Žádost německých ekologických organizací NABU a BUND o zrušení rozhodnutí o územním rozhodnutí pro úložiště Konrad v Dolním Sasku byla po intenzivním právním a věcném přezkoumání zamítnuta. Konrad – bývalý důl na železnou rudu – má být prvním německým úložištěm nízko a středněaktivního odpadu. Důl byl z ekonomických důvodů uzavřen v roce 1976 a v témže roce bylo zahájeno šetření, zda je důl vhodný pro využití jako úložiště nízkoaktivního a středněaktivního odpadu.
Salzgitter je město v německé spolkové zemi Dolní Sasko. Nachází se v severní části pohoří Harz. Důl Konrad má být prvním německým úložištěm nízko a středněaktivního odpadu. Důl byl z ekonomických důvodů uzavřen v roce 1976 a v témže roce bylo zahájeno šetření, zda je důl vhodný pro využití jako úložiště nízkoaktivního a středněaktivního odpadu. V roce 2002 vydalo dolnosaské ministerstvo životního prostředí rozhodnutí o schválení záměru vybudovat úložiště Konrad. Po několika soudních řízeních bylo toto schválení v roce 2007 potvrzeno Spolkovým správním soudem. Stavební povolení bylo vydáno v lednu 2008.
V dubnu 2017 převzala společnost BGE od Spolkového úřadu pro radiační ochranu odpovědnost za provoz dolu Asse II a úložišť Konrad a Morsleben.
Dolnosaské ministerstvo životního prostředí nyní zamítlo žádost organizací NABU a BUND o zrušení nebo odnětí povolení (rozhodnutí o územním rozhodnutí) pro úložiště Konrad po intenzivním právním a věcném přezkoumání. V květnu 2021 podala ekologická sdružení žádost o zrušení stávajícího rozhodnutí o územním rozhodnutí (PFB) pro úložiště Konrad a o zastavení výstavby.
BGE rozhodnutí dolnosaského ministerstva životního prostředí vítá. Verdikt opět potvrzuje, že rozhodnutí o územním povolení úložiště Konrad je legální.
BGE bude proto i nadále pokračovat ve výstavbě úložiště Konrad tak, aby mohla být bezpečně uložena většina nízko a středně aktivních odpadů z Německa.
Předsedkyně správní rady BGE Iris Graffunder považuje toto rozhodnutí za správné a důležité pro celou strategii likvidace radioaktivních odpadů v Německu. Je přesvědčena, že úložiště Konrad je bezpečným místem pro nízko a středně aktivní radioaktivní odpady.
Z rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že rozhodnutí o povolení územního plánu z roku 2002, které stanovilo bezpečnost prvního úložiště schváleného podle jaderného zákona, platí i nadále. PFB disponuje komplexními bezpečnostními analýzami z hlediska provozní i dlouhodobé bezpečnosti.
Thomas Lautsch, technický výkonný ředitel BGE, zdůraznil: „S rozhodnutím o schválení územního plánu pro úložiště Konrad máme pevný základ pro výstavbu, provoz a vyřazení úložiště Konrad z provozu. Na tomto základě bude realizována i výstavba, která bude realizována v souladu s platnými technickými předpisy.“
BGE bere bezpečnost úložiště Konrad velmi vážně. Z tohoto důvodu zkoumá – i bez právního požadavku – zda jsou bezpečnostní analýzy úložiště Konrad aktualizovány s ohledem na současný stav vědy a techniky. ÜsiKo je transparentní a časově neomezený postup, který BGE provádí dobrovolně jako odpovědná společnost. Na podzim 2024 bude s odborníky projednán aktuální návrh stavu díla a následně bude zveřejněn finální stav.
Důl Konrad je pod dohledem společnosti BGE upravován pro využití jako úložiště. Obě důlní šachty jsou rekonstruovány a vybavovány potřebnou infrastrukturou v podzemí. Tato infrastruktura zahrnuje mimo jiné dopravní štoly a úložné prostory v hloubce přibližně 850 metrů. Nad zemí probíhají stavební práce na nových budovách, včetně překládací haly.
Přestavba šachty Konrad 2 pro svoz kontejnerů pod zem byla zahájena v roce 2017 výstavbou dna šachty (podzemní překládací stanice pro kontejnery na odpad). Výstavba navíjecí věže byla rovněž zadána dodavateli a věž má být dokončena v roce 2026.
V samotném dole jsou již plně vyhloubeny komory pro zahájení ukládacích prací. Důlní otvory pro infrastrukturu, jako je dílna v kontrolní zóně a zařízení na zpracování ofsetů, se v současné době hloubí na šesti stěnách současně a jsou v pokročilé fázi dokončování. Podzemní infrastruktura (technologie větrání, zásobování vodou a její likvidace, vedení dopravy atd.) je v závěrečné fázi plánování.
Konrad zpočátku přijme přibližně 300 000 metrů krychlových odpadu, což je 95 procent objemu odpadu v zemi, přičemž 1 procento odpadu je radioaktivní. V současné době je tento odpad uložen nad zemí v meziskladech a na státních sběrných místech. Německé úřady plánují, že Konrad nakonec pojme 650 000 metrů krychlových odpadu z provozu a vyřazování jaderných elektráren a také z průmyslu, medicíny a výzkumu. Původně se předpokládalo, že bude v provozu do roku 2014 a že bude mít úložné komory v šesti úrovních v hloubce 800 až 1300 metrů, ale došlo k odkladu.
V rámci německého národního programu, vyhlášeného v srpnu 2015, jsou pro konečné uložení radioaktivního odpadu navrženy dvě lokality: Konrad pro nízko a středněaktivní jaderný odpad a další, dosud neurčená lokalita, pro vysokoaktivní odpad.
Úvahy o vybudování jaderného úložiště v dole Konrad v dolnosaském Salzgitteru jsou staré přes třicet let. Tak dlouho to trvalo, než vláda Dolního Saska dala projektu v roce 2002 zelenou. Skladovací zařízení má být hotové až v roce 2027.
Termínů uvedení dolu Konrad do provozu jako konečného úložiště lehkého a středně radioaktivního odpadu bylo v průběhu několika desetiletí mnoho – mimo jiné 1988, 1991, 1997, 2012 a 2022.
Málokterý projekt v Německu vznikal tak dlouho a stála tolik peněz. Až 30. dubna 2002 dolnosaský zemský kabinet vedený premiérem Sigmarem Gabrielem (SPD) schválil konečné povolení k úložišti a 22. května ho udělilo ministerstvo životního prostředí v Hannoveru. Vůči projektu se vymezila řada odpůrců.
Středočeské město Kladno je na pokraji dopravní revoluce, protože do ulic města vyjelo 16 tichých elektrických autobusů v hodnotě 232 milionů korun (přibližně 9,2 milionu eur), což pro Českou republiku znamená několik prvenství. Jedná se o dosud největší jednorázový nákup elektrických autobusů pro městskou dopravu.
Polovina autobusů je kloubová, což znamená, že mohou přepravit více cestujících než běžné autobusy, a průkopnická je také nabíjecí infrastruktura. Kladno se nyní může pochlubit největším ultrarychlým nabíjecím uzlem pro elektrobusy v zemi s devíti vysokorychlostními nabíječkami a plánuje se další rozšíření vozového parku elektromobilů ve městě.
Veřejná doprava v Kladně je již řadu let šetrná k životnímu prostředí, spoléhá se na autobusy na stlačený zemní plyn (CNG) a dva elektrobusy provozované společností ČSAD MHD Kladno, která je součástí skupiny Arriva. Od léta 2021 tyto elektrobusy obsluhují linku 610, která prochází centrem města. Cílem města, provozovatele a jejich partnerů je, aby do roku 2030 byl celý systém veřejné dopravy poháněn výhradně elektrobusy.
