Spojené státy a jejich spojenci opustili představu, že je možné soutěžit za rovných podmínek s čínskou státem řízenou ekonomikou, a postavili se realitě toho, co nazývá „ekonomikou hrubé síly“ země, tvrdí v článku na Texas National Security Review americká expertka na Čínu Liza Tobinová. Tobinová je vrchní ředitelkou pro ekonomiku ve společnosti Special Competitive Studies Project (SCSP), která během Trumpovy a Bidenovy administrativy působila ve štábu Národní bezpečnostní rady jako ředitelka pro Čínu. Precizní analýza je sice staršího data, ale zcela stále poplatná k aktuální situaci. Ekonomický deník ji zveřejňuje v souvislosti s textem o zmařené čínské investici na severu Čech ZDE.

Liza Tobinová tvrdí, že je čas, aby Spojené státy a jejich spojenci opustili představu, že je možné soutěžit za rovných podmínek s čínskou státem řízenou ekonomikou, a postavili se realitě toho, co nazývá „ekonomikou hrubé síly“ země.

Čínská taktika není podle ní jen směsicí bezohledných tahů jednotlivých aktérů. „Spíše jsou to rysy dlouhodobé strategie Pekingu a jsou podporovány plnou silou systému stranicko-státní strany v zemi, což vytváří výzvu, kterou si Washington nemůže dovolit ignorovat,“ míní Tobinová.

„V roce 2017 čínský nejvyšší soudce Čou Čchiang řekl právním úředníkům v Pekingu, aby se bránili ´mylným´ myšlenkám Západu, jako je ´ústavní demokracie´, ´oddělení moci´ a ´nezávislost soudnictví´. Jeho prohlášení šokovala některé západní pozorovatele, kteří s opatrným optimismem sledovali, jak Čou, vzdělaný právník s pověstí reformátora, razil cestu snahám o zprofesionalizování čínských soudů. Za Čouovými slovy se skrývala tvrdá pravda: reformy mohly jít jen do určité míry, než se střetnou s realitou, že v Čínské lidové republice je soudnictví podřízeno Komunistické straně Číny,“ začíná svou analýzu Liza Tobinová.

Tato dynamika je podle ní důležitá i za hranicemi Číny. Spolupráce v obchodních vztazích vyžaduje společný soubor pravidel nebo očekávání, která zajišťují, aby hospodářská soutěž probíhala za rovných podmínek. Odmítnutí právního státu jako základního principu fungování Pekingem znamená, že normativní obchodní struktury, na nichž závisí moderní obchod, jsou vydány na milost a nemilost mocné a ideologicky motivované politické straně. Bezohledná snaha Komunistické strany Číny o technicko-ekonomickou dominanci v řadě strategických sektorů překroutila aktivity, které se obvykle považují za kladný součet – obchodní a technologickou spolupráci – ve hry s nulovým součtem.

„Nadešel čas, aby Spojené státy a jejich spojenci opustili představu, že je možné soutěžit za rovných podmínek s čínskou státem řízenou ekonomikou, a postavit se realitě toho, co nazývám ekonomikou hrubé síly země. Používám tento termín jako analytický rámec pro shrnutí agresivní, vyvíjející se a často neprůhledné sítě politik a taktik, které Peking používá, aby poskytl svým národním šampionům – korporacím jednajícím na podporu vládní politiky – výhodu a uchvátil dominantní podíl na globálním trhu ve strategických sektorech. Litanie konkrétních praktik je dlouhá: omezení přístupu na trhy ve strategických sektorech, masivní dotace, které přiživují domácí nadměrnou kapacitu a umožňují čínským firmám vyřadit zahraniční konkurenci, požadavky, aby zahraniční firmy transferovaly technologie za účelem přístupu na čínský trh, ekonomický nátlak, krádeže duševního vlastnictví, kybernetická a lidská špionáž a nucená práce. Čínský ekonomický scénář hrubé síly vyřazuje konkurenční firmy z podnikání a ničí celá průmyslová odvětví v konkurenčních zemích. Jakmile jsou mezinárodní konkurenti čínských národních šampionů buď získáni, nebo vyřazeni, obchodní partneři nemají jinou možnost, než se spoléhat na čínské firmy, pokud jde o kritické technologické produkty nebo vstupy,“ konstatovala Tobinová.

Zahraniční firmy se dle Tobinové někdy podílejí na ekonomických deformacích Pekingu, a to kvůli ziskovým motivům, nevědomosti nebo strachu z odplaty, pokud promluví. Klíčové je, že čínská taktika není jen směsicí bezohledných tahů jednotlivých aktérů. „Spíše jsou to rysy dlouhodobé strategie Pekingu, jak budu argumentovat níže. Jako takové jsou podporovány plnou silou systému stranicko-státní příslušnosti, což vytváří výzvu, kterou si Washington nemůže dovolit ignorovat,“ podotkla ekonomka.

Uvedla, že prominentním příkladem přístupu Pekingu k podpoře svých národních šampionů je společnost Huawei. Státní finanční podpora v odhadované výši 75 miliard dolarů, omezení přístupu na trh s cílem omezit zahraniční konkurenci na čínském domácím trhu a desetiletí krádeží duševního vlastnictví a vydírání umožnily Huawei podkopat konkurenty a stát se předním světovým dodavatelem telekomunikačních zařízení a potlačit inovace v globálním odvětví telekomunikačních zařízení. Poté, co se Washington bránil kontrolami vývozu a diplomatickou kampaní, aby bil na poplach ohledně digitální závislosti na autokratickém rivalovi, hrozby odvety ze strany čínských diplomatů „vlčích válečníků“ a státních médií vůči zemím, které zvažují zákaz Huawei ve svých sítích páté generace (5G), vymazaly jakoukoli nejistotu ohledně toho, zda odpor vůči návrhům společnosti znamená vstup do hledáčku Pekingu.

„Čínská ekonomika hrubé síly spustila ve Washingtonu a spojeneckých hlavních městech poplašné zvony. Zvláště znepokojivé je vynoření se země jako dominantního hráče v rostoucím počtu strategických průmyslových odvětví, jako je ocelářství, hliník, solární panely, větrné turbíny, baterie elektrických vozidel, vysokorychlostní železnice, komerční drony, zařízení telekomunikačních sítí a dokonce i energetické materiály, které pohánějí rakety a rakety americké armády. Tvůrci politik začali jednat. Trumpova administrativa shromáždila rozsáhlé důkazy o čínských praktikách narušujících trh, pohrozila cly, aby přivedla čínské vyjednavače k jednacímu stolu, a jakmile jednání nevedla ke smysluplným strukturálním reformám, uvalila cla. Bidenova administrativa dosud tato cla ponechala v platnosti. Obě administrativy zvýšily koordinaci se spojenci a partnery, přičemž Trumpův tým zahájil třístrannou ministerskou konferenci o obchodu s Evropskou unií a Japonskem, kterou Bidenova administrativa obnovila. Prezident Joe Biden také zahájil nové dvoustranné konzultace s Bruselem o obchodních a technologických otázkách a přijal další opatření, jako je vydání exekutivních příkazů ke zlepšení odolnosti dodavatelského řetězce a posílení kritérií pro prověřování příchozích investic z hlediska rizik pro národní bezpečnost,“ popisuje dále Tobinová.

