INZERCE

Úvod Blog Strana 47

Jak bude vypadat spolupráce měst s obcemi? Kraje sepsuly návrh na zřízení metropolitních svazků 

Má to být jeden z nástrojů pomoci regionům a jejich rozvoji, část těch, kterých se bezprostředně týká, jsou ale ostře proti. Končící ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš tak má po zpackané digitalizaci stavebního řízení další problém. Řeč je o takzvaných metropolitních svazcích, které by podle ministerstva pro místní rozvoj mohly doplnit stávající rozdělení na státní, krajskou a obecní úroveň. Nové svazky by měly podle resortu vznikat v okolí velkých měst tak, aby například umožnily spravedlivější rozvoj obcí v regionu. Jenže zatímco zástupci měst a obcí jsou s výhradami spíše pro, tak zastřešující kraje celý návrh ostře kritizují a odmítají. 

Potvrzují to výsledky meziresortního připomínkového řízení k návrhu novely zákona o podpoře regionálního rozvoje, který připravil úřad vedený končícím ministrem i šéfem Pirátů Ivanem Bartošem.

Ministerstvo novinku prosazuje například i s tím, že nové uspořádání usnadní čerpání dotací z evropských fondů. 

Kritici návrhu mu naproti tomu mimo jiné vyčítají, že jde o další způsob, jak malé obce postupně donutit ke slučování do větších spolků a k rušení vlastních samospráv.

Velká města už mají možnost s okolními obcemi spolupracovat dnes a také to často dělají. Aktuálně v České republice působí třináct neformálních svazků jádrového města a okolní aglomerace. Například metropolitní svazek druhého největšího tuzemského města – tedy Brna – zahrnuje celkem 184 obcí a spolu s čtyřsettisícovou jihomoravskou metropolí v něm žije 730 tisíc obyvatel.

Problém je, že stávající neformální svazky nemají žádný právní rámec a nejsou tak příliš efektivní. Zejména menší obce navíc v rámci těchto partnerství takzvaně tahají za kratší konec provazu. I to se má podle resortu pro místní rozvoj změnit. 

Nově má být metropolitní svazek právnickou osobou, která by měla závazné stanovy i své oficiální orgány. Ty mají tvořit zástupci takzvaného jádrového města a aspoň třetiny obcí nacházejících se v jeho okolí. Podmínkou však je, aby svazek zastupoval alespoň polovinu obyvatel dané aglomerace.

Podle krajů jde o nepovedený koncept

Plány ministerstva pro místní rozvoj jsou ale trnem v oku především pro představitele krajů. Jejich oficiální asociace se zakotvením metropolitní spolupráce přímo v zákoně podle znění svých připomínek „zásadně nesouhlasí”. 

„Samotná koncepce návrhu, jeho možné dopady na spolupráci a regionální politiku v území, stejně jako dopady na kompetence krajů v rámci regionálního rozvoje, byly ze strany předkladatele zcela nedostatečně předjednány a zpracovány. Návrh je možné považovat za velice nepovedený koncept,” konstatuje nezvykle ostře Asociace krajů.  

Takto zásadní změna legislativy a s ní souvisejících kompetencí v oblasti regionálního rozvoje měla podle jejích představitelů projít důkladnou diskusí všech zúčastněných aktérů a návrh měl odrážet jejich společné stanovisko. „Nic z toho se však nestalo,” konstatuje asociace.

Navrhovaná úprava podle ní do celého uspořádání veřejné správy a samosprávy v česku vznáší chaos a nepřehlednost. Kraje upozorňují na to, že současná struktura má podle jejich názoru vnitřní logiku z pohledu jejích součástí. „Přidáním části metropolitní spolupráce je tato vnitřní logika nabourána a výklad jednotlivých ustanovení z hlediska jejich použití v praxi se tím komplikuje,” jsou přesvědčení zástupci krajů. 

Argumentují přitom mimo jiné tím, že novinka by způsobila značné výkladové problémy, a to zejména s ohledem na to, že součástí novely není jakékoliv propojení plánované metropolitní spolupráce se zákonem o obcích a zákonem o krajích. „Použití jiných obecných právních norem je také problematické a nejasné, z dikce návrhu lze usuzovat, že pouze některá ustanovení občanského zákoníku jsou na fungování metropolitní spolupráce použitelná a jiná nikoliv. Navrhovaná úprava by navíc bezesporu zatížila nejen veřejnou správu samotnou, ale rovněž i soudní systém,” poukazuje asociace.

Ministerský amatérismus?

Jedna z jejích hlavních výtek pak směřuje proti možnému omezení vlastního pole působnosti, tedy do pravomocí samotných krajů. „Což je nepřípustné a v rozporu s úpravou obsaženou v jiných právních předpisech, ale i v rámci zákona samotného, které svěřují krajům na určitých úsecích jasné pravomoci,” poukazují zástupci krajských samospráv.

Kromě obecné koncepce ale asociace napadá i konkrétní detaily návrhu a jeho ustanovení. Například to o nesené zodpovědnosti: „Navýsost nelogické se pak jeví ustanovení, které stanovuje, že za závazky svazku ručí pouze jádrové město, přičemž ostatní členové se k ručení mohou přihlásit pouze dobrovolně na základě obecné úpravy soukromého práva.” Asociace v této souvislosti upozorňuje, že úprava je i v tomto podle ní nesystémově odlišná od úpravy svazků obcí. 

„V otázkách, ve kterých bude jádrové město přehlasováno, pak nedává smyslu, aby toto město samotné ručilo za závazky z takového rozhodnutí vyplývající, přestože s ním nesouhlasí. Zvláště s ohledem na to, že k ručení za závazky třetích osob je nutný souhlas zastupitelstva obce nebo kraje,” doplňuje asociace.

