Někdejší disidenti, kterým komunistický režim uložil takzvaný ochranný dohled, by měli dostat jednorázové odškodnění ve výši 100 tisíc korun. Počítá s tím návrh speciálního zákona, který na základě dřívějšího rozhodnutí vlády připravilo ministerstvo spravedlnosti.
Kabinet tak pokračuje v alespoň částečném napravování křivd z doby totality.
Stejné odškodné by v souladu s další normou měli dostat také oběti akce StB s názvem Asanace, při které komunistická tajná policie nutila nepohodlné disidenty k emigraci. Naopak několika stovkám prominentům komunistického režimu klesnou důchody.
V případě obětí ochranného dohledu původně vláda zvažovala variantu, že by žádosti na odškodnění posuzovaly trestní soudy, nakonec ale bude rozhodovat samo ministerstvo spravedlnosti.
Perzekuce politických oponentů
Institut ochranného dohledu se ukládal odsouzeným k nepodmíněným trestům, a to na dobu jednoho až tří let. Platit začínal bezprostředně po propuštění z vězení a počítal mimo jiné s tím, že daný člověk se musel na svobodě pravidelně hlásit na stanici Veřejné bezpečnosti, musel nahlašovat a také prokazovat zdroje své obživy nebo sdělovat úřadům dopředu jakýkoliv pobyt mimo bydliště. Zároveň musel ale „strpět” kontroly policie u sebe doma. Soud měl také možnost zakázat dotyčnému návštěvy určitých míst nebo zařízení.
Zákon o ochranném dohledu byl účinný od roku 1973. Jeho oficiálním cílem bylo „přispět k dalšímu posílení ochrany společnosti před protispolečenskou činností osob zvlášť narušených, jakož i k dovršení nápravy odsouzeného“.
V praxi se ale opatření stalo nástrojem politické perzekuce a legální možností, jak znepříjemnit život lidem, kteří se protivili vládnoucímu režimu – kvůli ochrannému dohledu čelili policejní šikaně i hrozbě návratu za mříže.
„Od přelomu 70. a 80. let se ochranný dohled stal nástrojem pro perzekuci osob nepohodlných komunistickému režimu, neboť začal být ve větší míře ukládán z politických důvodů, tj. osobám stíhaným za jejich politické projevy proti vládnoucí garnituře. Byl-li ochranný dohled používán jako nástroj politického boje, bylo jeho hlavním cílem postižené osobě zásadním způsobem znepříjemnit její život,” komentuje to ministerstvo spravedlnosti v předkládací zprávě k návrhu, který resort poslal do připomínkového řízení.
„Fakticky se jednalo o nástroj komunistického režimu, který byl využíván ke sledování odpůrců režimu, k omezování jejich osobní svobody a pohybu a obecně k jejich šikaně. Ochranný dohled tak měl zásadní vliv na soukromý a rodinný život osob a jeho používání bylo spojeno s dalšími ústrky ze strany státních orgánů,” doplňuje pak justiční resort vedený Pavlem Blažkem (ODS).
Připomíná přitom, že ochranným dohledem byla do roku 1989 postižena řada disidentů a obhájců lidských práv, včetně signatářů Charty 77 Jiřího Gruntoráda, Ivana Martina Jirouse, Rudolfa Battěka, Jana Litomiského, který později zastával funkci vládního zmocněnce pro lidská práva, Ladislava Lise, Františka Stárka „Čuňase“, nebo Pavla Wonky. Ten se odmítal ochrannému dohledu podrobit, a byl proto vzat do vazby, kde poté zemřel.
„I přes zásadní negativní dopady na životy disidentů, ale také jejich rodin a nejbližšího okolí, nebyl doposud nikdo z oponentů komunistického režimu postižených výkonem ochranného dohledu za tento šikanózní výkon práva odškodněn. Lze zmínit, že jednou z oblastí, kde se mohl ochranný dohled projevit velmi negativně, byla omezená uplatnitelnost postižených osob na pracovním trhu,” uvádí ministerstvo s tím, že právě ochranný dohled tak v konečném důsledku často mohl za to, že aktivní bojovníci za svobodu a demokracii mají dnes přiznané velmi nízké důchody.
Soubor opatření k důstojnějšímu zajištění disidentů vláda přijala po loňské protestní hladovce aktivistů Jiřího Gruntoráda a Johna Boka, kteří na problém nízkých důchodů odpůrců totalitního režimu upozornili.
Náklady od jednotek do stovek milionů
Ministerstvo by mělo o návrzích rozhodovat v jednostupňovém správním řízení, žadatelé by následně mohli podat žalobu ke správnímu soudu. Podle úřadu je tato varianta jednodušší a rychlejší než cesta trestního soudnictví, a to v jednoznačných případech, kdy je žadatel buď sám schopen doložit ochranný dohled z politických důvodů, nebo mu splnění podmínek potvrdí Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) či Archiv bezpečnostních složek.
Návrh, který ministerstvo zveřejnilo, počítá s tím, že každá z obětí politicky motivovaného ochranného režimu by měla v případě uznání nároku dostat odškodnění ve výši 100 tisíc korun. „Tato částka se jeví jako přiměřená a adekvátní v porovnání s jinými srovnatelnými případy jednorázového odškodnění,” vysvětluje Blažkův resort a zmiňuje v této souvislosti například odškodnění žijících účastníků odboje, satisfakci přeživším účastníkům demonstrací nebo odškodnění obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa z roku 1969.
Ministerstvo přitom odhaduje, že odškodné za uložený ochranný režim by mohlo získat od 50 lidí – v minimalistické variantě – až po zhruba 3000 někdejších disidentů ve variantě maximalistické.
„Dojde-li k naplnění minimalistického odhadu v řádu desítek žadatelů, budou dopady na státní rozpočet za vyplacené odškodnění dosahovat částek kolem 5 až 10 milionů korun, naopak v případě naplnění maximalistického scénáře se může jednat o částky až 300 milionů. Lze shrnout, že maximální možný dopad navrhovaného řešení při stanovení výše jednorázového odškodnění na částku 100 000 korun činí okolo 200 až 300 milionů,” vypočítává ministerstvo.
To ale zároveň zdůrazňuje, že k těmto dopadům je nutné připočíst také další náklady, zejména pak potřebu personálního pokrytí nové agendy na samotném ministerstvu.
„Zdůrazňujeme, že půjde o agendu složitou po právní i skutkové stránce, kterou musejí vykonávat osoby s vysokoškolským právnickým vzděláním. S ohledem na velkou časovou prodlevu bude při přezkoumávání nároků nutné analyzovat historické materiály a vykládat právní úpravu, která zde platila před 35 lety. Budou také vyvstávat zcela nové otázky, které dosud nikdo právně neřešil a ani skutkově nepřezkoumával,” argumentuje justiční resort.
Úřad přitom v této souvislosti odhaduje, že převis podaných žádostí nad skutečně přiznaným odškodným bude značný. „Každý, komu byl uložen ochranný dohled, totiž může mít pocit, že má na odškodnění nárok, nebo to jednoduše bude chtít jen zkusit.”
Ochranný dohled byl před rokem 1990 uložen až 120 tisícům lidí a ministerstvo na základě demografických údajů odhaduje, že naživu z toho v současné době bude zhruba 15 až 30 tisíc z nich. „Jestliže by se na ministerstvo spravedlnosti zkusil obrátit každý třetí, pak lze očekávat celkem až 5 nebo 10 tisíc žádost, z nichž opodstatněných může být maximálně 2 až 3 tisíce. Jedná se přitom o velmi hrubé odhady, založené na úmrtnosti populace starší 60 let,” uvádí úřad a dodává, že v obdobných programech je zpravidla úspěšných zhruba 40 až 50 procent žadatelů.
Ministerstvo spravedlnosti už přitom před původním projednávání záměru na vládě avizovalo, že ve vlastním rozpočtu volné peníze na pokrytí těchto nákladů nemá a bude tedy požadovat uvolnění odpovídajících prostředků ze státní kasy. Právě v tom ale může být problém, takové zvýšené požadavky na státní rozpočet totiž dlouhodobě s ohledem na nutné úspory odmítá ministerstvo financí pod vedením Blažkova spolustraníka z ODS Zbyňka Stanjury.
Satisfakce sourozencům i registrovaným partnerům
V připomínkovém řízení je čerstvě také další návrh na rozšíření počtu lidí, kteří mají mít nárok na odškodnění za bezpráví minulého režimu. Tentokrát Úřad vlády totiž zároveň předložil návrh legislativní změny normy týkající zmíněných satisfakcí pro některé z obětí demonstrací ze srpna 1969, tedy k ročnímu výročí okupace spojeneckými vojsky.
Od roku 2021 mají nárok na jednorázově vyplacených 200, 90 nebo 40 tisíc korun tehdejší účastníci nebo jejich nejbližší příbuzní, a to v případě, že byli komunistickými ozbrojenými složkami zraněni nebo usmrceni. V přÍpadě úmrtí přímého účastníka mají nárok na výplatu jeho děti, manželka nebo manžel, nebo případně rodiče.
„Od doby nabytí účinnosti zákona č. 482/2020 Sb. se však při jeho aplikaci ukázalo, že jistými limity tohoto zákona je právě ono vymezení okruhu oprávněných osob, které mají v případě úmrtí oběti demonstrací v srpnu roku 1969 nárok na odškodnění. Zcela opomenuti jsou totiž jejich sourozenci, což je obzvláště znepokojivé v případě jedné z ikonických obětí srpnových demonstrací roku 1969 slečny Danuše Muzikářové, narozené 13. července 1951, která byla dne 21. srpna 1969 zastřelena bezpečnostními složkami v Brně,” upozorňuje teď v důvodové zprávě k návrhu Úřad vlády.
Připomíná přitom, že Muzikářové tehdy bylo 18 let. „V té době neměla ani manžela, ani žádné děti. A dnes již nežijí ani její rodiče. Její matka Zdena Muzikářová zemřela v roce 1997, a její otec Jaroslav Muzikář zemřel v roce 2007, shrnuje úřad s tím. že v současné době je naživu pouze její sestra.
Zároveň pak úřad zdůrazňuje, že všech pět osob zastřelených ve dnech 20. a 21 srpna 1969 při demonstracích v Praze a v Brně bylo velmi mladého věku nebo bezdětných. „Lze se oprávněné domnívat, že životy sourozenců obětí zásahu tehdejších bezpečnostních složek byly tragickou ztrátou poznamenány podobnou měrou, jak tomu bylo v případě jejich rodičů. Ba dokonce ještě i děti těchto sourozenců, narozené po zmíněné tragédii, musely mnohdy spolu se svými rodiči zakoušet šikanu ze strany komunistické státní moci,” poznamenávají vládní úředníci.
Smyslem a účelem předloženého návrhu zákona je podle nich tento nedostatek zákona napravit a umožnit tak, aby nárok na odškodnění měli i někteří další nejbližší příbuzní, konkrétně sourozenci obětí brutálního zásahu.
Úřad ale navrhuje další změnu – totož terminologicky zákon upravit tak, aby kromě manželů a manželek odpovídal i platné normě o registrovaném partnerství.
A dopady na státní rozpočet? Původní návrh z roku 2020 odhadoval finanční náklady mezi 2,5 až 4,5 miliony korun s tím, že přesné vyčíslení nebylo lze provést, neboť nebyly k dispozici přesné údaje o počtu obětí zásahů tehdejších bezpečnostních složek.
Podle posledních dostupných dat bylo v praxi ke konci letošního května doručeno pouze 12 žádostí o odškodnění podle tohoto zákona, přičemž kladně bylo vyřízeno 8 z nich.„“Celková dosud vyplacená částka tak činí 620 000 korun,” uvádí Úřad vlády.
I s ohledem na to pak úředníci odhadují, že finanční dopady aktuálního návrhu na rozšíření se budou pohybovat pouze v řádu desítek, maximálně stovek tisíc korun.
„Z hlediska výdajů je limitující, že nárok sourozenců na odškodnění vznikne pouze tehdy, neuplatnil-li jej nebo nemohl-li jej uplatnit alespoň jeden z rodičů. V případě partnerů obětí pak půjde, pokud vůbec, maximálně o jednotky osob,” uzavírá Úřad vlády.
K oběma návrhům se nyní budou vyjadřovat ostatní resorty a organizace v připomínkovém řízení, poté o jejich finální podobě rozhodne vláda. Pokud je schválí, dostanou se na stůl zákonodárcům v obou komorách parlamentu.
