Ministerstvo pro místní rozvoj plánuje do tří týdnů od konce stavu nebezpečí předložit vládě komplexní strategii obnovy území, které zasáhly povodně. O možnostech financování chce úřad jednat s ministerstvem financí i s Evropskou unií. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) už kvůli rozsáhlým povodním nevyloučil možnost novely zákona o státním rozpočtu na letošní rok. Řekl to po jednání s prezidentem Petrem Pavlem. Podle Stanjury bude záležet na celkové výši škod, odhaduje je v řádu desítek miliard korun.
Pokud by bylo třeba rozpočet novelizovat, chce Stanjura jednat s opozicí o rychlém schválení novely. Nyní schválený státní rozpočet počítá se schodkem 252 miliard korun, v rezervě je ale podle něj nyní jen kolem jedné miliardy korun. Ministr zdůraznil, že žádný rozpočet nikdy nepočítá s tak velkou rezervou, aby pokryla katastrofu o rozměru nynějších povodní.
Ministerstvo pro místní rozvoj už oznámilo, že bude v komplexní strategii obnovy území, které zasáhly povodně, vycházet z údajů o škodách, které v příštích týdnech nahlásí jednotlivé kraje. Obnovu majetku samospráv zasaženého povodněmi by měl pomoci například uhradit program Živel, kde jsou podle úřadu připraveny stovky milionů korun.
„V tuto chvíli má absolutní přednost záchrana životů. Děkuji všem složkám integrovaného záchranného systému, které se na ní podílejí. Jakmile voda opadne a dostaneme odhady škod, předložím vládě strategii obnovy zasažených území. Připravené peníze určitě stačit nebudou, proto hledám cesty, jak zajistit další financování,“ uvedl místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti).
Doplnil, že o financování povodňových škod už jednal s ministrem financí nebo šéfem Národní rozvojové banky. „Budeme usilovat o peníze z Fondu solidarity a dalších evropských zdrojů,“ zmínil Bartoš.
V roce 2002 způsobily podle ministra povodně škody v souhrnu asi 73 miliard korun. „Věřím, že i díky lepší připravenosti země budou tentokrát výrazně nižší, bohužel ale stále mluvíme o miliardách korun, které bude potřeba vydat na obnovu,“ poznamenal Bartoš.
Upozornil také, že je potřeba, aby se programy podpory různých resortů vzájemně nepřekrývaly, ale vhodně doplňovaly. To je podle něj smyslem jednotné strategie obnovy.
Ministr pro místní rozvoj už zřídil řídící skupinu a přímo v terénu budou podle informací MMR působit také týmy resortu. „Jsme tu pro všechny samosprávy zasažené velkou vodou. Od pátku pracujeme na tom, aby obce a města měly jistotu, že se mohou pustit do oprav infrastruktury hned, jakmile to počasí dovolí. Chceme, aby mohly financovat pomoc lidem co nejrychleji,“ konstatoval Bartoš.
Kvůli povodním byl v pondělí ráno zastavený provoz asi na osmi desítkách železničních úseků, na některých tratích je neprůjezdných úseků více. Informoval o tom mluvčí hasičů Správy železnic Martin Kavka. Drážní hasiči od pátku do pondělních sedmi hodin ráno zasahovali u 247 událostí, které s povodněmi souvisely.
„V tuto chvíli je zastaven provoz na asi osmi desítkách úseků. Některé jsou uzavřeny preventivně, některé z důvodu zatopení nebo pádu podmáčených stromů. Nejhorší situace je na Opavsku,“ uvedl Kavka.
K nedělnímu večeru došlo k omezení nebo zastavení 23 tratí. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) v neděli večer uvedl, že po celý tento týden se zřejmě nebude možné například dostat po železnici do Ostravy. Železniční provoz byl nejvíce omezený vedle Ostravska na Opavsku, v oblasti Jeseníků a Šumperka.
Aktuální informace k železnici zájemci naleznou na interaktivní mapě Správy železnic nebo v aplikaci Datel. Informace Českých drah jsou na sociální síti X a na webu dopravce. Informace o situaci na silnicích jsou dostupné na https://dopravniinfo.cz/.
Na silniční síti je nejhorší situace na Olomoucku a v Moravskoslezském kraji. Neprůjezdná je dálnice D1 od 311. kilometru na Polsko a mnoho úseků silnic I. třídy je v oblasti pod vodou nebo poničených. Hrozí přitom rozšíření uzavírek i na další silnice.
Během neděle se muselo přesunout pracoviště Národního dopravního informačního centra z Ostravy do náhradní lokality, což znamenalo během dne několik výpadků. V současnosti již centrum funguje a poskytuje aktuální informace.
Povodňové stavy v pondělí ráno platily na 207 místech v Česku. Z toho na čtyřech byl extrémní povodňový stupeň – na Chrudimce v Nemošicích v Pardubickém kraji a v Moravskoslezském kraji na řece Opavě v Děhylově a Opavě a na Odře v Ostravě – Svinově. Meteorologové na těchto místech zaznamenali padesátiletý průtok, s výjimkou Chrudimky zde podle informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) voda klesá.
Absolventi vysokých škol, kteří si změní pohlaví, obdrží zdarma nový diplom s novými údaji. Novela vysokoškolského zákona zavádí afirmativní akci za účelem zajištění rovnosti uchazečů, studentů i absolventů. Inkluzí vysoké školy podpoří studenty s fyzickým, duševním, mentálním či smyslovým postižením. Vysoké školy povinně zřídí nezávislá pracoviště pro vyrovnávání příležitostí, poradce pro sociální bezpečí a místa pro důvěrné oznamování každého nežádoucího jednání ve škole.
Klíčem k této rozsáhlé části novelizace vysokoškolského zákona je zavedení rovnosti, vyrovnání příležitosti studovat vysokou školu pro všechny včetně fyzicky a mentálně postižených a neztěžovat postavení absolventů na trhu. Podle důvodové zprávy k návrhu to tak vyžaduje moderní společnost.
„K podpoře rovnosti přispívá také úprava požadovaná ze strany organizací hájících práva transgender osob, která upravuje možnost vydávání nového diplomu pro osobu, které bylo na základě žádosti změněno jméno, příjmení nebo rodné číslo,“ vysvětluje důvodová zpráva, která má spolu se změnami zákona 169 stran.
Doposud žádosti o vydání nových diplomů osobám, které mění pohlaví, doprovázely problémy. Zákon takový postup neobsahoval a školy se zdráhaly diplomy s aktuálním pohlavím osoby vydat.
Česká justice už dříve informovala o případu muže, který vystudoval Univerzitu Palackého jako žena a opakovaně se domáhal vydání diplomu s aktuálním pohlavím. Případ skončil až u Nejvyššího správního soudu.
Zabránit nechtěnému coming outu na trhu práce
Jenže pro všechny osoby, které mění pohlaví, je nový diplom s novým jménem a pohlavím zásadní pro jejich profesní dráhu: „V případě, že by taková osoba byla nucena nadále se prokazovat původním diplomem, docházelo by např. při přijímacích řízeních k okamžitému, a ne vždy žádoucímu coming outu, který může takové osobě významným způsobem ztížit postavení na trhu práce,“ uvádí důvodová zpráva.
České soudy opakovaně řeší případy transgender osob Foto: Pixabay
Novelou se dále stanovují podmínky, za nichž budou vydávány stejnopis nebo druhopisy bez ohledu na ne/změnu pohlaví. Nově všichni žadatelé za tento úkon zaplatí tisíc korun při změně jména a čtyři tisíce korun při ztrátě, zničení nebo odcizení diplomu.
Pouze vydání diplomu při změnách pohlaví nebude zpoplatněno: „Vyhotovení nového dokladu při změně pohlaví poplatku podléhat nebude,“ uvádí důvodová zpráva.
Úprava tím reaguje na ztíženou situaci osob po změně pohlaví při prokazování získaného vzdělání. „Vysokým školám explicitně stanovuje povinnost vydávat na žádost dotčené osoby nový diplom obsahující aktuální údaje o této osobě, čímž dojde k minimalizaci nežádoucích efektů či diskriminaci při prokazování se původními doklady o vzdělání,“ vysvětluje důvodová zpráva.
Vynutitelné právo pro mentálně a fyzicky postižené studenty
Další část novely naplňuje vyrovnávání příležitostí a upravuje podmínky studentů a uchazečů se „specifickými potřebami“. Podle důvodové zprávy jde o osoby se zrakovým, sluchovým a pohybovým postižením, specifickými poruchami učení, poruchou autistického spektra nebo jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem“.
Pokud není v oblasti vysokého školství dostatečně upravena otázka rovnosti, je nezbytné takovou úpravu provést, stojí doslova v důvodové zprávě. „Tím dojde k lepší vynutitelnosti a zvýšení právní jistoty uchazečů a studentů vysokých škol, na straně vysokých škol se tak zvýší priorita podpory uchazečů o studium a studentů se zdravotním postižením tak, aby jejich studijní podmínky byly srovnatelné s podmínkami ostatních studentů a uchazečů o studium,“ vysvětluje důvodová zpráva.
Dosavadní úprava se proto nahrazuje úpravou v § 21 „o zajištění přiměřených podpůrných opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu“.
„Podpůrná opatření se vztahují na všechny studující, kteří mají dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními,“ uvádí důvodová zpráva.
Předpis na podpůrná opatření při přijímačkách i studiu
Veřejná vysoká škola bude muset „zajišťovat přiměřená podpůrná opatření pro uchazeče a studenty se specifickými potřebami, např. pro uchazeče a studenty se zrakovým, sluchovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem, které mají dopad na průběh přijímacího řízení nebo na plnění studijních povinností“.
