný kalkul a naprostou bezcitnost mladého muže. Kozák v dokumentu tvrdí, že by v Klánovicích rozstřílel kohokoliv, kdo by se mu připletl do cesty a vyslovil přání nebýt pohřben v rodinné hrobce, ale aby byly jeho zpopelněné ostatky rozsypány na neznámém místě. „Tudíž bych mohl v klidu zmizet z povrchu zemského a nenechat po sobě vůbec nic,“ napsal David Kozák.

Masový vrah David Kozák (†24) v budově na Palachově náměstí 21. prosince zastřelil 13 lidí – studentů a vyučujících, jedna dívka zemřela po pádu při útěku před střelbou.

Kozákovu činu předcházela ten den dopoledne vražda vlastního otce v obci Hostouň u Prahy.

A ještě předtím další bezskrupulózní krvavý akt. Patnáctého prosince v rámci osobnostního testu, zda dokáže usmrtit živou bytost, zavraždil v pražských Klánovicích otce s miminkem v kočárku.

Otce zasáhl šesti ranami do hlavy, hrudníku a končetin, bezbranného kojence v kočárku Kozák střelil do hlavy.

K rozhodnutí vydat další dokument Ekonomický deník vedlo měsíce trvající informační vakuum, přestože jde o historicky nejzávažnější trestný čin v historii této země. Ale nejen to. Především postup orgánů činných v trestním řízení, které dospěly po půlročním vyhodnocování práce na aktivitách masového vraha Kozáka bohužel předpokládaně k tomu, že se před, a ani při zásahu, nestala žádná fatální chyba.

Ekonomický deník s ohledem na pozůstalé neotiskuje veškeré detaily z přiznání Davida Kozáka k tomu, čeho se dopustil v Klánovicích.

Ekonomický deník upozorňuje, že jde o explicitní dokument, tudíž by se s ním neměly seznamovat citlivé osoby, děti a nezletilí.

Jan Hrbáček

Česká pošta získala od ČTÚ poštovní licenci na dalších pět let

Rada Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) udělila České poště ve výběrovém řízení poštovní licenci na dalších pět let. Do tendru se přihlásila pošta jako jediný uchazeč. Na základě udělené poštovní licence bude mít povinnost provozovat nejméně 2900 poboček a poskytovat základní služby, mezi které patří doručování dopisů nebo peněžních poukázek.

„Věřím, že včerejší rozhodnutí Rady zajistí na dalších pět let potřebnou dostupnost základních poštovních služeb pro všechny občany České republiky v potřebné kvalitě i ceně,“ uvedl předseda Rady ČTÚ Marek Ebert.

Mezi služby, které musí Česká pošta povinně poskytovat, patří dodávání poštovních zásilek do dvou kilogramů na území České republiky, poštovních balíků do deseti kilogramů do zahraničí, dodání peněžní částky poštovním poukazem, doručování doporučených zásilek a cenných zásilek nebo bezúplatné dodávání poštovních zásilek do sedmi kilogramů pro nevidomé osoby.

Stejně jako v předešlém období neuložil ČTÚ povinnost České poště vnitrostátně dodávat poštovní balíky do deseti kilogramů a poštovní zásilky do dvou kilogramů pokud jejich rozměry přesahují 35,3 x 25 x 2 centimetrů nebo hmotnost jeden kilogram.

„Výsledky přezkumu prokázaly, že poskytování těchto služeb je zajištěno na trhu za podmínek srovnatelných s požadavky podle zákona o poštovních službách na komerčním základě,“ informoval ČTÚ.  Nově pak podle něj nebyla uložena ani povinnost v případě tiskovinových pytlů, a to kvůli změně na úrovni Světové poštovní unie.

Česká pošta prochází transformací, která by měla být dokončena v roce 2026. Státní podnik by měl v té době hospodařit s kladným finančním výsledkem. V rámci transformace by mělo dojít k rozdělení majetku mezi Českou poštu a Balíkovnu, která má převzít logistické a balíkové služby. Poště zůstane pobočková síť a doručovatelé.