Díky evropskému financování Arriva pořídila 16 elektrických autobusů SOR NS – osm standardních 12metrových modelů a osm kloubových verzí.
„Všech 16 autobusů je nízkopodlažních pro snadný přístup, klimatizovaných, vybavených USB nabíječkami, WiFi, informačními systémy a kamerami. Splňují všechny požadavky města Kladna na hromadnou dopravu,“ uvedl Daniel Adamka, generální ředitel společnosti Arriva. Dodal, že během léta se řidiči, dispečeři i servisní pracovníci seznamovali s nabíjecí technologií a testovali, jak daleko autobusy dojedou na jedno nabití. „Od září přejdeme z testování na plný provozní provoz,“ doplnil Adamka.
„Veřejná doprava je služba pro naše občany a tyto nové elektrobusy zvýší komfort cestování, což z celého srdce vítám,“ uvedl Milan Volf, starosta města Kladna.
Elektrobusy jsou vybaveny trakčními bateriemi nové generace s delší životností. Tyto modulární baterie jsou umístěny v samostatných střešních přihrádkách, což umožňuje přizpůsobené konfigurace na základě potřeb zákazníka. Autobusy jsou vybaveny trakčními bateriemi o kapacitě 274 kilowatthodin (kWh) a 411 kWh. Aby se snížila spotřeba energie, jsou vybaveny klimatizačními systémy, které zahrnují tepelná čerpadla. Další novinkou je čtyřpólový pantograf od společnosti Schunk, který se používá pro nepřetržité nabíjení prostřednictvím OPPCharge. Autobusy lze nabíjet také prostřednictvím zásuvky na přední straně.
„Doprava se na emisích v České republice podílí 16 procenty. Elektrifikace je zásadní pro čistší vzduch a snížení závislosti měst na fosilních palivech. Rychlé a dostupné nabíjení je klíčem k úspěchu elektrických autobusů a jsem rád, že naši partneři, město Kladno a Arriva, využili odborných znalostí ČEZ ESCO k vytvoření největšího ultrarychlého dobíjecího hubu v zemi,“ uzavřel generální ředitel ČEZ ESCO Kamil Čermák.
České podniky sahají po prvních zakázkách na stavbě nových jaderných bloků v Dukovanech. Podle dnes uzavřené dohody s korejskými společnostmi KHNP a Doosan Enerbility vyrobí plzeňská strojírna Doosan Škoda Power parní turbíny pro nové jaderné bloky v Česku. Dalším oznámeným dodavatelem jsou Armatury Group.
Jak dnes oznámila společnost KHNP v tiskové zprávě, celkem bylo uzavřeno 13 dohod mezi českými a korejskými organizacemi pro všechny oblasti jaderného cyklu. Tedy od vývoje technologie, inženýringu, dodávky zařízení, provozu a údržby, nakládání s radioaktivními odpady až po otázku lidských zdrojů. KHNP byla na základě rozhodnutí vlády a Skupiny ČEZ v červenci vybrána za preferovaného dodavatele nových jaderných bloků.
„Dohody jsou důležitým milníkem pro projekt dostavby jaderné elektrárny Dukovany. Nejenže budeme schopni překročit úroveň lokalizace očekávanou Českou republikou, ale naše spolupráce zároveň podpoří spolupráci obou zemí i v akademické a výzkumné sféře a dále upevní partnerství mezi oběma zeměmi v oblasti jaderné energetiky,“ uvedl prezident společnosti KHNP Jooho Whang během slavnostního podpisu smluv.
Zakázky pro české firmy za 240 miliard
Akci pořádala KHNP v rámci státní návštěvy korejského prezidenta Yoon Suk Yeola v České republice. Současně české ministerstvo průmyslu a obchodu podepsalo memorandum s korejským ministerstvem obchodu, průmyslu a energetiky s cílem podpořit vzájemnou spolupráci ve všech oblastech jaderné energetiky. Memorandum o porozumění týkající se spolupráce při lokalizaci dodávek zařízení bylo podepsáno také s Aliancí české energetiky.
„Jako představitel Aliance české energetiky, která zastupuje největší české firmy v oblasti jaderné energetiky, jsem rád, že jsme si v memorandu s KHNP potvrdili jako společný cíl významné zapojení českého průmysl do dostavby JE Dukovany. Vážíme si také slov pana prezidenta společnosti KHNP Jooho Whanga k zajištění lokalizace českých firem v objemu požadovaném českou vládou. Součástí memoranda je zřízení pracovní skupiny do konce září 2024 složené ze zástupců obou stran, jejímž úkolem je začít intenzivně jednat a připravit konkrétní plán lokalizace,“ doplnil k tomu výkonný ředitel Aliance české energetiky Josef Perlík.
Prezident republiky Petr Pavel a paní Eva Pavlová dne 19. září 2024 na Pražském hradě přivítali prezidenta Korejské republiky Jun Sok-jola s manželkou Kim Keon-hee. Foto: Kancelář prezidenta republiky
Slavnostního podpisu smluv se účastnil také premiér Petr Fiala. Podle jeho vyjádření by české firmy mohly při výstavbě dvou nových jaderných reaktorů v Dukovanech získat zakázky až za 240 miliard korun. Korejci totiž ve své nabídce přislíbili, že českým podnikům zadají zakázky odpovídající nejméně 60 procentům celkové hodnoty zakázky. Dva korejské bloky s reaktory typu APR1000 přitom vycházejí na nejméně 400 miliard korun (v dnešních cenách a bez nákladů financování).
Vláda v polovině července rozhodla o výběru dodavatele, který postaví dva nové jaderné bloky v Dukovanech a získá opci na dva další v Temelíně. Jasným vítězem se stala korejská společnost KHNP, která podle premiéra Fialy vyhrála prakticky ve všech posuzovaných kritériích nad konkurenční nabídkou francouzského koncernu EDF. „Cena elektřiny z nových bloků bude nižší než současná tržní cena ve výši 90 eur za megawatthodinu,“ doplnil předseda vlády.
Nepřející konkurenti dělají dusno
Jenže tak snadné to nebude. Americký Westinghouse Electric Company, který byl ze soutěže na dodavatele nových reaktorů v lednu vyřazen, napadá vítězství Korejců na všech frontách. Westinghouse ve stížnosti uvádí, že návrhy designů technologií reaktorů APR1000 a APR1400 společnosti KHNP využívají licencovanou technologii systému Westinghouse 80 generace II. Společnost KHNP nevlastní výchozí technologii ani nemá právo ji sublicencovat třetí straně bez souhlasu Westinghouse.
Westinghouse se snaží korejské vítězství v dukovanském tendru napadnout u amerického soudu, ale také u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozhodnutí o výběru preferovaného dodavatele napadla u ÚOHS také francouzská EDF. Pokud se tyto útoky ze strany neúspěšných uchazečů podaří vyřešit, bude další postup vypadat následovně:
2025 a 2026: práce na designu nového bloku
2028: SÚJB má vydat povolení dle Atomového zákona
2029: stavební povolení, příprava staveniště
2030: zahájení výstavby nového bloku – „první beton“
2035: zavezení paliva, první spuštění bloku
2036: začátek dvouletého zkušebního provozu
Ve stínu „velkého tendru“ proběhl výběr dodavatele prvního modulárního reaktoru, který má vyrůst po roce 2030 v areálu Jaderné elektrárny Temelín. Vláda ve středu 18. záři potvrdila rozhodnutí společnosti ČEZ zaměřit se na spolupráci s britským podnikem Rolls-Royce SMR. Ten chce stavět modulární reaktory o výkonu 470 megawattů, zatím probíhá schvalován jejich designu ve Velké Británii.