Školy budou například muset zajistit bezbariérové přístupy, jak vyplývá z rozsudku ESLP připojeném k důvodové zprávě. Jde o případ studenta v Turecku, kde škola neřešila přístup do budovy pro osobu na vozíku, protože na to neměla dost peněz.
Jednání Poslanecké sněmovny. Ilustrační snímek. Foto: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
„Ustanovení se snaží o vyrovnávání příležitostí studovat na vysoké škole všem uchazečům a studentům, ať jsou jakkoliv znevýhodněni, není-li to v rozporu s požadavky na zdravotní způsobilost ke studiu příslušného studijního programu,“ uvádí dále důvodová zpráva. „Pravidla poskytování podpůrných opatření stanoví vnitřní předpis vysoké školy,“ stojí ve zprávě.
Jak dále vyplývá z důvodové zprávy, opatření by neměla snižovat studijní úroveň školy. Vysoká škola zajistí „poučený a lidskou důstojnost respektující přístup všech svých zaměstnanců ke studentům a uchazečům se specifickými potřebami“. Dále „zajišťuje, aby poskytované služby a úpravy realizované s cílem dosáhnout přístupnosti akademického života pro studenty se specifickými potřebami nevedly ke snižování studijních nároků.“.
Vzniknou nezávislá pracoviště pro rovnost a bezpečí
Kvůli správnému provedení nových opatření budou muset vysoké školy povinně zřídit „pracoviště určené pro poskytování informací o opatřeních zajišťovaných pro vyrovnání příležitosti studovat na vysoké škole a pro předcházení a řešení případů diskriminace a zajišťování rovného zacházení a bezpečného prostředí“. Údaj o tomto místu bude zveřejněn na internetu.
Tato místa nebudou pouze informovat, budou zajišťovat podporu studujících „dle jejich potřeb“. Model, jak to činit, si může škola zvolit sama. Důvodová zpráva však dává doporučení.
„Pracoviště a pracovníci zajištující kontaktní místo by měli mít nezávislé postavení v rámci organizace vysoké školy a mít k dispozici potřebné materiální a další vybavení. Předcházení a řešení případů diskriminace a zajišťování rovného zacházení a bezpečného prostředí se týká dalších diskriminačních důvodů (zejména pohlaví a pohlavní identifikace, věku, rasy, etnického původu, národnosti, sexuální orientace a náboženského vyznání), které mohou být zdrojem různých forem diskriminace.“
Oznámit bude možné jakékoli nežádoucí jednání
Na kontaktní místo by se měli mít právo obrátit všichni studující a „v důvěrném prostředí oznámit jednání, které podle nich porušuje zákaz diskriminace či narušuje bezpečí na škole.“
„Bezpečí na vysoké škole lze definovat jako ideální stav prostředí, ve kterém je chování a jednání všech přítomných přirozeně vedeno principy kolegiality, integrity, rovnosti, respektu, otevřenosti a pozornosti k ostatním a kde jakákoliv forma nežádoucího chování, zastrašování, agrese, šikany nebo diskriminace je považována za nepřijatelnou,“ uvádí doslova důvodová zpráva.
Působnost a pravomoci takového pracoviště a vymezení vztahu k ostatním orgánům vysoké školy může být upravena vnitřním předpisem.
„Vysoké školy mohou zároveň využít některý z osvědčených modelů, které na vysokých školách v České republice a v zahraničí již existují: např. pozice ochránců práv (tzv. ombudsosob), koordinátorů či poradců pro sociální bezpečí či osob v obdobném postavení,“ uvádí k tomu důvodová zpráva.
Irena Válová
Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
V Moravskoslezském kraji je těžký průmysl na ústupu, technický ráz mu ale zůstává. Zaměřuje se proto zejména na podporu technického školství a jedním z jeho hlavních úkolů je i propojování podnikatelského sektoru se školami. Kraj také zároveň ze svého rozpočtu poskytuje stipendia žákům středních škol ve vybraných technických a řemeslných oborech, v rozhovoru to zmiňuje hejtman Moravskoslezského kraje Josef Bělica (ANO).
V Moravskoslezském kraji funguje několik technicky zaměřených vysokých škol, jde například o Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava či Slezskou univerzitu v Opavě. Kraj uvádí, že je jeho prioritou mimo jiné podpora technického školství, proč je pro kraj tak důležité?
Podpora technického školství souvisí s industriálním charakterem Moravskoslezského kraje a přítomností významných zaměstnavatelů. Přestože těžký průmysl je na ústupu, technický ráz kraje zůstává. Podle dat Českého statistického úřadu pracuje v moravskoslezském průmyslu 45,4 procenta obyvatel a poptávka po technicky vzdělaných pracovnících je vysoká.
Nakolik stojí ekonomika kraje právě na technických oborech? Které technické obory jsou v současnosti pro kraj nejzásadnější?
Moravskoslezský kraj má silnou průmyslovou tradici. Mezi zásadní technické obory patří ty se zaměřením na elektrotechniku, strojírenství, automobilový průmysl a informační technologie.
Jak a čím konkrétně kraj technické školství podporuje? Míří podpora pouze do středních škol, anebo i základních škol, vysokých škol či třeba nějakých zájmových kroužků?
Kraj je zřizovatelem zejména středních škol. V posledních 20 letech směřovaly investice do modernizace a vybavení zejména technicky a přírodovědně zaměřených středních škol tak, aby žáci měli co nejlepší podmínky pro studium a absolventi byli co nejlépe připraveni na vstup na trh práce. Kraj ze svého rozpočtu poskytuje také stipendia žákům středních škol ve vybraných technických a řemeslných oborech. Řemeslné obory, kterým hrozí v našem kraji zánik, a zároveň jsou jejich absolventi velmi žádaní na trhu práce, jsou na veřejnosti propagovány kampaní Řemeslo má respekt.
Vloni skončil krajský projekt OKAP, který podporoval polytechniky na základních školách a modernizaci učeben krajských středních škol. V současné době kraj připravuje projekt (IDZ) na podporu odborného vzdělávání, včetně kariérového poradenství. V jeho rámci by měly být podpořeny i kroužky, aktivity pro žáky základních i mateřských škol či sdílení učeben.
Sleduje také zájem podnikatelského sektoru o propojení se školami? Podílí se nějak kraj na zprostředkování spolupráce nebo budoucího zaměstnávání studentů přímo ve firmách? Je možné uvést konkrétní příklady, kde se taková spolupráce daří?
Propojování podnikatelského sektoru se školami je jeden z úkolů Moravskoslezského paktu zaměstnanosti. Jeho posláním je přispívat ke slaďování nabídky a poptávky na regionálním trhu práce, analyzovat jeho klíčové problémy a připravovat řešení. Pro své zaměření byl v minulosti partnerem krajského projektu OKAP a inicioval spolupráci škol a firem v regionu. V současnosti je partnerem připravovaného projektu IDZ, který jsem zmiňoval, kde bude mít za úkol organizovat exkurze pro žáky ve firmách, tvořit online nástroje pro kariérové poradenství a podporovat spolupráci škol se zaměstnavateli v oblasti odborného vzdělávání.
Úzké propojení podnikatelského sektoru se školami je také jeden z předpokladů strategického projektu kraje Technologická a Podnikatelská Akademie – inovační centrum pro transformaci vzdělávání (TPA). Jeho hlavním cílem je modernizace odborného vzdělávání, podpora inovací ve vzdělávacím prostředí. Partnerem projektu je deset páteřních škol, Krajské zařízení pro další vzdělávání a informační centrum (KVIC) a Moravskoslezská technologická akademie (MTA). Konkrétním výsledkem projektu budou takzvané EduBoxy, což je software – audiovizuální vzdělávací aplikace sestávající se ze souboru výukových materiálů, informací a podkladů, které budou k dispozici pro moderní výuku ve školách v Moravskoslezském kraji.
Daří se v kraji udržet absolventy škol? Co pro to kraj dělá, aby je v regionu udržel?
Moravskoslezský kraj se dlouhodobě zaměřuje na poskytování kvalitního vzdělání ve všech jeho úrovních. Spolupracuje s firmami v regionu, univerzitami, hospodářskými komorami a zaměstnavatelskými svazy, jejichž prostřednictvím se snaží žákům zajistit praxe a stáže odborného a učňovského vzdělávání, a tím zvýšit jejich praktické dovednosti a připravenost na trh práce.
Má kraj například zájem na otevření některých oborů, které by mohly pomoci v rozvoji ekonomiky regionu? Které by to byly?
Situaci na trhu práce odbor školství krajského úřadu dlouhodobě monitoruje a každoročně pořádá takzvané kulaté stoly, kde s řediteli středních škol zřizovaných krajem a zástupci okresních poboček Úřadu práce diskutuje o situaci na trhu práce a uplatnitelnosti absolventů jednotlivých oborů vzdělání. Výsledek diskuse je pak jedním z kritérií při posuzování záměrů škol měnit svou oborovou nabídku. Letos v červnu se například diskutovalo o navýšení počtu přijímaných žáků do oboru Informační technologie pro školní rok 2025/2026.
Vzhledem k dostatečné kapacitě a široké nabídce oborů vzdělání ve školách v Moravskoslezském kraji není potřeba nabídku oborů v regionu v současné době rozšiřovat. I vzhledem k plánované aktualizaci oborové soustavy středních škol v České republice, kterou připravuje ministerstvo školství, je momentálně nejrychlejší cestou k přizpůsobení požadavků zaměstnavatelů případná úprava školních vzdělávacích programů v rámci stávajících oborů vzdělání.