V polovině srpna Česká pošta vypsala zadávací řízení na poradce, který by jí měl pomoci s výběrem potenciálního kupce Balíkovny. Půjde o komplexní poskytování poradenských služeb během celého procesu prodeje Balíkovny včetně podpory při oslovení potenciálních zájemců a jednání s nimi.

Prodej Balíkovny by se měl uskutečnit podle informací z výběrového řízení na poradce formou prodeje vítěznému uchazeči, tedy nikoliv formou prodeje přes kapitálové trhy. Konkrétní parametry transakce chce Česká pošta určit až v průběhu procesu přípravy transakce po zmapování zájmu potenciálních investorů.

(teč)

Modernizace energetiky bude náročná i na základní stavební materiály. Kolik spolyká betonu a kameniva?

Výrobní základna české energetiky se po desetiletích investiční paralýzy dočká nevídaného rozvoje. Masivní výstavba nových zdrojů všeho druhu se však časově nejspíš potká s nadcházející stavební surovinovou krizí. Jak moc náročné budou různé elektrárny na základní stavební materiály? 

Budování nových energetických zdrojů v Česku po roce 1989 by se dalo shrnout do poměrně krátkého výčtu: jaderná elektrárna Temelín, přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně, paroplynky Vřesová a Počerady, nový uhelný blok v Ledvicích a dvě vlny solárního boomu (přičemž na tu první bychom nejraději rychle zapomněli).

V současnosti však máme slušně našlápnuto k tomu, abychom tento výčet hned v následujících letech výrazně rozšířili: Solární boom nejspíš sleze ze střech do volné krajiny a přidat by se k němu mohl boom větrný či bateriový, zahrnující i výstavbu takzvané gigafactory. Čilý stavební ruch však může zavládnout i v klasické energetice. Kromě dvou nových jaderných bloků v Dukovanech se v různých regionech chystají zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO), nové plynové zdroje či nejrůznější přestavby uhelných elektráren a tepláren. A kdo ví, třeba dojde řada i na velké elektrolyzéry a malé modulární reaktory.

Nicméně nepředbíhejme. Vzhledem k tomu, že u všech výše uvedených projektů pořád nelze s jistotou říct, zda a v jakém rozsahu se skutečně realizují, neexistuje ani komplexní studie, která by se zabývala jejich materiálovou náročností. Již kusé informace od oborových organizací, dodavatelů na stavebním trhu a geologů však dávají tušit, že už jen nároky na základní stavební materiály budou obrovské a s ohledem na nepříznivý vývoj v oblasti těžby není úplně jisté, zda a jak se bude dařit na straně nabídky odpovídat na zvýšenou poptávku.

Na prvním místě se nám v tomto kontextu nemůže vybavit nic jiného než stavba století – pátý blok jaderné elektrárny Dukovany (a výhledově třeba i ten šestý). V dosavadních prezentacích KHNP se dosud objevily dvě položky: výroba betonu pro inženýrské stavby 195 tisíc metrů krychlových a lití betonu pro architektonické dílo 447 tisíc metrů krychlových. Přestože z nich není úplně patrné, zda zahrnují pouze jaderný a turbínový ostrov, nebo i okolní objekty, jejich součet napovídá, že jedny nové Dukovany spolykají vyšší stovky tisíc metrů krychlových betonu.

„Málokdo to ví, ale u betonu tvoří až 80 procent objemu kamenivo. K výrobě betonu pro nové Dukovany tak bude potřeba odhadem skoro 1,2 milionu tun kameniva. To pro představu odpovídá šesti procentům celkové roční produkce štěrkopísku v České republice. Co se týče spotřeby cementu, jde odhadem o 300 tisíc tun,“ doplňuje mluvčí Českých štěrkopísků Petr Dušek.

Že čísla nejspíš řádově sedí, to potvrzuje i veřejně dohledatelný údaj k výstavbě britské jaderné elektrárny Hinkley Point C. „Uvedených 1,8 milionu metrů krychlových betonu vyžadovalo přibližně 3,2 milionu tun kameniva. Na první pohled to vypadá, že řešení dodavatele EDF je betonově trochu masivnější, ale ve skutečnosti to souvisí i s tím, že Francouzi v Británii staví dva bloky na jednou a jejich výkon dohromady odpovídá více než trojnásobku jednoho nového dukovanského bloku,“ vysvětluje Dušek.