Lidé dnes a zítra zvolí nové vedení krajů a mnohé napadne otázka: jak se daří mému kraji ve srovnání s jinými regiony? Podle vývoje regionálního HDP a průměrné mzdy vychází ze srovnání nejlépe Jihomoravský kraj. Nejméně se ekonomicky dařilo Karlovarskému, Plzeňskému a Libereckému kraji, tyto regiony naopak vynikají v růstu průměrné očekávané délky života.
Není žádným tajemstvím, že růst české ekonomiky se v posledních letech zadrhl a že oproti průměru zemí Evropské unie ztrácíme. Podle oficiálních čísel byla česká ekonomika, měřeno v paritě kupní síly, v roce 2019 na 93 procentech průměru zemí EU. Loni to bylo méně, a sice 91 procent unijního průměru. Pohled do regionálních statistik ukazuje, že některé české kraje stagnují, zatímco pozice jiných se zhoršuje.
Pokud například srovnáme regionální HDP oproti unijnímu průměru v letech 2019 a 2022 (regionální statistiku za rok 2023 Eurostat ještě nezveřejnil – pozn. red)., tak zlepšení vykázal jediný kraj – Jihomoravský. Ten se dostal na 89 procent průměru EU a je tak druhým ekonomicky nejsilnějším českým regionem po Praze. Pardubický kraj a Olomoucký kraj se drží na svém a neztrácejí pozici.
Vývoj HDP na obyvatele v kupní síle (průměr EU = 100)
Naopak poměrně výrazný sešup, co se týká srovnání s průměrnou unijní výši HDP v kupní síle, zaznamenaly v posledních letech kraje Jihočeský, Liberecký, Královéhradecký, Vysočina a Karlovarský. Poslední zmíněný kraj je v rámci České republiky zdaleka nejchudší. Podle posledních údajů Eurostatu je na pouhých 54 procentech průměru EU, je na tom tedy hůř než Bulharsko nebo Rumunsko.
Výše hrubého domácího produktu na obyvatele v kupní síle může znít složitě a odtažitě. Mnohem „hmatatelnějším“ ukazatelem životní úrovně je průměrná hrubá mzda. Tady podle aktuálních čísel Českého statistického úřadu za první pololetí tohoto roku vede s velkým náskokem Praha, kde zaměstnanci pobírají v průměru přes 56 tisíc korun za měsíc. Druhý je Středočeský kraj s více než 46 tisíci korunami hrubého příjmu; vliv zde má vysoká úroveň mezd ve Škodě Auto a u velkých výrobců autodílů.
Průměrná výše hrubé mzdy (Kč za měsíc)
Průměrná hrubá mzda se podle ČSÚ za posledních pět let zvýšila o 35 procent, rozdíly mezi regiony zde nejsou příliš velké. Prvenství drží Jihomoravský kraj s růstem o více než 37 procent. Podobně rostly mzdy také v Ústeckém kraji, což má souvislost s vysokým počtem zaměstnaných v oboru energetiky. Nejhůře ze srovnání vycházejí Liberecký, Karlovarský a Plzeňský kraj, kde byl souhrnný růst mezd za pět let „jen“ 31procentní.
Pro srovnání: Průměrný růst cen za posledních pět let dosáhl 39,8 procenta, většina zaměstnanců tak ze svého příjmu nakoupí méně zboží a služeb než v roce 2019.
Vhodným ukazatelem pro srovnání životní úrovně je očekávaná délka života. Zahrnuje totiž v sobě celou řadu faktorů od kvality života, životního stylu, dostupnosti zdravotní péče až po stav životního prostředí. Dlouhodobě platí, že nejvyššího věku se dožívají lidé v Praze a Královéhradeckém kraji, v případě žen (avšak nikoli mužů) vynikají také Jihomoravský a Zlínský kraj. Nejkratší délka života je naopak v Ústeckém kraji.
Podle trendů posledních pěti let to vypadá, že některé dosud zaostávající regiony si polepšily. Statistika ČSÚ poukazuje na poměrně výrazný růst délky života v Karlovarském kraji (hlavně ženy: o 1,2 roku navíc), Libereckém a Plzeňském kraji. Ne vždy tento ukazatel roste, k mírnému poklesu délky života v posledních pěti letech došlo u mužů v Praze a u žen na Královéhradecku a na Vysočině.
Trojice projektů vysokorychlostních železničních tratí (VRT) na Moravě se hodí pro financování metodou spolupráce veřejného a soukromého sektoru (PPP). Studii proveditelnosti k projektu Rychlých spojení Morava, která metodu doporučuje, projednala ve středu vláda. Celkem jde podle ministra dopravy Martina Kupky (ODS) o 205 kilometrů tratí s investičními náklady 179 miliard korun. Po souhlasu vlády nyní následuje příprava výběru transakčního poradce a zadávacího řízení na soukromého partnera.
Projednávaná studie měla za cíl najít takové řešení, které bude po technické a právní stránce proveditelné a státu přinese takzvanou hodnotu za peníze. Ta podle resortu dopravy představuje hypotetickou finanční úsporu, kterou přinese forma PPP projektu oproti realizaci tradiční formou série oddělených veřejných zakázek.
Metodu spolupráce veřejného a soukromého sektoru studie doporučuje využít pro projekty VRT Moravská brána v délce 91 kilometrů a s investičními náklady 96 miliard korun, VRT Jižní Morava v délce 39 kilometrů a investičními náklady 23 miliard korun a třetím projektem je rychlé spojení Střední Morava v délce 75 kilometrů a investičními náklady 60 miliard korun.
„Pro financování nových rychlých tratí nutně potřebujeme zapojit více zdrojů. Vyzkoušeli jsme si to již na dálnicích v případě jihočeské D4 a chystáme se i na železnice. Právě při budování moravské části projektu se hodí využít financování a budování soukromými firmami,“ uvedl ministr dopravy Martin Kupka.
Koncesionář bude mít ve všech třech projektech za úkol provést výstavbu, zajistit si pro ni potřebné financování a úseky dlouhodobě udržovat ve smluvně stanovené kvalitě. Stát mu za to bude platit až od doby uvedení do provozu a platby se uskuteční na základě dostupnosti.
Jednotlivé projekty trojice moravských vysokorychlostních železničních tratí mají být podle ministerstva dopravy realizované odděleně na základě samostatných výběrových řízení, a to postupně s dostatečnými odstupy s ohledem na jejich majetkoprávní připravenost, ale také realizaci ostatních PPP projektů dopravní infrastruktury v České republice. Vliv bude mít i makroekonomická situace.
Partnerství na železnici i dálnicích
Projekt VRT Moravská Brána povede mezi Brodkem u Přerova a stanicí Ostrava-Svinov a je základní částí rychlého spojení mezi Brnem a Ostravou. „Významně zkrátí čas, který strávíme na cestě vlakem mezi střední a severní Moravou. Například z Olomouce do Ostravy se bude možné dostat za 30 minut, oproti dnešním přibližně 50,“ informoval resort dopravy.
VRT Jižní Morava je součástí mezinárodního spojení České republiky s Rakouskem a Slovenskem a mezi Brnem a státní hranicí u Břeclavi. Z Brna do Vídně či Bratislavy mělo být možné se po dokončení dostat za jednu hodinu, oproti dnešní zhruba hodině a půl.
Projekt rychlých spojení Střední Morava má mimo jiné výrazně zkrátit cestovní doby na trasách Brno – Ostrava, Brno-Olomouc a Brno-Zlín, na rameni Brno-Přerov až na přibližně 30 minut oproti dnešní zhruba hodině a čtvrt.
Ministerstvo dopravy chystá i další PPP projekty. Zapojení soukromého sektoru do rozvoje dopravní infrastruktury plánuje také u projektu modernizace trati z Prahy-Veleslavína na Letiště Václava Havla Praha. Ministerstvo dopravy a Správa železnic plánují vyhlásit výběrové řízení na koncesionáře ještě před Vánoci letošního roku. Náklady projektu jsou 1,1 miliardy eur, v přepočtu zhruba 27,5 miliardy korun.
Projekt Rychlých spojení je podle ministerstva dopravy součástí vládního plánu rozvoje klíčové páteřní dopravní infrastruktury v České republice a jde o strategický projekt i pro napojené kraje. Má přinést zlepšení dopravní dostupnosti, ale také zvýšení přepravní kapacity osobní železniční dopravy až o 60 tisíc cestujících denně na nejvytíženějších úsecích nebo uvolnění kapacity pro nákladní dopravu, kde umožní nárůst až o 40 procent volných tras.
Model PPP projektu se zvažuje i dalších infrastrukturních staveb, jako jsou úseky dálniční sítě, konkrétně část Pražského okruhu a dálnice D55. Prvním dálničním PPP projektem v Česku je dostavba úseku dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem, která se blíží do svého finále.
Lobbista a kontroverzní univerzální svědek policie a státního zastupitelství Tomáš Horáček má smůlu. Jeho pokus o nepřátelské převzetí poskytovatele nebankovních půjček Fair Credit Czech dostal zásadní ránu do týla. Soud totiž rozhodl ve prospěch FCC a přiznal v žalobě proti ČNB a přiznal žalobě odkladný účinek.
Městský soud v Praze rozhodl ve prospěch Fair Credit Czech v žalobě proti ČNB a přiznal žalobě odkladný účinek. Společnost FCC tedy má po dobu soudního řízení (do jeho pravomocného ukončení) opět oprávnění poskytovat půjčky.
Česká národní banka rázně zasáhla do kauzy půjčkové společnosti Fair Credit Czech rozhodnutím, když mu odňala oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Současně s tím centrální banka firmě udělila pokutu ve výši 1 milionu korun.
Jak dále ČNB uvedla v tiskové zprávě, důvodem k odnětí oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů je skutečnost, že společnost Fair Credit Czech nevedla v účetním roce 2022 správné a úplné účetnictví a řádně nevedla ani evidenci poskytnutých spotřebitelských úvěrů. ČNB to posoudila jako opakované a závažné porušení povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru.
Po nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, tedy od 21. června, nesměl Fair Credit Czech poskytovat spotřebitelské úvěry a ani vykonávat další související činnosti s výjimkou těch, které jsou nezbytné k vypořádání jejích pohledávek a závazků. Může však vymáhat pohledávky a provádět činnosti vedoucí k ukončení aktivit na trhu spotřebitelských úvěrů.
ČNB dále připomněla, že již v loňském roce uložila této firmě pokutu ve výši 3 milionů korun za závažné porušení zákona o spotřebitelském úvěru. Další vysoké pokuty firmě hrozí v případě, že bude dál pokračovat v poskytování půjček bez platné licence.
Ekonomický deník se v minulých měsících kauze Fair Credit Czech (FCC) opakovaně věnoval. Již loni v listopaduupozornil, že se firmu snaží převzít kontroverzní podnikatel ze severních Čech Tomáš Horáček, Společnost Fair Credit Czech již v té době byla ve špatné kondici a podala na sebe insolvenční návrh. Navrhuje v něm, aby soud vyhlásil její úpadek, avšak k tomu do dnešního dne nedošlo. Fair Credit Czech má podle informací z insolvenčního řízení dlužit cca 650 milionů korun, většina půjček je více než rok po splatnosti. Většina dluhů FCC se má odvíjet od úvěrů, jež si firma vzala od CFH investičního fondu na financování spotřebitelských půjček, jež poskytovala lidem.
Bitva, dříve vedená přes notáře a rejstříkový soud, se koncem února dostalado další fáze. Komando najaté Tomášem Horáčkem vniklo do ostravské pobočky FCC a přes odpor zaměstnanců zabavilo dokumentaci a odneslo si ji. Přivolaní policisté dle svědectví zaměstnanců nijak nekonali a nechali Horáčkovo komando odejít s důležitými firemními dokumenty.
Další informace k vývoji kauzy jsou k dispozici ZDE a či ZDE.
Společně s více než 54 000 spolužalobci nevládní ekologické organizace Greenpeace a Germanwatch podaly novou ústavní stížnost na nedostatečnou klimatickou politiku německé vlády. Před Spolkovým ústavním soudem v Karlsruhe více než 20 žalobců představilo na metr vysokých dřevěných číslicích transparenty na ochranu klimatu a celkový počet budoucích žalobců. Přibližně za deset týdnů by se lidé starší 14 let žijící v Německu mohli poprvé připojit k ústavní stížnosti za klimaticky šetrnou budoucnost.
Žalobci volají po ústavně konformním zákonu o ochraně klimatu a po krocích ke snížení emisí CO2 v dopravě.
„Spolková vláda zpožďuje účinná a sociálně spravedlivá opatření na ochranu klimatu, a tím porušuje občanské svobody a práva na rovnost,“ říká právnička stěžovatelky Roda Verheyen.
„V zájmu ochrany našich základních práv je třeba včas iniciovat a realizovat snižování emisí – novela zákona o ochraně klimatu dosahuje přesného opaku,“ tvrdí.