O jaké profese je největší zájem?
Na trhu dlouhodobě přetrvává nedostatek kvalifikovaných pracovních sil s technickým vzděláním a řemeslníků. Zaměstnavatelé stále požadují zejména techniky, kvalifikované dělníky se strojírenským, elektrotechnickým a stavebním zaměřením, dlouhodobě jsou žádáni i absolventi vysokoškolských IT oborů. Obecně je vysoká poptávka po pracovnících v oblasti zdravotnictví.
Kraj se například zaměřuje na alternativní pohony v dopravě, jak se na tom mohou podílet školy?
Někteří ředitelé středních škol zvažují změnit školní vzdělávací program a zaměřit školy na elektromobilitu a udržitelnost.
V souvislosti s Moravskoslezským krajem se řeší také výstavba gigafactory v Dolní Lutyni na výrobu baterií do elektromobilů, co by to znamenalo například pro vysoké či střední školy?
Moravskoslezský kraj vítá každou příležitost pro uplatnění svých absolventů škol na trhu práce. Příchod silného investora, prioritně bychom se pro něj vždy měli snažit využít brownfield, by mohl být příležitostí pro pracovní kariéru absolventů technických škol.
Jaká další oblast školství a vzdělávání je pro kraj zásadní? Co by znamenalo, kdyby se v kraji nepodařilo udržet vzdělávání na kvalitní úrovni?
Kvalitní vzdělání rovná se kvalitní absolvent. Pokud by došlo k porušení této rovnosti, nastal by masivní brain-drain efekt, tedy „odliv mozků“ z regionu, který má negativní vliv na sociální a ekonomickou situaci v kraji. A to rozhodně nechceme.
Kolik vysokých škol, středních a základních škol v kraji funguje? Máte informace, že by byl například problém sehnat pedagogy?
V Moravskoslezském kraji působí pět vysokých škol, 14 vyšších odborných škol, 139 středních škol a konzervatoří a 449 základních škol všech zřizovatelů. Na webových stránkách Moravskoslezského kraje jsou zveřejňovány inzeráty s nabídkou pracovních míst ve školách a školských zařízeních v regionu a také poptávka uchazečů o zaměstnání v těchto organizacích. Nabídka i poptávka je v současnosti vyrovnaná, pokud existuje převis nabídky škol, jde spíše o specifické profese, například školní psychology. V některých školách může být problém najít kvalitní učitele odborných nebo přírodovědných předmětů, třeba učitele informatiky, chemie, fyziky. Situace u nás ale není tak závažná jako v jiných krajích Česka.
Motivuje právě pedagogy nějak kraj, nabízí například k dispozici byty nebo jiné bonusy?
Motivace pedagogických pracovníků obecně přísluší řediteli školy. Nicméně kraj v rámci projektové činnosti připravuje vzdělávací aktivity pro pedagogické pracovníky, pro management škol také v oblasti leadershipu. Z rozpočtu kraje jsou učitelé podporováni v jazykovém vzdělávání, a to jazykovými kurzy v zahraničí.
Kde může kraj svůj příspěvek ke školství zlepšit? Kde máte rezervy?
Jak už jsem říkal, v posledních letech byly modernizovány a vybavovány zejména technicky zaměřené školy. V kraji ale působí i celá řada dalších škol, například gymnázia, lycea a další školy nabízející vzdělávání v takzvaných službových oborech. Modernizace škol a jejich materiální vybavení je pro přípravu kvalitních absolventů pro vstup na trh práce nezbytná neustále.
K bilancování před krajskými volbami, co se podařilo prosadit v oblasti školství a co nikoliv.
Podařila se celá řada již zmíněných aktivit, například zavedení stipendijní podpory pro žáky, jde o prospěchová a motivační stipendia, modernizace a vybavení škol, podpora jazykového vzdělávání, už zmíněné jazykové kurzy pro učitele v zahraničí, ale rovněž podpora rodilých mluvčích ve výuce jazyků ve středních školách. Letos se podařilo kraji získat akreditaci v programu Erasmus+ jako koordinátora konsorcia, do kterého je zapojeno 16 gymnázií zřizovaných krajem, a umožní tak školám jednodušší organizaci cest a pobytů žáků a učitelů v zahraničí.
Zopakuji, že jsme zrealizovali projekty zaměřené na zvyšování kvality škol, například OKAP, Krajský akční plán Moravskoslezského kraje, velká očekávání máme od realizace strategického projektu TPA a připravuje se rovněž již zmíněný projekt IDZ. Kraj podporuje odborné pozice školních psychologů a speciálních pedagogů na některých školách.
Vzhledem k turbulentním změnám ve společnosti, na trhu práce, zaváděním chytrých technologií a také životu v Moravskoslezském kraji, ale i v celé České republice, dochází ve školách k významnému nárůstu psychických problémů u žáků, ale i u pedagogů a vyhledání pomoci psychologů je čím dál častější. Zároveň je na trhu práce velký nedostatek psychologů. Tato problematika je tedy jedním z témat, kterému bychom se chtěli více věnovat v následujících letech.
Ekonomický deník před časem nahlédl za oponu čínské investice v České republice – továrnu na výrobu luncheon meatu v severočeských Hrobčicích – a odkryl, co se skutečně skrývalo za touto na první pohled slibnou dohodou. Původní naději a optimismus rychle vystřídala skepse a beznaděj. Následky této neúspěšné investice nebyly zanedbatelné a postihly všechny zainteresované strany. Nyní se ukazuje, že za krachem projektu mohou být záměry čínské komunistické vlády, která skrytě ovlivňuje i na první pohled soukromě se tvářící investice.
Společnost Shanghai Maling Czech do vybudování továrny na masové konzervy v Hrobčicích na Teplicku investovala 430 milionů korun. Na místě bývalého státního statku postavila tehdy vůbec první zahraniční výrobnu, která měla zásobovat evropský trh luncheon meatem.
Původní záměr se ale zvrtl, firma se ocitla dvakrát v insolvenci a jednání Číňanů nenasvědčovalo tomu, že bych chtěli investiční záměr zachránit a vdechnout mu nový život.
Čím dál více indicií také ukázalo na to, že minimálně od doby odvrácení druhého insolvenčního návrhu, pokud tam takovýto záměr nebyl již dříve, byly patrné pokusy na zneužití situace a vlivu v koncernu z pozice velké čínské státní společnosti, na ovlivňování směřování celého případu.
Krach velkých plánů
V roce 2008 se pod Krušnými horami s velkou slávou začaly vyrábět originální masové konzervy dle čínské receptury. Šlo především o oblíbené vepřové luncheon meaty, které se v čínské Šanghaji vyrábějí už od 30. let minulého století.
Když ředitel české pobočky Qidong Heng v Hrobčicích otevíral brány nové továrny, firma měla velké plány. Z původních 30 tisíc metrů čtverečních se měla výrobní plocha ztrojnásobit a v konzervárně mělo najít práci 150 lidí. To se ale nikdy nepovedlo.
Společnost začala psát svou historii v České republice v roce 2005, když byla na úřadu vlády při návštěvě čínského premiéra podepsána smlouva o joint venture společnosti.
V roce 2006 byly založena akciová společnost Shanghai Maling Czech. Ale již při stavbě se začaly objevovat první problémy s financováním. Podle zdrojů obeznámených s příběhem společnosti bylo patrné, že čínská strana na takovou investici nebyla připravená.
V roce 2008 byl zkolaudován výrobní závod. Insideři tvrdí, že se obnažila úplná obchodní nepřipravenost projektu – zcela ignorující aktuální situaci na trhu. Ve chvíli, kdy na tuto nepřipravenost z české strany začalo být poukazováno, tak se řešilo jen to, aby z Číny do České republiky připluly další peníze. Projekt se dál zadlužoval, investoři ignorovali informace o tom, že bez odbytu zajištěného mateřskou firmou nemůže být projekt soběstačný.
Česká společnost v roce 2009 poprvé zjistila, že není oprávněna používat ochrannou známku Maling. Což byl dost zásadní problém pro marketing prodeje výrobků a v podstatě to vrátilo prodeje na začátek a také k závislosti na obchodech, které dohodne čínská mateřská společnost.
V březnu roku 2013 upozornila valná hromada společnosti na předluženost, mateřská firma Shanghai Maling Aquarius přislíbila finanční pomoc. Z firmy několik měsíců odcházela upozornění na to, že pokud nepřijde podpora ze strany mateřské společnosti, bude celý projekt zralý na konkurs.
Číňané si nicméně podporu představovali tak, že pošlou peníze a vše bude v pořádku, vůbec ale nepřemýšleli nad dalším zadlužováním.
Zde se pak podle insiderů začaly objevovat první náznaky, že se připravují na to, jak hodit vinu na ředitele Qidong Henga.
V květnu roku 2014 padnul první návrh na insolvenci – věřitelský – ten byl po úhradě závazků stažen. Qidong Heng byl donucen jej nechat stáhnout a vztah s dodavatelem urovnat i přesto, že nebyla žádná indikace, že se situace bude zlepšovat. Z Číny přicházely pouze další přísliby.
„Později přišel již otevřený nátlak na Qidonga Henga a pravděpodobně oddalovací manévry a příprava na to, jak celou společnost nuceně převzít a zároveň se zbavit pohledávek,“ sdělil Ekonomickému deníku zdroj obeznámený s příběhem továrny na luncheon meat.