Vláda je připravená uvolnit 40 miliard korun na pomoc pro oblasti, které postihly v minulých dnech záplavy. Ministerstvo financí už chystá novelu letošního státního rozpočtu, deficit se má podle ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) zvýšit o 30 miliard korun na 282 miliard korun. O dalších deset miliard korun by se měly narůst také výdaje státního rozpočtu na příští rok, jeho schodek by měl dosáhnout 240 miliard korun. Ministerstvo financí připustilo i možnost vydání dluhopisů.
Novelu by měla vláda schvalovat podle plánu v příštím týdnu, stejně jako návrh rozpočtu na rok 2025. Ministr financí uvedl, že navržené navýšení vychází ze zkušeností z povodní z let 1997 a 2002, zohledněna byla také současná úroveň cen. „Rozpočtové deficity tedy budou v obou letech kvůli sanaci povodňových škod navýšeny, nicméně to neznamená, že všechny prostředky budou využity,“ informovalo ministerstvo financí.
O tom, kolik bude opravdu využito, bude záležet podle resortu především na celkovém vyčíslení škod ze strany krajů, které ale bude k dispozici až za několik týdnů. „Vláda v tomto musela jednat rychle, aby měla dostatečnou rezervu na řešení škod po povodních. Takový postup je zcela v souladu s evropskými fiskálními pravidly, která umožňují rozšíření rozpočtových výdajových rámců v případě přírodních katastrof,“ doplnil ministr Stanjura po jednání pracovní skupiny, kterou kvůli povodním vytvořila vláda.
O možnostech evropské pomoci v řešení následků povodní jednal ve čtvrtek v polské Wroclawi premiér Petr Fiala (ODS) společně s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, polským premiérem Donaldem Tuskem, slovenským premiérem Robertem Ficem a rakouským kancléřem Karlem Nehammerem. Z jednání vzešlo, že středoevropské státy, které v minulých dnech zasáhla ničivá povodeň, budou moci využít deset miliard eur z Fondu soudržnosti. Na Česko připadají dvě miliardy eur.
Premiér Petr Fiala a ministři Zbyněk Stanjura a Jozef Síkela na tiskové konferenci k energetické bezpečnosti 23.11.2023. Foto: Úřad vlády ČR
Podle předsedkyně Evropské komise je nutné, aby zasažené země čerpaly potřebné peníze co nejrychleji a nejjednodušeji. Evropská pomoc na konkrétní věci by měla být plně hrazena z financí EU a nebude nutné spolufinancování.
„Česká republika byla touto povodňovou vlnou zasažena mimořádným způsobem, máme těžce postiženy dva regiony – Olomoucký a Moravskoslezský a musím říct, že škody jsou skutečně obrovské. Museli jsme evakuovat kolem 20 tisíc lidí, bohužel si povodeň v tuto chvíli vyžádala pět obětí a osm lidí se pohřešuje,“ konstatoval Fiala.
Ministerstvo financí také připustilo i možnost vydání dluhopisů, a to i přesto, že začátkem týdnu tuto možnost označilo za nepravděpodobnou. Podle Ondřeje Macury z tiskového oddělení resortu s tímto finančním nástrojem souvisí řada komplikací, jako jsou administrativní náklady s vydáváním a obsluhou. „Také nemusí splnit potřebu okamžitého přístupu k financím, což je v krizových situacích potřeba,“ sdělil už dříve Ekonomickému deníku s tím, že je ministerstvo financí rozhodnuto jít spíše cestou hledání jiných a efektivnějších zdrojů pomoci či využít již existující nástroje pro krizové situace z různých kapitol státního rozpočtu.
Aktuálně ministr financí Zbyněk Stanjura podle Macury zdůraznil, že je u tohoto řešení potřeba především vyhodnotit jeho výhodnost pro stát, a to v návaznosti na úrokové míry. Resort financí má také na toto téma intenzivně jednat například se zástupci bank, zda by byl o takovou formu dluhopisů z jejich strany vůbec zájem. „Debaty o případném vydávání dluhopisů, které by byly speciálně určeny na řešení povodňových škod, jsou na samém počátku a nelze v tuto chvíli nijak předjímat její výsledek,“ sdělil Ekonomickému deníku Macura.
Skupina České dráhy v letošním prvním pololetí zaznamenala zisk před zdaněním ve výši 694 milionů korun, meziročně jde o třicetiprocentní pokles. Naopak tržby jí vzrostly o více než jednu miliardu na 25,4 miliardy korun. EBITDA vzrostla o více než 600 milionů korun na 7,1 miliardy. Hlavní podíl na tom má podle Českých drah segment osobní dopravy, který rostl i díky zvyšujícímu se počtu přepravených cestujících, kterých bylo téměř 82 milionů. Kromě mateřské společnosti byly v prvním pololetí v zisku i ostatní společnosti skupiny.
U přepravených cestujících evidují České dráhy podle předsedy představenstva a generálního ředitele Michala Krapince meziročně tříprocentní nárůst. V prvním pololetí letošního roku s Českými drahami cestovalo 81,6 milionu lidí, což je o 2,5 milionu více než ve stejném období loňského roku, šlo o 79,1 milionu. „Nárůst cestujících se pozitivně projevil i na výnosech z osobní přepravy, které dosáhly 16 miliard korun. Ve srovnání s prvním pololetím loňského roku je to nárůst o 1,6 miliardy korun,“ uvedl Krapinec.
Nárůst zákazníků zaznamenaly České dráhy na vnitrostátních i mezinárodních linkách. V oblasti mezinárodní přepravy tržby vzrostly o 23 procent. Podle Českých drah se tak projevila celkově rostoucí poptávka i rozšíření nabídky nočních spojů, které jsou u cestujících stále více vyhledávané.
Přepravní výkon v prvním pololetí 2024 dosáhl 3,9 miliardy osobokilometrů, což představuje meziroční nárůst o 8,5 procenta, loni to bylo 3,6 miliardy. Průměrná přepravní vzdálenost byla v 1. pololetí 48 kilometrů, což je meziročně o 2,4 kilometru více, v loňském roce šlo o 45,6 kilometru. Pozitivní vývoj v přepravě cestujících se projevil růstem tržeb z prodeje jízdenek, který činil pět miliard korun, což představuje nárůst o 375 milionů, tedy osm procent.
Kromě mateřských Českých drah byly v prvním pololetí v zisku i všechny dceřiné společnosti a skupinové tržby meziročně narostly o více než jednu miliardu na 25,4 miliardy korun. Rok 2024 je podle Českých drah přelomový v oblasti obnovy a modernizace vlakové flotily. V první polovině roku firma uvedla do provozu 22 nových elektrických jednotek RegioPanter, 15 motorových jednotek RegioFox a 17 lokomotiv Vectron. nasazeny mají být soupravy ComfortJet.
Méně uhlí
V segmentu nákladní dopravy se v tuzemsku podle skupiny negativně projevil klesající objem přepravy uhlí a dalších tradičních komodit, který je částečně nahrazován rostoucími výkony ČD Cargo v zahraničí. Za první pololetí letošního roku přepravila skupina ČD Cargo podle Českých drah celkem 28,1 milionu tun zboží, ve stejném období loňského roku to bylo 30,9 milionu tun.
„Strukturální změny v energetice a problémy v hutnictví nejen v České republice, spolu s recesí, respektive stagnací evropského průmyslu v posledních letech, ovlivňují kontinuální pokles výkonů ČD Cargo,“ pozanmenal výsledkům předseda představenstva ČD Cargo Tomáš Tóth. Je podle něj zřejmé, že změna struktury přepravovaného zboží je trvalého charakteru a vede k poklesu objemu zboží přepravovaného po železnici v České republice.