Již v roce 2021 někteří stěžovatelé v Karlsruhe úspěšně bojovali za to, aby ochrana klimatu byla ústavně vyžadována a nebyla odkládána na úkor mladých lidí.
Navzdory klimatickému rozhodnutí není podle ekologických organizací německá vláda na dobré cestě k dosažení svých závazných klimatických cílů.
Stěžovatelé z roku 2021 se proto spolu s 54 584 lidmi znovu soudí proti porušení svých základních práv.
Kritizováno je zejména ministerstvo dopravy pod vedením Volkera Wissinga (FDP) za to, že od roku 2021 neplní své klimatické cíle a brání rychle účinným opatřením, jako je rychlostní limit.
Pokud bude spolková vláda i nadále odkládat opatření na ochranu klimatu v dopravě, hrozí podle ekologů již ve 30. letech 21. století tvrdé škrty, včetně zákazu jízdy pro spalovací motory. Ukazuje to studie New Climate Institute, kterou minulý týden zveřejnily Greenpeace a Germanwatch. Obzvláště by byli postiženi lidé s nízkými příjmy, kteří žijí ve venkovských oblastech bez spojení veřejnou dopravou nebo mají tělesné postižení.
Ústavní stížnost je jednou ze tří stížností, které podalo pět německých ekologických spolků společně se stěžovateli na nedostatečnou klimatickou politiku spolkové vlády a zejména na oslabení zákona o ochraně klimatu (KSG). Kromě Greenpeace a Germanwatch podaly stížnost také Německá pomoc životnímu prostředí (DUH) a Německá federace pro životní prostředí a ochranu přírody (BUND) spolu s Německým sdružením pro podporu solární energie (SFV).
Začátkem tohoto roku vláda novelizovala zákon o klimatických opatřeních, který dříve vyžadoval, aby sektory jako doprava přišly s okamžitými akčními plány, pokud nesplní roční cíle, informoval Handelsblatt. Díky reformě již nejsou odvětvové emisní rozpočty závazné. Místo toho se Německo zaměřuje na dosažení celkového cíle, aby se nedostatky v jednom sektoru daly kompenzovat nadměrnými výsledky v jiném. To vytváří menší tlak na konkrétní odvětví, jako je doprava, aby zavedla klimatickou akci, a právě na těchto základech byla žaloba koncipována.
V přelomovém rozhodnutí z roku 2021 německý Ústavní soud prohlásil, že vládní klimatická legislativa je nedostatečná. Soud tehdy uvedl, že pokud vláda nedokáže implementovat politiku na ochranu klimatu, mohla by porušit základní práva občanů.
Sourozenci mrtvých z policejně potlačené demonstrace k výročí okupace Československa v srpnu 1969 vojky Varšavské smlouvy budou moci žádat ministerstvo vnitra o odškodnění. Dosud tak mohli učinit manželé, děti a rodiče. Jenže všech pět zastřelených byli svobodní a bezdětní. Jejich rodiče zemřeli před schválením zákona. Jako Danuše Muzikářová, kterou zastřelili bezpečnostní složky v Brně. Naživu je dnes už jen její sestra. Sourozenci jsou hodni omluvy státu, uvádí důvodová zpráva.
Změnu zákona o odškodnění některých obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky předkládá Úřad vlády respektive ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády.
Úplný materiál, který byl předložen do připomínkového řízení, jeZDE.
Zastřelení byli mladí, svobodní a bezdětní
Zákon, podle něhož jsou zranění z demonstrací stejně jako nejbližší příbuzní mrtvých – manžel a děti a rodiče – oprávněni obdržet na základě žádosti ministerstvu vnitra jednorázovou částku, byl schválen v roce 2020.
Jenže všichni mrtví byli mladí, svobodní a bezdětní: „Na tomto místě je nutné zdůraznit, že všech 5 osob zastřelených ve dnech 20. a 21. srpna 1969 v Praze a Brně, byly osoby velmi mladé, a to ve věku 14 až 19 let. Jedinou výjimkou byl Stanislav Valehrach, který byl dne 21. srpna 1969 zastřelen v Brně, a kterému bylo v době jeho smrti 28 let. Ani on však v té době nebyl ještě ženat. Všechny oběti střelby v uvedených dnech tedy byly svobodné a bezdětné,“ uvádí se v důvodové zprávě.
Že byli opomenuti, je znepokojivé
V předmětném zákoně jsou nyní v případech usmrcených nebo zemřelých následkem zásahu v pořadí oprávněných manžel a děti. Poté následují rodiče osoby, která byla „zraněna, usmrcena nebo zraněna s následkem smrti v souvislosti se zásahem Veřejné bezpečnosti, Sboru národní bezpečnosti, Lidových milicí či jiné ozbrojené složky tehdejší Československé socialistické republiky či České socialistické republiky při potlačení demonstrací proti invazi“.
Podle navrhovatele se však ukázalo, že současné znění zákona, má „své limity“. „Zcela opomenuti jsou totiž jejich sourozenci, což je obzvláště znepokojivé v případě jedné z ikonických obětí srpnových demonstrací roku 1969 slečny Danuše Muzikářová, narozené 13. července 1951, která byla dne 21. srpna 1969 zastřelena bezpečnostními složkami v Brně. Bylo jí tehdy tedy pouhých 18 let,“ uvádí důvodová zpráva.
Jejich rodiče zemřeli dříve, než byl schválen zákon: „V té době neměla ani manžela, ani žádné děti. A dnes již nežijí ani její rodiče. Její matka Zdena Muzikářová zemřela v roce 1997, a její otec Jaroslav Muzikář zemřel v roce 2007. V současné době je naživu pouze její sestra Jaroslava Juránková, narozena 19. září 1952,“ vysvětluje důvody změny navrhovatel novely.
Sourozenci jsou hodni omluvy státu
Smyslem a účelem návrhu je uvedený nedostatek zákona napravit a umožnit, aby „nárok na odškodnění měli i někteří další nejbližší příbuzní, konkrétně sourozenci obětí brutálního zásahu“.
Také oni nesly tragické následky: „Lze se oprávněné domnívat, že životy sourozenců obětí zásahu tehdejších bezpečnostních složek byly tragickou ztrátou poznamenány podobnou měrou, jak tomu bylo v případě jejich rodičů. Ba dokonce ještě i děti těchto sourozenců, narozené po zmíněné tragédii, musely mnohdy spolu se svými rodiči zakoušet šikanu ze strany komunistické státní moci,“ uvádí důvodová zpráva.
„Z uvedených důvodů jsou tedy i sourozenci obětí jednoznačně hodni odškodnění, a dost možná i omluvy ze strany státu, že na ně nebylo v původní verzi zákona č. 482/2020 Sb. Pamatováno,“ uvádí důvodová zpráva doslova.
Kromě toho se návrh přizpůsobuje nově vzniklým institucím a termínům. Vedle manželů nyní existují partneři, a proto návrh rozšiřuje okruh oprávněných osob vedle manželů i na osoby žijící v partnerství.
Bývalý irský ministr financí Michael McGrath se zřejmě stane příštím komisařem Evropské unie (EU) pro demokracii, spravedlnost a právní stát. Z funkce ministra financí kvůli kandidatuře odstoupil v červnu. Je známý svým technokratickým a úřednickým přístupem k politickým otázkám. Irsko dosud mělo portfolio odpovědné za finanční služby a proto země považuje zisk právního portfolia jako ústup ze silné pozice.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v úterý odhalilakandidáty na nové eurokomisaře. Komisař pro spravedlnost je odpovědný za vedení úsilí EU o řešení porušování zásad právního státu ze strany členských států neb za prosazování právních předpisů a také za boj proti korupci. Roli v současnosti zastává belgický politik Didier Reynders. „Michael McGrath bude komisařem pro demokracii, spravedlnost a právní stát. Pověřil jsem ho zodpovědností za pokrok v „Evropském štítu demokracie“. Povede také naši práci v oblasti právního státu, boje proti korupci a ochrany spotřebitele,“ uvedla von der Leyen.
McGrath pochází z irského Corku a celý život pracoval v oblasti účetnictví. Je ženatý a má sedm dětí. Působil u firmy KPMG a následně pracoval jako finanční kontrolor a vedoucí manažerských informací a systémů na University College Cork. Úspěch v politické kariéře zaznamenal ve straně Fianna Fáil nejdříve jako ministr veřejných výdajů a reforem a poté jako ministr financí. Při návrhu rozpočtu pro rok 2023 McGrath řídil řadu důležitých a složitých právních předpisů prostřednictvím irského parlamentu včetně transpozice směrnice EU o minimálním zdanění.
V roce 2024 McGrath založil dva nové dlouhodobé fondy – Future Ireland Fund a Infrastructure, Climate and Nature Fund – aby podpořil udržitelnost a odolnost irských veřejných financí do budoucna. Při sestavování rozpočtu pro rok 2024 zavedl snížení daně z příjmu a opatření na podporu domácího podnikání.
Portfolia Spravedlnosti a rovnosti bylo dříve součástí portfolia pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost pohlaví pod komisařkou Věrou Jourovou. Tato dvě portfolia však byla v roce 2019 rozdělena.
Musí obstát při grilování v EP
Zatím není jisté, že složení komise zůstane tak, jak bylo navrženo. Nyní kandidáty na komisaře čekají slyšení v příslušných výborech Evropského parlamentu, takzvaná grilování, a i v minulosti vždycky nejméně jeden komisař „neprošel“. Naposledy, v roce 2019, to byli eurokomisaři dokonce tři.
Kdy začnou slyšení v jednotlivých parlamentních výborech, by mělo být jasnější v příštích dnech. Nejprve nicméně musí výbor pro právní záležitosti (JURI) přezkoumat prohlášení kandidátů o jejich finančních zájmech. Podle některých expertů by mohlo grilování začít v období mezi dvěma říjnovými plenárními zasedáními, což by znamenalo v týdnu od 14. října, jiní ale zmiňují až začátek listopadu. Slyšení se navíc mohou zkomplikovat, protože mnozí eurokomisaři spadají podle svého portfolia pod více europarlamentních výborů. A pokud si je budou chtít vyslechnout všichni příslušní členové EP, bude složité vše logisticky naplánovat. Každý z výborů nicméně nemusí eurokomisaře „grilovat“ sám, ale mohou proběhnout i společná „grilování“.
V případě, že europoslanci nikoho neodmítnou, mohla by nová Evropská komise začít pracovat už od 1. listopadu. Spíše se ale čeká, že některý z návrhů neprojde a komise by tak mohla být funkční patrně až od 1. prosince letošního roku, spekuluje se dokonce až o 1. lednu. O schválení či neschválení celé komise rozhodují europoslanci většinou odevzdaných hlasů.
Masivní povodně v České republice ukázaly na absenci přehrady Nové Heřminovy na Bruntálsku, která mohla podle kritiků její zdlouhavé přípravy výstavby ochránit zatopenou Opavu před nejhoršími následky velké vody. Nové Heřminovy ale nejsou jediné, které čekají na zahájení stavby. Další vodní díla se chystají také v Povodí Moravy, Povodí Ohře a Povodí Vltavy.
Téma chybějící přehrady Nové Heřminovy se opět otevřelo spolu s tím, jak stoupala hladina řeky Opavy. Nakonec překonala stoletý průtok a zaplavila velkou část Opavy i Krnova. Pokud by byla přehrada postavená, s ohledem na už vybudovaná protipovodňová opatření by ochránila jak Opavu, tak Krnov. Škody by v žádném případě nebyly takové, jaké jsou dnes, upozornil začátkem týdne ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).
Podobně se vyjádřil i ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), dřívější dlouholetý opavský primátor a moravskoslezský zastupitel. Označil za selhání, že přehrada není postavena. Exministr životního prostředí Pavel Drobil (ODS) v rozhovoru pro Ekonomický deník uvedl, že problém je v tom, že stavbu může zablokovat či zdržovat každá malá obec a také různí aktivisté. Proti přehradě dlouhodobě vystupuje Hnutí Duha Jeseníky a obec Nové Heřminovy, která by měla být částečně zatopena.
Hnutí Duha v reakci na kritiku zveřejnilo, že stavbu přehrady Nové Heřminovy nezdrželo. Naprostou většinu času podle něj spotřebovala protahující se příprava projektu a složité výkupy pozemků. Odvolává se přitom na časovou osu na oficiálním webu Povodí Odry k přípravě přehrady.