V prosinci téhož roku padnul druhý návrh na insolvenci – dlužnický – ten podával Qidong Heng, který viděl, že se situace nejspíše nezlepší, a že Číňané jen oddalují nevyhnutelné, aby neztratili svou tvář. Ten byl v lednu 2015 stažen na podnět majoritního akcionáře.
V říjnu roku 2015 padnul finální návrh na insolvenci – věřitelský, potvrzen byl v únoru následujícího roku. Od května 2016 se pak rozběhly první incidenční spory.
V srpnu roku 2017 byl závod prodán ve dražbě, kupcem byla společnost ze skupiny Bright Food. Transakci procesovala ve velmi krátkém řízení Prokonzulta za cenu 69 milionů korun, zájemce byl jediný. Podnik Shanghai Maling, který původně patřil vlastníkům z Číny, koupil opět čínský investor, jak potvrdil insolvenční správce firmy Michal Žižlavský.
Nový čínský majitel koupil podnik v dražbě za vyvolávací cenu 69 milionů korun. Znalecký posudek ohodnotil firmu na zhruba 81 milionů.
„Dražbu jsme zvolili, protože je to transparentní výběrové řízení. Nemuseli jsme tak vybírat nabídku my a nemuseli jsme tak potom čelit pochybám, jestli to byl správný výběr nebo ne,“ dodal advokát Žižlavský.
Projekt tím definitivně skončil a šmahem byly ekonomickým kouzlem vyřešeny obrovské dluhy společnosti. Insolvenční řízení běží nadále.
Partner kanceláře Žižlavský Adam Sigmund. Foto: Advokátní kancelář Žižlavský
Insolvenční řízení probíhá standardně, tvrdí právník
Ekonomický deník proto položil insolvenčnímu správci několik otázek, odpovídal partner kanceláře Žižlavský Adam Sigmund:
Jaké jsou vaše konkrétní zkušenosti s čínskými investicemi v ČR? Dávají smysl, jsou ekonomicky racionální?
K odpovědi na tuto otázku se necítíme být kompetentní.
Pokud jsou vaše zkušenosti negativní, můžete popsat vaše zkušenosti na konkrétním případu?
K odpovědi na tuto otázku se necítíme být kompetentní.
Co si z nerealizované investice Shanghai Maling odnášíte za zkušenost?
V tomto insolvenčním řízení jsme byli soudem jmenováni jako insolvenční správci. Toto insolvenční řízení probíhá standardně, pod dohledem insolvenčního soudu. Úkolem insolvenčního správce v konkursu je především zpeněžení majetku dlužníka a poměrné uspokojení pohledávek jeho věřitelů. Nejtransparentnějším způsobem prodeje majetku je veřejná dražba, které se může zúčastnit kdokoliv a kde se vyvolávací cena stanovuje na základě znaleckého posudku. Tímto způsobem jsme v řízení také postupovali.
Jaké byly následky této neúspěšné investice a koho a jak postihly?
Úkolem insolvenčního správce není posuzovaní stavu dlužníka z investičního pohledu. Jeho úkolem jsou zejména shora uvedené kroky, které proběhly.
V byznysových kruzích kolují informace, že i když se čínská investice tváří jako soukromý byznysový projekt, je přesto ovládána tamními vládními strukturami. Donesly se k vám tyto informace také? Jak takovou obchodní politiku vnímáte, je pro Českou republiku přínosem?
K odpovědi na tuto otázku se necítíme být kompetentní, uzavřel Adam Sigmund.
Konzervy ze závodu u Teplic měly směřovat do Evropy i USA. Skončil ale v insolvenci. Foto: Shanghai Maling
Věříme v dohody s Tchaj-wanem
Ekonomický deník oslovil s podobnými otázkami i města Bílinu, Hrobčice a Ústecký kraj.
„O popisovaném problému jsem dosud neměl žádné povědomí a mohu k tomu poznamenat jen tolik, že pro mě takový osud této čínské investice není moc velkým překvapením. O to víc věřím, že se pro náš region v nejbližší době podaří domluvit seriózní obchody s Tchaj-wanem,“ zareagoval na otázky Ekonomického deníku člen Rady Ústeckého kraje Tomáš Rieger.
Vedení města Hrobčice, kam byla čínská investice směřována, nechalo otázky Ekonomického deníku bez reakce.
„Bohužel se obávám, že za město Bílina Vám nejsme schopni poskytnout žádné odpovědi na Vaše níže uvedené dotazy. V době, kdy se celá situace odehrávala (ať již výstavba závody, jeho uvedení do provozu nebo následný krach) jsme ve vedení města nebyli a nemáme tak o těchto aktivitách žádné relevantní informace. Jediné informace, které mám já osobně jsou od přátel a bývalého manžela, který ve fabrice pracoval od jejího začátku zhruba po dobu 3 let. Ve městě Bílina navíc nemáme žádnou vlastní zkušenost s čínskými investicemi, proto neumíme odpovědět ani na další Vaše dotazy týkající se této problematiky. Děkuji za pochopení,“ zareagovala starostka Bíliny Zuzana Schwarz Bařtipánová.
Odhalení čínské obchodní diplomacie
Popisovaná česká zkušenost je pouze jedním ze známých případů v širším globálním kontextu. Západ, který klade velký důraz na transparentnost a důvěru, se potýká s obtížemi při snaze pochopit a reagovat na některé praktiky čínských podnikatelských subjektů.
Tyto subjekty pak velmi šikovně využívají západní právní rámec, občas jdou až na samou hranici jeho výkladu. Bohužel v řadě případů jej využívají v neprospěch občanů zemí Evropské unie.
Proč by nás to mělo znepokojovat? Mezinárodní obchod by měl směřovat k vzájemnému prospěchu. Pokud však jeden hráč využívá otevřenost a integritu systému druhého k dosažení nerovnoměrné výhody, narušuje to základy celosvětového obchodu. Toto je zvláště problematické, pokud takové společnosti ovlivňují klíčové odvětví nebo formují národní politiku.
Jedním z takových případů je australská společnost Ausgrid. V roce 2016 zabránila australská vláda prodeji své hlavní energetické distribuční sítě Ausgrid čínským investorům. Proč? Vzhledem k narůstajícím obavám z čínských společností, které by mohly získat klíčovou infrastrukturu. Obavy nevzbuzovala jen ekonomická část dané transakce, ale také zde byly obavy z hlediska národní bezpečnosti.
Podobná nálada panuje například v Zambii. Velká část jejího státního dluhu je nyní vázaná na Čínu – ZDE nebo ZDE. Původní dohody slibovaly rozvoj infrastruktury a tvorbu nových pracovních míst, ale nyní roste strach o suverenitu země. Stále se zvyšující hrozba, ať už reálná či nikoliv, že Čína zabaví zambijský majetek v případě nesplacení dluhů, situaci ještě zhoršuje.
Zorientování se v záhadném čínském obchodním prostředí
Ideálním příkladem, jak to v čínském byznysu funguje, je vzestup a pád Meng Hongweiho. Meng Hongwei je čínský politik a bývalý prezident organizace Interpol.
Tuto pozici zastával od roku 2016 do roku 2018, kdy byl zatčen čínskými úřady pro obvinění z korupce a dalších zločinů. Jeho zatčení a následné zmizení vyvolaly značné obavy ohledně čínského vlivu a politických represí. Tento případ také znovu otevřel otázku, zda je dobré, aby Čína byla členem takové mezinárodní organizace, jako je Interpol.
Další zajímavou kapitolou je příběh Jacka Ma. Jack Ma byl dlouhou dobu generálním ředitelem společnosti Alibaba Group a hrál klíčovou roli ve formování čínského a globálního e-commerce trhu.
V listopadu 2020 měla společnost Ant Group, finanční odnož Alibaby, plánovanou veřejnou nabídku akcií (IPO), která byla považována za jednu z největších v historii. Tato IPO byla však náhle zrušena čínskými finančními regulátory, a to ani ne měsíc poté, co Ma náhle zmizel po svých kontroverzních projevech a kritice právě čínských regulátorů. Později se objevil na veřejnosti, ale událost představuje symbol obav ohledně možného vlivu čínské vlády na prominentní podnikatele.
Povinná spolupráce čínských společností s vládou
Důležitým aspektem, který je třeba zmínit, je skutečnost, že každá čínská investice, ať už doma nebo v zahraničí, je povinna spolupracovat a podávat zprávy čínské vládě.
Toto pravidlo je zakotveno v čínských zákonech, které vyžadují, aby čínské společnosti poskytovaly informace a podporu vládním orgánům, včetně zpravodajských služeb.
Problém nastává, když evropští nebo čínští manažeři odmítnou tuto spolupráci, což může vést k tomu, že společnosti využívají evropský právní rámec k diskreditaci těchto osob.
Existují případy, kdy byli tito manažeři obviněni z různých přestupků, jen aby byli odstraněni ze svých pozic, čímž byla zajištěna kontrola loajálních vůči Pekingu.
V dubnu 2023 došlo k razii v jejích kancelářích v Pekingu, kde čínské úřady zatkly pět čínských zaměstnanců této firmy. Společnost Mintz Group, specializující se na due-diligence, se stala terčem čínských úřadů zřejmě kvůli její práci na odhalování korupce a podvodů v Číně. Tento případ posílá varovný signál všem zahraničním firmám v Číně, že jakékoli snahy o sběr informací mohou být považovány za hrozbu, což může vést k zatčení nebo jiným formám represí.