„Aktivní obchodní politikou a expanzí do zahraničí se nám sice daří část objemů nahrazovat, ale plně kompenzovat tyto ztráty nedokážeme. Nejsme v tom sami, podobné situaci čelí většina nejvýznamnějších železničních nákladních dopravců v Evropě a na rozdíl od řady z nich ČD Cargo zůstává v zisku. Bude však nezbytné pokračovat v přizpůsobování našich kapacit aktuálním a budoucím potřebám dopravního trhu,“ dodal.
Novým generálním ředitelem a předsedou představenstva jaderně výzkumné společnosti ÚJV Řež bude od počátku října Martin Ruščák. V čele společnosti tak střídá Daniela Jiřičku, který se bude nadále soustředit na výkon funkce generálního ředitele společnosti Škoda Praha. Společnost ÚJV Řež to oznámila na svém webu.
Ruščák působil na manažerských pozicích v ÚJV již v letech 1993 až 2000. Následně byl v letech 2011 až 2018 ředitelem dceřiné společnosti Centrum výzkumu Řež. Tady se podílel na výzkumném projektu SUSEN i na dodávce horkých komor pro mezinárodní reaktor Jules Horowitz. V současnosti je poradcem člena představenstva ČEZ Tomáše Pleskače se zaměřením na nové jaderné zdroje, zejména co se týká malých modulárních reaktorů.
„Skupina ÚJV pro mě znamená hodně, ze svého předchozího působení ji vnímám jako unikátní nositele znalostí a zkušeností, plnou velmi schopných lidí,“ uvedl k nástupu do nové funkce Martin Ruščák a dodává: „Jsem zvyklý řídit společnosti v době probíhajících změn – bylo tomu tak ve všech mých předchozích pozicích ve Skupině ČEZ a v mezinárodních korporacích.“
Martin Ruščák je absolventem Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, je kandidátem věd a absolventem studia MBA na ČVUT a Sheffield Hallam University. Zastával řadu manažerských funkcí, kromě jiného byl ředitelem norské společnosti DNV v ČR a SR, business development ředitelem ve společnosti DNV ve Velké Británii či ředitelem výroby v americké korporaci Onsemi, která má jeden z výrobních závodů v České republice – konkrétně v Rožnově pod Radhoštěm.
Daniel Jiřička se dlouhodobě věnuje energetice, kdy po absolutoriu na ČVUT Praha, Fakultě elektrotechnické, působil ve vysokých technicko–manažerských pozicích a podílel se tak na výstavbě Jaderné elektrárny Temelín. V letech 2005 až 2014 byl jednatelem firmy Škoda Praha Invest, která měla na starosti rekonstrukci a ekologizaci uhelných elektráren společnosti ČEZ. Předsedou představenstva společnosti Škoda Praha byl již v letech 2012 až 2014, letos v březnu se na tento post vrátil.
„V následujícím období bude důležité provést dceřinou společnost Škoda Praha novou etapou jejího působení v energetice a zúročit moje zkušenosti, znalosti, profesní a morální integritu. Zejména pak chci navázat na úspěšnou obnovu a výstavbu nových zdrojů, která probíhala v letech 2005 až 2014. Škoda Praha je mojí srdeční záležitostí. Nyní se jí budu věnovat naplno,“ uvedl Daniel Jiřička.
Škoda Praha má za sebou dlouhou tradici v oblasti projektování a dodávek investičních celků pro obor energetiky. Poté, co se dostala do finančních potíží, ji v roce 2003 ovládl ČEZ. Polostátní energetický gigant je také hlavním akcionářem jaderně výzkumného centra ÚJV v Řeži u Prahy, předloni zde navýšil podíl z 52,46 na 69,85 procenta.
Vydavatelství Media Network personálně posiluje své redakce. Do České justice přichází Karolína Novotná, která dříve působila v redakci domácího zpravodajství portálu iDnes. Ve Zdravotnickém deníku pak bude působit Ivana Pečinková a Lukáš Karbulka z Lidových novin, kteří se budou zaměřovat zejména na ekonomickou legislativu.
Zdravotnickým tématům se pak bude nově věnovat Ilona Hobzová, která přichází z REFRESHER Media a dříve také působila v České televizi.
Ivana Pečinková. Foto: Redakce ZD
Redaktorka České justice Karolína Novotná Foto: Redakce ČJ
Lukáš Karbulka přichází ze zaniklých Lidových novin Foto: MN
Vydavatel zmíněných portálů a majitel firmy Media Network Ivo Hartmann chce jednotlivé portály více propojit a přinášet více informací z české i evropské legislativy.
Noví redaktoři se proto budou podílet na zpravodajství České justice, Ekonomického deníku i Zdravotnického deníku. „Plánujeme výrazně posílit zpravodajství a analýzu všech zásadních změn zákonů, které jsou důležité pro ekonomické procesy v ČR. V loňském roce jsme uspořádali 40 významných sympozií a konferencí, které často udávaly směr ve veřejné debatě. Rozšířením redakcí chceme tento směr posílit,“ vysvětluje Hartmann.
Media Network také od října spouští dva nové podcasty – Perspektivy Česka a Perspektivy zdraví. Půjde o podcasty o zásadních ekonomických a společenských změnách, které nás čekají. „Budeme v něm debatovat s těmi, kteří rozhodují a ovlivňují podobu českých i evropských zákonů,“ říká moderátorka podcastu Perspektivy Česka a šéfredaktorka České justice Eva Paseková.
Perspektivy zdraví se budou zaměřovat na klíčové změny v oblasti zdravotnictví. Podcast bude moderovat šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt.
Návrh na složení nové Evropské komise je už známý, jména eurokomisařů předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová oznámila začátkem týdne. Kandidátem pro portfolio udržitelné dopravy a cestovního ruchu se stal Apostolos Tzitzikostas, který od roku 2013 působí jako guvernér řeckého regionu Střední Makedonie. Sám Tzitzikostas po oznámení na sociální síti LinkendIn uvedl, že je pro něj velkou ctí a odpovědností, že mu Ursula von der Leyenová svěřila právě toto portfolio.
„Doprava je páteří Evropy a má geostrategický význam pro kritická odvětví jako je obchod a vytváření sítí,“ poznamenal. Doprava podle něj zajišťuje volný přístup, pohyb i propojení mezi občany a regiony. Jde podle něj o základní právo v Evropské unii. Zmínil mimo jiné i oběh zboží a služeb, které jsou podle něj klíčové pro soudržnost a konkurenceschopnost Evropy. Jádrem dopravy je pak podle Tzitzikostase lodní a námořní doprava, která hraje pro Evropu klíčovou úlohu.
Právě dohled Tzitzikostase nad dopravním portfoliem může být podle zpravodajského webu Politico klíčem k pomoci řeckému lodnímu průmyslu. Politiko také uvedlo, že dal řecký premiér Kyriakos Mitsotakis ještě před jmenováním jasně najevo, že očekává důležité portfolio výměnou za pomoc při zajištění dalších pěti let pro von der Leyenovou. K samotnému kandidátovi Apostolosovi Tzitzikostasovi Politico uvádí, že byl klíčovým spojencem premiéra Mitsotakise, když usiloval o vedení strany.
Apostolos Tzitzikostas, který patří k evropským lidovcům, působil mimo jiné v letech 2017 až 2020 na pozici místopředsedy Evropského výboru regionů, v letech 2020 až 2022 byl jeho předsedou a aktuálně je jeho členem. Ve výboru jsou zastoupeny místní a regionální orgány ze všech 27 členských států EU.
Složení nové Evropské komise ještě není definitivní, kandidáti na eurokomisaře budou ještě muset podstoupit takzvané grilování v Evropském parlamentu, v rámci kterého musí přesvědčit europoslance o tom, že jsou vhodnými adepty pro svá portfolia.