Kromě nových jaderných zdrojů se v Česku mají v následujících letech v různých regionech stavět i takzvaná zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO). Náročnost na základní stavební materiály lze v tomto případě odvodit podle údajů z poslední výstavby. Na vybudování spalovnu v Chotíkově u Plzně padlo osm tisíc metrů krychlových betonu, tedy něco přes 14 tisíc tun kameniva. O něco náročnější mohou být plynové zdroje. Například nedávno spuštěná elektrárna Carrington s plynovou turbínou a kombinovaným cyklem vyžadovala 30 tisíc metrů krychlových betonu, tedy asi 54 tisíc tun kameniva.

Největší překvapení však skýtá materiálová náročnost malých zdrojů, která při přepočtu na výrobu a životnost paradoxně vychází často mnohem vyšší než u těch velkých. Web Česká společnosti pro větrnou energii uvádí, že jediná větrná elektrárna s běžným výkonem dva megawatty potřebuje čtvercové základy o straně 15,9 metru a výšce 1,8 – 2,0 metry. Celkově tak vyžaduje 500 metrů krychlových betonu o hmotnosti 1104 tun. „K výrobě takového množství betonu je potřeba asi 225 tun cementu a 900 tun kameniva. Dopravu na místo pak musí zajistit odhadem 70-80 domíchávačů,“ doplňuje Petr Dušek.

Podle analýzy Deloitte pro Svaz moderní energetiky by v Česku do roku 2035 při maximálním využití evropských finančních zdrojů mohlo vyrůst až 4,5 gigawattu nových větrných elektráren. To by odpovídalo více než dvěma tisícům větrníků. „Na tak rozsáhlou výstavbu by bylo potřeba více než milion metrů krychlových betonu a něco přes dva miliony tun kameniva. To pro představu odpovídá zhruba deseti procentům celkové české roční produkce štěrkopísku,“ vysvětluje Dušek. 

Když se to všechno sečte dohromady, celkově se v následujících letech můžeme dostat až na vyšší jednotky milionů tun kameniva, což už reprezentuje velmi výrazný podíl české těžby, který se může projevit jak z hlediska ceny, tak disponibility. „Kamenivo se vyplatí dovážet na malé vzdálenosti, uvádí se maximálně přibližně 30-50 kilometrů od ložiska. Pokud však v okolí výstavby není k dispozici zdroj kameniva, dovoz na větší vzdálenosti může dodávky v lepším případě dramaticky prodražit. V horším případě nastanou výpadky,“ upozorňuje Dušek. 

České stavebnictví stále žije z kamenolomů a pískoven otevřených ještě za socialismu. Po 35 letech ovšem v těchto ložiscích začínají docházet zásoby. Česká geologická služba nedávno ve spolupráci s Těžební unií a Sdružením pro výstavbu silnic vypracovala pro Ředitelství silnic a dálnic České republiky studii, podle níž se v Česku do konce této dekády dotěží polovina kamenolomů i pískoven.

„Otvírka nových těžebních prostor bohužel naráží na čím dál tím sveřepější odpor ze strany dotčené veřejnosti, takže v některých regionech už je stavební surovinová krize realitou. Příkladem je Zlínský kraj, kam už se vozí kamenivo ze Slovenska a kde betonárny nedávno jely na přídělový systém,“ zmínil Dušek.

„Jsme v éře dálničního boomu a brzy, snad, vstoupíme i do éry masivní výstavby vysokorychlostních železnic. Na kilometr dálnice padne běžně 45-50 tisíc tun kameniva, na kilometr železnice asi osm tisíc tun. Pokud k tomu připočteme výstavbu rodinných a bytových domů, průmyslových hal, komerčních center, škol, nemocnic, úřadů a další vybavenosti, nejsem si jist, zda a kolik nám v některých regionech zbyde na energetiku, s níž se až dosud ze stavebního hlediska prakticky nepočítalo,“ uzavírá.

