INZERCE

Úvod Blog Strana 24

Deficit státního rozpočtu přesáhl 200 miliard. Stát si vypomohl výběrem mimořádné daně

Hospodaření státního rozpočtu skončilo na konci října deficitem ve výši 200,7 miliardy korun. Oproti loňskému lednu až říjnu se výsledek rozpočtu zlepšil o pouhých 10 miliard korun. Ministerstvo financí to vysvětluje mimo jiné nižšími platbami z fondů Evropské unie; pokud bychom je vynechali, meziroční zlepšení salda rozpočtu by přesáhlo 38 miliard korun.

Příjmy státního rozpočtu byly na konci října o 1,5 procenta vyšší než před rokem. Inkaso pojistného vzrostlo o 52 miliard korun a čistě daňové příjmy o 21,8 miliardy. Na druhou stranu si stát vypomohl několika kontroverzními kroky. Například letos vybral na dani z mimořádných zisků energetických firem a bank 27,2 miliardy korun, přitom žádnou pomoc lidem a firmám s drahými energiemi – na rozdíl od loňského roku – již stát nevyplácí. Další záloha takzvané windfall tax bude splatná v prosinci.

Saldo naopak zhoršovaly nižší přijaté prostředky z Evropské unie a finančních mechanismů (o 28,8 mld. Kč méně než loni k 31. říjnu), což souvisí hlavně s nižší refundací prostředků určených pro Národní plán obnovy (-23,9 mld. Kč). Výrazně klesly také převody výnosů z majetkových účastí státu (meziročně o 27 mld. Kč); projevila se zde nižší dividenda vyplacená společností ČEZ.

Celkové výdaje meziročně vzrostly o 0,8 procenta, tedy poměrně málo. Výrazný růst výdajů na důchody a sociální dávky, plateb za státní pojištěnce i úroky státního dluhu byl kompenzován již zmíněným snížením podpory lidem a firmám v oblasti energií – meziročně o 56 mld. Kč. „Pozitivně vnímám především stagnaci výdajů v době, kdy je řada mandatorních výdajů navyšována valorizačními mechanismy, dodržováním zákonných závazků a povinností splácet dluhy minulé vlády,“ řekl k tomu ministr financí Zbyněk Stanjura.

Saldo státního rozpočtu k 31.10. uvedeného roku. Zdroj: MFČR

Výrazný nárůst neinvestičních dotací státním fondům (meziročně o 80 procent, tedy o 30,1 miliardy korun) vyvolaly prostředky poskytnuté Státnímu fondu dopravní infrastruktury (+13,1 mld. Kč), Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (+15,8 mld. Kč) a Státnímu fondu životního prostředí (+1,4 mld. Kč). Meziroční navýšení je podle ministerstva financí dáno především časovým nesouladem v poskytování dotací.

„Ve zbývající části roku lze očekávat zvýšené tlaky na rozpočet nejen v oblasti investic, ale i při řešení následků zářijových povodní. Nicméně aktuální požadavky na finanční prostředky z navýšené rozpočtové rezervy budou pro letošek dostačující a plánovaný deficit po novele zákona o rozpočtu ve výši 282 miliard Kč by mohl být dodržen,“ uvedl k výhledu rozpočtu Zbyněk Stanjura.

„Státní rozpočet ke konci října vykazuje nadějnou bilanci, kdy sice dochází k prohlubování celkového deficitu, zároveň však výdaje rostou v nižším tempu, než jaké by odpovídalo schválenému saldu ke konci roku. Říjnový rozpočet tak zvyšuje naději, že schválené celoroční saldo nakonec bude dodrženo i navzdory pomalejšímu hospodářskému růstu,“ odhaduje analytik Raiffeisenbank Vít Mikušek.

(red)

Zdeněk Jíra se stal novým členem představenstva rafinerské skupiny Orlen Unipetrol

Rafinerská a petrochemická společnost Orlen Unipetrol dokončila obměnu svého představenstva. S účinností od začátku listopadu se stal členem představenstva Zdeněk Jíra, který se v nové roli se zaměří především na oblast finančního řízení celé skupiny v České republice. Vyplývá to z oznámení společnosti Orlen Unipetrol.