Navzdory této rostoucí dynamice Washington a jeho spojenci podle ekonomky stále bojují s plným konceptualizací výzvy ekonomiky hrubé síly, natož aby zahájili dostatečně robustní protiofenzívu. Jako ředitel odpovědný za koordinaci politiky vůči Číně v Radě národní bezpečnosti během Trumpovy a Bidenovy administrativy jsem to zažil na vlastní kůži. Jedna koncepční překážka vyplývala z obtížnosti rozlišovat mezi „spravedlivým“ a „nečestným“ při vysvětlování čínských úspěchů.

„Úspěch Pekingu při získávání podílu na globálním trhu je koneckonců zčásti výsledkem ´učebnicových´ ekonomických faktorů: rozpoutání podnikavosti a obchodu po desetiletích téměř autarkie, mohutných investic Číny do výrobní infrastruktury a přirozených výhod země plynoucích z velikosti a rozsahu,“ vypočítává Tobinová.

Tyto faktory však podle ní neříkají celý příběh.

„Pro mé kolegy a mě v exekutivě byly učebnicové ekonomické pojmy jako ´selhání trhu´, ´makroekonomické nevyváženosti´ a ´pokřivení obchodu´ řídkou polévkou. Učenci správně popisují čínskou politiku jako ´merkantilistickou´ nebo ´neo-merkantilistickou´. Ale ani tyto termíny nestačí k diagnostice pekingské predátorské směsi merkantilismu, agrese a kriminality – fungující v měřítku, které může shromáždit pouze Čína.

Klíčové vlastnosti ekonomiky hrubé síly

Termín „Brute“ v ekonomice hrubé síly odkazuje na sílu, bezohlednost a rozsah, které charakterizují čínskou ekonomickou strategii a činí z ní bezprecedentní výzvu pro Washington a jeho spojence. Zatímco politický diskurz, zejména mezi americkými ekonomickými představiteli, má tendenci zaměřovat se na konkrétní aspekty problému, jako jsou omezení přístupu na trh, krádeže technologií nebo nespravedlivé dotace, realita je taková, že tyto složky se překrývají a jsou integrálně propojeny v komplexní strategii, která je mocnější a zhoubnější než součet jejích částí.

Síla

Jako ekonomicky silná a technologicky vyspělá autokracie může Komunistická strana Číny řídit plnou silou stranicko-státně-vojensko-zpravodajského systému a obrovské národní zdroje země, aby sloužila svým cílům. Zahraniční firma, která soupeří o podíl na globálním trhu s čínským národním šampionem, nesoutěží s typickou obchodní společností, ale spíše s tím, co odborník na Čínu Jude Blanchette nazývá CCP Inc., jak ukazuje výše uvedený příklad Huawei.

„Takto nejasné hranice nabízejí jak nevýhody, tak výhody pro jednotlivé čínské firmy. Na negativní straně účetní knihy, když dojde na lámání chleba, ani zdánlivě soukromé firmy nemají jinou možnost než vrhnout svou váhu za cíle strany. Čínské zákony nutí všechny jednotlivce a společnosti v Číně, aby v případě potřeby pomáhali při národní bezpečnosti a zpravodajské práci. Na druhou stranu se národní šampioni těší hmatatelným výhodám oproti svým zahraničním konkurentům: čínské výdaje na průmyslovou politiku – odhadované na 248 miliard dolarů za jediný rok – daleko převyšují srovnatelné výdaje Spojených států a dalších vyspělých ekonomik. Čínské dotační a vývozní úvěrové praktiky porušují závazky Světové obchodní organizace (WTO), ale WTO a její členové jsou bezmocní, aby je zastavili. Národní šampióni ucházející se o zahraniční obchody mají také výhody, které se obtížněji kvantifikují, jako agenti státní bezpečnosti kradoucí obchodní tajemství a diplomaté vlčích válečníků ohánějící se pobídkami, pobídkami a hrozbami jejich jménem,“ analyzuje dále ekonomka.

Bezohlednost

Rétorická oddanost Pekingu „společnému rozvoji“ a „oboustranně výhodné spolupráci“ rámuje jeho ekonomické vztahy s ostatními národy v termínech pozitivního součtu, ale jeho chování popírá přístup s nulovým součtem, který ukazuje malý ohled na cenu svého chování pro jiné národy. Nejedná se pouze o mezní náklady na podnikání, které lze snadno odepsat.

„Bostonská firma zabývající se kybernetickou bezpečností v květnu odhadla, že čínský státem podporovaný kybernetický hacker ukradl citlivá a chráněná data v hodnotě bilionů dolarů o všem od léků na cukrovku až po rakety od přibližně 30 nadnárodních korporací v Severní Americe, Evropě a Asii. Nezávislá komise odhadla, že čínská ekonomická špionáž a krádeže duševního vlastnictví stojí americkou ekonomiku až 600 miliard dolarů ročně, což odrazuje od kapitálových investic potřebných pro inovace a podkopává konkurenceschopnost amerických firem v zahraničí. I když je spravedlnosti učiněno zadost, na ochranu amerických firem je často příliš pozdě,“ varuje v textu na Texas National Security Review Tobinová.

Připomněla případ, kdy čínský výrobce Sinovel ukradl patentovanou technologii větrných turbín americké firmy AMSC, místo aby zaplatil dohodnutou cenu. V roce 2018 americká federální porota shledala Sinovel vinným ve všech bodech obžaloby, včetně spiknutí a krádeže obchodního tajemství od roku 2011. Ale v době, kdy byl vynesen rozsudek, krádež Sinovelu již způsobila, že AMSC ztratila polovinu své pracovní síly (téměř 700 pracovních míst), 1 miliardu dolarů ve vlastním kapitálu akcionářů a 550 milionů dolarů v obchodním tajemství, podle soudních dokumentů. Čínský průmysl větrných turbín mezitím prosperoval, přičemž vývoz vzrostl z 2,9 miliardy dolarů v roce 2017 na 7,2 miliardy dolarů v roce 2021.

Škála

S globálně integrovanou, státem řízenou ekonomikou, která je co do velikosti druhá po Spojených státech, může Čína praktikovat ekonomiku hrubou silou v měřítku, které žádný jiný národ nedokáže. Spojené státy často absorbovaly nekalé praktiky svých obchodních partnerů.