Poukazuje přitom mimo jiné i na to, že návrh zákona podle ní „naprosto nereflektuje” její vlastní postoj a je předkládán bez potřebné hlubší diskuze všech aktérů v území. Samotný návrh pak asociace označila za špatně a legislativně neodborně zpracovaný. „Doporučujeme jeho stažení nebo v minimální míře požadujeme vypuštění celé úpravy metropolitní spolupráce,” uzavírají zástupci krajů sdružení v asociace. 

Problematický návrh, zní ze středních Čech

Proti se však vyjádřila i většina krajů jako takových. Například vlivný středočeský kraj argumentuje podobně – a to zásahem do pravomocí krajů. Zmiňuje přitom například to, že podle platné legislativy kraje schvalují strategii územního rozvoje svého území, což důvodová zpráva k ministerskému návrhu nijak nezohledňuje. 

„Středočeský kraj považuje stávající návrh této oblasti jako velice problematický a požaduje jej přepracovat, aby bylo dosaženo konsensu mezi kraji, jádrovými městy a zástupci obcí a měst,” konstatují zástupci největšího tuzemského kraje. 

Připomínají zároveň, že návrh cílí hlavně na čerpání peněz z EU pro programové období po roce 2028, ale v situaci, kdy vůbec není jisté, zda a v jaké výši budou tyto zdroje k dispozici. 

„Předkladatel by se tedy měl ve větší míře zabývat i otázkou reálné potřebnosti a funkčnosti metropolitních svazků bez ohledu na zdroje EU,” poukazuje středočeský kraj s tím, že ochota jednotlivých obcí zapojit se zejména finančně do struktur svazku bude spojená zejména s otázkou, co jim takové členství přinese. 

Podobně se pak vyjádřil i Jihomoravský kraj. „I my návrh odmítáme a jsme proti institucionalizaci nových veřejnoprávních struktur, které nesystémovým způsobem zasáhnou do uspořádání veřejné správy a samosprávy v České republice,” avizoval jihomoravský krajský úřad. Tamní dosavadní hejtman Jan Grolich z KDU-ČSL přitom povede kraj i v nadcházejícím období a i vzhledem k rekordnímu počtu preferenčních hlasů se o něm nahlas mluví jako o pravděpodobném příštím předsedovi koaličních lidovců. 

„Jeho” úřad mimo jiné ve svých připomínkách konstatuje, že problematika regionálního rozvoje patří dle stávajícího zákona do kompetence ministerstva pro místní rozvoj, krajů a obcí a je takto plně funkční. „Rozšíření kompetencí o oblast regionálního rozvoje pro metropolitní oblasti a aglomerace by přineslo duplicitní a kompetenční nesoulad při výkonu rozvoje území,” jsou přesvědčeni jihomoravští úředníci. 

Proti se ale postavilo i ministerstvo vnitra, které pro změnu vede předseda koaličních Starostů a nezávislých Vít Rakušan. Silový resort pod jeho vedením vznik metropolitních svazků tak, jak ho popisuje Bartošův návrh, jednoznačně odmítnul. 

„Mezi hlavní důvody tohoto nesouhlasného postoje patří především nedostatečné zdůvodnění úpravy a dále výrazný kompetenční překryv s působností ministerstva vnitra,” uvádí resort s odkazem na to, že obě oblasti přímo dopadají na systém veřejné správy, který je podle kompetenčního zákona v jeho vlastní působnosti.

Ministerstvo také upozorňuje, že svůj nesouhlas dalo opakovaně najevo při konzultacích se zástupci předkladatelského úřadu, a také že podle příslušného usnesení vlády z roku 2014 by se návrhy legislativních opatření měnících organizaci veřejné správy měly předkládat pouze se stanoviskem ministerstva vnitra. “Které je v dané věci negativní,” shrnuje vnitro. 

Myšlenka dobrá, ale…

Například Sdružení místních samospráv se na rozdíl od asociace krajů nevyjádřilo k návrhu jednoznačně odmítavě, uplatnilo ale i tak několik nesouhlasných připomínek ve vztahu k některým jeho detailům. Vadí mu například zvažované podřízení hospodaření metropolitních svazků povinnému každoročnímu přezkoumání. To podle zástupců místních samospráv přinese nadbytečnou byrokratickou zátěž jak svazkům, tak ministerstvu financí. Podotýká mavíc, že pokud by měly svazky přezkumu skutečně podléhat. bylo by zapotřebí změnit i příslušnou legislativu. 

Co se dohledu nad činnosti metropolitních svazků týče, tak Hospodářská komora naopak vznesla pochybnost nad tím, že jejich činnost by neměla podléhat kontrole zmíněného ministerstva vnitra, které má veřejnou správu v gesci. 

Například Svaz měst a obcí podobně jako Sdružení místních samospráv návrh jako celek neodmítá, uplatnil ale také dílčí výhrady. Upozorňuje například na to, že návrh v praxi přifoukne nutné papírování a s tím i potřebné personální kapacity. Každý svaz by totiž měl mít mimo jiné svou kancelář.  

„Vznik nových úřadů povede k nárůstu byrokratické zátěže (personální agenda, zajištění prostor, zajištění vybavení, IT potřeb, atd.). V menších aglomeracích by se jednalo o velmi malé organizace o počtu 5 a méně osob, ale musely by současně zajistit totéž, co jakákoli organizace s vlastním IČO,” zmínil například svaz.

Samotnou myšlenku zakotvení metropolitní spolupráce označilo z věcného hlediska za prospěšnou a žádoucí hlavní město. Zároveň ale Praha označila současné nastavené parametry návrhu za nevhodné.  Zástupcům metropole se nelíbí například podmínka zapojení nejméně třetiny obcí. Praha se vymezila také proti tomu, aby bylo podmíněné čerpání peněz či dalších výhod ze strategických projektů z nástroje ITI zapojením obcí do metropolitního svazku.