O šedesát dnů
O stavbě Nové Heřminovy vláda rozhodla v roce 2008, žádost o územní rozhodnutí k vybudování vodního díla byla podána v roce 2017 a územní řízení bylo zahájeno až o čtyři roky později, v roce 2021. „Od této chvíle do procesu mohly vstupovat obce nebo spolky se svými připomínkami. Hnutí Duha její vybudování mohlo oddálit nejvýše o šedesát dnů během územního řízení, ale ani to se nestalo. Jelikož se k územnímu řízení vyjádřila i obec Nové Heřminovy, vázaná místním referendem s výstavbou přehrady nesouhlasit, neprodloužily připomínky Hnutí Duha výstavbu ani o den,“ reagovalo hnutí.
Posunem v časovém harmonogramu projektu bylo následně vydání nepravomocného územního rozhodnutí pro umístění stavby stavebním úřadem v Bruntálu 22. června 2023. Zahájení stavebních prací na přehradní hrázi se předpokládá podle tiskového mluvčího ministerstva zemědělství Vojtěcha Bílého v roce 2027.
Vodní dílo je podle mluvčího zahrnuto v prioritních stavbách od roku 2021 spolu s dalšími díly Skalička, Vlachovice, Kryry, Senomaty a Šanov. Vztahuje se na něj také zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ale ani to nevyřeší vše. „Zákon neupravuje postupy v územním řízení, ale je zaměřen spíše na procesy při povolování záměru a získání nemovitostí nutných k výstavbě infrastruktury, tedy proces vyvlastnění,“ uvedl mluvčí Vojtěch Bílý.
Ministerstvo zemědělství podle dřívějších odhadů předpokládá, že náklady na vodní dílo dosáhnou zhruba osmi miliard korun. Za ně by se měla postavit přehrada a silnice, cena ale zahrnuje i další úpravy koryta řeky.
Priority státu
Mezi další vodní díla, která se řadí mezi prioritní stavby státu, patří i nádrž Vlachovice na Zlínsku. Vláda ji do seznamu zařadila v rámci boje se suchem a v reakci na klimatickou změnu. Vodní dílo v Povodí Moravy má sloužit jako zásobárna pitné vody.
Podle mluvčího ministerstva zemědělství Bílého bylo letos v únoru na stavbu podáno oznámení záměru v rámci řízení EIA. „V tomto roce budou dokončeny výkupy nemovitých věcí. Dokončení projekčních prací, dokumentace pro povolení záměru, se předpokládá v druhé polovině roku 2025. Předpoklad zahájení výstavby je nejdříve v roce 2028, to dle postupu povolovacího procesu,“ upřesnil mluvčí.
Další prioritní stavbou je podle ministerstva zemědělství vodní dílo Skalička, které má podle resortu tvořit klíčový prvek koncepce protipovodňové ochrany Pobečví. Aktuálně probíhá zpracování podrobné technické studie pro vybranou variantu, jde o boční suchou nádrž. V procesu je také rozsáhlý inženýrskogeologický průzkum a vypracovávají se posudky a odborné analýzy pro navazující stupně přípravy. Studie má být podle ministerstva dokončena v červnu příštího roku.
„V roce 2025 budou obnoveny výkupy nemovitých věcí. Probíhají práce na aktualizaci zásad územního rozvoje Olomouckého kraje, která zohlední vybranou variantu jako veřejně prospěšnou stavbu. Lze předpokládat komplikovaný postup při projednávání hodnocení vlivů na životní prostředí,“ podotkl mluvčí Bílý.
V Povodí Ohře a Povodí Vltavy se chystají stavby Senomaty a Šanov. Aktuálně podle ministerstva probíhají předprojektové přípravy. V přípravě je také vodní dílo Kryry, které má pomoci řešit podle informací z webu stavby dlouhodobé sucho v regionu. Hlavním přínosem díla má být zásobovací a závlahová funkce. Poslouží zároveň i jako protipovodňová ochrana. Těžit z něj mají místní obyvatelé, zemědělci, chmelaři i příroda, uvádí se na profilu projektu.
U vodního díla Kryry bude podle resortu na konci října dokončena předposlední etapa předprojektové přípravy včetně harmonogramu přípravy a realizace stavby, propočtů nákladů na přípravu a realizaci a záborového elaborátu. „Do konce roku 2024 bude předprojektová příprava finalizována,“ zmínil mluvčí.
V roce 2025 by se měla začít podle Bílého projektovat dokumentace EIA a dokumentace pro povolení stavby. Samotné zahájení výstavby ministerstvo předpokládá v roce 2034 nebo 2035 a uvedení do provozu v roce 2041. Současně již probíhají změny územních plánů a majetkoprávní vypořádání, které by mělo být ukončeno v roce 2025.
Spojené státy a jejich spojenci opustili představu, že je možné soutěžit za rovných podmínek s čínskou státem řízenou ekonomikou, a postavili se realitě toho, co nazývá „ekonomikou hrubé síly“ země, tvrdí v článku na Texas National Security Review americká expertka na Čínu Liza Tobinová. Tobinová je vrchní ředitelkou pro ekonomiku ve společnostiSpecial Competitive Studies Project (SCSP), která během Trumpovy a Bidenovy administrativy působila ve štábu Národní bezpečnostní rady jako ředitelka pro Čínu. Precizní analýza je sice staršího data, ale zcela stále poplatná k aktuální situaci. Ekonomický deník ji zveřejňuje v souvislosti s textem o zmařené čínské investici na severu Čech ZDE.
Liza Tobinová tvrdí, že je čas, aby Spojené státy a jejich spojenci opustili představu, že je možné soutěžit za rovných podmínek s čínskou státem řízenou ekonomikou, a postavili se realitě toho, co nazývá „ekonomikou hrubé síly“ země.
Čínská taktika není podle ní jen směsicí bezohledných tahů jednotlivých aktérů. „Spíše jsou to rysy dlouhodobé strategie Pekingu a jsou podporovány plnou silou systému stranicko-státní strany v zemi, což vytváří výzvu, kterou si Washington nemůže dovolit ignorovat,“ míní Tobinová.
„V roce 2017 čínský nejvyšší soudce Čou Čchiang řekl právním úředníkům v Pekingu, aby se bránili ´mylným´ myšlenkám Západu, jako je ´ústavní demokracie´, ´oddělení moci´ a ´nezávislost soudnictví´. Jeho prohlášení šokovala některé západní pozorovatele, kteří s opatrným optimismem sledovali, jak Čou, vzdělaný právník s pověstí reformátora, razil cestu snahám o zprofesionalizování čínských soudů. Za Čouovými slovy se skrývala tvrdá pravda: reformy mohly jít jen do určité míry, než se střetnou s realitou, že v Čínské lidové republice je soudnictví podřízeno Komunistické straně Číny,“ začíná svou analýzu Liza Tobinová.
Tato dynamika je podle ní důležitá i za hranicemi Číny. Spolupráce v obchodních vztazích vyžaduje společný soubor pravidel nebo očekávání, která zajišťují, aby hospodářská soutěž probíhala za rovných podmínek. Odmítnutí právního státu jako základního principu fungování Pekingem znamená, že normativní obchodní struktury, na nichž závisí moderní obchod, jsou vydány na milost a nemilost mocné a ideologicky motivované politické straně. Bezohledná snaha Komunistické strany Číny o technicko-ekonomickou dominanci v řadě strategických sektorů překroutila aktivity, které se obvykle považují za kladný součet – obchodní a technologickou spolupráci – ve hry s nulovým součtem.
„Nadešel čas, aby Spojené státy a jejich spojenci opustili představu, že je možné soutěžit za rovných podmínek s čínskou státem řízenou ekonomikou, a postavit se realitě toho, co nazývám ekonomikou hrubé síly země. Používám tento termín jako analytický rámec pro shrnutí agresivní, vyvíjející se a často neprůhledné sítě politik a taktik, které Peking používá, aby poskytl svým národním šampionům – korporacím jednajícím na podporu vládní politiky – výhodu a uchvátil dominantní podíl na globálním trhu ve strategických sektorech. Litanie konkrétních praktik je dlouhá: omezení přístupu na trhy ve strategických sektorech, masivní dotace, které přiživují domácí nadměrnou kapacitu a umožňují čínským firmám vyřadit zahraniční konkurenci, požadavky, aby zahraniční firmy transferovaly technologie za účelem přístupu na čínský trh, ekonomický nátlak, krádeže duševního vlastnictví, kybernetická a lidská špionáž a nucená práce. Čínský ekonomický scénář hrubé síly vyřazuje konkurenční firmy z podnikání a ničí celá průmyslová odvětví v konkurenčních zemích. Jakmile jsou mezinárodní konkurenti čínských národních šampionů buď získáni, nebo vyřazeni, obchodní partneři nemají jinou možnost, než se spoléhat na čínské firmy, pokud jde o kritické technologické produkty nebo vstupy,“ konstatovala Tobinová.
Zahraniční firmy se dle Tobinové někdy podílejí na ekonomických deformacích Pekingu, a to kvůli ziskovým motivům, nevědomosti nebo strachu z odplaty, pokud promluví. Klíčové je, že čínská taktika není jen směsicí bezohledných tahů jednotlivých aktérů. „Spíše jsou to rysy dlouhodobé strategie Pekingu, jak budu argumentovat níže. Jako takové jsou podporovány plnou silou systému stranicko-státní příslušnosti, což vytváří výzvu, kterou si Washington nemůže dovolit ignorovat,“ podotkla ekonomka.
Uvedla, že prominentním příkladem přístupu Pekingu k podpoře svých národních šampionů je společnost Huawei. Státní finanční podpora v odhadované výši 75 miliard dolarů, omezení přístupu na trh s cílem omezit zahraniční konkurenci na čínském domácím trhu a desetiletí krádeží duševního vlastnictví a vydírání umožnily Huawei podkopat konkurenty a stát se předním světovým dodavatelem telekomunikačních zařízení a potlačit inovace v globálním odvětví telekomunikačních zařízení. Poté, co se Washington bránil kontrolami vývozu a diplomatickou kampaní, aby bil na poplach ohledně digitální závislosti na autokratickém rivalovi, hrozby odvety ze strany čínských diplomatů „vlčích válečníků“ a státních médií vůči zemím, které zvažují zákaz Huawei ve svých sítích páté generace (5G), vymazaly jakoukoli nejistotu ohledně toho, zda odpor vůči návrhům společnosti znamená vstup do hledáčku Pekingu.
„Čínská ekonomika hrubé síly spustila ve Washingtonu a spojeneckých hlavních městech poplašné zvony. Zvláště znepokojivé je vynoření se země jako dominantního hráče v rostoucím počtu strategických průmyslových odvětví, jako je ocelářství, hliník, solární panely, větrné turbíny, baterie elektrických vozidel, vysokorychlostní železnice, komerční drony, zařízení telekomunikačních sítí a dokonce i energetické materiály, které pohánějí rakety a rakety americké armády. Tvůrci politik začali jednat. Trumpova administrativa shromáždila rozsáhlé důkazy o čínských praktikách narušujících trh, pohrozila cly, aby přivedla čínské vyjednavače k jednacímu stolu, a jakmile jednání nevedla ke smysluplným strukturálním reformám, uvalila cla. Bidenova administrativa dosud tato cla ponechala v platnosti. Obě administrativy zvýšily koordinaci se spojenci a partnery, přičemž Trumpův tým zahájil třístrannou ministerskou konferenci o obchodu s Evropskou unií a Japonskem, kterou Bidenova administrativa obnovila. Prezident Joe Biden také zahájil nové dvoustranné konzultace s Bruselem o obchodních a technologických otázkách a přijal další opatření, jako je vydání exekutivních příkazů ke zlepšení odolnosti dodavatelského řetězce a posílení kritérií pro prověřování příchozích investic z hlediska rizik pro národní bezpečnost,“ popisuje dále Tobinová.
Navzdory této rostoucí dynamice Washington a jeho spojenci podle ekonomky stále bojují s plným konceptualizací výzvy ekonomiky hrubé síly, natož aby zahájili dostatečně robustní protiofenzívu. Jako ředitel odpovědný za koordinaci politiky vůči Číně v Radě národní bezpečnosti během Trumpovy a Bidenovy administrativy jsem to zažil na vlastní kůži. Jedna koncepční překážka vyplývala z obtížnosti rozlišovat mezi „spravedlivým“ a „nečestným“ při vysvětlování čínských úspěchů.
„Úspěch Pekingu při získávání podílu na globálním trhu je koneckonců zčásti výsledkem ´učebnicových´ ekonomických faktorů: rozpoutání podnikavosti a obchodu po desetiletích téměř autarkie, mohutných investic Číny do výrobní infrastruktury a přirozených výhod země plynoucích z velikosti a rozsahu,“ vypočítává Tobinová.
Tyto faktory však podle ní neříkají celý příběh.