Zdeněk Jíra má téměř dvacetileté manažerské zkušenosti v oblasti finančního řízení a auditu. V uplynulých čtyřech letech působil jako ředitel úseku finančního výkaznictví a daňové strategie v logistické společnosti Eurowag. V letech 2014 až 2020 zastával manažerské pozice se zaměřením na finance a compliance ve společnosti SITA poskytující IT řešení pro letecký průmysl. Je držitelem mezinárodní certifikace Association of Chartered Certified Accountants (ACCA) pro oblast financí a účetnictví.

„Do skupiny Orlen Unipetrol přicházím zúročit své zkušenosti s řízením financí v mezinárodní společnosti. Na možnost podílet se na řízení jedné z klíčových firem českého průmyslu se velmi těším,“ řekl Zdeněk Jíra, nový člen představenstva skupiny Orlen Unipetrol.

Aktuální složení představenstva společnosti Orlen Unipetrol vypadá následovně:

  • Mariusz Wnuk, předseda představenstva (od 25.6.2024)
  • Zbigniew Pawłucki, místopředseda představenstva (od 25.6.2024)
  • Agnieszka Bobrukiewicz, členka představenstva (od 1.9.2024)
  • Milan Brejchal, člen představenstva (od 1.10.2024)
  • Zdeněk Jíra, člen představenstva (od 1.11.2024)

Původní společnost Unipetrol po privatizaci státního podílu v roce 2005 koupila polská rafinerská skupina Orlen, která následně dokoupila podíly od minoritních akcionářů. V návaznosti na personální změny v mateřském Orlenu došlo letos k obměně top managementu také v českém Orlen Unipetrolu. Mariusz Wnuk se stal předsedou představenstva a generálním ředitelem na konci června, v obou funkcích nahradil odvolaného Tomasze Wiatraka.

Skupina Orlen Unipetrol je největší rafinérskou a petrochemickou společností v Česku. Zaměřuje se na zpracování ropy a na výrobu, distribuci a prodej pohonných hmot a petrochemických produktů – zejména plastů. Do skupiny spadají rafinérie a další výrobní závody v Litvínově a Kralupech nad Vltavou, společnost Paramo v Pardubicích, neratovická chemička Spolana, otrokovická společnost Remaq a dvě výzkumná centra v Litvínově a Brně. Součástí Orlen Unipetrolu je i síť čerpacích stanic Orlen v Česku, na Slovensku a v Maďarsku.

(rov)

Rozprodej majetku padlé firmy TAMEH: Elektrárnu koupil Hubáčkův UCED, povolenky získal ČEZ

Rozprodej majetku zkrachovalé energetické společnosti TAMEH Czech, což je fakticky podniková elektrárna padlých hutí Liberty Ostrava, pokračuje ve svižném tempu. Samotnou elektrárnu kupuje za 127 milionů korun podnik Vítkovice Energy ze skupiny UCED miliardáře Pavla Hubáčka. Nevyužité emisní povolenky v hodnotě více než 1 miliardy korun získá společnost ČEZ.

Podle informací uvedených v Insolvenčním rejstříku odkoupil ČEZ balík 674 698 emisních povolenek systému EU ETS. Zaplatil za ně tržní cenu sníženou o 0,60 eura za kus. Celková kupní cena dosáhla 42,155 milionu eur (1,066 miliardy korun). Nevyužité povolenky tam měly vyšší hodnotu než samotná elektrárna, což jen dokazuje, v jak špatné pozici se bývalá podniková elektrárna ostravských hutí nachází.

Soutěž na hlavní výrobní aktiva firmy TAMEH Czech vyhrála firma ze skupiny UCED. Zmíněnou transakci v minulých dnech povolil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, podle kterého nebude mít za následek narušení soutěže na energetickém trhu. „Nabývaná část soutěžitele TAMEH Czech se zabývá výrobou tepla, elektřiny a dalších produktů a poskytuje služby na úseku řízení, správy a údržby lokální distribuční soustavy v areálu společnosti Liberty Ostrava,“ uvedl ÚOHS v tiskové zprávě.