Tomáš Svoboda

V právním výboru Senátu zůstává Hraba, končí Chalánková

V Ústavně-právním výboru Senátu zůstává vítěz druhého kola senátních voleb Zdeněk Hraba. V napínavém souboji porazil poslankyni a exministryni spravedlnosti Helenu Válkovou (ANO). Výbor doplní jeden nový senátor za nezávislou Jitku Chalánkovou, která svůj mandát neobhajovala.

Senát je považován za „právní pojistku“, právníků je v něm přitom paradoxně poměrně málo. Staronovým senátorem s právním vzděláním je právě pouze Hraba.

Exministryně spravedlnosti Helena Válková proti Hrabovi ve druhém kole senátních voleb v Benešově neuspěla. Volební souboj označil Hraba jako velmi těžký. „Jsem si moc dobře vědom toho, že jsem získal i hlasy těch z vás, kteří byste mě v jiné konstelaci možná nevolili,“ uvedl. Jeho soupeřka dostala 32,89 procenta hlasů. Druhého kola voleb se zúčastnilo 19,1 procenta voličů, v prvním před týdnem hlasovalo 35,28 procenta.

„Děkuji paní profesorce Válkové za férový souboj, bylo vidět, že to nebrala na lehkou váhu a vložila do toho hodně energie. Ještě jednou moc děkuji a těším se na dalších šest let společně práce. Jak jinak než rozumem proti nesmyslům a srdcem za náš domov,“ reagoval na své zvolení Hraba.

Válková řekla, že s Hrabou bude některá témata řešit osobně, například dětského ombudsmana. „Určitě budu pokračovat ve své práci,“ uvedla. Dodala, že soubojem o Senát splnila poslání a boje nelituje. Pracovat chce dál ve sněmovní vyšetřovací komisi k loňské střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Předsedou právního výboru Senátu je Tomáš Goláň, místopředsednické posty pak zastávají Michael Canov, Jan Holásek a Hana Kordová Marvanová. Členové pak jsou kromě Hraby Daniela Kovářová, Miroslava Němcová, Zdeněk Matušek či Ivana Váňová.

(epa)

Nordic Telecom Regional pod křídly O2 a PPF. Antimonopolní úřad povolil spojení

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže povolil svým pravomocným rozhodnutím spojení soutěžitelů, v jehož důsledku může společnost PPF TMT Holdco 2 B.V. získat prostřednictvím společnosti O2 Czech Republic a.s. výlučnou kontrolu nad společností Nordic Telecom Regional s.r.o. Pozitivní rozhodnutí je ale podmíněno splněním závazků, jejichž účelem je zachování účinné hospodářské soutěže na předmětném trhu.

Skupina PPF je mezinárodní finanční a investiční skupinou, která se v České republice zaměřuje zejména na oblasti bankovnictví, spotřebitelského financování, telekomunikací, dopravních systémů, médií, biotechnologií, e-commerce, distribuce a prodeje spotřební elektroniky, zahradní techniky a potřeb pro domácnost, obchodu s nemovitostmi a strojírenství.

V oblasti telekomunikačních služeb působí skupina PPF v České republice prostřednictvím společností O2 Czech Republic a.s. a CETIN a.s.

Nabývaná společnost Nordic Telecom Regional je v České republice aktivní v oblasti poskytování telekomunikačních služeb, konkrétně se jedná především o služby poskytování maloobchodního přístupu k internetu, televizní služby na bázi IPTV, mobilní telekomunikační služby, pevné telefonní služby a datové služby, hostingové služby, IP telefonii a další ICT služby.

V rámci prověřování spojení v první fázi správního řízení úřad předběžně shledal možnost vzniku vážných obav z podstatného narušení hospodářské soutěže na trhu maloobchodního přístupu k internetu v pevném místě v celkem 243 městech a obcích, ve kterých se činnost spojujících se stran překrývá a kde by mohlo v důsledku spojení dojít ke snížení nabídky pro konečné spotřebitele.

V reakci na zjištění úřadu nabídla skupina PPF závazky, podle kterých po dobu 5 let od právní moci rozhodnutí ve výše uvedených problematických lokalitách zachová stávající velkoobchodní nabídku nebo vytvoří novou velkoobchodní nabídku vycházející ze stávající platné velkoobchodní nabídky, která umožní poskytování velkoobchodní služby přístupu k síti internet v pevném místě s předáním v centrálním místě.

Skupina PPF se rovněž zavázala uvedené velkoobchodní služby nabízet za cenu ve výši ekonomicky odůvodněných nákladů a přiměřeného zisku a poskytovat všem zájemcům otevřený a nediskriminační přístup k takové velkoobchodní nabídce. Kromě toho skupina PPF bude v příštích 5 letech investovat do rozvoje pokročilejší technologie ve své síti minimálně 240 milionů korun, a to nad rámec investičního závazku skupiny PPF, jehož splněním jí Úřad povolil v loňském roce nabytí kontroly nad společností Nej.cz s.r.o.

Úřad posoudil navržené závazky za dostačující k odstranění závažných obav z podstatného narušení hospodářské soutěže na trhu maloobchodního přístupu k internetu v pevném místě v České republice a pod podmínkou splnění závazků spojení povolil.

Nordic Telecom zveřejnil své plány na prodej části svých aktivit už koncem loňského roku. Zájem projevila i firma PODA, ale nakonec aktiva získalo O2.

Obě společnosti odmítly prozradit bližší detaily transakce. Podle Hospodářských novin ale modrý operátor zaplatil částku mezi 1 a 1,5 miliardy korun.

Nejde přitom o první transakci mezi těmito stranami. Nordic Telecom již dříve prodal O2 frekvence na vysokorychlostní internet, které vydražil v aukci Českého telekomunikačního úřadu.