„Pro mé kolegy a mě v exekutivě byly učebnicové ekonomické pojmy jako ´selhání trhu´, ´makroekonomické nevyváženosti´ a ´pokřivení obchodu´ řídkou polévkou. Učenci správně popisují čínskou politiku jako ´merkantilistickou´ nebo ´neo-merkantilistickou´. Ale ani tyto termíny nestačí k diagnostice pekingské predátorské směsi merkantilismu, agrese a kriminality – fungující v měřítku, které může shromáždit pouze Čína.
Klíčové vlastnosti ekonomiky hrubé síly
Termín „Brute“ v ekonomice hrubé síly odkazuje na sílu, bezohlednost a rozsah, které charakterizují čínskou ekonomickou strategii a činí z ní bezprecedentní výzvu pro Washington a jeho spojence. Zatímco politický diskurz, zejména mezi americkými ekonomickými představiteli, má tendenci zaměřovat se na konkrétní aspekty problému, jako jsou omezení přístupu na trh, krádeže technologií nebo nespravedlivé dotace, realita je taková, že tyto složky se překrývají a jsou integrálně propojeny v komplexní strategii, která je mocnější a zhoubnější než součet jejích částí.
Síla
Jako ekonomicky silná a technologicky vyspělá autokracie může Komunistická strana Číny řídit plnou silou stranicko-státně-vojensko-zpravodajského systému a obrovské národní zdroje země, aby sloužila svým cílům. Zahraniční firma, která soupeří o podíl na globálním trhu s čínským národním šampionem, nesoutěží s typickou obchodní společností, ale spíše s tím, co odborník na Čínu Jude Blanchette nazývá CCP Inc., jak ukazuje výše uvedený příklad Huawei.
„Takto nejasné hranice nabízejí jak nevýhody, tak výhody pro jednotlivé čínské firmy. Na negativní straně účetní knihy, když dojde na lámání chleba, ani zdánlivě soukromé firmy nemají jinou možnost než vrhnout svou váhu za cíle strany. Čínské zákony nutí všechny jednotlivce a společnosti v Číně, aby v případě potřeby pomáhali při národní bezpečnosti a zpravodajské práci. Na druhou stranu se národní šampioni těší hmatatelným výhodám oproti svým zahraničním konkurentům: čínské výdaje na průmyslovou politiku – odhadované na 248 miliard dolarů za jediný rok – daleko převyšují srovnatelné výdaje Spojených států a dalších vyspělých ekonomik. Čínské dotační a vývozní úvěrové praktiky porušují závazky Světové obchodní organizace (WTO), ale WTO a její členové jsou bezmocní, aby je zastavili. Národní šampióni ucházející se o zahraniční obchody mají také výhody, které se obtížněji kvantifikují, jako agenti státní bezpečnosti kradoucí obchodní tajemství a diplomaté vlčích válečníků ohánějící se pobídkami, pobídkami a hrozbami jejich jménem,“ analyzuje dále ekonomka.
Bezohlednost
Rétorická oddanost Pekingu „společnému rozvoji“ a „oboustranně výhodné spolupráci“ rámuje jeho ekonomické vztahy s ostatními národy v termínech pozitivního součtu, ale jeho chování popírá přístup s nulovým součtem, který ukazuje malý ohled na cenu svého chování pro jiné národy. Nejedná se pouze o mezní náklady na podnikání, které lze snadno odepsat.
„Bostonská firma zabývající se kybernetickou bezpečností v květnu odhadla, že čínský státem podporovaný kybernetický hacker ukradl citlivá a chráněná data v hodnotě bilionů dolarů o všem od léků na cukrovku až po rakety od přibližně 30 nadnárodních korporací v Severní Americe, Evropě a Asii. Nezávislá komise odhadla, že čínská ekonomická špionáž a krádeže duševního vlastnictví stojí americkou ekonomiku až 600 miliard dolarů ročně, což odrazuje od kapitálových investic potřebných pro inovace a podkopává konkurenceschopnost amerických firem v zahraničí. I když je spravedlnosti učiněno zadost, na ochranu amerických firem je často příliš pozdě,“ varuje v textu na Texas National Security Review Tobinová.
Připomněla případ, kdy čínský výrobce Sinovel ukradl patentovanou technologii větrných turbín americké firmy AMSC, místo aby zaplatil dohodnutou cenu. V roce 2018 americká federální porota shledala Sinovel vinným ve všech bodech obžaloby, včetně spiknutí a krádeže obchodního tajemství od roku 2011. Ale v době, kdy byl vynesen rozsudek, krádež Sinovelu již způsobila, že AMSC ztratila polovinu své pracovní síly (téměř 700 pracovních míst), 1 miliardu dolarů ve vlastním kapitálu akcionářů a 550 milionů dolarů v obchodním tajemství, podle soudních dokumentů. Čínský průmysl větrných turbín mezitím prosperoval, přičemž vývoz vzrostl z 2,9 miliardy dolarů v roce 2017 na 7,2 miliardy dolarů v roce 2021.
Škála
S globálně integrovanou, státem řízenou ekonomikou, která je co do velikosti druhá po Spojených státech, může Čína praktikovat ekonomiku hrubou silou v měřítku, které žádný jiný národ nedokáže. Spojené státy často absorbovaly nekalé praktiky svých obchodních partnerů.
„Samotná velikost Číny z ní však činí výjimku, a to jak z hlediska přímých škod, tak nákladů obětované příležitosti, které představuje omezením přístupu k produktům a službám, v jejichž produkci, jako jsou datové služby a sociální média, na 1,4 miliardy spotřebitelů. Mezi sektory, které Peking částečně nebo úplně blokuje zahraniční konkurenci, patří mimo jiné telekomunikace, rybolov, média, chytré telefony, zemědělské stroje, nákladní lodě, elektrická vozidla, digitální platby, solární panely a – ironicky – větrné turbíny. Bylo by obtížné odhadnout celkové náklady pro americké firmy ze ztráty příjmů v důsledku omezení přístupu na čínský trh, ale podle některých odhadů stojí tato omezení jednotlivé americké firmy miliardy dolarů. Opak není pravdou: Předpokládá se, že čínská aplikace TikTok vydělá v roce 2022 příjmy z reklamy v USA téměř 6 miliard dolarů, zatímco Meta a další americké technologické platformy jsou na čínském trhu blokovány. Omezení přístupu na trh znamenají, že čínský přístupný trh – což je důležité pro zahraniční podniky – je menší, než naznačuje masivní čínská ekonomika a populace,“ analyzuje dále Tobinová.
Ekonomika hrubé síly a technologická strategie strany
Čínský vůdce Si Ťin-pching popisuje, že svět zažívá „změnu v měřítku nevídaném za posledních sto let“ a epochální mocenský posun ze západu na východ, který Číně nabízí příležitost stát se vedoucí světovou mocností. Komunistická strana Číny je kriticky přesvědčena, že úspěch bude záviset na její schopnosti chopit se výhod v převratných a nově vznikajících technologiích. V roce 2017 strana stanovila cíl, aby se Čína stala „globálním lídrem v inovacích do roku 2035″.
„Nejde o technologické úspěchy jen pro ně samotné nebo pro ekonomický zisk. Jak v roce 2020 vysvětlil akademik Rush Doshi, který v roce 2021 nastoupil do Bidenovy administrativy jako ředitel Rady národní bezpečnosti pro Čínu: „Čínští lídři často pohlížejí na technologickou a ekonomickou výměnu politickou optikou, zejména jako na způsob, jak se vyhnout závislosti, posílit ´komplexní moc´ Číny a vybudovat pořádek.“ Jak řekl Si Ťin-pching v roce 2021: ´Technologické inovace se staly jednou z hlavních oblastí mezinárodní strategické konkurence a konkurence v klíčových vědecko-technických oblastech je nelítostná.´ Na 20. sjezdu strany v říjnu 2022, kde si Si zajistil třetí pětileté funkční období jako generální tajemník, tyto cíle zdvojnásobil a zdůraznil, že je třeba, aby Čína dosáhla ´soběstačnosti´ ve vědě a technice,“ připomíná americká ekonomka.
„Ekonomika hrubé síly je výrazem charakteru Komunistické strany Číny jako politického systému. Ve vlastních řadách strana trvá na tom, že její marxistický politický systém byl rozhodující pro dosavadní úspěch Číny a bude i nadále nezbytný pro dosažení jejího cíle učinit z Číny vedoucí světovou mocnost. Jeho systém podle Pekingu umožňuje zemi provádět dlouhodobé plánování a organizovat rozsáhlé zdroje k prosazování státních cílů v technologické, vojenské, ekonomické a další oblasti, a udržovat kolektivní úsilí způsobem, který demokracie často nemohou. Pro Peking je ekonomický vzestup Číny a její technologické úspěchy důkazem, že její systém a strategie jsou správné – a ospravedlněním pro prosazování její strategie všemi nezbytnými prostředky. Jinými slovy, politické cíle světí ekonomické prostředky. Ekonomika hrubé síly je zakotvena v čínských politických institucích a pravděpodobně přežije, i když Si odejde ze scény a jeho nástupci se pokusí změkčit hrany,“ předvídá analytička.
Ve své snaze o komplexní národní moc Peking více než patnáct let usiloval o to, co nazývá „domácími inovacemi“. Cílem této strategie je posílit technologickou soběstačnost Číny nahrazením dovozu vyspělých technologií domácí produkcí, postoupit v globálním výrobním hodnotovém řetězci a získat větší podíl na mezinárodním trhu. Pekingský plán Made in China 2025, vydaný v roce 2015, se ve Washingtonu proslavil díky svým výslovným cílům pro podíl na trhu v široké škále kritických technologií. (Trumpova administrativa si uvědomila, o jakou strategickou a ekonomickou výzvu se jednalo, a zaměřila se na dovoz těchto technologií svou první tranší cel.)
„Tato čínská politika má však mnohem starší kořeny. Hlavní politický dokument vydaný v roce 2006 – Střednědobý a dlouhodobý plán pro rozvoj vědy a techniky – stanovil pokyny pro příštích 15 let a upřednostnil pokrok v integrovaných obvodech, průmyslové biotechnologii, informačních technologiích, včetně širokopásmového mobilního telekomunikací, a mnoha dalších sektorech. Vyzvala Čínu, aby ´přeskočila v prioritních oblastech´ a ´vedla budoucnost´. Tato témata pokračovala i v rozhodnutí Pekingu z roku 2010 podporovat sedm ´strategických nově vznikajících odvětví´. V nedávné době byl zveřejněna čínská 14. pětiletka na období 2021-2025, zintenzivnil úsilí o soběstačnost politikou nazvanou ´duální oběh´ – v podstatě jednosměrnou strategií oddělení, která se snaží zvýšit závislost světa na Číně a zároveň snížit závislost Číny na světě v oblasti kritických technologií. Čínský tlak na soběstačnost a oddělení není reakcí na nedávné napětí mezi Spojenými státy a Čínou, ale probíhá již mnoho let,“ připomíná ekonomka.
Byl přístup Pekingu účinný?
„Stanovení ambiciózních cílů nezaručuje úspěch a obrovské výdaje na průmyslovou politiku vedou k plýtvání. Měření čínského technologického pokroku je náročné, protože přísná hodnocení jsou omezena neprůhledným a autokratickým systémem a dlouhodobé účinky nehospodárné průmyslové politiky se projeví až po určité době. Opatrnost a pokora jsou na místě, ale vzhledem k úspěchu Číny při dosahování dominance na trhu v oblasti komerčních dronů, lithium-iontových baterií, bezdrátových technologií 5G a dalších sektorů, by Spojené státy a jejich spojenci neměli usnout na vavřínech,“ varuje Tobinová.
Důsledky pro Spojené státy a jejich demokratické spojence přesahují podle Tobinové techno-ekonomické aspekty. „Všechny plány Pekingu jsou zaměřeny na dvojí užití a jejich cílem je maximalizovat efektivní využití omezených národních zdrojů k souběžné ekonomické a vojenské modernizaci. Pekingská národní strategie fúze vojenského a civilního sektoru, která se objevila v roce 2010, se snaží zajistit, aby průlomy v civilním výzkumu a komerčním sektoru podpořily jak vojenské, tak ekonomické cíle. Vedoucí představitelé byznysu, technologové a učenci působící v nejmodernějších odvětvích by si měli uvědomit, že jejich průmyslová odvětví jsou v hledáčku Pekingu,“ zesílila varování Liza Tobinová.