Co bude dělat UCED s elektrárnou, která přišla o svého nejvýznamnějšího zákazníka? „Stále platí, že jsme připraveni převzít zodpovědnost za distribuční soustavy v areálu Liberty Ostrava. Současný stav ohrožuje desítky firem sídlících v areálu podniku, které odebírají energie prostřednictvím lokální distribuční soustavy,“ odpověděl tiskový mluvčí UCED Daniel Mareš.

Elektrárna v areálu ostravských hutí byla historicky součástí hutního podniku, ať už nesl název Nová Huť, Mittal Steel Ostrava či ArcelorMittal Ostrava. Platilo to až do konce roku 2014, kdy vlastník ostravských hutí – koncern ArcelorMittal – elektrárnu prodal firmě TAMEH Holding. Tu vlastnil napůl ArcelorMittal s polskou energetickou skupinou Tauron. Aby těch problémů nebylo málo, tak českou dceřinou firmu TAMEH Czech měla v zástavě Raiffeisenbank.

Dopadlo to tak, jak to nejspíš dopadnout muselo – špatně. Ostravské hutě (už bez elektrárny a několika ziskových provozů) v říjnu 2018 odkoupil britský byznysmen indického původu Sandžív Kumar Gupta, respektive jeho Liberty Steel Group. Kombinaci rostoucích cen energií a klesajících cen hutních produktů však hutě, přejmenované na Liberty Ostrava, neustály. Krajský soud v Ostravě letos v červnu rozhodl o úpadku společnosti.

Spolu s hutěmi logicky padla i jejich bývalá podniková elektrárna. Její vedení loni v prosinci samo podalo insolvenční návrh. Hlavním důvodem byla druhotná platební neschopnost – hutě Liberty Ostrava jim v tu dobu dlužily přes 1,2 miliardy korun. Nejprve byla ve hře reorganizace společnosti TAMEH Czech, na začátku srpna však Krajský soud v Ostravě rozhodl o konkursu. Insolvenční správce následně spustil rozprodej majetku společnosti.

David Tramba

Škoda JS získala nové zakázky v Arménii, cílem je prodloužení provozu jaderné elektrárny Metsamor

Plzeňská Škoda JS náležící do skupiny ČEZ získala prestižní zakázku na výměnu stávajících řídicích systémů jaderné elektrárny Metsamor v Arménii. Škoda JS vše potřebné dodá během plánované odstávky elektrárny v roce 2026. Na zakázce se bude podílet také další česká společnost ZAT, oznámila Škoda JS v tiskové zprávě.

Česká jaderně inženýrská společnost uspěla v mezinárodním výběrovém řízení. Součástí zakázky je návrh a dodávka systémů automatické regulace výkonu a automatiky hlavního cirkulačního čerpadla, zařízení pro blokovou dozornu či zařízení pro zkoušky systémů, a to včetně souvisejících služeb.

Nejedná se o první úspěch Škody JS na arménském trhu. Již v září podepsala kontrakt na modernizaci komponent šesti hlavních cirkulačních čerpadel primárního okruhu. Provede ji během plánovaných provozních odstávek elektrárny v následujících třech letech. Již dříve Škoda JS zvítězila ve výběrovém řízení na modernizaci technických uzlů parogenerátoru a dalších komponent. Souhrnný objem všech těchto zakázek je v řádu stovek milionů korun.

Uvedené výměny vysloužilých technologií za nové mají přispět k prodloužení provozu arménské jaderné elektrárny o dalších 10 let. Významně pomohou také k její vyšší bezpečnosti. „V Arménii potvrzujeme naše úspěšné reference v oblasti servisu jaderných elektráren jak na všech tuzemských blocích, tak například i těch ukrajinských,“ uvedl k exportnímu úspěchu Škody JS její generální ředitel František Krček.