Tomáš Rovný

PPP projekty státu zajímají i banky. Na informace jsou ale skoupé

Postupné usazování projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) v České republice zajímá i finanční ústavy. Ekonomický deník oslovil několik z nich a zjišťoval, zda jsou ochotné tento druh projektů financovat. V Česku jde do finále například PPP projekt výstavby úseku dálnice D4 z Příbrami do Písku. Ministerstvo dopravy také spustilo tendr na koncesionáře pro dálnici D35 v úseku Opatovec – Mohelnice a zajištění provozování a údržby přiléhajících úseků D35 Litomyšl – Opatovec.

Kromě PPP projektů na dálnicích chce Česká republika tuto formu financování využít například také u modernizace železniční trati z Prahy na Letiště Václava Havla a na Kladno, vysokorychlostní tratě Moravská brána a Jižní Morava či u chybějícího úseku IV. železničního koridoru Nemanice – Ševětín. Jak už dříve sdělilo ministerstvo dopravy, náklady plánovaných devíti projektů se pohybují okolo 397,5 miliardy korun.

Na zmiňovaném projektu dálnice D4 z Příbrami do Písku se podílí jako finanční poradce Česká spořitelna. Podle Antonína Piskáčka, který v České spořitelně vede tým Corporate Finance, bude zapojování soukromého kapitálu do financování veřejné infrastruktury důležité zejména v nadcházejících obdobích, kdy se veřejné rozpočty ocitají pod tlakem.

„Jako největší poskytovatel firemního financování v Česku jsme obvykle jedním z potenciálních finančních partnerů, který je v případě velkých infrastrukturních projektů osloven jejich realizátory či zadavateli,“ sdělil mluvčí České spořitelny Filip Hrubý. Podrobnější informace k financování jednotlivých PPP projektů nechtěla Česká spořitelna s ohledem na bankovní tajemství uvést.  

O financování PPP projektů se zajímá také UniCredit Bank. Tiskový mluvčí bankovního ústavu Petr Plocek poznamenal, že financování infrastruktury pomocí PPP projektů má mnoho výhod pro stát a jeho organizace. „UCB má s tímto financováním mnoho zkušeností z ostatních zemí západní Evropy. V současné době proto poskytujeme konzultace k připravovaným PPP projektům a jsme připraveni jednat o jejich financování,“ zmínil, ale ani on nebyl ohledně podrobností k jednotlivým projektům dotazů konkrétnější.

Úvěry na PPP projekty poskytuje také Komerční banka. Aktuálně podle tiskového mluvčího Michala Teubnera sleduje několik projektů, které jsou z pohledu financování v počáteční fázi. „Sledované PPP projekty se celkově pohybují v řádech stovek milionů korun,“ podotkl mluvčí. Také Komerční banka ale byla ohledně podrobností velmi strohá.

Tereza Čapková

Jak běží nové jaderné reaktory? Zatím vede Westinghouse, Francouzům to kazí čínský Taishan

Korejský, americký, nebo francouzský? V posledních dnech opět ožily tahanice o to, kdo nabízí lepší technologii jaderných reaktorů nejnovější generace. Možnost nezávisle srovnat, kdo je lepší, nabízejí data o provozu již dokončených bloků. Ekonomický deník porovnal dostupná data. Vychází z nich, že nejspolehlivěji zatím fungují reaktory AP1000 od amerického Westinghouse.

Podle oficiálních dat, která na svém webu zveřejnila Světová jaderná asociace (World Nuclear Association, WNA), bylo všech pět dokončených bloků typu AP1000 v loňském roce provozuschopných aspoň po 90 procent doby. Platí to i v případě prvního blok AP1000 v americké elektrárně Vogtle, který byl v plném provozu od počátku dubna.

Výsledky korejského KHNP kazí nejstarší postavený blok APR1400 v elektrárně Saeul, který byl provozován pouze po dobu 75 procent hodin v loňském roce. Vzhledem ke korejskému tajnůstkářství však nelze z veřejných zdrojů dohledat, v čem byl problém. Ostatní moderní bloky typu APR1400 v Jižní Koreji a ve Spojených arabských emirátech loni fungovaly spolehlivě. Na technologii APR1400 je založen o něco menší reaktor APR1000, se kterým KHNP v červenci vyhrálo jaderný tendr v Česku.