Vytváření závislosti v kritických sektorech poskytuje podle ní Pekingu strategický pákový efekt. Jak pro evropské země bolestně ukázala ukrajinská krize, závislost na protivníkovi v oblasti kritických vstupů, jako je energie, se může během krize náhle ukázat jako nebezpečná a nákladná. Čína, s ekonomikou desetkrát větší než Rusko a s nadměrnou rolí v globálních dodavatelských řetězcích,má větší schopnostnež Rusko využít svůj ekonomický vliv jako zbraň a má v tomto ohledu rostoucí výsledky. Americká závislost na Číně v produktech a materiálech, které jsou kritické pro obrannou průmyslovou základnu – jako jsou prvky vzácných zemin potřebné pro vojenský hardware, jako je F-35 a zařízení pro noční vidění – by učinila zemi zranitelnou v bilaterálním sporu nebo krizi. Ve skutečnosti Čína několikrát pohrozila, že odřízne americké dodávky vzácných zemin, včetně roku 2021.
Inovační ekonomie ve světě s nulovým součtem
Přibývá důkazů, že Peking používá ekonomiku hrubé síly, což podkopává inovace v jiných zemích a ohrožuje jejich dlouhodobou prosperitu. Robert D. Atkinson ukázal, že zmenšováním trhů a snižováním zisků, které inovátoři potřebují investovat, čínské merkantilistické praktiky zpomalily pokrok inovací ve Spojených státech a dalších rozvinutých zemích. Inovace jsou nejdůležitějším dlouhodobým hnacím motorem hospodářského růstu vyspělých ekonomik, jako jsou Spojené státy. Umožnění nekontrolovaného pokračování čínské ekonomiky hrubou silou může tedy bránit schopnosti americké ekonomiky vytvářet prosperitu pro Američany.
„Pokřivující účinky čínské ekonomiky hrubé síly lze chápat optikou toho, co ekonomové nazývají absolutní versus komparativní výhoda. Teorie komparativní výhody předpokládá, že obchod umožňuje zemím specializovat se na položky, které mohou vyrábět s nižšími náklady obětované příležitosti ve srovnání s jinými národy. Když se každá země specializuje na oblasti svých komparativních výhod, obchod přináší celkové zisky z blahobytu v podobě zvýšené celkové produkce a rozmanitosti produktů. Tato teorie naznačuje, že až na několik výjimek by měly být obchodní bariéry sníženy nebo odstraněny. Na přelomu tisíciletí poháněla logika komparativní výhody americké politiky, kteří se snažili udělit Číně trvalý normální obchodní status a pomoci jí získat členství ve WTO. Věřili, že to uvolní bezprecedentní nové ekonomické příležitosti pro Američany, protože Čína odstraní obchodní bariéry pro státem podporovaný průmysl. V roce 2000 prezident Bill Clinton předpověděl: ´Poprvé budou naše společnosti schopny prodávat a distribuovat v Číně výrobky vyrobené dělníky zde v Americe, aniž by byly nuceny přesouvat výrobu do Číny, prodávat prostřednictvím čínské vlády nebo převážet cenné technologie… Budeme moci vyvážet produkty bez vývozu pracovních míst´,“ pokračuje Tobinová.
Stal se pravý opak, konstatuje Tobinová. „Jedna studie odhaduje, že mezi lety 2001, kdy Čína vstoupila do WTO, a rokem 2018 stál rostoucí obchodní deficit s Čínou Spojené státy 3,7 milionu pracovních míst ve výrobě. Průmysl počítačů a elektronických součástek byl zasažen obzvláště tvrdě: Tři kongresové obvody v epicentru průmyslu, Silicon Valley, ztratily 12 až 20 procent celkových pracovních míst. S odchodem pracovních míst se ztrácejí i dovednosti. Po desetiletích přesunu pracovních míst ve výrobě do zahraničí není divu, že mnoho amerických společností čelí velkému nedostatku pracovníků s technickými dovednostmi. Vědci také zdokumentovali, že když se Čína ve svých pětiletých plánech zaměřila na určitý sektor a dotovala ho, korelovalo to s menším počtem nových firem a nižším výkonem, zaměstnaností a zisky v odpovídajících sektorech ve Spojených státech,“ vypočítává ekonomka.
Americká ztráta je ziskem Číny. Jak vysvětluje Jonathan Pelson, „tento model tvorby bohatství [komparativní výhoda] se uplatňuje pouze tehdy, když jednáte s obchodními protějšky, kde jsou vztahy dlouhodobé a tón je primárně kooperativní… …Tohle je válka,“ konstatoval Pelson.
Teorie komparativní výhody není podle Tobinové špatná. „Je to prostě tak, že Peking funguje na jiných principech a usiluje o absolutní výhody pro Čínu, spíše než o komparativní výhody a větší celkový blahobyt pro svět. Ekonomické zákony naznačují, že čínské excesy ji nakonec musí dohnat, ale je nemožné předpovědět, kdy se to stane a jak to ovlivní přístup Pekingu k vnějšímu světu. Prozatím kvůli velké velikosti Číny její ekonomika hrubé síly mění mezinárodní krajinu, což znemožňuje soupeření za rovných podmínek,“ uvádí dále Tobinová.
Ekonomie hrubé síly v praxi
Pohled na několik případových studií, kromě výše uvedených příkladů telekomunikací a větrných turbín, osvětluje, jak čínská ekonomika hrubé síly funguje v praxi při zvyšování domácí produkce, vyřazování zahraniční konkurence a získávání podílu na mezinárodním trhu.
Solární panely
Podle Ricka Switzera a Davida Feitha „byla solární technologie vynalezena a poprvé komercializována v USA, aby se později stala terčem čínských státních plánovačů“. Solární technologie je pro Peking prioritou od zveřejnění Střednědobého a dlouhodobého plánu pro rozvoj vědy a techniky v roce 2006. Přístup k zahraničním technologiím, štědrá státní podpora a preferenční politika pro domácí firmy dohromady přinesly pozoruhodné výsledky: Od roku 2005 vzrostl podíl Číny na celosvětové produkci solárních fotovoltaických článků ze sedmi na více než 80 procent, což je více než dvojnásobek domácí poptávky. Aby toho dosáhla, Čína dramaticky zvýšila produkci, snížila ceny a vypustila solární panely na mezinárodní trh. Americké a evropské solární společnosti se zbavily pracovních míst, vykrvácely podíl na trhu a nakonec neměly jinou možnost než ukončit činnost.
Škody přesahovaly ztracená odvětví a pracovní místa. David M. Hart ukázal, že čínské ceny pod tržní úrovní snížily motivaci zahraničních inovátorů investovat do alternativních cest k inovacím v oblasti solární energie, což pravděpodobně vedlo k menší rozmanitosti dnešních solárních technologií. Aby toho nebylo málo, velká část světového polysilikonu, klíčové komponenty používané k výrobě solárních panelů, pochází ze Sin-ťiangu v severozápadní Číně, kde vláda provádí systematickou kampaň masových represí a genocidy zaměřené na etnické a náboženské menšiny, která zahrnuje využívání nucené práce.
„V roce 2021 Spojené státy zakázaly dovoz od čínského výrobce produktů na bázi oxidu křemičitého používaných v solárních panelech, který je podezřelý z využívání nucené práce, a později téhož roku přijaly zákon zakazující dovoz ze Sin-ťiangu, pokud dovozce neposkytne důkaz, že zboží nebylo vyrobeno s využitím nucené práce. Dominance Číny v solárním dodavatelském řetězci donutila zbytek světa postavit se před šalamounskou volbu mezi rychlým rozšířením solární energie na jedné straně a vyhýbáním se spoluúčasti na systematickém porušování lidských práv Pekingem na straně druhé.
Loďařství
Stavba lodí, která byla také prioritou v čínském plánu pro rozvoj vědy a techniky z roku 2006, se řídila podobným scénářem. Od Jude Blanchette zazněl odhad, že státní podpora v letech 2010 až 2018 v hodnotě přibližně 132 miliard dolarů, spolu s překážkami pro zahraniční konkurenci, nuceným transferem technologií a státem sponzorovaným hackingem a komerční špionáží, usnadnila rostoucí dominanci Číny v námořním dodavatelském řetězci. Jiné země poskytly podporu svému domácímu loďařskému průmyslu také, rozsah čínské podpory je podle Blnachetta bezkonkurenční. V důsledku toho se Čína dostala ze zhruba 10 procent podílu na světovém loďařském trhu v roce 2002 na přibližně 50 procent v roce 2021. V sázce pro Spojené státy je jak strategická, tak obchodní. Jak poznamenává Blanchette, ve vojenské nouzi by Spojené státy mohly čelit výzvám v námořní logistice vzhledem ke zmenšující se velikosti své obchodní námořní flotily.
Technologie zabezpečení hranic
Čínský státní podnik Nuctech, založený synem bývalého čínského generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa, se těší štědré státní podpoře, chráněnému domácímu trhu a vazbám na čínskou armádu a nejvyšší úrovně moci Komunistické strany Číny, aby se stal přední světovou společností podle příjmů za skenery nákladu a vozidel používané v přístavech a na letištích po celém světě. Tím, že Nuctech podbízel zahraniční konkurenty o 30 až 50 procent, získává rostoucí podíl na světovém trhu. V Evropské unii získal Nuctech kontrakty ve 26 z 27 členských států, včetně citlivých míst, jako jsou podél hranic NATO s Ruskem a v největších evropských přístavech. Teprve zákaz zařízení Nuctech na amerických letištích v roce 2014 ušetřil Spojené státy podobného osudu. Zákaz se ukázal jako předvídavý v roce 2020, kdy byl Nuctech přidán na seznam subjektů ministerstva obchodu, který ukládá požadavky na vývozní licence, protože zařízení společnosti Nuctech fungovalo podprůměrně, pokud jde o detekci jaderných a jiných radioaktivních materiálů. Rostoucí přítomnost zařízení Nuctech na hranicích v zámoří podkopává úsilí Spojených států a jejich zahraničních partnerů zastavit šíření materiálů, které by mohly být použity ve zbraních hromadného ničení.
Baterie pro elektromobily
Ambice Pekingu vybudovat automobilový sektor světové úrovně sahají až k programu 863, plánu rozvoje špičkových technologií, který byl zahájen v roce 1986. Ve střednědobém až dlouhodobém plánu, který byl zveřejněn o dvě desetiletí později, byla tato ambice upřesněna tak, aby se zaměřila na energeticky účinné automobily s novými energiemi, a byla znovu zdůrazněna ve zprávě Made in China 2025. V roce 2016 čínská vláda oznámila, že „třetí průmyslová revoluce“ zaměřená na digitalizaci a „novou energii“ umožní Číně převzít vedoucí postavení v automobilovém průmyslu. Štědré vládní dotace, vlastní domácí trh a požadavky, aby zahraniční výrobci automobilů předávali kritické technologie místní firmě, aby mohli prodávat auta v Číně, umožnily národnímu šampionovi CATL získat třetinu globálního trhu s bateriemi pro elektromobily.
Při pohledu do budoucna se ekonomika Pekingu hrubou silou nezastaví u solárních panelů, stavby lodí, vybavení pro zabezpečení hranic a baterií. Čínská čtrnáctá pětiletka jasně říká, že odvětví na špici americké ekonomiky, jako jsou umělá inteligence, polovodiče, biotechnologie, letecký průmysl, blockchain a cloud computing, jsou v čínské palebné linii. Například v polovodičovém průmyslu se pekingský scénář ukazuje v plné nahotě. Využívá obrovské množství státní podpory, cílené krádeže duševního vlastnictví na pomoc národním šampionům, transfer znalostí od technických expertů vyškolených ve Spojených státech a spojeneckých zemích a preferenční zacházení s domácími firmami, aby vychýlil hrací plochu ve svůj prospěch. Naprostá složitost polovodičového průmyslu brzdila pokrok Pekingu v některých oblastech, ale postupem času zvládá složitější procesy. Prognózy naznačují, že Čína by se mohla do 10 let stát světovým lídrem ve výrobě čipů podle objemu.
Selektivní rozplétání: Boj proti pekingské ekonomice hrubé síly
Tradiční kanály pro řešení čínské ekonomiky hrubé síly byly opakovaně vyzkoušeny a shledány nedostatečnými. Během posledních dvou desetiletí Washington vyvinul řadu pokusů v dobré víře jednat přímo s Pekingem prostřednictvím bilaterálních dialogů ve snaze přesvědčit čínské vůdce, aby jednali za rovných podmínek a dodržovali své závazky v rámci WTO. Spojené státy také často spolupracovaly prostřednictvím mnohostranných kanálů a předložily 27 případů proti Číně ve WTO, mnoho z nich ve spolupráci s jinými členskými státy. Navzdory vítězství ve všech případech, které byly rozhodnuty, však čínský vzorec chování pokračoval a v mnoha případech se zhoršil.