Spolupráce ŠKODA JS s Armény začala už před dvaceti lety, kdy v rámci výběrového řízení vyhlášeného Mezinárodní agenturou pro atomovou energii plzeňská firma vyhrála tendr na kontrolu tlakové nádoby reaktoru. „Modernizace uvedených systémů navazuje na naši předchozí dodávku systému kontroly a řízení z roku 2019, opět ve spolupráci s firmou ZAT. Projekt spojený s hlavními cirkulačními čerpadly už jsme pak v minulosti absolvovali na celkem 70 takových zařízeních,“ dodal Andrej Avakjan z obchodního úseku Škody JS, který má na starosti zmíněný region.

V arménské jaderné elektrárně Metsamor jsou dva bloky typu VVER-440. Oba byly po zemětřesení v prosinci 1988 odstaveny, provoz novějšího bloku byl obnoven v roce 1995. Od té doby prošla elektrárna velkým množstvím modernizací, což postupně umožnilo prodloužení provozu bloku do roku 2026 a také zvýšení výkonu reaktoru o 15 procent. Fungující blok projde v nejbližších dvou letech modernizací, aby mohl získat povolení k prodloužení provozu o deset let.

(rov)

Soud zastavil exekuci pohledávky Prichafo proti Fair Credit Czech

0

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl o zastavení exekuce pohledávky společnosti Prichafo, přesahující 88 milionů korun, vůči poskytovateli nebankovních úvěrů Fair Credit Czech. Ekonomický deník vývoj situace okolo Fair Credit Czech dlouhodobě sleduje a informoval mimo jiné o tom, že se společnost snaží nepřátelsky převzít kontroverzní severočeský podnikatel Tomáš Horáček.

Obvodní soud pro Prahu 10 prvoinstančně nyní rozhodl o zastavení exekuce pohledávky společnosti Prichafo vůči Fair Credit Czech.

„Je rozhodně zajímavé, že ta samá exekuce vedená proti společnosti Simfina stále běží a nebylo v ní dosud rozhodnuto. Rádi bychom upozornili na informace uvedené v článku na seznamzpravy.cz ze dne 12.4.2024, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno: ´Tomáš Horáček musel reagovat, a tak jemu a Pitrovi blízká exekutorská kancelář podala na Simfinu exekuci. Tak se Čečetkovu firmu podařilo paralyzovat, její účty jsou obstaveny a fakticky je nefunkční.´ ´To, co stalo teď Danovi (Čečetkovi), ho bude stát raketu a nemá to východisko,´ komentuje tento tah na nahrávce Horáček. ´Já mu to (v exekuci) tam budu držet třeba dva roky. Ať si to zažaluje. Dva roky bude v …´ říká, přičemž doplní velmi vulgární výraz,“ uvedla společnost Fair Credit Czech, která tvrdí, že za kontroverzním podnikatelem Horáčkem stojí i další kontroverzní postava českého byznysu Tomáš Pitr.

Celé rozhodnutí soudu je k dispozici ZDE.

Ekonomický deník před časem napsal, že kontroverzní podnikatel ze severních Čech Tomáš Horáček se po pokusu o nepřátelské převzetí poskytovatele nebankovních úvěrů Fair Credit Czech pokusil atakovat další úvěrovou společnost – Simfina. Činí tak prostřednictvím sporné exekuce, jejímž vykonavatelem je policií stíhaný exekutor Igor Ivanko. Společnost se exekuci brání a obrátila se na soud, Exekutorskou komoru i ministerstvo spravedlnosti.

Akciová společnost Simfina je poskytovatelem nebankovních úvěrů, na kterém působí cca 13 let. V roce 2023 se o možnost odkoupení akcií společnosti začal zajímat lobbista a spolupracující obviněný Tomáš Horáček.

Akcie společnosti však nakonec v roce 2024 koupil slovenský podnikatel Daniel Čečetka, což vyvolalo u Tomáše Horáčka výraznou nelibost.

Ta dostoupila vrcholu, když společnost Simfina uzavřela smlouvu o pachtu závodu Fair Credit Czech, o nějž Horáček za pomoci všech právních i zřejmě i protiprávních kroků Horáček usiluje už více než rok.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Osmnáctého března přichází do Simfiny oznámení o zahájení exekuce vydané exekutorem Igorem Ivankem pro údajnou pohledávku společnosti Prichafo s.r.o.