„Samotná velikost Číny z ní však činí výjimku, a to jak z hlediska přímých škod, tak nákladů obětované příležitosti, které představuje omezením přístupu k produktům a službám, v jejichž produkci, jako jsou datové služby a sociální média, na 1,4 miliardy spotřebitelů. Mezi sektory, které Peking částečně nebo úplně blokuje zahraniční konkurenci, patří mimo jiné telekomunikace, rybolov, média, chytré telefony, zemědělské stroje, nákladní lodě, elektrická vozidla, digitální platby, solární panely a – ironicky – větrné turbíny. Bylo by obtížné odhadnout celkové náklady pro americké firmy ze ztráty příjmů v důsledku omezení přístupu na čínský trh, ale podle některých odhadů stojí tato omezení jednotlivé americké firmy miliardy dolarů. Opak není pravdou: Předpokládá se, že čínská aplikace TikTok vydělá v roce 2022 příjmy z reklamy v USA téměř 6 miliard dolarů, zatímco Meta a další americké technologické platformy jsou na čínském trhu blokovány. Omezení přístupu na trh znamenají, že čínský přístupný trh – což je důležité pro zahraniční podniky – je menší, než naznačuje masivní čínská ekonomika a populace,“ analyzuje dále Tobinová.

Ekonomika hrubé síly a technologická strategie strany

Čínský vůdce Si Ťin-pching popisuje, že svět zažívá „změnu v měřítku nevídaném za posledních sto let“ a epochální mocenský posun ze západu na východ, který Číně nabízí příležitost stát se vedoucí světovou mocností. Komunistická strana Číny je kriticky přesvědčena, že úspěch bude záviset na její schopnosti chopit se výhod v převratných a nově vznikajících technologiích. V roce 2017 strana stanovila cíl, aby se Čína stala „globálním lídrem v inovacích do roku 2035″. 

„Nejde o technologické úspěchy jen pro ně samotné nebo pro ekonomický zisk. Jak v roce 2020 vysvětlil akademik Rush Doshi, který v roce 2021 nastoupil do Bidenovy administrativy jako ředitel Rady národní bezpečnosti pro Čínu: „Čínští lídři často pohlížejí na technologickou a ekonomickou výměnu politickou optikou, zejména jako na způsob, jak se vyhnout závislosti, posílit ´komplexní moc´ Číny a vybudovat pořádek.“ Jak řekl Si Ťin-pching v roce 2021: ´Technologické inovace se staly jednou z hlavních oblastí mezinárodní strategické konkurence a konkurence v klíčových vědecko-technických oblastech je nelítostná.´ Na 20. sjezdu strany v říjnu 2022, kde si Si zajistil třetí pětileté funkční období jako generální tajemník, tyto cíle zdvojnásobil a zdůraznil, že je třeba, aby Čína dosáhla ´soběstačnosti´ ve vědě a technice,“ připomíná americká ekonomka. 

„Ekonomika hrubé síly je výrazem charakteru Komunistické strany Číny jako politického systému. Ve vlastních řadách strana trvá na tom, že její marxistický politický systém byl rozhodující pro dosavadní úspěch Číny a bude i nadále nezbytný pro dosažení jejího cíle učinit z Číny vedoucí světovou mocnost. Jeho systém podle Pekingu umožňuje zemi provádět dlouhodobé plánování a organizovat rozsáhlé zdroje k prosazování státních cílů v technologické, vojenské, ekonomické a další oblasti, a udržovat kolektivní úsilí způsobem, který demokracie často nemohou. Pro Peking je ekonomický vzestup Číny a její technologické úspěchy důkazem, že její systém a strategie jsou správné – a ospravedlněním pro prosazování její strategie všemi nezbytnými prostředky. Jinými slovy, politické cíle světí ekonomické prostředky. Ekonomika hrubé síly je zakotvena v čínských politických institucích a pravděpodobně přežije, i když Si odejde ze scény a jeho nástupci se pokusí změkčit hrany,“ předvídá analytička.

Ve své snaze o komplexní národní moc Peking více než patnáct let usiloval o to, co nazývá „domácími inovacemi“. Cílem této strategie je posílit technologickou soběstačnost Číny nahrazením dovozu vyspělých technologií domácí produkcí, postoupit v globálním výrobním hodnotovém řetězci a získat větší podíl na mezinárodním trhu. Pekingský plán Made in China 2025, vydaný v roce 2015, se ve Washingtonu proslavil díky svým výslovným cílům pro podíl na trhu v široké škále kritických technologií. (Trumpova administrativa si uvědomila, o jakou strategickou a ekonomickou výzvu se jednalo, a zaměřila se na dovoz těchto technologií svou první tranší cel.)

„Tato čínská politika má však mnohem starší kořeny. Hlavní politický dokument vydaný v roce 2006 – Střednědobý a dlouhodobý plán pro rozvoj vědy a techniky – stanovil pokyny pro příštích 15 let a upřednostnil pokrok v integrovaných obvodech, průmyslové biotechnologii, informačních technologiích, včetně širokopásmového mobilního telekomunikací, a mnoha dalších sektorech. Vyzvala Čínu, aby ´přeskočila v prioritních oblastech´ a ´vedla budoucnost´. Tato témata pokračovala i v rozhodnutí Pekingu z roku 2010 podporovat sedm ´strategických nově vznikajících odvětví´. V nedávné době byl zveřejněna čínská 14. pětiletka na období 2021-2025, zintenzivnil úsilí o soběstačnost politikou nazvanou ´duální oběh´ – v podstatě jednosměrnou strategií oddělení, která se snaží zvýšit závislost světa na Číně a zároveň snížit závislost Číny na světě v oblasti kritických technologií. Čínský tlak na soběstačnost a oddělení není reakcí na nedávné napětí mezi Spojenými státy a Čínou, ale probíhá již mnoho let,“ připomíná ekonomka.

Byl přístup Pekingu účinný?

„Stanovení ambiciózních cílů nezaručuje úspěch a obrovské výdaje na průmyslovou politiku vedou k plýtvání. Měření čínského technologického pokroku je náročné, protože přísná hodnocení jsou omezena neprůhledným a autokratickým systémem a dlouhodobé účinky nehospodárné průmyslové politiky se projeví až po určité době. Opatrnost a pokora jsou na místě, ale vzhledem k úspěchu Číny při dosahování dominance na trhu v oblasti komerčních dronů, lithium-iontových baterií, bezdrátových technologií 5G a dalších sektorů, by Spojené státy a jejich spojenci neměli usnout na vavřínech,“ varuje Tobinová.

Důsledky pro Spojené státy a jejich demokratické spojence přesahují podle Tobinové techno-ekonomické aspekty. „Všechny plány Pekingu jsou zaměřeny na dvojí užití a jejich cílem je maximalizovat efektivní využití omezených národních zdrojů k souběžné ekonomické a vojenské modernizaci. Pekingská národní strategie fúze vojenského a civilního sektoru, která se objevila v roce 2010, se snaží zajistit, aby průlomy v civilním výzkumu a komerčním sektoru podpořily jak vojenské, tak ekonomické cíle. Vedoucí představitelé byznysu, technologové a učenci působící v nejmodernějších odvětvích by si měli uvědomit, že jejich průmyslová odvětví jsou v hledáčku Pekingu,“ zesílila varování Liza Tobinová.