Dva ze tří hotových francouzských bloků EPR fungují spolehlivě, avšak nejstarší blok Taishan 1 v Číně byl skoro po celý loňský rok odstavený z provozu. V červnu 2021 došlo na prvním bloku taishanské elektrárny k poškození palivových tyčí, což si následně vyžádalo mimořádnou odstávku bloku. Do provozu se vrátil v srpnu 2022, ale ne na dlouho. Po většinu loňského roku byl blok Taishan 1 mimo provoz, avšak konkrétních informací o tomto problému je málo. Podle odborného webu World Nuclear Report došlo k poškození některých vnitřních dílů reaktoru, které musí být vyměněny.

Spolehlivě naopak loni fungoval první francouzský reaktor EPR na evropském kontinentu. Blok Olkiluoto 3 se sice „proslavil“ mohutným zpožděním a prodražením výstavby, v prvních dvou letech provozu však fungoval spolehlivě. Reaktor EPR i další moderní reaktory umějí snižovat výkon v době, kdy je elektřiny v síti nadbytek. Proto je v následujícím přehledu uvedeno jak využití jejich výrobní kapacity (load factor), tak i podíl provozních hodin v roce (operation factor).

Provozní výsledky reaktorů generace 3+ v roce 2023

technologie, lokalitazeměvyužití provozních hodin (%)využití výkonu (%)
Westinghouse AP1000
Sanmen 1Čína98,997,6
Sanmen 2Čína92,691,2
Haiyang 1Čína90,087,5
Haiyang 2Čína90,288,1
Vogtle 3 (od 1.4.2023)USA10099,3
EDF – reaktor EPR
Taishan 1Čína17,614,2
Taishan 2Čína10088,6
OlkiluotoFinsko98,688,8
KHNP – APR1400
Saeul 1Jižní Korea75,273,8
Saeul 2Jižní Korea10099,0
Shin Hanul 1Jižní Korea10099,5
Barakah 1SAE90,289,6
Barakah 2SAE88,287,7
Barakah 3SAE97,797,7
Rosatom VVER-1200
Novovoroněž 2-1Rusko76,272,1
Novovoroněž 2-2Rusko88,786,9
Leningradská 2-1Rusko50,248,6
Leningradská 2-2Rusko90,288,7
Ostrovec 1Bělorusko80,578,9
zdroj: Word Nuclear Association

Pro zajímavost v tabulce naleznete vedle „západních“ technologií také konkurenční ruské reaktory typu VVER-1200. V loňském roce jich bylo v provozu celkem pět. Dva nejstarší bloky tohoto typu v Novovoroněžské a Leningradské elektrárně loni vykázaly zhoršení provozních ukazatelů; druhý z nich měl pouze 50procentní využití. Okolnosti tohoto selhání jsou docela trapné a rusofilům doporučujeme článek dále nečíst.

Podle norské ekologické organizace Bellona, která utajované problémy Ruska sleduje a informuje o nich, se loni na prvním bloku „nové“ Leningradské elektrárny dvakrát ulomily lopatky turbíny, což si vyžádalo dlouhé odstávky a opravy. Výrobcem je ruský podnik Power Machines (Silovyje mašiny), což je tradiční dodavatel turbín pro ruské jaderné elektrárny.

Na nejstarším bloku typu VVER-1200 v Novovoroněžské jaderné elektrárně proběhla loni výměna vadného statoru turbogenerátoru, což si vyžádalo odstávku o délce 82 dní. Kromě toho byl blok v průběhu roku ještě šestkrát odpojen od sítě pro „drobné“ opravy. Poruchy a neplánované odstávky se v posledních měsících objevily také na starších ruských jaderných elektrárnách s bloky typu VVER-1000.

Ruská technologie nemá po provalení kauzy Vrbětice v Česku šanci na úspěch. Výše uvedené informace mohou vyvolat jistou nervozitu v Maďarsku a v Turecku, které výstavbu nových jaderných bloků zadaly právě ruskému Rosatomu.