„Vzhledem k tomu, že se po letech nepodařilo přesvědčit Peking, aby změnil kurz, měl by Washington formulovat svůj přístup jinak než v minulosti. Měla by se přizpůsobit skutečnosti, že v Číně nemá upřímného, spolupracujícího partnera. Spojené státy by se měly zaměřit především na utváření svých vlastních rozhodnutí, poté na utváření rozhodnutí svých spojenců a partnerů a nakonec (a s nízkým očekáváním úspěchu) na utváření rozhodnutí Pekingu. Jak uznal ministr zahraničí Antony Blinken ve svém projevu v květnu 2022: ´Nemůžeme se spoléhat na to, že Peking změní svou trajektorii.´ Místo toho se Amerika bude snažit ´utvářet strategické prostředí kolem Pekingu´,“ podotkla ekonomka pro Texas National Security Review.
Washington a jeho spojenci by měli podle Lizy Tobinové sledovat strategii selektivního oddělování se od Číny, která by odepřela podporu technologicko-ekonomickým ambicím Pekingu a zároveň posílila vzájemné vazby.
„Selektivní rozplétání by se mělo považovat za progresivní posun, nikoliv za náhlé a úplné opuštění ekonomických a obchodních vazeb s Čínou. Měla by se zaměřit na oblasti, kde ekonomická a technologická provázanost představuje největší rizika pro národní bezpečnost a konkurenceschopnost, jako je kritická infrastruktura a technologie. Změna bude pro Spojené státy a jejich spojence znamenat určitou bolest a rozvrat, ale také vyústí v kreativní destrukci, která uvolní cestu novým příležitostem k růstu. Strategie selektivního rozplétání se s Čínou by měla kombinovat útočné, obranné a kolektivní prvky. Měla by mít tři hroty: zdvojnásobení asymetrických amerických výhod, odepření podpory čínské akumulaci technicko-ekonomické moci a odklon od přílišné závislosti na Číně směrem k větší vzájemné závislosti s přáteli,“ pokračuje Tobinová.
Zdvojnásobte své asymetrické americké výhody
Vítězství nad čínskou ekonomikou hrubou silou vyžaduje, aby si Spojené státy zametly před vlastním prahem, tj. posílily svou domácí konkurenceschopnost. To však nemusí znamenat snahu „vytlačit Čínu ven“.
„Americká ekonomika a inovační ekosystém mají řadu výhod, jimž se Čína jen těžko vyrovná, včetně prvotřídních univerzit a výzkumných institucí, schopnosti přilákat talenty z celého světa, vysoce produktivní a rostoucí pracovní síly a globálního prvenství v oblasti financí opírající se o důvěryhodné instituce, které podporují podmínky pro inovace. Spojené státy by měly zdvojnásobit své systémové silné stránky a zajistit, aby politika, která je podporuje, byla aktuální pro věk nastupujících technologií a strategického soupeření. Mezi zásadní kroky k posílení amerického inovačního ekosystému patří zvýšení podpory výzkumu a vývoje, maximalizace potenciálu digitální ekonomiky a investice do technicky zdatné pracovní síly,“ akcentuje ekonomka.
Výzkum a vývoj
Zvýšené výdaje na výzkum a vývoj mohou nejen podnítit inovace, ale mohou také sloužit jako silný mechanismus pro podporu růstu produktivity a HDP v dlouhodobém horizontu. Zákon CHIPS and Science Act, který americký prezident Joe Biden podepsal v srpnu 2022, je podle Tobinové rokem správným směrem a poskytuje infuzi ve výši 52 miliard dolarů na podporu výroby polovodičů, včetně 11 miliard dolarů na výzkum a vývoj.
„Tvůrci politik by měli vynaložit další investice do výzkumu a vývoje v bojových technologiích, jako je chytrá výroba, biotechnologie, sítě nové generace a výpočetní technologie. Měly by také stimulovat partnerství veřejného a soukromého sektoru, která využívají dynamiku amerického soukromého sektoru k prosazování vědeckých a technologických cílů strategického významu,“ vyzývá ekonomka.
Digitální infrastruktura
Čína použila ekonomiku hrubé síly, aby vytyčila dominantní postavení Huawei v globální infrastruktuře sítí 5G. Spojené státy však mají stále příležitost závodit vpřed tím, že využijí ekonomický příslib 5G a uvolní potenciál Ameriky jako vyspělé výrobní velmoci. Spojené státy již investují miliardy dolarů do rozmístění telekomunikační síťové infrastruktury bez Huawei po celé zemi, ale měly by se také zaměřit na aplikace, které poběží na pokročilých veřejných a soukromých sítích, jako jsou chytré továrny, které by mohly pro firmy zatraktivnit návrat výroby zpět k americkým břehům. Americká vláda by měla zvýšit pobídky pro inovátory, aby tyto aplikace vytvářeli a šířili.
Pracovní síla
Produktivní a stále rostoucí pracovní síla Ameriky a její schopnost přilákat globální talenty je jednou z jejích největších předností, zejména na rozdíl od Číny, kde je demografický pokles ekonomickou brzdou. Ve Spojených státech je však nedostatek kvalifikovaných pracovníků v některých technických oborech limitujícím faktorem ve schopnosti země konkurovat Číně. Spojené státy by měly posílit vzdělávací programy a programy školení pracovních sil a urychlit imigrační procesy, aby zajistily pracovní sílu, která může konkurovat a prosperovat v nejmodernějších technologických sektorech.
Odepřít podporu čínským technicko-ekonomickým ambicím
„Zamést si před vlastním prahem nebude stačit. Spojené státy by se také měly zaměřit na čínskou taktiku hrubé síly. Aby toho dosáhla, měla by Amerika, kdykoli je to možné, spolupracovat se spojenci a partnery, přestat podporovat posilování čínského technicko-ekonomického potenciálu na úkor vlastní bezpečnosti, hodnot a prosperity. Spojené státy by neměly poskytovat materiální podporu Číně, pokud by to 1) urychlilo čínskou vojenskou modernizaci, 2) umožnilo Pekingu techno-autoritářské porušování lidských práv nebo 3) oslabilo dlouhodobou konkurenceschopnost USA a spojeneckého high-tech průmyslu. U prvních dvou kritérií už dnes roste politický konsenzus. Pokud jde například o vojenskou modernizaci, je třeba zajistit, aby Čína nevyužívala americké technologie a know-how k vývoji vojenských technologií, jako jsou hypersonické zbraně, hlavice pronikající hluboko do země a tišší ponorky – jak to dělala v posledních 80. letech – což je mezi americkými odborníky na národní bezpečnost stěží kontroverzním politickým cílem, i když je naléhavě zapotřebí konkrétnější politiky a její důsledné implementace. Na frontě lidských práv některé americké firmy přestaly dodávat technologie Číně, když vyšlo najevo, že jsou používány pro státní dohled a porušování lidských právv Sin-ťiangu. Jsou zapotřebí robustnější kontroly vývozu, stejně jako nové zákony, politiky, standardy náležité péče a etické pokyny, ale alespoň tyto principy získávají širší přijetí,“ apeluje Liza Tobinová.
Mnohem silnější konsenzus je zapotřebí ohledně třetího kritéria – potřeby přestat podporovat schopnost Číny předstihnout Spojené státy. Poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan ve svém projevu v září 2022 na tuto myšlenku poukázal a uvedl, že „se musíme vrátit k dlouhodobému předpokladu zachování ´relativních´ výhod oproti konkurentům v určitých klíčových technologiích. Dříve jsme zastávali přístup ´klouzavé stupnice´, který říkal, že musíme zůstat jen o pár generací napřed. To není strategické prostředí, ve kterém se dnes nacházíme… … Musíme si udržet co největší náskok“.
Tobinová připomíná, že Sullivanova slova byla podpořena výkonným příkazem zveřejněným ve stejném týdnu, který posílil Výbor pro zahraniční investice ve Spojených státech. Příkaz rozšířil rozsah přezkumu investic nad rámec tradičních obranných otázek a zahrnoval kritéria, jako je ochrana citlivých dat Američanů a zvýšení odolnosti amerického dodavatelského řetězce. Klíčové je, že výkonné nařízení také nařídilo výboru, aby zvážil, zda transakce ovlivní „technologické vedení USA a tím i národní bezpečnost“, a jako příklady uvedl mikroelektroniku, umělou inteligenci, biotechnologii a několik dalších sektorů. O několik týdnů později, ve svých dosud nejsilnějších politických opatřeních vůči Číně, Bidenova administrativa oznámila nové kontroly prodeje pokročilých polovodičů a zařízení na výrobu polovodičů do Číny a omezení pro americké osoby poskytující podporu tomuto sektoru, mimo jiné opatření, která, pokud budou důsledně zavedena, zpomalí pokrok Číny v polovodičích, vysoce výkonné výpočetní technice, a umělou inteligenci.
„Vytváření většího porozumění těmto politickým změnám mezi ministerstvy výkonné moci a agenturami, Kongresem, průmyslem, americkou veřejností a americkými spojenci a partnery je důležité pro vytvoření podpory pro energické vynucování. Pomůže také vytvořit dynamiku pro další politická opatření, která mají zabránit Číně předstihnout Spojené státy v dalších oblastech, jako jsou kvantové počítače a biotechnologie,“ akcentuje ekonomka.
Podle Tobinové bude zapotřebí důkladnějšího sledování a zesílení omezení přístupu Číny na americké trhy, k technologiím a odborným znalostem v nejmodernějších technologických sektorech. Pokud jde o Výbor pro zahraniční investice ve Spojených státech, znamená to udržovat tento proces aktuální a pravidelně sledovat čínské strategické dokumenty tak, jak jsou vydávány, protože poskytují přehled o tom, na jaké sektory se Peking zaměřuje.
Seznam cílů Pekingu je dlouhý, což představuje výzvu pro stanovení priorit pro Washington, ale biotechnologie, oblast, ve které Spojené státy v současné době sedí na technologické hranici, vyniká. Silný vzestup čínské aktivity v oblasti fúzí a akvizic v americkém biotechnologickém sektoru v posledních několika letech odhaluje agresivní snahu Číny získat americké duševní vlastnictví v závodě o to, kdo se dostane dopředu. Čína navíc používá technologie získané ze zahraničí k provádění hromadného sběru DNA v rozporu s čínskými zákony a mezinárodními normami v oblasti lidských práv.
„V roce 2013, navzdory obavám o bezpečnost vzneseným při vyšetřování Výboru pro zahraniční investice ve Spojených státech, koupila čínská genomická společnost BGI kalifornskou společnost Complete Genomics, která vyvinula nejrychlejší a nákladově nejefektivnější technologii genového mapování na světě. 9BGI se následně stala největší světovou organizací pro genetický výzkum. Podle ministerstva obrany BGI přispívá k čínské strategii fúze vojenského a civilního sektoru a v roce 2020 byly dvě z jejích dceřiných společností přidány na americkou vývozní černou listinu za spolupráci s Pekingem při páchání porušování lidských práv etnických menšin v Sin-ťiangu. Čínské akviziceamerických biotechnologických společností by měly být podrobeny zvláštní úrovni kontroly a v mnoha případech omezeny,aby se zajistilo, že Spojené státy neprodávají své inovační klenoty Číně a neumožňují její systematické potlačování lidských práv, jak to dělaly v minulosti,“ upozorňuje dále Tobinová.
Podle Lizy Tobinové by Spojené státy také měly vytvořit mechanismus pro prověřování odchozích investic, aby se zabránilo americkým investorům přispívat, vědomě či nevědomě, k pokroku Číny ve strategických technologiích na úkor Ameriky. Často je to know-how, které doprovází americké investice, spíše než samotné peníze, co usnadňuje čínský pokrok. Nový mechanismus by měl zahrnovat pravomoc přezkoumávat a v případě potřeby omezovat transfery odborných znalostí, technologií a kapitálu. Americké firmy se například v letech 2017 až 2020 podílely na 58 investičních dohodách s čínským polovodičovým průmyslem, čímž přispěly k pokroku Číny v sektoru, kde je nezbytné, aby Spojené státy zůstaly na špici.
„A konečně, Spojené státy by měly najít způsoby, jak omezit čínský přístup na americké trhy v kritických odvětvích, kde Čína závodí o dohnání a předstižení Spojených států. Amerika to v minulosti udělala s pozitivními výsledky. Například v roce 2011 Kongres zablokoval čínský přístup k americkému vesmírnému průmyslu kvůli obavám, že americká technologie by mohla být použita k rozvoji čínských vojenských schopností. O více než deset let později vedou americké firmy v komerčních kosmických startech, aniž by jim v tom na domácím trhu bránila čínská ekonomika hrubé síly. Abychom uvedlidalší příklad, americký zákaz Nuctechu z bezpečnostních důvodů v roce 2014 znamená, že dnes Spojené státy – na rozdíl od zemí Evropské unie – nezažívají záplavu nespolehlivého vybavení pro ostrahu hranic a skenování od čínského národního šampiona ve svých přístavech a na letištích. Spojené státy by měly prozkoumat reformu a pak agresivnější využití procesu Komise pro mezinárodní obchod podle článku 337 k zablokování dovozu čínských výrobků, které těží z nekalých obchodních praktik, jako jsou krádeže duševního vlastnictví,“ zvedá dále prst Liza Tobinová.