Vytváření závislosti v kritických sektorech poskytuje podle ní Pekingu strategický pákový efekt. Jak pro evropské země bolestně ukázala ukrajinská krize, závislost na protivníkovi v oblasti kritických vstupů, jako je energie, se může během krize náhle ukázat jako nebezpečná a nákladná. Čína, s ekonomikou desetkrát větší než Rusko a s nadměrnou rolí v globálních dodavatelských řetězcích, má větší schopnost než Rusko využít svůj ekonomický vliv jako zbraň a má v tomto ohledu rostoucí výsledky. Americká závislost na Číně v produktech a materiálech, které jsou kritické pro obrannou průmyslovou základnu – jako jsou prvky vzácných zemin potřebné pro vojenský hardware, jako je F-35 a zařízení pro noční vidění – by učinila zemi zranitelnou v bilaterálním sporu nebo krizi. Ve skutečnosti Čína několikrát pohrozila, že odřízne americké dodávky vzácných zemin, včetně roku 2021. 

Inovační ekonomie ve světě s nulovým součtem

Přibývá důkazů, že Peking používá ekonomiku hrubé síly, což podkopává inovace v jiných zemích a ohrožuje jejich dlouhodobou prosperitu. Robert D. Atkinson ukázal, že zmenšováním trhů a snižováním zisků, které inovátoři potřebují investovat, čínské merkantilistické praktiky zpomalily pokrok inovací ve Spojených státech a dalších rozvinutých zemích. Inovace jsou nejdůležitějším dlouhodobým hnacím motorem hospodářského růstu vyspělých ekonomik, jako jsou Spojené státy. Umožnění nekontrolovaného pokračování čínské ekonomiky hrubou silou může tedy bránit schopnosti americké ekonomiky vytvářet prosperitu pro Američany.

„Pokřivující účinky čínské ekonomiky hrubé síly lze chápat optikou toho, co ekonomové nazývají absolutní versus komparativní výhoda. Teorie komparativní výhody předpokládá, že obchod umožňuje zemím specializovat se na položky, které mohou vyrábět s nižšími náklady obětované příležitosti ve srovnání s jinými národy. Když se každá země specializuje na oblasti svých komparativních výhod, obchod přináší celkové zisky z blahobytu v podobě zvýšené celkové produkce a rozmanitosti produktů. Tato teorie naznačuje, že až na několik výjimek by měly být obchodní bariéry sníženy nebo odstraněny. Na přelomu tisíciletí poháněla logika komparativní výhody americké politiky, kteří se snažili udělit Číně trvalý normální obchodní status a pomoci jí získat členství ve WTO. Věřili, že to uvolní bezprecedentní nové ekonomické příležitosti pro Američany, protože Čína odstraní obchodní bariéry pro státem podporovaný průmysl. V roce 2000 prezident Bill Clinton předpověděl: ´Poprvé budou naše společnosti schopny prodávat a distribuovat v Číně výrobky vyrobené dělníky zde v Americe, aniž by byly nuceny přesouvat výrobu do Číny, prodávat prostřednictvím čínské vlády nebo převážet cenné technologie… Budeme moci vyvážet produkty bez vývozu pracovních míst´,“ pokračuje Tobinová.

Stal se pravý opak, konstatuje Tobinová. „Jedna studie odhaduje, že mezi lety 2001, kdy Čína vstoupila do WTO, a rokem 2018 stál rostoucí obchodní deficit s Čínou Spojené státy 3,7 milionu pracovních míst ve výrobě. Průmysl počítačů a elektronických součástek byl zasažen obzvláště tvrdě: Tři kongresové obvody v epicentru průmyslu, Silicon Valley, ztratily 12 až 20 procent celkových pracovních míst. S odchodem pracovních míst se ztrácejí i dovednosti. Po desetiletích přesunu pracovních míst ve výrobě do zahraničí není divu, že mnoho amerických společností čelí velkému nedostatku pracovníků s technickými dovednostmi. Vědci také zdokumentovali, že když se Čína ve svých pětiletých plánech zaměřila na určitý sektor a dotovala ho, korelovalo to s menším počtem nových firem a nižším výkonem, zaměstnaností a zisky v odpovídajících sektorech ve Spojených státech,“ vypočítává ekonomka.

Americká ztráta je ziskem Číny. Jak vysvětluje Jonathan Pelson, „tento model tvorby bohatství [komparativní výhoda] se uplatňuje pouze tehdy, když jednáte s obchodními protějšky, kde jsou vztahy dlouhodobé a tón je primárně kooperativní… …Tohle je válka,“ konstatoval Pelson. 

Teorie komparativní výhody není podle Tobinové špatná. „Je to prostě tak, že Peking funguje na jiných principech a usiluje o absolutní výhody pro Čínu, spíše než o komparativní výhody a větší celkový blahobyt pro svět. Ekonomické zákony naznačují, že čínské excesy ji nakonec musí dohnat, ale je nemožné předpovědět, kdy se to stane a jak to ovlivní přístup Pekingu k vnějšímu světu. Prozatím kvůli velké velikosti Číny její ekonomika hrubé síly mění mezinárodní krajinu, což znemožňuje soupeření za rovných podmínek,“ uvádí dále Tobinová.

Ekonomie hrubé síly v praxi

Pohled na několik případových studií, kromě výše uvedených příkladů telekomunikací a větrných turbín, osvětluje, jak čínská ekonomika hrubé síly funguje v praxi při zvyšování domácí produkce, vyřazování zahraniční konkurence a získávání podílu na mezinárodním trhu.

Solární panely

Podle Ricka Switzera a Davida Feitha „byla solární technologie vynalezena a poprvé komercializována v USA, aby se později stala terčem čínských státních plánovačů“. Solární technologie je pro Peking prioritou od zveřejnění Střednědobého a dlouhodobého plánu pro rozvoj vědy a techniky v roce 2006. Přístup k zahraničním technologiím, štědrá státní podpora a preferenční politika pro domácí firmy dohromady přinesly pozoruhodné výsledky: Od roku 2005 vzrostl podíl Číny na celosvětové produkci solárních fotovoltaických článků ze sedmi na více než 80 procent, což je více než dvojnásobek domácí poptávky. Aby toho dosáhla, Čína dramaticky zvýšila produkci, snížila ceny a vypustila solární panely na mezinárodní trh. Americké a evropské solární společnosti se zbavily pracovních míst, vykrvácely podíl na trhu a nakonec neměly jinou možnost než ukončit činnost. 

Škody přesahovaly ztracená odvětví a pracovní místa. David M. Hart ukázal, že čínské ceny pod tržní úrovní snížily motivaci zahraničních inovátorů investovat do alternativních cest k inovacím v oblasti solární energie, což pravděpodobně vedlo k menší rozmanitosti dnešních solárních technologií. Aby toho nebylo málo, velká část světového polysilikonu, klíčové komponenty používané k výrobě solárních panelů, pochází ze Sin-ťiangu v severozápadní Číně, kde vláda provádí systematickou kampaň masových represí a genocidy zaměřené na etnické a náboženské menšiny, která zahrnuje využívání nucené práce.