Skrytý potenciál portfolia
Podle zástupce ředitele Institutu pro Evropskou politiku Europeum Viktora Daňka patří portfolio udržitelné dopravy a cestovního ruchu mezi agendy středního významu a je srovnatelné například se zemědělstvím nebo energetikou. Doprava podle Daňka patřila mezi oblasti, které měly ve správě v tomto i předchozím období jen málo viditelné a ne příliš vlivné komisařky. „Podobně jako je tomu u agendy českého nominanta Jozefa Síkely, jde ale o oblast, která skýtá potenciál, který je možné využít k budování vlivu a promlouvání i do dalších příbuzných agend, jako je evropská klimatická politika,“ konstatoval Daněk.
Komisař Tzitzikostas se podle Daňka z povahy věci bude věnovat zejména oblastí volného obchodu se službami, což je sektor ekonomiky, ve kterém zatím vnitřní trh zdaleka není dobudován a trpí obrovskými bariérami obchodu.
„Od předsedkyně Komise dostal za úkol nastavit směr k budování moderních železničních spojení a dalších spojení na páteřních nadnárodních trasách a odstraňování bariér, které brání rozvoji zejména železniční dopravy, což sehraje důležitou roli na cestě Evropy k dekarbonizaci, ale i dalších typů dopravy. Nikoli náhodou vepsala von der Leyenová slovo ,udržitelný‘ přímo do názvu jeho portfolia, a spojila ho s agendou cestovního ruchu. Jde totiž v mnoha směrech o spojité nádoby,“ míní Daněk.
The @EPP_CoR Group expresses its full support for @EU_CoR First Vice-President @tzitzikostas, Commissioner-designate for Sustainable Transport and Tourism.
Poznamenal zároveň, že pro tranzitní a exportně orientovanou zemi jako je Česko, které je ze všech stran obklopeno zeměmi Schengenského prostoru a které má stále hluboké mezery v budování dopravní infrastruktury a napojení na sousední státy, tak bude komisař Tzitzikostas patřit mezi klíčového unijního partnera a jeho portfolia mezi oblasti zvýšeného zájmu.
„Vzhledem k profesnímu profilu Apostolose Tzitzikostase bude důležité sledovat, jak důležitým hráčem se stane. Jako expert na regionální politiku má sice dlouhé zkušenosti s EU, nejde nicméně o politicky těžkou váhu, nemá za sebou například vládní exekutivní zkušenost, pouze regionální, a jeho jméno není v Evropě příliš známé, což může představovat významný handicap,“ myslí si Daněk.
Potenciální riziko vidí také v tom, že jde o kandidáta z jihu Evropy, který bude formálně spadat pod výkonného místopředsedu Evropské komise Rafela Fitta, tedy rovněž představitele jihu Evropy.
„Obávám se proto, zda bude Evropská komise v oblasti dopravy pod vedením jihoevropských lídrů dostatečně citlivá k problémům a perspektivám východního křídla Unie, a to i v kontextu toho, že právě dopravní politika a volný pohyb pracovníků ve službách v nedávné minulosti patřila mezi zdroje hlubokých svárů mezi novými a starými členskými zeměmi,“ konstatoval.
Společnost je netrpělivá a nevnímá, kdo skutečně něco dělá a kdo jen slibuje. Proto je nezbytné lépe prezentovat naši práci, míní Tom Philipp. Lékař a místopředseda sněmovního zdravotního výboru hájí politiku vládní koalice. Chválí jí za soudržnost i pomoc Ukrajině.
Philipp věří, že ve zdravotnictví bude ještě do konce volebního období schválena novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, ale mrzí ho, že se nepodařilo „posunout se dál k finanční zainteresovanosti pacientů“. Na sjezdu KDU-ČSL, který se uskuteční za několik týdnů, je rozhodnutý obhajovat post místopředsedy.
Rozpočet je klíčovým zákonem roku. Kritické hlasy říkají, že v součtu narostl státní dluh za současné vlády více než za Babišovy vlády. Jednou z priorit vládní koalice bylo přitom zredukovat deficit a dluh. Jak to hodnotíte?
Nominálně je skutečně dluh větší, ale poměrově to vypadá trochu jinak. Nestavím se do pozice odborníka na celostátní ekonomiku. Troufnu si říci, že rozumím tomu, jak funguje zdravotnictví. Cítím se ale být spoluodpovědný za koalici. Nastavení rozpočtu je takové, jaké občan unese. Můžeme být razantnější, konsolidační balíček mohl být razantnější. Jenže ve chvíli, kdy se pokusíte někde šetřit, opozice do toho začne naprosto nekonstruktivně tepat a vy vypadáte, že nepodporujete školství, zdravotnictví, dopravu, infrastrukturu apod. Politika je umění možného. Takže šetříme, ale ne razantně. Odpovídá to nastavení společnosti, která je schopná absorbovat jenom určitou míru nepohody.
Vláda má za sebou tři roky práce, co se jí povedlo?
Je obrovský div, že se koalice udržela v relativní soudržnosti a ve schopnosti aspoň něco prosadit, přestože se v ní objevují názory opravdu od Šumavy k Tatrám. Je složená od liberálů po konzervativce, zkrátka různorodá skupina. Myslím si, že nikdo z novinářů nepředpokládal, že se nerozpadneme. Názorově se shodneme v zahraniční politice, kde za velký úspěch považuji perfektní zvládnutí předsednictví, uprchlické krize a následného zapojení ukrajinských spoluobčanů do naší společnosti a získání energetické nezávislosti na nepřátelském Rusku. Jinak ale máme na spoustu věcí různé názory. Přesto jsme se dokázali vždycky nakonec rozumně dohodnout. Věřím, že už se koalice nerozpadne. Samozřejmě mediálně to může působit jinak, ale v denním styku jsou všichni včetně Pirátů velmi rozumní. Jsme schopni se nakonec dobrat konsensu. Příkladem je například úsporný balíček z loňského roku nebo důchodová reforma stabilizující konečně po letech náš důchodový systém.
Ve zdravotnictví se podařilo panu ministrovi a vlastně nám všem prosadit pravidelnou valorizaci plateb za státní pojištěnce. Dokázali jsme koaličně podpořit jednodenní chirurgii. Dnes už je v terénu vidět, jak stoupají čísla, která potvrzují, že jsme vykročili správným směrem. Daří se nám stavět, zejména dálnice a vůbec dopravní síť. Velkou radost mám z prosazení korespondenční volby, kterou jsme zahraničním Čechům dlužili. Splnili jsme tak slib, který jsme si ale proti opozici protrpěli.
Co už nestihnete v tomto volebním období?
Ve zdravotnictví jsem doufal, že se posuneme dál k finanční zainteresovanosti pacientů na zdravotní péči. Zůstali jsme dlužní tomu, co jsme si původně předsevzali. Mrzí mě to. Nechtěli jsme dělat ve zdravotnictví žádný převrat, protože nefunguje úplně špatně. Systém je ale třeba kultivovat a nacházet motivace pro všechny jeho aktéry – pro pacienty, poskytovatele, plátce.
Ještě před sebou máte něco málo přes rok koaličního vládnutí. Co je ještě možné prosadit?
Poslední rok vládnutí už bývá ovlivněn blížícími se volbami. Nelze očekávat, že se podaří prosadit nějaké převratné změny. Ministr zdravotnictví bude předkládat vládě k projednání novelu zákona 48/1997, o veřejném zdravotním pojištění. Obsahuje několik změn v regulaci zdravotnictví, které nám pomohou upravit pravidla a do budoucna zlepšovat kvalitu zdravotní péče.
Jak velkou šanci dáváte této novele, že projde úspěšně parlamentem?
Docela velkou. Pan ministr udělal chytrý tah a sice, že nepřipustil žádné pozměňovací návrhy k jiným zákonům, které obvykle řeší nějaké parciální zájmy. Prostě prohlásil, že všechno bude jen v té osmačtyřicítce, čímž výrazně zvýšil pravděpodobnost, že by mohla novela projít. Myslím, že i mezi zákonodárci je silná vůle novelu přijmout.