Podobně i další firmy, které se pokusily získat informace o potenciálních obchodních partnerech v Číně, čelily vážným následkům. V roce 2013 byla například zatčena dvojice kanadských konzultantů v reakci na zadržení finanční ředitelky Huawei Meng Wanzhou v Kanadě. Čínská vláda často využívá tyto situace jako nástroj odplaty a zároveň jako způsob, jak zastrašit zahraniční firmy, aby se vyvarovaly jakéhokoli kritického zkoumání čínských subjektů.
Tyto propojené příběhy ze světa mezinárodního obchodu a politiky mají jedno společné: zahraniční investoři a politické struktury v Evropě musí projevovat mimořádnou opatrnost při jednání s čínskými partnery. Nevyzpytatelnost čínských obchodních a politických praktik může mít dalekosáhlé důsledky pro suverenitu a bezpečnost evropských zemí.
Český ponor do čínského obchodního světa
Do změti globálních dohod, obchodních závazků a diplomatických vztahů vstupuje příběh českého občana Qidong Henga – ředitele hrobčické továrny Shanghai Maling. Příběh, který naznačuje, co může člověk zažít, když se ponoří do čínského obchodního světa. Qidong Heng byl zpočátku ambiciózním investorem a průkopníkem, brzy se ale ocitl v nelehké situaci.
Co je na Hengově příběhu asi nejabsurdnější? V na zmařenou investici navazujících žalobách je žalován pouze Qidong Heng, a to i přesto, že byl jen místopředsedou sedmičlenného představenstva společnosti a podléhal dalšímu vedení z Číny. Tato skutečnost zaujala i soud. V dalším ze sporů – incidenčním – v daném insolvenčním řízení pak padají dotazy na účelnost žaloby zaměřenou na jednu osobu – Henga – i přesto že byl „místopředsedou představenstva“, tedy již z titulu funkce je jasné, že měl nadřízeného, který mu uděloval pokyny – někoho z mateřské firmy. Je to o to pikantnější, protože v průběhu let bylo účetnictví neustále kontrolováno pravidelnými čínskými audity a není tedy možné, aby čínská matka nevěděla, co se v České republice děje.
Čínský přístup je zkrátka ve všech případech plný nejasných pravidel a záhadných postupů. Pro Qidong Henga se pak podnikání v České republice plné slibů rychle změnilo ve složitou hádanku a nespočet právních problémů.
Jeho osobní zkušenost má přitom i globální relevanci. Odráží osudy a příběhy podnikatelů a investorů, kteří se snažili využít obrovský čínský trh, avšak nenásledovali přísných zadání ze strany svých mateřských společností.
Je jen jediná cesta, jak se vyvarovat problémům – plně následovat zadání z Číny, nehledě na legislativní dopady v Evropě. To ukazuje i Hengův příběh: „Kdokoliv, kdo má nebo chce mít obchodní styky s čínskými společnostmi, se může velmi snadno ocitnout ve stejné situaci,“ varuje Heng.
Příběh Qidong Henga akcentuje jednu základní pravdu: Čínský trh je bezesporu atraktivní. Nicméně pro jeho pochopení potřebujete znát více než čísla. Čínský trh je prostor, kde se prolíná kultura, politika a historie a často přináší výzvy, kterým musel čelit i zkušený podnikatel, jako je Qidong Heng.
Nakonec tedy drobné varování pro účastníky potenciálních investicí s čínskou stopou: Jste na to vše připraveni?
Výrobce bezpilotních letounů pro civilní a vojenské využití, společnost Primoco UAV, se připravuje na získání certifikace NATO. Podle generálního ředitele firmy a pilota Ladislava Semetkovského by ji ráda obdržela do konce letošního roku. Společnost chystá také výstavbu nového centra firmy a zaměřit se chce i na vzdělávání vlastních leteckých mechaniků.
Společnost Primoco UAV letos v prvním pololetí vytvořila čistý zisk 121 milionů korun, zatím šlo o rekord. Meziročně zisk firmy vzrostl o 81 procent. O 81 procent vzrostly i tržby firmy, a to na více než 331 milionů korun. Jak bude vypadat třetí a čtvrté čtvrtletí?
Druhá polovina roku by měla skončit podle plánu. Náš cíl je dodat v letošním roce 50 až 60 letadel řádově v hodnotě jedné miliardy korun. Plán plníme a pokračujeme v tom dál. Do konce roku máme ještě několik měsíců, tak uvidíme. Další věc je objem podepsaných kontraktů. Doufejme, že budeme růst i v následujících letech. Máme za sebou třetí ziskově úspěšný rok. V minulém roce jsme odepsali veškeré ztráty minulých let. Předpokládáme, že budeme i nadále růst.
Naopak v letošním prvním čtvrtletí firmě meziročně poklesly tržby na 549 tisíc korun z téměř 88 milionů, čím to bylo?
Nešlo o propad, byla to čistě účetní operace. Jednoduše řečeno, v prvním kvartálu loňského roku jsme dodávali letadla, která byla prodaná v roce 2022, a v letošních prvních třech měsících jsme nedodávali, protože jsme dodávat začali až ve druhém kvartálu. Doba dodávky letadel trvá od podepsání kontraktu do jejich předání šest až devět měsíců, a to včetně výcviku lidí. Neprodáváme hamburgery, kterých musíte prodat tisíce denně. Vyrábíme letadla a cyklus jejich prodeje a dodávek je úplně jiný.
Primoco v červnu oznámilo zakázku na 24 strojů za 450 milionů korun pro evropského zákazníka, další dva stroje mají putovat do Asie, máte nyní sjednané nějaké další kontrakty?
K tomu nemohu být konkrétní, až budou kontrakty dokončené, zveřejníme to.
Jaká je aktuální kapacita vašeho závodu?
Výrobní kapacita je v současnosti do 100 letadel ročně. Zaměstnáváme 50 lidí včetně externích spolupracovníků na certifikaci. Máme jednu směnu a hypoteticky vytvořit můžeme vytvořit ještě druhou.
Je náročné v současnosti sehnat v České republice letecké mechaniky?
Řekl bych, že v tom množství lidí, které nabíráme, měsíčně jde o jednotky, tak problém nemáme. Ti lidé tady existují, většinou k nám přecházejí z armády, Aera Vodochody nebo Ruzyně. Samozřejmě pokud bychom potřebovali sto nových mechaniků, tak bychom je sháněli velmi těžko. V Písku připravujeme novou fabriku a v té souvislosti jsme se s píseckým starostou bavili o tom, že bych se rád ve městě dohodl s některou ze středních škol a otevřel tam učební obor leteckého mechanika.
Už máte vytipovanou nějakou konkrétní střední školu?
Zatím ne, je to na úplném začátku, i když jsem nějaké tipy dostal. Odborné vzdělávání tohoto typu v České republice, které by letecké mechaniky vzdělávalo, v zemi mizí a je to hrozná škoda. Česká republika je na svou velikost v leteckém průmyslu poměrně významná. Je tady Aero Vodochody, Aircraft Industries, je zde spousta výrobců ultralightů, to znamená malých sportovních letadel do 450 kilogramů. A všichni potřebují letecké mechaniky.
Cílem je mít podle Semetkovského dostatečnou vlastní kapacitu pro budoucí trh. Zdroj: Primoco UAV
Aktuálně v Česku fungují podle mne tři školy, jedna ve Vodochodech, nějaká soukromá škola na Ruzyni a jedna je na Moravě v Kunovicích. Myslím, že potenciál, abychom vychovávali nové lidi, tady je. Byznys neděláme proto, že chceme rychle zbohatnout a utéct. Za sebou máme už deset let. Budoucnost vidím v tom, že sami půjdeme dopředu a pomůžeme lidi nějakým způsobem vychovávat.
Usilovali jste o stavební povolení pro nové výrobní, servisní a výcvikové středisko v areálu letiště v Písku. Platí, že by stavba měla začít v příštím roce. Máte už stavební povolení?
O stavební povolení požádáme v ideálním případě na konci roku, uvidíme, jak dlouho nám bude trvat papírování, ale neočekávám nějaké významnější prodlevy. Stavbu bychom chtěli zahájit příští rok v létě.
Spolu s novými prostorami chtělo Primoco navýšit produkci bezpilotních letounů Primoco One 150 až na 250 kusů ročně, v kterém roce předpokládáte takový objem výroby? Co to bude z hlediska investic obnášet?
Až za pár let. Fabriku stavíme s nějakou rezervou, nestavíme ji s tím, že ji druhý den budeme mít plně vytíženou.
Máte nějaké výhledy, jak bude výroba postupně nabíhat?
Pokud letos dodáme 50 až 60 letadel a meziročně navyšujeme výrobu třeba o 50 procent, tak si to dokážeme nějak dopočítat. Cílem je mít dostatečnou vlastní kapacitu pro budoucí trh. Uvidíme, co nám přinese budoucnost. Takže zatím je meta stavební povolení a centralizace společnosti na jedno místo, kde budeme vyrábět motory, mít výcvikové středisko a bude tam i řízení letového provozu, protože naše letadla létají po celém světě a mohou být ovládaná z jednoho místa.
Jak to funguje?
Zákazník s letadlem létá sám, ale když má potřebu, tak nás může požádat a my můžeme letadlo ovládat od nás.
Zmiňoval jste výcvikové středisko, k letadlům tedy také školíte personál?
Zákazník dostane stroj a zároveň dodá lidi, piloty a letecké mechaniky, které mu zaškolíme. Ta cesta je poměrně dlouhodobá, protože musíte piloty vybrat, udělat s nimi testy, jestli na to mají předpoklady i zdravotní způsobilost. Jsou na ně kladené požadavky jako na klasické pilotované letectví. Se strojem létáte ve výškách jako ostatní letadla, ale máte to o to těžší, že v něm nesedíte. Zase v mnoha ohledech je to bezpečnější, když létáte ve vojenských oblastech a nepřítel stroj zničí, nepřijdete o lidský život.