O2 je v současnosti největším poskytovatelem telekomunikačních služeb v Česku. Služby poskytuje prostřednictvím téměř 8 milionů mobilních a pevných linek.

Díky nejnovější akvizici získá dalších 100 tisíc nových zákazníků.

(rov)

České Energo-pro expanduje do Brazílie. Kupuje zde sedm elektráren o výkonu 90 MW

Společnost Energo-pro, která patří mezi největší české energetické skupiny a zaměřuje se na vodní energetiku, oznámila expanzi do Brazílie. Od společností spravovaných Brookfield Asset Management koupí portfolio sedmi vodních elektráren v Brazílii o celkovém instalovaném výkonu 90 megawattů. Transakce podléhá schválení regulačními orgány, její dokončení přesto Energo-pro očekává ještě v tomto roce.

Sedm vodních elektráren, které míří do brazilského portfolia společnosti Energo-pro, se nachází na řekách Lambari, Pomba, Grande a Verde. Nejmenší z těchto zdrojů Cristina má instalovaný výkon 3,8 megawattu, největší hydroelektrárna Verde 4A dosahuje výkonu 28 MW. „Všechny tyto vodní elektrárny disponují vodními nádržemi, což umožňuje flexibilní řízení jejich provozu,“ upozornil výkonný šéf skupiny Energo-pro Petr Milev. Jde o poměrné nové a dobře udržované elektrárny, všechny byly uvedeny do provozu v minulém desetiletí.

Dlouhodobé licence většiny těchto vodních elektráren platí v průměru ještě 24 let a je možné je následně prodloužit. Elektrárny, které se podílejí na celkovém výkonu portfolia 60 procenty, mají uzavřené smlouvy o garantovaných výkupních cenách elektřiny, které se každoročně upravují o inflaci. To provozovateli umožňuje předcházet riziku výkyvů ceny elektřiny a směnných kurzů. Další výhodou je podle Petra Mileva nízká úroveň dluhu.

Skupina Energo-pro bude akvizici brazilského portfolia malých vodních elektráren částečně financovat vydáním takzvaných zelených dluhopisů, které jsou určeny pro obnovitelné zdroje energie. Energo-pro získává v příslušných firmách stoprocentní nebo kontrolní podíly.

Vodní elektrárna Sebastio do Alto v Brazílii, kterou koupila česká společnost Energo-pro. Foto: Energo-pro

Energo-pro díky expanzi do Brazílie dále rozšíří svou působnost na zahraničních trzích. Brazílie se po Bulharsku, Gruzii, Turecku a Španělsku stane pátou zemí, kde bude Energo-pro vlastnit a provozovat vodní elektrárny. Vedle toho společnost působí také v Kolumbii, kde staví první vodní elektrárnu Chorreritas. Její spuštění se očekává v roce 2026.

Brazílie patří s celkovou instalovanou kapacitou vodních elektráren překračující 110 gigawattů k předním hydroenergetickým trhům na světě. „Akvizicí vysoce kvalitního portfolia zajištěného dlouhodobými smlouvami o prodeji vyrobené elektřiny vstupujeme do země s velkou tržní ekonomikou a dlouhou historií vodní energetiky. V minulých letech vyrobily tyto elektrárny přes 400 GWh elektřiny,“ řekl Petr Milev.

Energo-pro vzniklo v roce 1994 a v první fázi se zaměřilo na provozování malých vodních elektráren v České republice. Dnes je jedná o úspěšnou firemní skupinu, která v loňském roce vytvořila konsolidovaný čistý zisk 250,6 milionu eur (cca 6 miliard korun). Pozitivní dopad na ziskovost měly lepší podmínky pro provoz vodních elektráren v Gruzii a Turecku, ale také rozšíření skupiny o soustavu hydroelektráren ve španělské Galicii. Vedle elektráren také vlastní a provozuje rozvodnou síť v Gruzii a severovýchodním Bulharsku.

Vlastníkem společnosti Energo-pro je skupina DK Holding Investments, která zastřešuje aktivity byznysmena Jaromíra Tesaře v oboru energetiky. Vedle již zmíněné skupiny Energo-pro zahrnuje firmy z oboru výroby technologií pro vodní elektrárny (slovinský Litostroj Power a český Litostroj Engineering), dvě menší vodní elektrárny na Labi, tureckou vodní elektrárnu Karakurt a projektové firmy chystající výstavbu dalších vodních elektráren v Turecku a Indonésii.

(dtr)

Poláci šlapou na plyn. Návrh zákona rozšíří podporu větrné energie a biometanu

Významné rozšíření přípustné plochy pro investice do větrné energie, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie v národním energetickém mixu a následné urychlení energetické transformace země jsou hlavní cíle návrhu polského zákona o investicích do větrných elektráren a dalších zdrojů. Zákon by měl přinést spotřebitelům bonus v podobě příznivých cen. Novela předpokládá zavedení systému podpory biometanu a umožní několik dalších důležitých změn nezbytných pro další rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Na popisované předloze je revoluční to, že bude zrušeno kritizované pravidlo 10H, čímž se sníží minimální vzdálenost větrných parků od obytných budov ze 700 metrů na 500 metrů.

Primárním cílem navrhovaných změn je zvýšit využití obnovitelných zdrojů energie a urychlit energetickou transformaci v partnerství s místními komunitami při respektování přírodního prostředí a snížení účtů za elektřinu. Očekává se také, že tyto změny podpoří hospodářský rozvoj, zejména na místní úrovni.

Změny navržené ministerstvem klimatu a životního prostředí nabídnou řadu výhod jak místním vládám, tak průmyslu. To zahrnuje další zdroj příjmů prostřednictvím obecních daní z nemovitosti a snížených obchodních nákladů spolu se snížením uhlíkové stopy produktů – což je zvláště důležitý faktor pro energeticky náročná průmyslová odvětví,“ uvedl portál CEEnergy News.