Už je jasné, zda bude KDU-ČSL kandidovat ve sněmovních volbách samostatně, nebo v rámci koalice?
Zatím se to vyvíjí tak, že budeme součástí koalice Spolu.
Preference KDU-ČSL nejsou příliš potěšitelné. Jak na to bude strana reagovat?
My jsme se deklarovali jako sociální svědomí současné vlády. Fakticky jsme ale dělali velmi razantní politiku právě v sociální oblasti, která je hodně viditelná. Možná, že tak razantní změny náš volič nechce. Sjezd, který má být za pár týdnů, určitě udělá změny ve vedení. Přijdou tam nové tváře. To by mohl být impulz pro naše voliče. Máme spousty úspěšných krajských politiků, kteří dokážou získat zpátky jejich důvěru.
Dojde ke změně na postu předsedy strany?
To si netroufnu odhadnout. Na jednu stranu Marian Jurečka dělá na ministerstvu práce a sociálních věcí velmi dobrou práci. Je podle mne jedním z nejpracovitějších ministrů. Některé změny, které prosadil, ale nejsou pro naše voliče atraktivní, i když jsou dobré pro společnost. Strana ale voliče potřebuje, potřebuje znovu získat jejich důvěru. K jakému dospějeme rozhodnutí, to opravdu nevím. Nemám zatím z krajů informace, které by mi napověděly.
A vy sám hodláte obhajovat pozici místopředsedy?
Jsem rozhodnutý obhajovat. Situace v Praze je ale poněkud složitější. Momentálně je z krajské organizace nominováno na post místopředsedy několik kandidátů. Věřím ale tomu, že se nějak dohodneme a nebudeme tam kandidovat úplně všichni. To by bylo dětinské. Jako Praha bychom se měli dohodnout na jednom z našich kandidátů, kterého potom sjezdu předložíme a budeme za ním stát.
Máte nějaký specifický osobní program, který by pomohl zvednout preference KDU-ČSL?
Jsem v tomto ohledu monotematický. Nejsem politik premiérského typu, který by se vyjadřoval ke všemu, od ekonomiky, přes zahraničí až třeba po školství. Člověk má mít své téma a do politiky jít proto, aby ho posunul. Pro mě není politika způsob obživy. Moje životní téma je zdravotnictví a na tomhle světě bych chtěl po sobě nechat nějaké jeho zlepšení. Vždycky proto budu v rámci strany i společnosti nabízet odbornost, kterou jsem za ta léta získal ve zdravotnickém managementu od pojišťoven přes velkou nemocnici, malou ambulanci, ministerstvo zdravotnictví, kde jsem měl na starosti úhrady až po soukromé společnosti, kde jsem také chvilku pracoval.
Miroslav Kalousek je hlasitým kritikem vlády. Máte s ním zkušenost ještě z doby, kdy byl v KDU. Vznikne nová Kalouskova strana? Mohla by být nějakým zásadním ohrožením pro koalici a její úspěch ve volbách?
Nějaké zásadní diskuze na tohle téma jsem vůbec nezaznamenal, jenom spekulace. Netýká se to jen Mirka Kalouska. V minulosti už několikrát vzniknul subjekt, který na sebe v předvolební vřavě nabalil voliče a pak se mu třeba i podařil celkem dobrý výsledek. Nezaznamenal jsem, že by se někdo Mirka Kalouska bál, já se ho určitě nebojím, spíš ho beru jako kamaráda. Má svoji pravdu, ale také ho nesvazuje vládní odpovědnost, to se pak kritizuje a navrhuje mnohem jednodušeji, než když musíte brát ohled na to, jak vaše rozhodnutí dopadne na lidi, na společnost.
Místopředseda KDU-ČSL Tom Philipp během rozhovoru pro Zdravotnický deník. Foto: Radek Čepelák
Jak se díváte na nová politická uskupení, jako Stačilo nebo Přísaha a Motoristé. Mohou být úspěšná také v parlamentních volbách?
Jednorázově asi ano. Dlouhodobě to s nimi dopadne jako s Věcmi veřejnými v minulosti. Nejsou to projekty pro běh na dlouhou trať. Jsou to jednorázové projekty, které v horizontu několika volebních období nebudou úspěšné.
Ale mohou po parlamentních volbách pomoci Babišovi sestavit vládu.
Bohužel.
Představme si hypotetickou situaci, že vstup do koalice s hnutím ANO by byl jedinou možností, jak zabránit tomu, aby nevládlo s nějakým uskupením, které by chtělo změnit prozápadní kurs naší země. Jednali byste v takovém případě s hnutím ANO, ať už s Andrejem Babišem, nebo bez něj?
Nepředpokládám takovou situaci. Odpovím vám ale klasicky: Koalice se dělají až po volbách.
Bezprostředně před námi jsou krajské volby. Co je jejich hlavním tématem?
Témata jsou individuální kraj od kraje. Někde jsou to silnice a dopravní obslužnost. Jinde zdravotnictví, nebo školství. Někdy je, byť spíše výjimečně, téma překvapivě celostátní jako je migrace, nebo obrana státu.
Proces oslabování tradičních politických můžeme vidět v nedávných volbách ve Francii a Německu. V čem je problém? Proč ztrácejí vůči antisystémovém stranám?
Ve společnosti vládne netrpělivost. Lidé vnímají jenom nadpisy a nikoliv obsah sdělení. Tradiční strany jedou ve svých zajetých kolejích a neumí voliče oslovit ve zrychlené době sociálních sítí.
Takže se budou muset přizpůsobit. Co by měly tradiční strany udělat?
V KDU-ČSL na to hledáme odpověď. Musíme zřejmě lépe prezentovat to, co děláme. Máme pracovité lidi, kteří mají jasnou představu, čeho chtějí dosáhnout, působí třeba na ministerstvech, ale neinformují dostatečně srozumitelně o tom, co se jim podařilo. Evidentně jsou zatím ve veřejném prostoru úspěšnější ti, kteří méně dělají a více slibují. Umí ale u voličů vyvolávat pocit, že pro ně pracují ve dne v noci.
Každý, kdo někdy připravoval nějaký projekt s větší skupinou lidí, ví, kolik to vyžaduje energie, aby se někam posunul. Když odvedete dobrou práci třeba na ministerstvu, ale nemáte čas na její prezentaci, nikdo o ní neví. S tím jsem se setkal opakovaně. Dám vám příklad – eRecept. Všichni ho dnes chválí a myslí si, že na něm má hlavní zásluhu Adam Vojtěch. Jenže ten na něm neudělal ani čárku. Projekt eReceptu naštěstí nezabrzdil, to ano, ale jinak to všechno odmakali ti, kteří na něm pracovali před ním. Tehdejší ředitel SÚKL Zdeněk Blahuta na tom nechal zdraví. Ministr Svatopluk Němeček a následně Miroslav Ludvík neustoupili tlaku na odložení projektu. Byla to obrovská spousta práce, o které dnes vlastně nikdo neví.
Vládní koalice silně podporuje Ukrajinu. Je vůbec vojenská a ekonomická podpora Ukrajiny ze strany Evropské unie (a samozřejmě Spojených států) dostatečná a je na druhou stranu i dlouhodobě udržitelná?
Především – jsem hrdý na to, že Česká republika byla lídrem pomoci Ukrajině, že byla motorem, který pomohl rozhýbat ty státy, které byly na začátku v podpoře vlažné. Můžeme být hrdí, že jsme přijali několik stovek tisíc ukrajinských uprchlíků, pomohli jsme jim, když se ocitli ve velké nouzi. Nyní to dobré, co jsme zaseli, sklízíme, protože lidé z Ukrajiny se zapojili do společnosti, pracují a platí daně. Zkrátka normálně fungují jako naši občané. Takže se nám vlastně dnes takzvaně vyplatí, ale to jsme na začátku nemohli vědět.