David Tramba

ERÚ to vzdalo. Cenové rozhodnutí je bez podpory pro nové zdroje, tarifní reforma se odkládá o dva roky

Energetický regulační úřad poslal do připomínkového řízení dva návrhy, které budou pro příznivce moderní energetiky zklamáním. V novele vyhlášky o trhu s elektřinou navrhuje odklad tarifní reformy pro velké odběratele. Druhý návrh se týká výše podpory pro obnovitelné zdroje energie, avšak žádnou výši výkupních cen energie z nových zdrojů neobsahuje.

Na webu ERÚ se objevil návrh cenového rozhodnutí, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie pro rok 2025. Po otevření dokumentu však rychle zjistíte, že tam něco chybí. Obsahuje totiž pouze výši podpory pro elektrárny postavené do konce letošního roku, která je odvozena z předchozích cenových rozhodnutí. To nejdůležitější, a sice výše podpory pro nové zdroje zprovozněné v příštím roce, zde nenajdete.

ERÚ to na webu odůvodnil takto: „Vzhledem k tomu, že dosud nebyl ukončen legislativní proces k ´aktivačnímu´ nařízení vlády o vymezení rozvoje podporovaných zdrojů energie, nedošlo k aktivaci žádné z podpor pro výrobny energie uvedené do provozu nebo modernizované v roce 2025. Návrh cenového rozhodnutí tedy podporu pro tyto výrobny nestanovuje. Proces ukončení legislativního procesu předmětného nařízení vlády je zcela v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.“

Fakticky to znamená legislativní nejistotu pro investory, kteří chtějí v příštím roce spustit do provozu novou nebo modernizovanou malou elektrárnu. V praxi to nejvíc postihne investory do malých vodních elektráren či bioplynových stanic o výkonu do 1 megawattu, a také větrných elektráren o výkonu do 6 megawattů. Větší zdroje soutěží o výši podpory v aukcích, které ministerstvo průmyslu vyhlašuje zhruba dvakrát do roka.

Tarifní reforma? Snad v lednu 2027

Novela vyhlášky o trhu s elektřinou, kterou ERÚ také uvolnil do připomínkového řízení, obsahuje jedinou změnu. Ta se týká plánované tarifní reformy, která měla od ledna 2025 změnit výpočet plateb za sítě pro odběratele připojené na hladině vysokého a velmi vysokého napětí. Ještě v červnu přitom regulační úřad usiloval o spuštění reformy od příštího roku. Podlehl však tlaku ministerstva průmyslu a obchodu, které požadovalo odklad startu reformy o rok a zpracování studií o dopadu na jednotlivé skupiny zákazníků.

ERÚ ustoupil ještě víc a reformu tarifů pro velké odběratele odložil rovnou o dva roky – na leden roku 2027. Odůvodnil to třeba zásadními změnami, kterými v současnosti prochází obor elektroenergetiky. „V této souvislosti lze uvést například 15minutový vyhodnocovací interval, sdílení elektřiny mezi účastníky trhu, vznik Elektroenergetického datového centra, a další úpravy týkající se zejména zavedení AMM (chytré měření – pozn. red.) a následně přípravy na nové požadavky plynoucí z projednávané novely energetického zákona, tzv. Lex OZE 3,“ uvedl úřad v důvodové zprávě k návrhu.

Očekávané úspory, které si regulátor od změny tarifů sliboval, tedy nebudou. „V důsledku navržených změn očekáváme snížení celkového rezervovaného příkonu účastníků trhu o přibližně 3000 MW, což je snížení celkového rezervovaného příkonu v elektrizační soustavě o přibližně 16 procent. Tato uvolněná kapacita bude umožňovat připojení nových zákazníků bez nutnosti nových investic. Investice do nové kapacity této velikosti by představovaly v současných cenách přibližně 3 mld. Kč,“ uvedl ERÚ v červnu ve zprávě pro vládu.

Problém byl v tom, že ne všichni by na změně tarifní struktury ušetřili. Více by za použití sítě museli platit výrobci elektřiny a také provozovatelé lokálních distribučních soustav. Totéž platí pro některé specifické skupiny odběratelů elektřiny, například pro zemědělce se sezónním zavlažováním polí. Některé z jmenovaných skupin silně lobbovaly za odložení či zastavení tarifní reformy. Politicky nejcitlivější téma – reformu tarifů pro domácností a další maloodběratele – raději už nikdo ani nezmiňuje.

David Tramba