Plánované změny mají mít podle CEEnergy News významný dopad na hospodaření společností z oblasti energetiky, stavebnictví, poradenství a projektování. To pomůže zvýšit domácí podíl na polských projektech větrné energie na pevnině a přispěje k vytvoření více než 30 000 nových pracovních míst.

Stačí jen půl kilometru

„Cílem našeho návrhu zákona je podpořit úsilí Polska o transformaci zelené energie. Návrh řeší řadu otázek, vyjasňuje předpisy a zavádí řadu pozitivních řešení, která podpoří růst obnovitelných zdrojů energie. Nyní čekáme na podněty od nevládních organizací a průmyslu,“ uvedla ministryně klimatu a životního prostředí Paulina Hennig-Kloska.

„Uvolňujeme investice do obnovitelných zdrojů energie a očekáváme výrazné zrychlení, protože Polsko má v této oblasti obrovský potenciál. Je načase ji plně využít. Dramaticky rozšiřujeme dostupnou investiční oblast a zefektivňujeme předpisy – to vše při dodržování přísných principů ochrany životního prostředí,“ doplnil náměstek ministra pro klima a životní prostředí Miłosz Motyka.

Návrh zákona reviduje pravidla pro umístění větrných farem. Bude zrušeno pravidlo 10H, čímž se sníží minimální vzdálenost od obytných budov ze 700 metrů na 500 metrů.

Novela dále zefektivní umístění větrných farem tím, že je bude regulovat v rámci integrovaného investičního plánu. Očekávaným výsledkem těchto změn je čtyřicetičtyřprocentní nárůst povolené plochy pro investice do větrné energie, což urychlí rozvoj projektů větrných elektráren na pevnině. Do roku 2030 se očekává téměř 10 gigawattů (GW) nové kapacity větrných elektráren na pevnině.

Nová nařízení také zavádějí podporu investic do biometanu, které sníží závislost na dovozu energie a přispějí k vytváření pracovních míst v obcích, kde jsou biometanové stanice provozovány; urychlení místní energetické transformace; zvýšení příjmů pro místní samosprávy prostřednictvím daní z nemovitosti; splnění cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v dopravě využitím biometanu k výrobě biovodíku pomocí parního reformingu v zařízeních na zemní plyn; stabilizace a vyrovnávání elektrických rozvodných sítí.

(nik)

Autonomní vlaky ovládané přes tablet, společnost Alstom představila projekt ARTE

Jak může vypadat železnice budoucnosti? Může mít například podobu autonomních vlaků vzdáleně ovládaných přes tablet. Alespoň takový projekt s názvem ARTE představila v německém Salzgitteru společnost Alstom. Ukazuje v něm také, že je automatické řízení možné instalovat i na už existujících vozidlech. Zavedením automatizovaného provozu vlaků s využitím jednotného evropského zabezpečovače (ETCS) bez nutnosti instalace dalšího traťového vybavení chce Alstom přispět k digitalizaci německé železniční sítě.

Na projektu se kromě Alstomu podílí také Německé středisko pro letectví a kosmonautiku a Fakulta provozu a řízení železnic technické univerzity v Berlíně. „Ve vyvíjejícím se prostředí dopravy je technologie bez řidiče více než jen trend, jde spíše o revoluci. Ačkoli se v diskusích často zdůrazňují autonomní vozidla, potenciál železniční dopravy bez řidiče je stejně zásadní,“ uvedl k projektu ředitel pro autonomní mobilitu společnosti Alstom Florian Kittelmann.

Konstatoval také, že stojíme na prahu nové éry železnice a zavádění systémů bez řidiče je ukázkou budoucnosti, v níž budou vlaky jezdit organicky. Automatizovaná jízda využívá podle společnosti Alstom kamerové systémy pro detekci překážek a místo balíz, tedy elektronických majáků, traťového zařízení ETCS se systém rozpoznávání obrazu řídí klasickými železničními návěstidly.

Díky systémům dálkového řízení vlaků (remote train operation, RTO) by strojvedoucí mohli vlaky ovládat podle informací společnosti Alstom buď z depa, anebo by mohli převzít kontrolu nad vlakem a přepravit ho bezpečně do další stanice ze speciální stanice určené pro dálkové řízení.

„V případě RTO nabízí projekt ARTE velmi jednoduché řešení – tablet, který je propojen s řízením vlaku. Strojvedoucí vždy uvidí přímý přenos z kamery na čele vlaku, což by vzdálenému strojvedoucímu poskytlo stejný přehled, jaký by měl ze skutečné kabiny. Na dálku je možné vlak zrychlovat i zpomalovat,“ informovala společnost Alstom.

Čtěte také: Česko vzhlíží k autonomní mobilitě. Průkopníkem chce být i Karlovarský kraj

Florian Kittelmann přiblížil, že se v rámci projektu ARTE záměrně použily vlaky, které už za sebou mají několik let provozu a implementovala se do nich špičková technologie. „To nám umožňuje demonstrovat naši schopnost přepracovat v podstatě jakýkoli vlak na světě z manuálního na automatizovaný provoz,“ konstatoval.

Autonomní systémy podle společnosti Alstom představují příležitost k výraznému zvýšení bezpečnosti tím, že minimalizují zapojení člověka a výrazně snižují riziko lidské chyby. Autonomní vlaky podle firmy nepřetržitě monitorují své okolí, rychle reagují na překážky a dodržují přísné bezpečnostní protokoly.