Vojenská pomoc dostatečná není. Přes lidské oběti Ukrajinců a investice z různých zemí se zatím nedaří zlo zastavit. Samozřejmě my tady z lékařského pokoje (rozhovor jsme pořídili u doktora Philippa na klinice revmatologie, jejímž je přednostou – pozn. redakce) nedohlédneme všechny strategické úvahy těch politiků, kteří rozhodují o míře vojenské pomoci, tedy například o tom, zda dovolit Ukrajině použít dodané zbraně na ruském území. Odpovědnost je obrovská, nikdo nechce vyvolat třetí světovou válku. Putin je nevypočitatelný a nikdo neví, čeho všeho je schopen.
Vy sám jste spolu se svojí rodinou přijal do svého domova Ukrajince. Kolik jich vlastně bylo a na jak dlouho?
Na začátku invaze před dvěma lety jsme přijali čtyři Ukrajinky, tři dospělé a jedno dítě. Dvě z nich pocházely z Kyjeva, strávily u nás půl roku a když se tam situace trochu zklidnila, vrátily se domů. Zůstala žena s děvčetem, které se velmi dobře integrovalo do naší školy. Paní si našla práci, a protože je univerzitní profesorkou, pracuje na vysoké škole. Po dvou letech si našly a pronajaly byt a začaly žít nezávisle.
O těch ženách, které se vrátily na Ukrajinu, máte nějaké zprávy?
Píšeme si několikrát do roka. Žijí.
A jaká to vlastně byla zkušenost pro vaši rodinu? Vzali jste cizí lidi do intimního prostředí vaší domácnosti.
Přijali jsme ženy, které se rozhodly uprchnout v okamžiku, kdy dům vedle jejich bydliště zasáhla raketa. Přijely pouze s igelitkou, v níž měly ty nejzákladnější věci. Také s sebou vzaly kočku. Absolvovaly strastiplnou cestou do Prahy. Nevěděly, co je čeká a byly bez peněz. Máme velký byt a hodně dětí, které jsou už dospělé a žijí jinde. Přišlo mi přirozené jim poskytnout ty ložnice, které byly volné.
Naše nové spolubydlící byly velmi ohleduplné. Dalo by se říci, že ony žily v bytě přes den a my večer. Ve chvíli, kdy jsme přišli domů, si s námi chvilku popovídaly, ale pak se držely ve své zóně. To, když jsem přišel nepředvídatelně v poledne, protože jsem něco doma potřeboval, viděl jsem, jak opanovaly celý byt. Kdyby s námi žily v uvozovkách natrvalo, klidně bychom to snesli. Je ale pro ně samotné samozřejmě zdravé, když teď žijí zase svým životem. Soužití s nimi ale bylo velmi příjemné.
Ivo Hartmann, Tomáš Cikrt
Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Zdravotnický deník, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
Někdejší disidenti, kterým komunistický režim uložil takzvaný ochranný dohled, by měli dostat jednorázové odškodnění ve výši 100 tisíc korun. Počítá s tím návrh speciálního zákona, který na základě dřívějšího rozhodnutí vlády připravilo ministerstvo spravedlnosti.
Kabinet tak pokračuje v alespoň částečném napravování křivd z doby totality.
Stejné odškodné by v souladu s další normou měli dostat také oběti akce StB s názvem Asanace, při které komunistická tajná policie nutila nepohodlné disidenty k emigraci. Naopak několika stovkám prominentům komunistického režimu klesnou důchody.
V případě obětí ochranného dohledu původně vláda zvažovala variantu, že by žádosti na odškodnění posuzovaly trestní soudy, nakonec ale bude rozhodovat samo ministerstvo spravedlnosti.
Perzekuce politických oponentů
Institut ochranného dohledu se ukládal odsouzeným k nepodmíněným trestům, a to na dobu jednoho až tří let. Platit začínal bezprostředně po propuštění z vězení a počítal mimo jiné s tím, že daný člověk se musel na svobodě pravidelně hlásit na stanici Veřejné bezpečnosti, musel nahlašovat a také prokazovat zdroje své obživy nebo sdělovat úřadům dopředu jakýkoliv pobyt mimo bydliště. Zároveň musel ale „strpět” kontroly policie u sebe doma. Soud měl také možnost zakázat dotyčnému návštěvy určitých míst nebo zařízení.
Zákon o ochranném dohledu byl účinný od roku 1973. Jeho oficiálním cílem bylo „přispět k dalšímu posílení ochrany společnosti před protispolečenskou činností osob zvlášť narušených, jakož i k dovršení nápravy odsouzeného“.
V praxi se ale opatření stalo nástrojem politické perzekuce a legální možností, jak znepříjemnit život lidem, kteří se protivili vládnoucímu režimu – kvůli ochrannému dohledu čelili policejní šikaně i hrozbě návratu za mříže.
„Od přelomu 70. a 80. let se ochranný dohled stal nástrojem pro perzekuci osob nepohodlných komunistickému režimu, neboť začal být ve větší míře ukládán z politických důvodů, tj. osobám stíhaným za jejich politické projevy proti vládnoucí garnituře. Byl-li ochranný dohled používán jako nástroj politického boje, bylo jeho hlavním cílem postižené osobě zásadním způsobem znepříjemnit její život,” komentuje to ministerstvo spravedlnosti v předkládací zprávě k návrhu, který resort poslal do připomínkového řízení.
„Fakticky se jednalo o nástroj komunistického režimu, který byl využíván ke sledování odpůrců režimu, k omezování jejich osobní svobody a pohybu a obecně k jejich šikaně. Ochranný dohled tak měl zásadní vliv na soukromý a rodinný život osob a jeho používání bylo spojeno s dalšími ústrky ze strany státních orgánů,” doplňuje pak justiční resort vedený Pavlem Blažkem (ODS).
Připomíná přitom, že ochranným dohledem byla do roku 1989 postižena řada disidentů a obhájců lidských práv, včetně signatářů Charty 77 Jiřího Gruntoráda, Ivana Martina Jirouse, Rudolfa Battěka, Jana Litomiského, který později zastával funkci vládního zmocněnce pro lidská práva, Ladislava Lise, Františka Stárka „Čuňase“, nebo Pavla Wonky. Ten se odmítal ochrannému dohledu podrobit, a byl proto vzat do vazby, kde poté zemřel.
„I přes zásadní negativní dopady na životy disidentů, ale také jejich rodin a nejbližšího okolí, nebyl doposud nikdo z oponentů komunistického režimu postižených výkonem ochranného dohledu za tento šikanózní výkon práva odškodněn. Lze zmínit, že jednou z oblastí, kde se mohl ochranný dohled projevit velmi negativně, byla omezená uplatnitelnost postižených osob na pracovním trhu,” uvádí ministerstvo s tím, že právě ochranný dohled tak v konečném důsledku často mohl za to, že aktivní bojovníci za svobodu a demokracii mají dnes přiznané velmi nízké důchody.
Soubor opatření k důstojnějšímu zajištění disidentů vláda přijala po loňské protestní hladovce aktivistů Jiřího Gruntoráda a Johna Boka, kteří na problém nízkých důchodů odpůrců totalitního režimu upozornili.
Náklady od jednotek do stovek milionů
Ministerstvo by mělo o návrzích rozhodovat v jednostupňovém správním řízení, žadatelé by následně mohli podat žalobu ke správnímu soudu. Podle úřadu je tato varianta jednodušší a rychlejší než cesta trestního soudnictví, a to v jednoznačných případech, kdy je žadatel buď sám schopen doložit ochranný dohled z politických důvodů, nebo mu splnění podmínek potvrdí Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) či Archiv bezpečnostních složek.