Usilujete o mezinárodní certifikaci NATO, nakolik jste s ní pokročili a co to pro tu firmu vaši znamenat, když ji získáte?
V našem pojetí je spolehlivost v oblasti bezpilotního letectví naprosto zásadní a v současnosti dosáhla maxima možného. Zároveň je nezávislými testy a zkouškami ověřená. A to i opakovaně. Pro nás to má zásadní význam, protože budeme první bezpilotní letadlo na světě, který bude certifikovaný podle vojenských NATO standardů. Pokud chtějí zákazníci létat s něčím, co není certifikované, tak aby neporušovali svoje vlastní předpisy, zákony a normy, musí dávat nějakou výjimku. A výjimka je vždy riziko. Ne každý zákazník to chce podstupovat.
Takže vám to usnadní prodeje?
Přesně tak. Naprosto v jakémkoliv státu ve světě a zejména je to brána do NATO. Je to extrémní konkurenční výhoda.
Kdy vydání certifikace očekáváte?
Děláme na tom tři roky a děláme vše pro to, abychom to měli hotové ideálně do konce roku. Už za sebou máme ty nejnáročnější části testů. Řádově je přibližně nějakých 300 oblastí testů a my za sebou máme už většinu. Intenzivně na tom pracujeme a vedle byznysu je to priorita číslo jedna.
Vybíráte si zákazníky? Máte nějaký blacklist zemí případně zákazníků, kteří jsou pro vás neprůchozí?
Ty nám stanovuje Česká republika, Evropská unie a sankce OSN. Řídíme se pravidly obchodu s vojenským materiálem a ten jasně deklaruje, komu můžeme něco prodat a komu ne. Prodej je předmětem licenčního řízení. Každý obchod s jakoukoliv zemí podléhá schvalování a musíme požádat o jeho povolení. Zákazníci se také zavazují, jak budou se stroji nakládat. Kdyby ho chtěli prodat, tak je opět potřeba získat povolení.
Takže přeprodej nehrozí?
Musí opět požádat Českou republiku, která vykonává dozor.
Počítáte spolu s certifikací NATO s větším zapojením strojů ve vojenské oblasti?
Z vojenského pohledu jsme průzkumný prostředek. Nosič senzorů. Stroj pomáhá jak v míru, tak válce. Pro mě je zásadní, že letoun nikoho nezabíjí, to znamená, fyzicky nenosí munici.
A nezvažujete takové rozšíření?
Ne. Je to jednoduché, munici nevozíme a neplánujeme nosit ani žádné zbraňové systémy. Jsme profesionální průzkumný prostředek.
Zvažuje rozšíření výroby o další typ letounu, vaší vlajkovou lodí je Primoco One 150.
Nezvažujeme. Vybrušujeme diamant. S jiným letounem bychom začínali úplně od nuly. Teď máme skvělé letadlo, které bude mít do budoucna nové schopnosti a nové senzory. Rozšíření může jít například směrem k ochraně životního prostředí, monitoringu ptactva nebo například lachtanů. Třeba ve Skandinávii.
Nezvažujete například, že by bylo možné do odlehlých oblastí nosit léky?
Ne, to nikdy nebyl záměr, dělat cargo letadlo a přepravovat něco z místa A do místa B.
Kolik letounů jste dosud vyrobili?
Letos pokoříme hodnotu dvou stovek strojů.
Když se vrátíte na začátek vašeho podnikání, umožňuje prostředí v České republice růst startupů, protože jste nějak začínali. Jak hodnotíte podporu ze strany státu?
Nepodporuje. Nikdy jsme neměli žádné dotace. Pouze jednou, když Primoco vydalo druhou emisi akcií v roce 2021, tak si Česká republika koupila akcie. Nemáme ani žádné bankovní úvěry, jedeme sami na sebe. Není ani úlohou státu, aby sypala do startupů finance, je to o prostředí, ve kterém mohou růst. A když jim vymýšlíte stále horší zákony, které je limitují, tak to není možné. Neexistuje tu například možnost mít pro podporu startupů zaměstnanecké akcie. Tohle to je naprosto úplně zásadní věc.
Primoco vstoupilo na začátku roku na hlavní trh pražské burzy, jak se firmě daří?
Výborně. Roste nám likvidita. Já bych si přál, aby se v České republice rozvíjel kapitálový trh. Všichni politici za třicet let se na kapitálový trh v České republice úplně vykašlali. Za tu dobu se pražská burza zmenšuje, místo aby rostla, byť tam ta snaha je. Stát by tomu mohl pomoci tím, že by mohl zprivatizovat řadu státních podniků jako Letiště Praha nebo Budvar a nechat si majoritu jako u ČEZu, ale tu minoritu ať dá na trh. Dělal bych to po vzoru Polska.
Za běžnou krádež lze uložit až dva roky vězení. Pokud se ale odehraje při živelní pohromě, válce nebo jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, činí trestní sazba dva až osm let. Jde o takzvanou kvalifikovanou skutkovou podstatu spojující vyšší stupeň závažnosti činu s vyšším trestem. „Asi je možná bohužel načase upozornit všechny ty, kteří se chystají obohacovat na úkor postižených povodněmi, že v takovém případě trestní zákon počítá s vyššími tresty za majetkové delikty, než za ‚běžných‘ okolností,“ uvedl na síti X ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).
Tisíce lidí se muselo evakuovat kvůli ničivým povodním. Mnoho nemovitostí tak zůstalo prázdných a to může lákat zloděje. Pokud pachatelé zneužijí takové mimořádné okolnosti, hrozí jim vyšší trest. Podobná situace panovala v době pandemie nemoci Covid-19 z důvodu vyhlášení nouzového stavu.
Tehdy musel Nejvyšší soud přijmout sjednocující stanovisko, podle všeho ne všechny krádeže za nouzového stavu se postihují zvýšenými sazbami. Krádeže se mají trestat přísněji jen tehdy, pokud pachatel zneužil mimořádné okolnosti. Může jít o různou souvislost, spočívající například v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke krádeži existující událost, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu.
❗️Asi je možná bohužel načase upozornit všechny ty, kteří se chystají obohacovat na úkor postižených povodněmi, že v takovém případě trestní zákon počítá s vyššími tresty za majetkové delikty, než za “běžných” okolností.
Popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, respektive nebude zjištěn a dopaden. Česká justice opakovaně informovala o případu Lubomíra Sogela, který byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody kvůli krádeži vibrátoru v drogerii.
Pokud by tedy došlo ke krádeži v oblasti, která není postižena záplavami, uplatňovala by se pravděpodobně běžná sazba.
Vláda se mimořádně sejde kvůli povodním v pondělí v 18:00. Premiér Petr Fiala (ODS) to uvedl na síti X. Ministři budou jednat o tom, jak pomoci zaplaveným regionům.
Již dříve v neděli Fiala uvedl, že kabinet zareaguje na materiální škody, které povodně napáchaly a ještě napáchají. Škody budou mimořádné. Musí se spojit prostředky obcí, krajů a státu, doplnil.
(epa)
Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
Po celý následující týden se zřejmě nebude možné dostat po železnici do Ostravy a bude třeba volit jiný způsob. Železniční provoz je nejvíce omezený vedle Ostravska na Opavsku, v oblasti Jeseníků a Šumperka. Na dalších místech může být provoz přerušen v souvislosti s posunem záplavové vlny na jih Moravy. Na tiskové konferenci to uvedl v neděli ministr dopravy Martin Kupka (ODS).
„V následujících dnech a pravděpodobně po celý následující týden nebude možné zajistit dopravu do Ostravy a do celého ostravského železničního uzlu. To znamená, že pro cesty z Ostravy do Olomouce, do Prahy nebo do Brna bude nutné volit jiný způsob dopravy než po železnici. A zároveň bude nutné sledovat informace o tom, jak bude vypadat doprava na silnicích,“ zmínil ministr.
Vlaky z Prahy na Ostravu v současnosti končí v Hranicích na Moravě. Podle Kupky je možné další omezení provozu v úseku mezi Zábřehem na Moravě a Olomoucí kvůli situaci na řece Moravě. Stále v provozu je naopak železniční spojení na Slovensko, ať už v úseku Vsetín – Horní Lideč, tak i z Brna do Bratislavy.
Správa železnic musela podle generálního ředitele Jiřího Svobody vypínat proud v některých úsecích, naposled v napájecí stanici v Bohumíně. Dopravci budou zvažovat o větším nasazení souprav na nezávislou trakci, tedy na dieselový pohon. Náměstek Českých drah Jiří Ješeta uvedl, že zhruba 80 procent spojů národního dopravce jezdí bez omezení.
Také na silniční síti je nejhorší situace na Olomoucku a v Moravskoslezském kraji. Je neprůjezdná dálnice D1 od 311. kilometru na Polsko a mnoho úseků silnic I. třídy je v oblasti pod vodou nebo poničených. Hrozí přitom rozšíření uzavírek i na další silnice.
Během neděle se muselo přesunout pracoviště Národního dopravního informačního centra z Ostravy do náhradní lokality, což znamenalo během dne několik výpadků. V současnosti již centrum funguje a poskytuje aktuální informace.