„V roce 2021 Spojené státy zakázaly dovoz od čínského výrobce produktů na bázi oxidu křemičitého používaných v solárních panelech, který je podezřelý z využívání nucené práce, a později téhož roku přijaly zákon zakazující dovoz ze Sin-ťiangu, pokud dovozce neposkytne důkaz, že zboží nebylo vyrobeno s využitím nucené práce. Dominance Číny v solárním dodavatelském řetězci donutila zbytek světa postavit se před šalamounskou volbu mezi rychlým rozšířením solární energie na jedné straně a vyhýbáním se spoluúčasti na systematickém porušování lidských práv Pekingem na straně druhé.

Loďařství

Stavba lodí, která byla také prioritou v čínském plánu pro rozvoj vědy a techniky z roku 2006, se řídila podobným scénářem. Od Jude Blanchette zazněl odhad, že státní podpora v letech 2010 až 2018 v hodnotě přibližně 132 miliard dolarů, spolu s překážkami pro zahraniční konkurenci, nuceným transferem technologií a státem sponzorovaným hackingem a komerční špionáží, usnadnila rostoucí dominanci Číny v námořním dodavatelském řetězci. Jiné země poskytly podporu svému domácímu loďařskému průmyslu také, rozsah čínské podpory je podle Blnachetta bezkonkurenční. V důsledku toho se Čína dostala ze zhruba 10 procent podílu na světovém loďařském trhu v roce 2002 na přibližně 50 procent v roce 2021. V sázce pro Spojené státy je jak strategická, tak obchodní. Jak poznamenává Blanchette, ve vojenské nouzi by Spojené státy mohly čelit výzvám v námořní logistice vzhledem ke zmenšující se velikosti své obchodní námořní flotily.

Technologie zabezpečení hranic

Čínský státní podnik Nuctech, založený synem bývalého čínského generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa, se těší štědré státní podpoře, chráněnému domácímu trhu a vazbám na čínskou armádu a nejvyšší úrovně moci Komunistické strany Číny, aby se stal přední světovou společností podle příjmů za skenery nákladu a vozidel používané v přístavech a na letištích po celém světě. Tím, že Nuctech podbízel zahraniční konkurenty o 30 až 50 procent, získává rostoucí podíl na světovém trhu. V Evropské unii získal Nuctech kontrakty ve 26 z 27 členských států, včetně citlivých míst, jako jsou podél hranic NATO s Ruskem a v největších evropských přístavech. Teprve zákaz zařízení Nuctech na amerických letištích v roce 2014 ušetřil Spojené státy podobného osudu. Zákaz se ukázal jako předvídavý v roce 2020, kdy byl Nuctech přidán na seznam subjektů ministerstva obchodu, který ukládá požadavky na vývozní licence, protože zařízení společnosti Nuctech fungovalo podprůměrně, pokud jde o detekci jaderných a jiných radioaktivních materiálů. Rostoucí přítomnost zařízení Nuctech na hranicích v zámoří podkopává úsilí Spojených států a jejich zahraničních partnerů zastavit šíření materiálů, které by mohly být použity ve zbraních hromadného ničení.

Baterie pro elektromobily

Ambice Pekingu vybudovat automobilový sektor světové úrovně sahají až k programu 863, plánu rozvoje špičkových technologií, který byl zahájen v roce 1986. Ve střednědobém až dlouhodobém plánu, který byl zveřejněn o dvě desetiletí později, byla tato ambice upřesněna tak, aby se zaměřila na energeticky účinné automobily s novými energiemi, a byla znovu zdůrazněna ve zprávě Made in China 2025. V roce 2016 čínská vláda oznámila, že „třetí průmyslová revoluce“ zaměřená na digitalizaci a „novou energii“ umožní Číně převzít vedoucí postavení v automobilovém průmyslu. Štědré vládní dotace, vlastní domácí trh a požadavky, aby zahraniční výrobci automobilů předávali kritické technologie místní firmě, aby mohli prodávat auta v Číně, umožnily národnímu šampionovi CATL získat třetinu globálního trhu s bateriemi pro elektromobily.

Při pohledu do budoucna se ekonomika Pekingu hrubou silou nezastaví u solárních panelů, stavby lodí, vybavení pro zabezpečení hranic a baterií. Čínská čtrnáctá pětiletka jasně říká, že odvětví na špici americké ekonomiky, jako jsou umělá inteligence, polovodiče, biotechnologie, letecký průmysl, blockchain a cloud computing, jsou v čínské palebné linii. Například v polovodičovém průmyslu se pekingský scénář ukazuje v plné nahotě. Využívá obrovské množství státní podpory, cílené krádeže duševního vlastnictví na pomoc národním šampionům, transfer znalostí od technických expertů vyškolených ve Spojených státech a spojeneckých zemích a preferenční zacházení s domácími firmami, aby vychýlil hrací plochu ve svůj prospěch. Naprostá složitost polovodičového průmyslu brzdila pokrok Pekingu v některých oblastech, ale postupem času zvládá složitější procesy. Prognózy naznačují, že Čína by se mohla do 10 let stát světovým lídrem ve výrobě čipů podle objemu.

Selektivní rozplétání: Boj proti pekingské ekonomice hrubé síly

Tradiční kanály pro řešení čínské ekonomiky hrubé síly byly opakovaně vyzkoušeny a shledány nedostatečnými. Během posledních dvou desetiletí Washington vyvinul řadu pokusů v dobré víře jednat přímo s Pekingem prostřednictvím bilaterálních dialogů ve snaze přesvědčit čínské vůdce, aby jednali za rovných podmínek a dodržovali své závazky v rámci WTO. Spojené státy také často spolupracovaly prostřednictvím mnohostranných kanálů a předložily 27 případů proti Číně ve WTO, mnoho z nich ve spolupráci s jinými členskými státy. Navzdory vítězství ve všech případech, které byly rozhodnuty, však čínský vzorec chování pokračoval a v mnoha případech se zhoršil.

„Vzhledem k tomu, že se po letech nepodařilo přesvědčit Peking, aby změnil kurz, měl by Washington formulovat svůj přístup jinak než v minulosti. Měla by se přizpůsobit skutečnosti, že v Číně nemá upřímného, spolupracujícího partnera. Spojené státy by se měly zaměřit především na utváření svých vlastních rozhodnutí, poté na utváření rozhodnutí svých spojenců a partnerů a nakonec (a s nízkým očekáváním úspěchu) na utváření rozhodnutí Pekingu. Jak uznal ministr zahraničí Antony Blinken ve svém projevu v květnu 2022: ´Nemůžeme se spoléhat na to, že Peking změní svou trajektorii.´ Místo toho se Amerika bude snažit ´utvářet strategické prostředí kolem Pekingu´,“ podotkla ekonomka pro Texas National Security Review.