Efektivní železniční systémy také podle Alstomu hrají zásadní roli v hospodářském růstu. „Země jako Čína a Indie investují velké prostředky do své železniční infrastruktury, protože si uvědomují, že moderní a spolehlivá železnice může podpořit hospodářský rozvoj a zlepšit propojování společnosti,“ uvedla společnost.

Čtěte také: Kurucz z Alstomu: Železniční tendry v Česku ovlivňuje dlouholetá rutina

(teč)

Zdeněk Kabátek bude Všeobecné zdravotní pojišťovně šéfovat další 4 roky

Správní rada VZP dnes zvolila Zdeňka Kabátka na další čtyři roky ředitelem největší české zdravotní pojišťovny. Na post ho navrhl předseda správní rady Tom Philipp (KDU-ČSL). Kabátek vede VZP od konce roku 2012, funkční období mu končí v listopadu.

Správní rada se již před prázdninami domluvila, že by volba měla proběhnout s dostatečným předstihem před koncem Kabátkova funkčního období tak, aby jasno bylo alespoň dva měsíce dopředu.

„Probírali jsme způsob, jakým bude volba ředitele VZP postupovat. Hlasováním ve správní radě jsme se dohodli, že budeme postupovat podle zákona, tedy že každý člen správní rady má právo navrhnout svého kandidáta nebo koho by si představoval jako ředitele VZP. Na příští správní radě bude tento bod zařazen a budeme o něm hlasovat. Já jako předseda správní rady navrhnu na jmenování ředitelem VZP opět Zdeňka Kabátka,“ uvedl po minulém zasedání správní rady na konci srpna Tom Philipp.

Zdeněk Kabátek vede VZP od konce roku 2012, správní rada ho pak znovu zvolila na návrh svého tehdejšího předsedy Jiřího Běhounka (ČSSD) v srpnu 2016. Volba proběhla tajným hlasováním, z 25 přítomných bylo 23 pro a dva se hlasování zdrželi. Znovu byl Kabátek zvolen v listopadu 2020 v rámci tajného hlasování 21 z 26 hlasů; protikandidát, tehdejší náměstek VZP David Šmehlík, dostal hlasů pět.

(mk)

Vrchní soud rozhoduje o Čapím hnízdu, podle obhájce Nagyové je předsedkyně senátu zaujatá

0

Senát Vrchního soudu v Praze (VS) dnes řeší odvolání státního zástupce v případu Čapí hnízdo. Vyplývá to z databáze Infosoud. Upozornil na to Český rozhlas. Obhájci Jany Nagyové se přitom podle informací České justice minulý týden obrátili na předsedu soudu Luboše Dörfla se stížností na postup předsedkyně senátu Evy Brázdilové. Namítají mimo jiné její zaujatost při koncipování žádosti Evropskému parlamentu (EP), aby zbavil Nagyovou imunity.

Senát VS v Praze v čele se soudkyní Evou Brázdilovou řeší dnes v neveřejném zasedání případ Čapí hnízdo. Odvolání proti v pořadí již druhému zprošťujícímu rozhodnutí nalézacího soudu z letošního února podal státní zástupce Jaroslav Šaroch. Odvolací soud se musí vyrovnat hned s několika komplikacemi.

Tou první je, že Jana Nagyová získala zvolením do EP imunitu a souhlas s jejím trestním stíháním musí dát plénum EP. Žádost sice soud již poslal, poslanci EP o ní ovšem ještě nerozhodli.

Porušení soudcovských povinností?

Jak zjistila Česká justice, obhájce Jany Nagyové Josef Bartončík odvolací senát opakovaně žádal o přerušení trestního řízení. Poprvé hned v červnu, podruhé na konci července. Ve stížnosti, kterou minulý týden poslal předsedovi VS Dörflovi, upozorňuje Bartončík na to, že jiný postup než přerušení trestního řízení, není v případě absence kladného rozhodnutí EP podle zákona možný. A skutečnost, že tak předsedkyně senátu VS dosud neučinila, považuje za porušení soudcovských povinností.

Ve stížnosti však vyslovuje i vážnou pochybnosti o nepodjatosti předsedkyně senátu Brázdilové. Tu dovozuje z obsahu žádosti, kterou poslala EP a v níž žádá jeho členy, aby zbavili Nagyovou poslanecké imunity.

Předsedkyně senátu Brázdilová totiž měla do žádosti uvést, že v případu konstatoval zneužití evropských prostředků Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), přičemž jeho zprávu pak připojila jako přílohu k samotné žádosti. V ní také měla podle obhájce na poslance EP nepřípustně „apelovat“, aby rozhodli v zájmu právního státu a zachování důvěry ve volené zástupce.

Klíčová zpráva OLAF

Podle obhájce by se totiž žádost měla správně omezit na popis skutku a dosavadního průběhu trestního řízení. V rozhodování o zbavení imunity totiž nejde o posuzování viny, ale pouze o to, zda trestní stíhání neohrožuje řádný výkon funkce poslance.

Zpráva OLAF a jeho závěry byla přitom podle Bartončíka součástí rozhodování nalézacího soudu, který ji vzal v potaz. A mimo jiné dospěl k jinému pohledu na klíčovou otázku vymezení malých a středních podniků. To podle něho žádost Brázdilové EP pomíjí.

„Způsob, jakým předsedkyně senátu JUDr. Eva Brázdilová koncipovala zejména část, kde rekapituluje závěry OLAF, ve mně vyvolávají zásadní pochyby o její nestrannosti. Z textu žádosti vyplývá, že JUDr. Brázdilová považuje moji vinu za prokázanou (právě právními a skutkovými závěry zprávy OLAF). Tento závěr podporuje právě i onen závěrečný apel (jehož poselství je zjevně rovněž subjektivním názorem JUDr. Brázdilové) na Evropský parlament, který nelze vykládat jinak než že mé případné nevydání k trestnímu stíhání by (v očích JUDr. Brázdilové) by ohrožovalo právní stát a důvěru ve volené zástupce,“ uvádí se ve stížnosti Nagyové, podanou prostřednictvím jejího obhájce Josefa Bartončíka.