Stoupající hladiny řek a záplavy řeší i nemocniční zařízení, v některých z nich povodeň ochromila provoz. Týká se to i Bohumínské městské nemocnice, odkud museli být odvezeni všichni pacienti. A voda dále stoupá. Pacienti se budou moci vrátit přibližně za týden. O situace v nemocnici hovořil předseda představenstva Bohumínské městské nemocnice Svatopluk Němeček.
„Včera jsme celou nemocnici evakuovali, protože v suterénu začala stoupat voda, kde jsou elektrorozvody. To jsme byli schopní v té době zvládnout, nicméně výhledy na vývoj toku na řece Odře, od které jsme vzdáleni 500 metrů byly poměrně závažné, takže jsme včera v odpoledních hodinách rozhodli pro evakuaci nemocnice,“ popsal Němeček neblahý vývoj.
Vedení bohumínské nemocnice proto po rozhodnutí zkontaktovalo okolní zdravotnická zařízení a domluvilo se s nimi na tom, kolik pacientů z bohumínské nemocnice budou schopna pojmout. „Spolu s dopravní sanitní službou jsme všechny pacienty rozvezli. Šlo zhruba o sto pacientů. Dvacet jich šlo domů,“ upřesňuje dále předseda.
„Nyní se ukazuje, že to bylo prozíravé rozhodnutí, neboť ta situace je ještě horší, než jsem očekával,“ uvedl Němeček dále s tím, že dnes je v areálu nemocnice asi půl metru vody, přičemž řeka Odra má podle prognóz až do půlnoci dále stoupat. „Kdybychom to neudělali, tak naše pacienty dnes evakuujeme za poměrně dramatičtějších okolností. Udělali jsme to včas a jsem za to velmi rád,“ dodává.
Rozsah škod zatím není známý, neboť do zatopeného areálu je zamezen vstup. Už nyní ale lze očekávat, že škody nebudou malé. „V suterénu bude určitě zničené úplně všechno,“ obává se Němeček. V této části nemocnice se nachází jak technické zázemí, tak ambulantní trakt. Konečný výčet bude znám až po opadnutí vody.
Znám zatím není ani termín návratu pacientů do nemocnice. „Původně jsem myslel, že by se mohli vrátit v úterý, ale vzhledem k množství vody nyní předpokládám, že spíše za týden,“ nastínil nejasný vývoj předseda představenstva bohumínské nemocnice.
(fk)
Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Zdravotnický deník, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
Je lékař a v letech 2010 až 2013 působil jako předseda sněmovního Výboru pro zdravotnictví. Nyní se snaží o politický comeback, pod vlajkou koalice strany Motoristé sobě a hnutí ANO kandiduje do Senátu. Proč se vrací, co chce změnit a jak se staví k nejožehavějším tématům současnosti? To prozradil v rozhovoru pro Ekonomický deník.
Proč jste se rozhodl pro návrat do politiky?
V politice jsem nebyl posledních deset let. V byznysu se mi podařilo dosáhnout pozitivních a hmatatelných věcí, to ale ostře kontrastuje s opravdu neradostným stavem naší země, v jakém se v posledních letech nachází. Nedokážu se smířit s nekompetentností stávající vlády, kdy inflace znehodnotila naše úspory, neuvěřitelně zdražila energie, potraviny i další základní životní potřeby včetně léků. Lhali občanům, že nebudou zvyšovat daně. Daně zvyšují, a přesto každoročně dál a dál zemi masivně zadlužují.
Motivace k opětovnému vstupu do politiky tak u mne byla, bohužel, negativní. Už jsem se zkrátka dál nedokázal jen nečinně dívat na to, jakým způsobem je naše země spravována a nezúčastněně a trochu alibisticky na to nadávat v neděli u piva s přáteli. A protože vládní většina má dnes ve svých rukou veškerou moc, obě komory parlamentu i sobě nakloněného prezidenta, došel jsem k závěru, že je na čase se pokusit alespoň některé mocenské pozice demokraticky vyvážit. První volby, které k tomu dávají příležitost, jsou právě ty senátní, v nichž na Praze 12 kandiduji.
Které ze zákonů, které momentálně procházejí legislativním procesem a po volbách se dostanou do Senátu, vnímáte jako nejvýznamnější a jak se k nim míníte postavit?
Aktuálně jde o novelu důchodového systému, kterou vláda nazývá reformou, ale jde fakticky o nesourodé, asociální, parametrické změny, tedy nereformu. Takže zde jsem proti návrhu jako celku a očekávám předložení skutečně komplexní a udržitelné reformy. Určitě budu v případě, že se stanu senátorem, hlasovat proti zvyšování koncesionářských poplatků. Významné otazníky mám i nad novelou zákoníku práce. Rozhodně nezvednu ruku pro novelizaci obchodování s emisními povolenkami, stejně jako budu hlasovat proti transpozici zelených evropských směrnic, které prodraží pohonné hmoty nebo domácí vytápění. Mou podporu nebude mít ani zcela nesmyslné zálohování plastových lahví a plechovek. Nemám ani v úmyslu hlasovat pro zvyšování daní, právě naopak.
Velmi kriticky a nahlas hodlám přistoupit k „úkolu“, který dostali zákonodárci od Ústavního soudu s mezní lhůtou v polovině roku 2025, a sice aby uznání změny pohlaví bylo nově možné toliko úředně bez lékařského zákroku. Jako člověka, který se profesně zabývá zdravotnictvím a sociálními službami mne samozřejmě bude také zajímat novela zákona o sociálních službách, která má nově upravovat zdravotně sociální pomezí, ale i materiálně technický a personální standard zařízení sociálních služeb.
Tam určitě hodlám uplatnit své odborné znalosti z daného odvětví k navržení změn prospěšných pro občany. Bedlivě budu sledovat veškeré návrhy změn v oblasti zdravotního pojištění a nedopustím zhoršení kvality a dostupnosti péče.
Předseda hnutí ANO, za které v koalici se stranou Motoristé sobě kandidujete, Senát v minulosti označil za zbytečnou instituci. Kdybyste si měl vybrat – buďto se stát senátorem, nebo Senát úplně zrušit. Co byste zvolil a proč?
Ta otázka je hypotetická, nerealistická a nikdy nebude takto nastolena. Kdybychom byli v letech, kdy se náš ústavní systém formoval a utvářel po roce 1989, byla by to jiná věc. Tam bych byl určitě na straně těch, kdo se v tehdejších politických debatách vůči vzniku horní komory negativně vymezovali. Dnes to ale takto postaveno není. Senát tady je a jak by řekli Anglosasové, „Senate is here to stay“.
Jsem v těchto věcech poměrně konzervativní člověk a neuznávám nepromyšlené revoluční zásahy do něčeho, co funguje. Ony ty změny totiž mívají vždy nezamýšlené důsledky, které rozkolísávají politický a ústavní systém. Takovými nezamýšlenými důsledky trpěla a trpí populisticky přijatá přímá volba hlavy státu a nejinak tomu bezpochyby bude i s účelově přijatou korespondenční volbou. Její přijetí považuji za velkou chybu.
Co se týče role Senátu, ano, jeho případný odpor bývá snadno přehlasován v dolní komoře a horní komora tak může působit jako nadbytečná. Nicméně skrze Senát může znít ve veřejné debatě disentní hlas, což není nedůležité. Pro zdraví demokracie to je dle mého soudu užitečné. A v dnešní neklidné době je také třeba pamatovat na ústavní roli Senátu z hlediska obrany země.
Tvrdíte, že preferujete okamžité příměří ve válce na Ukrajině. Když se na to podíváme realisticky, asi by se to neobešlo bez územních ztrát Ukrajiny ve prospěch Ruska. Tento výsledek by byl pro vás přijatelný? Jaké záruky by mělo Rusko Ukrajině a Západu poskytnout, aby nehrozilo, že konflikt za pár let rozpoutá znovu?
A to, že na bitevních polích umírají celé generace Ukrajinců – a samozřejmě i Rusů, které tam jejich režim posílá, to je více přijatelné? Jestli to někdo u nás silácky přijímá, tak já musím říct, že jako lékař, který se celý život snaží za zdraví a lidský život bojovat, to přijímat neumím.
Váš předpoklad územních koncesí je asi realistický, ostatně o tom, že spravedlivý mír na Ukrajině je spíš iluze, hovoří například sám prezident republiky Petr Pavel. Nicméně to je až x-tý krok v pořadí a rozhodně není na nás, abychom zde navrhovali nějaké řešení. To musí vzejít a vzejde až ze vzájemných jednání, tak, jak to v diplomacii bývá. Jako první se musí přestat střílet. To je první bod – příměří. Až poté následuje vše ostatní, jednání i případné kompromisy. Ať se jedná třeba deset, dvacet let, ale ať po sobě přestanou obě strany střílet.
Mimochodem, příměří je vždy výhodnější pro stranu, která se brání a může tak konsolidovat své pozice než pro toho účastníka konfliktu, na jehož straně je v danou chvíli inciativa. A Ukrajina se dnes jednoznačně brání významnému ruskému tlaku. Ztrácí větší a větší části svého území a životů. Hranice ruského postupu se tak navíc stále přibližují k nám, směrem na západ. Přikláním se na stranu těch západních odborníků a analytiků, kteří říkají, že Ukrajina nemůže – bez aktivního vstupu Západu do války, který by ale znamenal globální konflikt – Rusko porazit. Proto je příměří a následné usednutí k jednacímu stolu dle mého soudu zcela proukrajinský postoj. A zároveň je to v nejvlastnějším českém zájmu. Abych parafrázoval název protiválečné prózy Vladislava Vančury, pole válečná se musí změnit v pole orná, to je můj postoj.