Washington a jeho spojenci by měli podle Lizy Tobinové sledovat strategii selektivního oddělování se od Číny, která by odepřela podporu technologicko-ekonomickým ambicím Pekingu a zároveň posílila vzájemné vazby.

„Selektivní rozplétání by se mělo považovat za progresivní posun, nikoliv za náhlé a úplné opuštění ekonomických a obchodních vazeb s Čínou. Měla by se zaměřit na oblasti, kde ekonomická a technologická provázanost představuje největší rizika pro národní bezpečnost a konkurenceschopnost, jako je kritická infrastruktura a technologie. Změna bude pro Spojené státy a jejich spojence znamenat určitou bolest a rozvrat, ale také vyústí v kreativní destrukci, která uvolní cestu novým příležitostem k růstu. Strategie selektivního rozplétání se s Čínou by měla kombinovat útočné, obranné a kolektivní prvky. Měla by mít tři hroty: zdvojnásobení asymetrických amerických výhod, odepření podpory čínské akumulaci technicko-ekonomické moci a odklon od přílišné závislosti na Číně směrem k větší vzájemné závislosti s přáteli,“ pokračuje Tobinová.

Zdvojnásobte své asymetrické americké výhody

Vítězství nad čínskou ekonomikou hrubou silou vyžaduje, aby si Spojené státy zametly před vlastním prahem, tj. posílily svou domácí konkurenceschopnost. To však nemusí znamenat snahu „vytlačit Čínu ven“.

„Americká ekonomika a inovační ekosystém mají řadu výhod, jimž se Čína jen těžko vyrovná, včetně prvotřídních univerzit a výzkumných institucí, schopnosti přilákat talenty z celého světa, vysoce produktivní a rostoucí pracovní síly a globálního prvenství v oblasti financí opírající se o důvěryhodné instituce, které podporují podmínky pro inovace. Spojené státy by měly zdvojnásobit své systémové silné stránky a zajistit, aby politika, která je podporuje, byla aktuální pro věk nastupujících technologií a strategického soupeření. Mezi zásadní kroky k posílení amerického inovačního ekosystému patří zvýšení podpory výzkumu a vývoje, maximalizace potenciálu digitální ekonomiky a investice do technicky zdatné pracovní síly,“ akcentuje ekonomka.

Výzkum a vývoj

Zvýšené výdaje na výzkum a vývoj mohou nejen podnítit inovace, ale mohou také sloužit jako silný mechanismus pro podporu růstu produktivity a HDP v dlouhodobém horizontu. Zákon CHIPS and Science Act, který americký prezident Joe Biden podepsal v srpnu 2022, je podle Tobinové rokem správným směrem a poskytuje infuzi ve výši 52 miliard dolarů na podporu výroby polovodičů, včetně 11 miliard dolarů na výzkum a vývoj. 

„Tvůrci politik by měli vynaložit další investice do výzkumu a vývoje v bojových technologiích, jako je chytrá výroba, biotechnologie, sítě nové generace a výpočetní technologie. Měly by také stimulovat partnerství veřejného a soukromého sektoru, která využívají dynamiku amerického soukromého sektoru k prosazování vědeckých a technologických cílů strategického významu,“ vyzývá ekonomka.

Digitální infrastruktura

Čína použila ekonomiku hrubé síly, aby vytyčila dominantní postavení Huawei v globální infrastruktuře sítí 5G. Spojené státy však mají stále příležitost závodit vpřed tím, že využijí ekonomický příslib 5G a uvolní potenciál Ameriky jako vyspělé výrobní velmoci. Spojené státy již investují miliardy dolarů do rozmístění telekomunikační síťové infrastruktury bez Huawei po celé zemi, ale měly by se také zaměřit na aplikace, které poběží na pokročilých veřejných a soukromých sítích, jako jsou chytré továrny, které by mohly pro firmy zatraktivnit návrat výroby zpět k americkým břehům. Americká vláda by měla zvýšit pobídky pro inovátory, aby tyto aplikace vytvářeli a šířili.

Pracovní síla

Produktivní a stále rostoucí pracovní síla Ameriky a její schopnost přilákat globální talenty je jednou z jejích největších předností, zejména na rozdíl od Číny, kde je demografický pokles ekonomickou brzdou. Ve Spojených státech je však nedostatek kvalifikovaných pracovníků v některých technických oborech limitujícím faktorem ve schopnosti země konkurovat Číně. Spojené státy by měly posílit vzdělávací programy a programy školení pracovních sil a urychlit imigrační procesy, aby zajistily pracovní sílu, která může konkurovat a prosperovat v nejmodernějších technologických sektorech.

Odepřít podporu čínským technicko-ekonomickým ambicím

„Zamést si před vlastním prahem nebude stačit. Spojené státy by se také měly zaměřit na čínskou taktiku hrubé síly. Aby toho dosáhla, měla by Amerika, kdykoli je to možné, spolupracovat se spojenci a partnery, přestat podporovat posilování čínského technicko-ekonomického potenciálu na úkor vlastní bezpečnosti, hodnot a prosperity. Spojené státy by neměly poskytovat materiální podporu Číně, pokud by to 1) urychlilo čínskou vojenskou modernizaci, 2) umožnilo Pekingu techno-autoritářské porušování lidských práv nebo 3) oslabilo dlouhodobou konkurenceschopnost USA a spojeneckého high-tech průmyslu. U prvních dvou kritérií už dnes roste politický konsenzus. Pokud jde například o vojenskou modernizaci, je třeba zajistit, aby Čína nevyužívala americké technologie a know-how k vývoji vojenských technologií, jako jsou hypersonické zbraně, hlavice pronikající hluboko do země a tišší ponorky – jak to dělala v posledních 80. letech – což je mezi americkými odborníky na národní bezpečnost stěží kontroverzním politickým cílem, i když je naléhavě zapotřebí konkrétnější politiky a její důsledné implementace. Na frontě lidských práv některé americké firmy přestaly dodávat technologie Číně, když vyšlo najevo, že jsou používány pro státní dohled a porušování lidských práv v Sin-ťiangu. Jsou zapotřebí robustnější kontroly vývozu, stejně jako nové zákony, politiky, standardy náležité péče a etické pokyny, ale alespoň tyto principy získávají širší přijetí,“ apeluje Liza Tobinová.

Mnohem silnější konsenzus je zapotřebí ohledně třetího kritéria – potřeby přestat podporovat schopnost Číny předstihnout Spojené státy. Poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan ve svém projevu v září 2022 na tuto myšlenku poukázal a uvedl, že „se musíme vrátit k dlouhodobému předpokladu zachování ´relativních´ výhod oproti konkurentům v určitých klíčových technologiích. Dříve jsme zastávali přístup ´klouzavé stupnice´, který říkal, že musíme zůstat jen o pár generací napřed. To není strategické prostředí, ve kterém se dnes nacházíme… … Musíme si udržet co největší náskok“.