Pokud není možné realizovat přímé zákazy přístupu na trh pro čínské společnosti, měly by podle Lizy Tobinové Spojené státy vypracovat zákony, politiky, předpisy a pokyny, které stanoví přísné standardy transparentnosti a odpovědnosti za dovoz, nákup nebo používání citlivých technologických produktů, jako jsou sledovací zařízení, hardware a software pro datové systémy, zboží dvojího užití a komponenty pro kritickou infrastrukturu.
„Požadavky na zemi původu by například mohly zavést omezení na produkty a služby od firem v zemích zájmu, včetně Číny, což by zabránilo použití těchto produktů v citlivých oblastech, jako je kritická infrastruktura. Princip vyvratitelné domněnky, politická inovace zákona o ochraně ujgurské nucené práce, by měl také inspirovat další zákony a politiky ke zvýšení transparentnosti a odpovědnosti amerických osob, které si přejí provádět transakce zahrnující transfer technologií do Číny nebo spolupráci s Čínou. Měly by se například aktualizovat vývozní kontroly a licenční politiky tak, aby řešily riziko, které představuje čínská strategie fúze vojenského a civilního sektoru, že by technologie nebo odborné znalosti přenesené do Číny mohly být přínosem pro Lidovou osvobozeneckou armádu. Pokud americká osoba, která si přeje transakci provést, může poskytnout uspokojivý důkaz, že transakce nebude škodlivá pro národní bezpečnost a konkurenceschopnost, může být transakce povolena. Břemeno by tak bylo přeneseno na průmysl, aby aktivně podnikl kroky k zabránění vzniku škodlivých operací,“ nabízí jednu z alternativ ekonomka.
Diverzifikace za účelem budování kolektivní odolnosti a sebeobrany
Jak se Spojené státy a jejich spojenci vyrovnávají s realitou, že Čína nemá v úmyslu provádět strukturální reformy, které by mohly učinit rovné podmínky realitou? „Musejí přijmout realističtější a udržitelnější cíl kolektivní odolnosti a sebeobrany. To znamená použití jejich kombinovaného ekonomického vlivu k otupení škodlivých účinků technicko-ekonomické strategie Pekingu. Někteří američtí spojenci budou hrozbou čínského ekonomického nátlaku znepokojeni, ale nedávné zkušenosti Švédska, Austrálie a Litvy ukazují, že země se mohou tomuto nátlaku úspěšně postavit,“ uklidňuje zároveň Tobinová.
„Aby Spojené státy a další tržně orientované demokracie lépe odolávaly nátlaku a snižovaly rizika spojená s přílišnou závislostí na Číně, měly by posílit obchodní, investiční, finanční a technologické vazby mezi sebou a zároveň se částečně odpoutat od čínské ekonomiky. To by se mohlo vyvinout do ´částečného liberálního systému´, který Aaron Friedberg popsal na těchto stránkách: skupina tvořená primárně, i když ne výhradně, demokraciemi, které by se podobaly ekonomickému uspořádání, které Spojené státy vybudovaly během studené studené války. Členství v těchto malých skupinách by se mohlo časem rozšířit,“ predikuje ekonomka pro Texas National Security Review.
„Vzhledem k rostoucí skepsi mezi Američany ohledně ekonomických přínosů obchodu, nebude pohyb tímto směrem snadný. Nové obchodní dohody budou vyžadovat pečlivé konzultace s americkou veřejností a zákonodárci, jejichž skepticismus vůči novým obchodním dohodám zabránil členství USA v blocích navržených ke snížení závislosti na Číně – Transpacifickém partnerství a Transatlantickém obchodním a investičním partnerství. Na domácí půdě budou muset američtí politici přijít s přesvědčivými argumenty o tom, jak může obchod prospět americkým pracujícím v ekonomice 21. století. Na mezinárodní úrovni mohou tvůrci politik dál prosazovat cíl globálního řádu založeného na pravidlech jako dlouhodobý ideál a zároveň zaujímat postupný přístup k budování nového částečného liberálního řádu. Jak poukazují Hal Brands a Michael Beckley, výzva kolektivní akce ztěžuje budování ´velkých klubů´ zemí, ale i ´nesourodá sbírka mini-laterálních dohod by vybudovala multilaterální odolnost vůči čínskému tlaku tím, že by přeorientovala strategické dodavatelské řetězce pryč z Pekingu´,“ nabízí řešení Liza Tobinová.
Takováto uskupení by se podle ekonomky mohla zaměřit na otázky, jako jsou zelené technologie, digitální obchod a bezpečnost dodavatelského řetězce, což jsou oblasti, ve kterých mají spojenci mnohem více společného mezi sebou než s Čínou. Spojené státy a Evropská unie by například mohly usilovat o mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, který by uvalil vysoká cla na dovozy s vysokými emisemi uhlíku a zároveň snížil cla pro země, jejichž vývoz splňuje stanovené podmínky pro čistou výrobu. Vzhledem k tomu, že Čína v nízkouhlíkové výrobě výrazně zaostává za Spojenými státy a jejich spojenci, znamenalo by to fakticky vyloučení toho prvního.
„Uveďme si další příklad: Spojené státy by měly pracovat na rozšíření digitálního obchodu mezi demokratickými tržními ekonomikami a zároveň omezit toky dat do Číny. Jak zdůrazňují Agatha Kratzová a Janka Oertelová, ´v digitálních odvětvích dochází k významným úsporám z rozsahu´. Aby se zvýšila odolnost v kritických dodavatelských řetězcích, měly by Spojené státy a jejich spojenci a partneři posílit koordinaci prostřednictvím mechanismů, jako je Partnerství pro bezpečnost nerostných surovin, které v červnu 2022 oznámilo ministerstvo zahraničí s cílem vybudovat robustní a odpovědné dodavatelské řetězce pro kritické nerostné suroviny,“ blíží se ke konci své analýzy Liza Tobinová.
Integrace s Čínou není v nejlepším zájmu
„Je načase, aby Washington a jeho spojenci a partneři uznali, že stále se prohlubující technicko-ekonomická integrace s Čínou není v jejich nejlepším zájmu. Před dvaceti lety bylo pochopitelné, že oslnivý příslib dosažení ekonomických zisků prostřednictvím obchodu zaslepil západní politiky vůči dlouhodobým cílům Pekingu. V roce 2022 by však mělo být zřejmé, že Čína není spolupracujícím ekonomickým a technologickým partnerem. Je anachronické – a dokonce nebezpečné – podmiňovat politická rozhodnutí falešnou nadějí, že se jí stane,“ vyzývá ekonomická analytička.
„Představte si, že jste malý farmář a máte tu smůlu, že bydlíte vedle souseda, který se po letech skupování vaší produkce promění v predátora, který vás chce vyhnat z podnikání. Ukradne vám nářadí, semena a traktor, pak se nabourá a ukradne databázi vašich distribučních sítí. S pomocí místní mafie skupuje všechny malé farmy a místní obchody s potravinami v regionu a stává se jediným obchodníkem s potravinami v oblasti. Doufat, že bude hrát fér, je marné. V tomto bodě by bylo udržování ´politiky otevřených dveří´ absurdní. Místo toho by obezřetnost diktovala instalaci výkonnějšího bezpečnostního systému a prohlubování přátelství s ostatními sousedy, spolupráci na pěstování komunitní zahrady a organizování se na vlastní obranu. Postupem času se praktikování odolnosti, odolnosti a vzájemné závislosti s přáteli stalo normální reakcí na dravého souseda,“ uzavřela Liza Tobinová pro Texas National Security Review.
Liza Tobinová je vrchní ředitelkou pro ekonomiku ve společnosti Special Competitive Studies Project (SCSP). Během Trumpovy a Bidenovy administrativy působila ve štábu Národní bezpečnostní rady jako ředitelka pro Čínu. Před svým bojem s ekonomikou hrubé síly v Radě národní bezpečnosti se na tento problém zaměřila na Indo-pacifické velitelství Spojených států a Ústřední zpravodajskou službu.
Skupina ČEZ se dohodla na spolupráci s britskou společností Rolls-Royce SMR a bude s ní spolupracovat na vývoji a výstavbě modulárních jaderných reaktorů o výkonu 470 megawattů. Ta by měla zahrnovat i kapitálový vstup ČEZ do britského podniku. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela o tomto rozhodnutí ve středu informoval vládní kolegy. Projekt přispěje k modernizaci české energetiky a otevře nové příležitosti pro domácí strojírenský a jaderný průmysl.
Na rozhodnutí Skupiny ČEZ a vlády je překvapivé datum; oznámení o výběru partnera pro stavbu modulárního bloku mělo padnout až koncem roku. Překvapivé naopak není jméno vítěze. Ekonomický deník již na počátku srpna informoval, že favoritem je právě Rolls-Royce. Ten získal sympatie díky vstřícnému a férovému přístupu k vyjednávání i díky upřímnému zájmu o spolupráci s českými strojírenskými a technologickými podniky, jako je Škoda JS a Doosan Škoda Power.
„Malé modulární reaktory mohou být do budoucna klíčovou technologií pro zajištění energetické bezpečnosti. Proto se od začátku snažíme, abychom je nejen stavěli, ale podíleli se i na jejich globální výrobě a vývoji. Navázání strategického partnerství ČEZ a Rolls-Royce SMR navíc bude velkou příležitostí pro české firmy, které mají v oblasti jaderného průmyslu dlouholeté zkušenosti,” uvedl k rozhodnutí předseda vlády Petr Fiala.
Společnost ČEZ v rámci výběru posoudila informace od sedmi uchazečů, kteří byli osloveni na základě potenciální vhodnosti pro umístění v České republice. Z tohoto posouzení vzešla jako nejlepší nabídka společnosti Rolls-Royce SMR, se kterou chce ČEZ navázat strategické partnerství. Ještě před jeho uzavřením stát provede bezpečnostní posouzení britské společnosti, obdobně jako tomu bylo u zájemců o výstavbu velkých jaderných bloků.
Malé a střední reaktory (Small and Medium Reactors, SMR) mají dodávat nejen elektřinu, ale také teplo. Svou velikostí se budou hodit jako náhrada dosluhujících uhelných elektráren a přispějí tím k dekarbonizaci energetiky. Výhodou pro Českou republiku je, že Rolls-Royce SMR svůj dodavatelský řetězec teprve tvoří, a české firmy tak mají jedinečnou možnost stát u jeho zrodu a zapojit se v maximální možné míře.
„Tato technologie může zajistit nejen dostatek elektřiny za přijatelné ceny, ale také podpoří naši snahu o dekarbonizaci a bezpečný přechod k čistým zdrojům energie. Tato spolupráce je navíc velkou příležitosti také pro český průmysl. Naše firmy mohou být od samého začátku součástí globálního dodavatelského řetězce a přispět k rozvoji této perspektivní technologie,“ řekl ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.
„Strategické partnerství se společností Rolls-Royce SMR nám umožní využít naše dlouholeté zkušenosti v oblasti jaderné energetiky v kombinaci s vysokou technologickou vyspělostí britské firmy,“ uvedl generální ředitel ČEZ Daniel Beneš a dodal, že na ČEZ nyní bude se svým protějškem dojednávat konkrétní podobu spolupráce.
První modulární reaktor plánuje Skupina ČEZ vedle jihočeské jaderné elektrárny Temelín. Vyrůst by měl v první polovině 30. let, tedy ještě před spuštěním nového velkého jaderného bloku v elektrárně Dukovany II. ČEZ prověřuje také další lokality vhodné pro výstavbu dalších malých modulárních reaktorů. Jde například o lokalitu Tušimice na Chomutovsku a Dětmarovice na Ostravsku. Společnost ČEZ má ambici postavit do roku 2045 malé modulární reaktory (SMR) o výkonu až 3000 megawattů.
Dalšími vážnými uchazeči o dodávku prvního středně výkonného reaktoru pro ČEZ byly společnosti Westinghouse a GE Hitachi. Oba shodně nabízeli 300megawattové energetické bloky, v případě GE Hitachi se jednalo o varný reaktor. Jejich nevýhodou byl menší zájem o spolupráci s českým průmyslem, GE Hitachi je navíc značně vytíženo chystanými projekty v Kanadě, Polsku a dalších zemích.