Stavíte se proti přijetí eura. Jaké k tomu máte důvody? Jsou nějaké okolnosti, za kterých byste svůj názor změnil?
Můj primární důvod k negativnímu postoji ke společné měně je ten, že naše národní měna, česká koruna, dobře funguje.
Ty argumenty jsou jak ekonomické, tak politické. Myslím si, že plovoucí kurz koruny, který je schopen automaticky reagovat na stav ekonomiky, je pro další rozvoj a dohánění vyspělejších ekonomik vhodnější, než kdybychom si zafixovali kurz v eurozóně. Často se u nás hovoří o přínosech eura pro exportéry, ale nehovoří se o přínosech plovoucího kurzu koruny pro ekonomiku jako celek, ty se totiž počítají mnohem hůř, neboť jsou rozptýleny na nás všechny. Ve svém úhrnu jsou ale mnohem významnější. Jak říkají mnozí ekonomové, mikroekonomické přínosy přijetí eura nemohou vyvážit makroekonomické náklady s jeho přijetím spojené. Kurz je zkrátka nejdůležitější cenou v ekonomice.
Můžeme se podívat i na přirozený experiment na východ a na sever od našich hranic. V jistou chvíli se zdálo, že Slovensko nás co nevidět předežene, byly toho plné noviny. Po přijetí společné měny se ale jeho růst zadrhl. Zatímco Česko dál s korunou konvergovalo k úrovni vyspělejších zemí EU, Slovensko se propadalo a nůžky mezi námi se opět poměrně výrazně rozevřely. Naproti tomu Polsko s vlastní měnou výrazně poskočilo kupředu, nijak ho zlotý nebrzdil, spíše naopak. Když nic jiného, je z tohoto srovnání možné vyvodit závěr, že euro není žádnou automatickou zárukou prosperity, jak někteří lidé tvrdí.
Společná měna navíc způsobila divergenci mezi jednotlivými zeměmi eurozóny, tedy přesný opak toho, než co mělo přijetí eura zajistit. Její přijetí je dnes navíc spojeno s ručením za dluhy jižních zemí a tak bychom mohli pokračovat dál. Je to na dizertaci, ale já nejsem ekonom, byť se o toto téma živě zajímám.
Mimo to jsou zde samozřejmě argumenty politické. Přijetí společné měny by jednoznačně znamenalo vzdání se dalších části národní suverenity, kontroly nad vlastní národní měnou. V časech, kdy jsou státům unie na základě jejich rozdílného politického postoje k některým otázkám odnímány prostředky z evropských fondů, bych jako český zákonodárce považoval vzdání se kontroly nad národní měnou za nezodpovědné až nebezpečné. Čili za nijaký ekonomický prospěch pro naši ekonomiku by přijetí eura spíše rozšířilo, než zmenšilo prostor, kterého je možné využívat k tlaku na Českou republiku, aby přijímala řešení, jež jsou proti našim zájmům.
Váš program obsahuje řadu velmi tvrdých formulací – současnou vládu připodobňujete ke komunistické straně, píšete, že „obsadila“ Strakovu akademii, že je načase „zachránit českou demokracii“. Nemyslíte, že těmito přehnanými výroky přispíváte k vyhrocenosti nálad ve společnosti?
Já nepřipodobňuji současnou vládu ke komunistické straně, to opravdu není potřeba vkládat mi do úst. Nic takového jsem neřekl. V mém programu však píšu, že je děsivé, že je to zrovna vláda Fialovy nové ODS, která nejvíce ze všech polistopadových vlád přiblížila atmosféru v České republice dobám pozdního komunismu, kdy jsme si také mysleli něco jiného, než co jsme se odvažovali říkat nahlas. Kdy lidé také stáli před soudem za své názory, protože nesprávný názor byl pro totalitní režim zločinem. A za tím si stojím. Poukazuji na fakt, že Fialova vláda ve stylu politické inkvizice minulého století nálepkuje každého, kdo má jiný názor. Populisté, extrémisté, dezoláti, nepřátelé státu, bezpečnostní riziko, nedemokratická opozice. Od pádu komunismu v listopadu 1989 se v České republice už zase objevují případy lidí, kteří stojí před soudem pro své názory a postoje. To je totalitní politika omezování svobody slova, kterou do naší země vrací Petr Fiala s Vítem Rakušanem po svém boku a jimi řízený státní cenzor, plukovník Petr Foltýn, který nazývá spoluobčany sviněmi a hlupáky.
Na co dále upozorňuji, je skutečnost, že strany vládní koalice dnes disponují většinami v horní i dolní komoře, mají sobě nakloněného prezidenta, kterému Senát schvaluje s vládní politikou konformní ústavní soudce. To je dle mého soudu popis reálného mocenského rozložení sil v dnešní České republice. Opozice je zcela válcována. A přitom je hnutí ANO nejsilnější stranou s největší voličskou podporou.
Proto si myslím, že tento mocenský monolit je potřeba demokratickými procesy alespoň trochu vyvážit. A nejbližší příležitostí, kdy tento proces může začít, jsou právě senátní volby. Myslím, že to je na výsost demokratický postoj a k žádnému vyhrocování nálad to nepřispívá. Na to jsou zde jiní dryáčnici, kteří například na vážné problémy spojené s migrací upozorňují nechutnými billboardy se zkrvavenými lidmi černé pleti, čímž jen strhávají pozornost na sebe. Vzniklé spory o rasismu pak pouze blokují vážnou debatu o nebezpečí, které s sebou masová migrace přináší a které tato vláda bere na lehkou váhu.
Tvrdíte, že před soudem se ocitají lidé pro své názory a postoje a že jde o „totalitní politiku“. Jaké názory jsou v Česku takto postihovány?
Začneme-li se bavit o konkrétních lidech odsouzených nebo šikanovaných za jejich názory, budou okamžitě ve zkratce názory těchto lidí ztotožněny s těmi mými. Tomu se chci vyhnout. Já s jejich názory často i nesouhlasím, často jsou to i názory naivní nebo chybné, ale co je klíčové a co chci říct, je, že bráním co nejširší právo na to, aby byly – třeba i hloupé názory – ve svobodné společnosti svobodně vyslovovány. To považuji za zásadní!
My u nás s určitým časovým zpožděním přejímáme většinu trendů ze Západu. Ať už pozitivních nebo negativních. A když sleduji, co se děje například v Británii, kde lidem hrozí tresty za sdílení obsahu na sociálních sítích, myslím, že můj varovný tón v této věci je zcela oprávněný. Hlavně jde o to upozornit na nebezpečí a zabránit, aby to, co dnes můžeme sledovat za našimi hranicemi, se stalo i naší realitou.
Víte, ono jde o atmosféru, ve které žijeme a která je někým utvářena. Všichni jsme na sítích zaznamenali před pár dny případ ženy z Prostějova, která má úřadům vysvětlovat negativní obsah vůči vládě ČR ve svém facebookovém statusu, jak to bylo formulováno v jejím předvolání. Řeknu vám, že kdybych byl premiér a něco takového se stalo, nezávisle na tom, co by ta paní o mně nebo o vládě vykládala, vyslal bych, jak se dnes říká, „jasný signál“, že něco takového považuji za nemyslitelné. Bohužel já od Petra Fialy žádná jasná slova neslyšel. Takové události mají na atmosféru ve společnosti a na využívání ústavního práva na svobodu slova nepochybně negativní vliv. Podobně jako například slova šéfa BIS o tom, že znevažování předsedů obou komor našeho parlamentu má tendenci nahlodávat důvěru společnosti ve stát. Nebo slova z úst vrchního státního zástupce o trestech za schvalování ruské agrese z počátku konfliktu apod. To jsou normotvorné výroky.
Já jsem v tomto ohledu pro co nejširší svobodu slova, ta má sílu vypořádat se s odpudivými a pitomými názory sama. Natolik naší demokracii důvěřuji.
Píšete, že „vlivy západního levicového progresivismu nesmí dále pronikat do českého školství“. Uvedl byste příklad, jak se tyto „vlivy“ v českém školství manifestují? Jde podle vás o systémový problém? Jak byste jej řešil?
Projevují se ve školních osnovách, do kterých pronikají různá woke témata jako genderová ideologie. V přístupu ke vzdělání, které se má zaměřovat více na tzv. osvojování si kompetencí namísto předávání reálných znalostí. V prostupnosti některých neziskových organizací s progresivistickou, zelenou a jinou tématikou do školského prostředí. Ve snahách přijímat v České republice Istanbulskou úmluvu, která chce ve školství usilovat o rozšiřování povědomí o „nestereotypních genderových rolích“ atd.
Z poslední doby pak můžeme uvést příklad společných toalet ve školách, které nově nemusí být děleny podle pohlaví, jak tomu bylo doposud. Novela stavební a hygienické vyhlášky se sice na první pohled tváří jako pouhá technická norma, která školám s nedostatkem prostoru usnadní fungování, nicméně její navrhovatelka poslankyně ODS Renáta Zajíčková novelu předkládala se slovy, že jde o „přiblížení se evropskému trendu a nebinárnímu světu“. To nejsou ojedinělé výstřelky, jde skutečně o systémový problém, jak říkáte.
Co se týče například genderové ideologie, děti se učí nápodobou. A počet dětí, zejména dívek, které trpí genderovou dysforií, dnes nepřirozeně roste. Na Západě se proto od podpory genderismu už ustupuje. My jsme bohužel stále v akcelerační fázi. Jak bych to řešil? Řešil bych to tak, že bych pro žádný z progresivistických návrhů nikdy nezvedl ruku.