Návrh, který ministerstvo zveřejnilo, počítá s tím, že každá z obětí politicky motivovaného ochranného režimu by měla v případě uznání nároku dostat odškodnění ve výši 100 tisíc korun. „Tato částka se jeví jako přiměřená a adekvátní v porovnání s jinými srovnatelnými případy jednorázového odškodnění,” vysvětluje Blažkův resort a zmiňuje v této souvislosti například odškodnění žijících účastníků odboje, satisfakci přeživším účastníkům demonstrací nebo odškodnění obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa z roku 1969.
Ministerstvo přitom odhaduje, že odškodné za uložený ochranný režim by mohlo získat od 50 lidí – v minimalistické variantě – až po zhruba 3000 někdejších disidentů ve variantě maximalistické.
„Dojde-li k naplnění minimalistického odhadu v řádu desítek žadatelů, budou dopady na státní rozpočet za vyplacené odškodnění dosahovat částek kolem 5 až 10 milionů korun, naopak v případě naplnění maximalistického scénáře se může jednat o částky až 300 milionů. Lze shrnout, že maximální možný dopad navrhovaného řešení při stanovení výše jednorázového odškodnění na částku 100 000 korun činí okolo 200 až 300 milionů,” vypočítává ministerstvo.
To ale zároveň zdůrazňuje, že k těmto dopadům je nutné připočíst také další náklady, zejména pak potřebu personálního pokrytí nové agendy na samotném ministerstvu.
„Zdůrazňujeme, že půjde o agendu složitou po právní i skutkové stránce, kterou musejí vykonávat osoby s vysokoškolským právnickým vzděláním. S ohledem na velkou časovou prodlevu bude při přezkoumávání nároků nutné analyzovat historické materiály a vykládat právní úpravu, která zde platila před 35 lety. Budou také vyvstávat zcela nové otázky, které dosud nikdo právně neřešil a ani skutkově nepřezkoumával,” argumentuje justiční resort.
Úřad přitom v této souvislosti odhaduje, že převis podaných žádostí nad skutečně přiznaným odškodným bude značný. „Každý, komu byl uložen ochranný dohled, totiž může mít pocit, že má na odškodnění nárok, nebo to jednoduše bude chtít jen zkusit.”
Ochranný dohled byl před rokem 1990 uložen až 120 tisícům lidí a ministerstvo na základě demografických údajů odhaduje, že naživu z toho v současné době bude zhruba 15 až 30 tisíc z nich. „Jestliže by se na ministerstvo spravedlnosti zkusil obrátit každý třetí, pak lze očekávat celkem až 5 nebo 10 tisíc žádost, z nichž opodstatněných může být maximálně 2 až 3 tisíce. Jedná se přitom o velmi hrubé odhady, založené na úmrtnosti populace starší 60 let,” uvádí úřad a dodává, že v obdobných programech je zpravidla úspěšných zhruba 40 až 50 procent žadatelů.
Ministerstvo spravedlnosti už přitom před původním projednávání záměru na vládě avizovalo, že ve vlastním rozpočtu volné peníze na pokrytí těchto nákladů nemá a bude tedy požadovat uvolnění odpovídajících prostředků ze státní kasy. Právě v tom ale může být problém, takové zvýšené požadavky na státní rozpočet totiž dlouhodobě s ohledem na nutné úspory odmítá ministerstvo financí pod vedením Blažkova spolustraníka z ODS Zbyňka Stanjury.
Satisfakce sourozencům i registrovaným partnerům
V připomínkovém řízení je čerstvě také další návrh na rozšíření počtu lidí, kteří mají mít nárok na odškodnění za bezpráví minulého režimu. Tentokrát Úřad vlády totiž zároveň předložil návrh legislativní změny normy týkající zmíněných satisfakcí pro některé z obětí demonstrací ze srpna 1969, tedy k ročnímu výročí okupace spojeneckými vojsky.
Od roku 2021 mají nárok na jednorázově vyplacených 200, 90 nebo 40 tisíc korun tehdejší účastníci nebo jejich nejbližší příbuzní, a to v případě, že byli komunistickými ozbrojenými složkami zraněni nebo usmrceni. V přÍpadě úmrtí přímého účastníka mají nárok na výplatu jeho děti, manželka nebo manžel, nebo případně rodiče.
„Od doby nabytí účinnosti zákona č. 482/2020 Sb. se však při jeho aplikaci ukázalo, že jistými limity tohoto zákona je právě ono vymezení okruhu oprávněných osob, které mají v případě úmrtí oběti demonstrací v srpnu roku 1969 nárok na odškodnění. Zcela opomenuti jsou totiž jejich sourozenci, což je obzvláště znepokojivé v případě jedné z ikonických obětí srpnových demonstrací roku 1969 slečny Danuše Muzikářové, narozené 13. července 1951, která byla dne 21. srpna 1969 zastřelena bezpečnostními složkami v Brně,” upozorňuje teď v důvodové zprávě k návrhu Úřad vlády.
Připomíná přitom, že Muzikářové tehdy bylo 18 let. „V té době neměla ani manžela, ani žádné děti. A dnes již nežijí ani její rodiče. Její matka Zdena Muzikářová zemřela v roce 1997, a její otec Jaroslav Muzikář zemřel v roce 2007, shrnuje úřad s tím. že v současné době je naživu pouze její sestra.
Zároveň pak úřad zdůrazňuje, že všech pět osob zastřelených ve dnech 20. a 21 srpna 1969 při demonstracích v Praze a v Brně bylo velmi mladého věku nebo bezdětných. „Lze se oprávněné domnívat, že životy sourozenců obětí zásahu tehdejších bezpečnostních složek byly tragickou ztrátou poznamenány podobnou měrou, jak tomu bylo v případě jejich rodičů. Ba dokonce ještě i děti těchto sourozenců, narozené po zmíněné tragédii, musely mnohdy spolu se svými rodiči zakoušet šikanu ze strany komunistické státní moci,” poznamenávají vládní úředníci.
Smyslem a účelem předloženého návrhu zákona je podle nich tento nedostatek zákona napravit a umožnit tak, aby nárok na odškodnění měli i někteří další nejbližší příbuzní, konkrétně sourozenci obětí brutálního zásahu.
Úřad ale navrhuje další změnu – totož terminologicky zákon upravit tak, aby kromě manželů a manželek odpovídal i platné normě o registrovaném partnerství.
A dopady na státní rozpočet? Původní návrh z roku 2020 odhadoval finanční náklady mezi 2,5 až 4,5 miliony korun s tím, že přesné vyčíslení nebylo lze provést, neboť nebyly k dispozici přesné údaje o počtu obětí zásahů tehdejších bezpečnostních složek.
Podle posledních dostupných dat bylo v praxi ke konci letošního května doručeno pouze 12 žádostí o odškodnění podle tohoto zákona, přičemž kladně bylo vyřízeno 8 z nich.„“Celková dosud vyplacená částka tak činí 620 000 korun,” uvádí Úřad vlády.
I s ohledem na to pak úředníci odhadují, že finanční dopady aktuálního návrhu na rozšíření se budou pohybovat pouze v řádu desítek, maximálně stovek tisíc korun.
„Z hlediska výdajů je limitující, že nárok sourozenců na odškodnění vznikne pouze tehdy, neuplatnil-li jej nebo nemohl-li jej uplatnit alespoň jeden z rodičů. V případě partnerů obětí pak půjde, pokud vůbec, maximálně o jednotky osob,” uzavírá Úřad vlády.
K oběma návrhům se nyní budou vyjadřovat ostatní resorty a organizace v připomínkovém řízení, poté o jejich finální podobě rozhodne vláda. Pokud je schválí, dostanou se na stůl zákonodárcům v obou komorách parlamentu.