Tobinová připomíná, že Sullivanova slova byla podpořena výkonným příkazem zveřejněným ve stejném týdnu, který posílil Výbor pro zahraniční investice ve Spojených státech. Příkaz rozšířil rozsah přezkumu investic nad rámec tradičních obranných otázek a zahrnoval kritéria, jako je ochrana citlivých dat Američanů a zvýšení odolnosti amerického dodavatelského řetězce. Klíčové je, že výkonné nařízení také nařídilo výboru, aby zvážil, zda transakce ovlivní „technologické vedení USA a tím i národní bezpečnost“, a jako příklady uvedl mikroelektroniku, umělou inteligenci, biotechnologii a několik dalších sektorů. O několik týdnů později, ve svých dosud nejsilnějších politických opatřeních vůči Číně, Bidenova administrativa oznámila nové kontroly prodeje pokročilých polovodičů a zařízení na výrobu polovodičů do Číny a omezení pro americké osoby poskytující podporu tomuto sektoru, mimo jiné opatření, která, pokud budou důsledně zavedena, zpomalí pokrok Číny v polovodičích, vysoce výkonné výpočetní technice, a umělou inteligenci. 

„Vytváření většího porozumění těmto politickým změnám mezi ministerstvy výkonné moci a agenturami, Kongresem, průmyslem, americkou veřejností a americkými spojenci a partnery je důležité pro vytvoření podpory pro energické vynucování. Pomůže také vytvořit dynamiku pro další politická opatření, která mají zabránit Číně předstihnout Spojené státy v dalších oblastech, jako jsou kvantové počítače a biotechnologie,“ akcentuje ekonomka.

Podle Tobinové bude zapotřebí důkladnějšího sledování a zesílení omezení přístupu Číny na americké trhy, k technologiím a odborným znalostem v nejmodernějších technologických sektorech. Pokud jde o Výbor pro zahraniční investice ve Spojených státech, znamená to udržovat tento proces aktuální a pravidelně sledovat čínské strategické dokumenty tak, jak jsou vydávány, protože poskytují přehled o tom, na jaké sektory se Peking zaměřuje.

Seznam cílů Pekingu je dlouhý, což představuje výzvu pro stanovení priorit pro Washington, ale biotechnologie, oblast, ve které Spojené státy v současné době sedí na technologické hranici, vyniká. Silný vzestup čínské aktivity v oblasti fúzí a akvizic v americkém biotechnologickém sektoru v posledních několika letech odhaluje agresivní snahu Číny získat americké duševní vlastnictví v závodě o to, kdo se dostane dopředu. Čína navíc používá technologie získané ze zahraničí k provádění hromadného sběru DNA v rozporu s čínskými zákony a mezinárodními normami v oblasti lidských práv. 

„V roce 2013, navzdory obavám o bezpečnost vzneseným při vyšetřování Výboru pro zahraniční investice ve Spojených státech, koupila čínská genomická společnost BGI kalifornskou společnost Complete Genomics, která vyvinula nejrychlejší a nákladově nejefektivnější technologii genového mapování na světě. 9BGI se následně stala největší světovou organizací pro genetický výzkum. Podle ministerstva obrany BGI přispívá k čínské strategii fúze vojenského a civilního sektoru a v roce 2020 byly dvě z jejích dceřiných společností přidány na americkou vývozní černou listinu za spolupráci s Pekingem při páchání porušování lidských práv etnických menšin v Sin-ťiangu. Čínské akvizice amerických biotechnologických společností by měly být podrobeny zvláštní úrovni kontroly a v mnoha případech omezeny, aby se zajistilo, že Spojené státy neprodávají své inovační klenoty Číně a neumožňují její systematické potlačování lidských práv, jak to dělaly v minulosti,“ upozorňuje dále Tobinová.

Podle Lizy Tobinové by Spojené státy také měly vytvořit mechanismus pro prověřování odchozích investic, aby se zabránilo americkým investorům přispívat, vědomě či nevědomě, k pokroku Číny ve strategických technologiích na úkor Ameriky. Často je to know-how, které doprovází americké investice, spíše než samotné peníze, co usnadňuje čínský pokrok. Nový mechanismus by měl zahrnovat pravomoc přezkoumávat a v případě potřeby omezovat transfery odborných znalostí, technologií a kapitálu. Americké firmy se například v letech 2017 až 2020 podílely na 58 investičních dohodách s čínským polovodičovým průmyslem, čímž přispěly k pokroku Číny v sektoru, kde je nezbytné, aby Spojené státy zůstaly na špici.

„A konečně, Spojené státy by měly najít způsoby, jak omezit čínský přístup na americké trhy v kritických odvětvích, kde Čína závodí o dohnání a předstižení Spojených států. Amerika to v minulosti udělala s pozitivními výsledky. Například v roce 2011 Kongres zablokoval čínský přístup k americkému vesmírnému průmyslu kvůli obavám, že americká technologie by mohla být použita k rozvoji čínských vojenských schopností. O více než deset let později vedou americké firmy v komerčních kosmických startech, aniž by jim v tom na domácím trhu bránila čínská ekonomika hrubé síly. Abychom uvedli další příklad, americký zákaz Nuctechu z bezpečnostních důvodů v roce 2014 znamená, že dnes Spojené státy – na rozdíl od zemí Evropské unie – nezažívají záplavu nespolehlivého vybavení pro ostrahu hranic a skenování od čínského národního šampiona ve svých přístavech a na letištích. Spojené státy by měly prozkoumat reformu a pak agresivnější využití procesu Komise pro mezinárodní obchod podle článku 337 k zablokování dovozu čínských výrobků, které těží z nekalých obchodních praktik, jako jsou krádeže duševního vlastnictví,“ zvedá dále prst Liza Tobinová.

Pokud není možné realizovat přímé zákazy přístupu na trh pro čínské společnosti, měly by podle Lizy Tobinové Spojené státy vypracovat zákony, politiky, předpisy a pokyny, které stanoví přísné standardy transparentnosti a odpovědnosti za dovoz, nákup nebo používání citlivých technologických produktů, jako jsou sledovací zařízení, hardware a software pro datové systémy, zboží dvojího užití a komponenty pro kritickou infrastrukturu.

„Požadavky na zemi původu by například mohly zavést omezení na produkty a služby od firem v zemích zájmu, včetně Číny, což by zabránilo použití těchto produktů v citlivých oblastech, jako je kritická infrastruktura. Princip vyvratitelné domněnky, politická inovace zákona o ochraně ujgurské nucené práce, by měl také inspirovat další zákony a politiky ke zvýšení transparentnosti a odpovědnosti amerických osob, které si přejí provádět transakce zahrnující transfer technologií do Číny nebo spolupráci s Čínou. Měly by se například aktualizovat vývozní kontroly a licenční politiky tak, aby řešily riziko, které představuje čínská strategie fúze vojenského a civilního sektoru, že by technologie nebo odborné znalosti přenesené do Číny mohly být přínosem pro Lidovou osvobozeneckou armádu. Pokud americká osoba, která si přeje transakci provést, může poskytnout uspokojivý důkaz, že transakce nebude škodlivá pro národní bezpečnost a konkurenceschopnost, může být transakce povolena. Břemeno by tak bylo přeneseno na průmysl, aby aktivně podnikl kroky k zabránění vzniku škodlivých operací,“ nabízí jednu z alternativ ekonomka.