Ten v závěru podání předsedu VS Dörfla upozorňuje, že již v červenci žádal alespoň o doplnění umíněné žádosti o rekapitulaci dosavadního řízení a znalecké posudky, které mají vyvracet závěry OLAF, avšak senát na to dosud neměl nijak reagovat.

Petr Dimun

Vláda chce posílit kyberbezpečnost ČEZ a dalších klíčových firem. Poslanci se obávají silné role NÚKIB

Na asi šest tisíc firem má dopadnout nový zákon o kybernetické bezpečnosti. Ten navrhla vláda v reakci na evropskou směrnici NIS2. Týká se těch subjektů, které podnikají v odvětvích kritické infrastruktury, ale také třeba v potravinářství či v chemickém průmyslu. Podobu zákona minulý týden zkritizovali poslanci z hospodářského výboru. Firmám podle nich přinese vysoké náklady, obávají se také silné role Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB). Pozměňovací návrhy mohou předkládat do 29. října.

Minimální požadavky na kybernetickou bezpečnost musí nyní splňovat v Česku asi 400 subjektů. Nový zákon tento počet zvyšuje na asi šest tisíc. Firmy však rozděluje na dvě úrovně. Na pět tisíc tak budou dopadat menší požadavky, zbylých tisíc firem z krizových odvětví, jako je třeba energetika, bude muset plnit požadavky přísnější. Hlavním smyslem je dosáhnout toho, aby důležité organizace zaváděly preventivní kroky k posílení své kybernetické bezpečnosti včetně hlášení a zvládání kybernetických bezpečnostních incidentů.

Kromě toho zákon zavádí nový institut mechanismus bezpečnosti dodavatelského řetězce. Ten se má týkat podle NÚKIB asi 180 subjektů. Státu má umožnit kontrolu nad tím, nakolik je Česko v oblasti informačních technologií závislá na dodavatelích z rizikových zemí.

Poslanci: Hrozí vysoké náklady

Podle poslanců z hospodářského výboru s sebou však zákon nese přehnané finanční náklady. „Zachytil jsem ve veřejném prostoru odhad ČEZ, že to bude přes 2,5 miliardy korun na pět let,“ uvedl třeba poslanec Martin Kolovratník (ANO). Vyjádřil přitom obavu, že se tato částka promítne do koncové ceny pro zákazníka.

„Já chápu to, že obrana v kyberprostoru je nutná, ale nejsem schopen akceptovat, kolik to přinese nákladů na lidské zdroje, kolik to přinese nákladů na ekonomické zdroje,“ řekl zase předseda hospodářského výboru Sněmovny Ivan Adamec (ODS).

Ředitel NÚKIB Lukáš Kintr argumentuje zvyšujícím se počtem kyberútoků, které s sebou nesou i stále vyšší škody. „Kdyby firma typu ČEZ byla v jednom z těch pěti let zasažena kybernetickým útokem, stojí to mnohem víc, bavíme se o pětinásobku až desetinásobku,“ poukázal. Řada firem navíc podle něj do své kyberbezpečnosti výrazně investuje již nyní. Pro ty budou dodatečné náklady jen minimální.

Podle Kateřiny Kalužové, manažerky pro digitální ekonomiku Svazu průmyslu ČR, jsou velké firmy na podobnou zátěž připravené. U středních pak záleží podnik od podniku. „Některé střední firmy mohou být již dobře připraveny na kybernetickou bezpečnost, zatímco jiné mohou mít omezené zdroje a omezenou kapacitu na tento úkol. Může to být dáno i tím, v jakém oboru působí. Je tedy možné, že některé střední firmy budou muset investovat do posílení svých kybernetických bezpečnostních opatření a mohou potřebovat více podpory a vzdělávání pro zvýšení své bezpečnosti,“ uvedla.

Pravomoce v rukou NÚKIBu

Ředitel NÚKIB Lukáš Kintr Foto: NÚKIB

Kontroverzní je pro poslance z hospodářského výboru také zmíněná kontrola bezpečnosti dodavatelského řetězce. Mechanismus prověřování dá totiž státu možnost vyloučit z dodávek do strategicky významné infrastruktury vysoce rizikové dodavatele. Poslanci se však obávají příliš silné role NÚKIB, kterému připadne povinnost riziko vyhodnocovat a případně reagovat za pomoci vyhlášek.

Jiří Grund, prezident Asociace provozovatelů mobilních sítí, na výboru řekl, že jde o „největší zásah do svobody podnikatelského prostředí od roku 1989“. Návrh v této podobě podle něj vytváří obrovskou nepředvídatelnost podnikatelského prostředí. Volá proto po tom, aby vyhlášky musela schvalovat vláda.

Kintr poukázal na to, že již podle současné podoby bude muset vláda v některých případech vyslovit svůj souhlas. Debata o rizikových technologiích se navíc podle něj vede již od roku 2018. Poptávku po zákoně, který by umožnil bezpečnost dodavatelských řetězců kontrolovat, podle něj vytvořila již předešlá vláda Andreje Babiše. Nejde tak podle něj o nijak nepředvídatelný krok.

Termín Česko prošvihne

Podle odborníků je nutné se tématem zabývat. „Jsme toho názoru, že stát má mít pravomoc v případě kritických částí důležitých systémů za určitých podmínek rozhodnout o vyloučení dodavatele z důvodu jeho bezpečnostního profilu,“ uvedl Jaromír Novák, partner sdružení CZ.NIC pro vztahy s veřejnou správou.