Diverzifikace za účelem budování kolektivní odolnosti a sebeobrany

Jak se Spojené státy a jejich spojenci vyrovnávají s realitou, že Čína nemá v úmyslu provádět strukturální reformy, které by mohly učinit rovné podmínky realitou? „Musejí přijmout realističtější a udržitelnější cíl kolektivní odolnosti a sebeobrany. To znamená použití jejich kombinovaného ekonomického vlivu k otupení škodlivých účinků technicko-ekonomické strategie Pekingu. Někteří američtí spojenci budou hrozbou čínského ekonomického nátlaku znepokojeni, ale nedávné zkušenosti Švédska, Austrálie a Litvy ukazují, že země se mohou tomuto nátlaku úspěšně postavit,“ uklidňuje zároveň Tobinová. 

„Aby Spojené státy a další tržně orientované demokracie lépe odolávaly nátlaku a snižovaly rizika spojená s přílišnou závislostí na Číně, měly by posílit obchodní, investiční, finanční a technologické vazby mezi sebou a zároveň se částečně odpoutat od čínské ekonomiky. To by se mohlo vyvinout do ´částečného liberálního systému´, který Aaron Friedberg popsal na těchto stránkách: skupina tvořená primárně, i když ne výhradně, demokraciemi, které by se podobaly ekonomickému uspořádání, které Spojené státy vybudovaly během studené studené války. Členství v těchto malých skupinách by se mohlo časem rozšířit,“ predikuje ekonomka pro Texas National Security Review.

„Vzhledem k rostoucí skepsi mezi Američany ohledně ekonomických přínosů obchodu, nebude pohyb tímto směrem snadný. Nové obchodní dohody budou vyžadovat pečlivé konzultace s americkou veřejností a zákonodárci, jejichž skepticismus vůči novým obchodním dohodám zabránil členství USA v blocích navržených ke snížení závislosti na Číně – Transpacifickém partnerství a Transatlantickém obchodním a investičním partnerství. Na domácí půdě budou muset američtí politici přijít s přesvědčivými argumenty o tom, jak může obchod prospět americkým pracujícím v ekonomice 21. století. Na mezinárodní úrovni mohou tvůrci politik dál prosazovat cíl globálního řádu založeného na pravidlech jako dlouhodobý ideál a zároveň zaujímat postupný přístup k budování nového částečného liberálního řádu. Jak poukazují Hal Brands a Michael Beckley, výzva kolektivní akce ztěžuje budování ´velkých klubů´ zemí, ale i ´nesourodá sbírka mini-laterálních dohod by vybudovala multilaterální odolnost vůči čínskému tlaku tím, že by přeorientovala strategické dodavatelské řetězce pryč z Pekingu´,“ nabízí řešení Liza Tobinová.

Takováto uskupení by se podle ekonomky mohla zaměřit na otázky, jako jsou zelené technologie, digitální obchod a bezpečnost dodavatelského řetězce, což jsou oblasti, ve kterých mají spojenci mnohem více společného mezi sebou než s Čínou. Spojené státy a Evropská unie by například mohly usilovat o mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, který by uvalil vysoká cla na dovozy s vysokými emisemi uhlíku a zároveň snížil cla pro země, jejichž vývoz splňuje stanovené podmínky pro čistou výrobu. Vzhledem k tomu, že Čína v nízkouhlíkové výrobě výrazně zaostává za Spojenými státy a jejich spojenci, znamenalo by to fakticky vyloučení toho prvního. 

„Uveďme si další příklad: Spojené státy by měly pracovat na rozšíření digitálního obchodu mezi demokratickými tržními ekonomikami a zároveň omezit toky dat do Číny. Jak zdůrazňují Agatha Kratzová a Janka Oertelová, ´v digitálních odvětvích dochází k významným úsporám z rozsahu´. Aby se zvýšila odolnost v kritických dodavatelských řetězcích, měly by Spojené státy a jejich spojenci a partneři posílit koordinaci prostřednictvím mechanismů, jako je Partnerství pro bezpečnost nerostných surovin, které v červnu 2022 oznámilo ministerstvo zahraničí s cílem vybudovat robustní a odpovědné dodavatelské řetězce pro kritické nerostné suroviny,“ blíží se ke konci své analýzy Liza Tobinová.

Integrace s Čínou není v nejlepším zájmu

„Je načase, aby Washington a jeho spojenci a partneři uznali, že stále se prohlubující technicko-ekonomická integrace s Čínou není v jejich nejlepším zájmu. Před dvaceti lety bylo pochopitelné, že oslnivý příslib dosažení ekonomických zisků prostřednictvím obchodu zaslepil západní politiky vůči dlouhodobým cílům Pekingu. V roce 2022 by však mělo být zřejmé, že Čína není spolupracujícím ekonomickým a technologickým partnerem. Je anachronické – a dokonce nebezpečné – podmiňovat politická rozhodnutí falešnou nadějí, že se jí stane,“ vyzývá ekonomická analytička.

„Představte si, že jste malý farmář a máte tu smůlu, že bydlíte vedle souseda, který se po letech skupování vaší produkce promění v predátora, který vás chce vyhnat z podnikání. Ukradne vám nářadí, semena a traktor, pak se nabourá a ukradne databázi vašich distribučních sítí. S pomocí místní mafie skupuje všechny malé farmy a místní obchody s potravinami v regionu a stává se jediným obchodníkem s potravinami v oblasti. Doufat, že bude hrát fér, je marné. V tomto bodě by bylo udržování ´politiky otevřených dveří´ absurdní. Místo toho by obezřetnost diktovala instalaci výkonnějšího bezpečnostního systému a prohlubování přátelství s ostatními sousedy, spolupráci na pěstování komunitní zahrady a organizování se na vlastní obranu. Postupem času se praktikování odolnosti, odolnosti a vzájemné závislosti s přáteli stalo normální reakcí na dravého souseda,“ uzavřela Liza Tobinová pro Texas National Security Review.

Liza Tobinová je vrchní ředitelkou pro ekonomiku ve společnosti Special Competitive Studies Project (SCSP). Během Trumpovy a Bidenovy administrativy působila ve štábu Národní bezpečnostní rady jako ředitelka pro Čínu. Před svým bojem s ekonomikou hrubé síly v Radě národní bezpečnosti se na tento problém zaměřila na Indo-pacifické velitelství Spojených států a Ústřední zpravodajskou službu.

Jan Hrbáček