Zákon by měl být s ohledem na naplnění unijní bezpečnostní směrnice přijat co poloviny letošního října. To se stihnout nepodaří. Hospodářský výbor ve čtvrtek odložil další projednávání, poslanci mohou do 29. října předkládat pozměňovací návrhy, výbor se k nim vrátí 7. listopadu.

Karolína Novotná

Stanjurovy růžové brýle. V rozpočtu na příští rok chybí 23 miliard na podporované zdroje energie

Deficit státního rozpočtu ve výši 250 miliardy korun v příštím roce je jen fikce. Ministerstvo financí vedené ministrem Zbyňkem Stanjurou (ODS) totiž ignoruje skutečnou výši provozních dotací pro obnovitelné zdroje a moderní teplárny. V návrhu státního rozpočtu na tuto oblast vyčlenilo pouhých 8,5 miliardy korun. Ministerstvo průmyslu a obchodu varuje, že skutečné náklady budou skoro čtyřikrát tak vysoké. Dohody mezi ministerstvy se zatím nepodařilo dosáhnout.

Podle odhadu Energetického regulačního úřadu, který převzalo ministerstvo průmyslu a obchodu, dosáhnou vícenáklady spojené s podporovanými zdroji energie (POZE) v příštím roce rekordních 51 miliard korun. Zákazníci z toho v cenách elektřiny uhradí odhadem 19,6 miliardy korun, něco málo se vybere na zárukách původu. K zaplacení tedy zůstane účet na 31,2 miliardy korun, uvádí se v návrhu „Stanovení prostředků státního rozpočtu podle § 28 odst. 3 zákona o podporovaných zdrojích energie pro rok 2025,“ který ministerstvo průmyslu předložilo vládě.

Vícenáklady na POZE v příštím roce budou výrazně vyšší než odhad nákladů za letošní rok (36,8 miliardy korun) i kterýkoli z předchozích roků. Čím je to způsobeno? Ministerstvo průmyslu upozorňuje na výrazný pokles velkoobchodních cen elektřiny oproti rokům 2022 a 2023, který se projevuje hlavně na spotovém (krátkodobém) trhu. V příštím roce navíc v celkovém vyúčtování přibude nově zavedené provozní dotování moderních teplárenských zdrojů a ve větší míře také podpora pro biometan.

Odhad nákladů na podporované zdroje energie

podporovaný zdrojrok 2024 (mil. Kč)rok 2025 (mil. Kč)
celkové náklady POZE36 84451 329
-z toho na zelenou elektřinu33 39846 401
–malé vodní elektrárny5351772
–fotovoltaické elektrárny28 04730 932
–větrné elektrárny260 2078
–bioplyn33006415
–biomasa10942715
–moderní teplárny (KVET)1622488
-podpora zeleného tepla408366
-dotování biometanu7792058
-odměna za povinný výkup zelené energie22582503
zdroj: MPO – Stanovení prostředků státního rozpočtu na POZE pro rok 2025

Ministerstvo financí však na tyto argumenty neslyší a doslova se „zabejčilo“. V příštím roce chce ze státní kasy uvolnit na dotování POZE pouhých 8,5 miliardy korun. Nikdo netuší, kdo uhradí chybějících 22,7 miliardy korun. Příspěvek na POZE, který hradí spotřebitelé elektřiny, je zákonem zastropován na hodnotě 495 korun za megawatthodinu (599 korun včetně DPH). Zvýšení tohoto poplatku, už tak dost vysokého, by lidé „vyúčtovali“ vládním stranám ve sněmovních volbách, které se budou konat za rok.

Spor o financování POZE měla ve středu 25. září rozhodnout vláda, avšak ministři k dohodě nedospěli. „V návrhu rozpočtu se nic nezměnilo od konce srpna do dnešního dne. Já dlouhodobě říkám, že naší snahou je snížit celkový objem plateb za obnovitelné zdroje. Je třeba říct, že domácnosti už léta platí zákonný strop. Stejně tak platí všechny firmy, které jsou na nízkém napětí. Debatu vedeme o firmách, které jsou připojeny na vysoké nebo velmi vysokém napětí. Ta debata je podobná jako vloni a bude probíhat i v příštích týdnech a měsících,“ uvedl po jednání vlády ministr financí Zbyněk Stanjura.

Ministerstvo financí na dotaz Ekonomického deníku uvedlo, že pracuje spolu s resortem průmyslu a obchodu na tom, jak celkový objem plateb na POZE snížit. „Pokud by se řešení nalézt podařilo, mohla by být šance v příštím roce zachovat stávající platby jako letos a od roku 2026 by mohly platby dokonce klesnout. Nejde tedy o opatření pro jeden rok a rozpočet, ale i pro ty budoucí,“ uvedl mluvčí ministerstva financí Petr Habáň.

Podporované zdroje energie: výše vyplacených dotací

Výše vyplacené provozní podpory v letech 2018 až 2023. Zdroj: OTE

Jenže realita je taková, že snížení objemu plateb obnovitelným zdrojům je v praxi málo reálné (pokud nevyletí znovu tržní ceny elektřiny do extrémních hodnot jako v létě roku 2022, což loni snížilo objem provozních dotací na 25,3 miliardy korun). Například vlastníci větrných a solárních elektráren nebo bioplynových stanic mají nárok na provozní podporu po dobu dvaceti let ze zákona.

Zavedení „solární daně“ ve výši až 20 procent z provozní dotace sice v minulosti státu prošlo, ale další seškrtání plateb za POZE by už mohlo mít na majitele elektráren rdousící efekt. Ti by podali na stát žalobu a nejspíš by vysoudili tučné odškodnění za způsobenou újmu. Nemluvě o zhoršení pověsti České republiky u domácích i zahraničních investorů, a to v době, kdy se s požehnáním vlády po letech útlumu znovu rozjíždí výstavba solárních i větrných elektráren.

David Tramba