Exekutor Igor Ivanko je mimochodem obviněn v případu zneužití pravomoci úřední osoby, policie ho zadržela při zásahu v Exekutorském úřadu pro Prahu 10 a soud ho poslal do vazby. Tu již opustil. Na Ivanka se policie zaměřila poté, co na něj podalo trestní oznámení ministerstvo spravedlnosti kvůli tomu, že vyplácí s velkým zpožděním peníze, které jeho úřad od dlužníků vymůže. Na peníze – v objemu desítek milionů – od něj čeká například Všeobecná zdravotní pojišťovna VZP nebo energetický gigant ČEZ.

Ale zpět. Společnost Prichafo měla údajně pohledávku vůči Simfině nabýt dne loni 13. října od společnosti CARMENTA TRADE s.r.o., která patří advokátovi Tomáše Horáčka Richardu Němcovi.

Z obchodního rejstříku vyplývá, že jednatelem společnosti Prichafo je Jiří Tůma, který má trvalý pobyt na Městském úřadu v Hrádku nad Nisou a vlastníkem společnosti Lenka Čemusová, taktéž z Hrádku nad Nisou.

Jednatelská oprávnění jednatele jsou pak omezena zápisem v obchodním rejstříku stejně jako je tomu u jiných společností ovládaných skrytě podnikatelem Tomášem Horáčkem, který nesmí z rozhodnutí soudu podnikat.

O nabytí obchodního podílu Lenkou Čemusovou se z obchodního rejstříku nedá nic zjistit. Což připomíná typický Horáčkův rukopis – ve sbírce listin je toliko notářský zápis notáře z Žatce Ondřeje Demuta, jehož služeb Tomáš Horáček několikrát využil. V zápise stojí, že se k němu dostavila Lenka Čemusová a prohlásila, že zápis v obchodním rejstříku neodpovídá skutečnosti.

Všechny změny se pak v obchodním rejstříku objevují přímým zápisem notáře Demuta 17. března, den před zahájením exekuce Simfiny Igorem Ivankem.

Tohoto soudního exekutora pověřil vedením exekuce soudce Obvodního soudu pro Praha 10 Jiří Kalaš, soudce. Kalaš měl mimochodem v roce 2017 problém s jinou exekucí, který nazval nedopatřením“. Nyní rozhodl ve prospěch Fair Credit Czech.

Dlouho před rozhodnutím, osmnáctého března, došlo v rámci exekuce k zablokování všech bankovních účtů společnosti Simfina.

Když se majitel následující den snažil u exekutora zjistit, o jakou exekuci se vlastně jedná, bylo sídlo exekutora obleženo policií.

Dvacátého března zveřejnila Exekutorská komora prohlášení, že situaci kolem Ivanka bedlivě sleduje a konstatuje, bude-li mu sděleno obvinění, dojde ihned ke zrušení pověření jeho exekutorského úřadu.

Následující den je policií Ivankovi sděleno obvinění a je vzat do vazby, ale exekutorská komora vůči němu neučinila avizovaný krok. Pracovníci jeho exekutorského úřadu provozují činnost dál a exekuční příkazy podepisují podpisem Edvarda Kubečky, 81 letého zástupce Igora Ivanka.

Jednadvacátého března se do společnosti Simfina dostavili pracovníci Exekutorského úřadu Igora Ivanka s prohlášením, že přichází sepsat závod společnosti Simfina, a že dojde k jeho prodeji. Dochází k úplnému zastavení provozu společnosti a každý den vznikají škody v desítkách tisíc korun.

Bývalý jednatel společnosti Fair Credit Czech Jaroslav Ptáček tentýž den prohlášení, že notářský zápis, kterým 27. října 2023 uznal pohledávku společnosti Prichafo, který je podkladem pro exekuci, podepsal v omylu, když mu právník tvrdil, že pohledávka je oprávněná, protože on o pohledávce vůbec nic nevěděl.

Městský soud navíc rozhodl, že zápis Jaroslava Ptáčka jako jednatele Fair Creditu je neplatný a proto je neplatný i notářský zápis z loňského 27. října.

Společnost Simfina zaslala 22. března podnět na Exekutorskou komoru k výkonu dohledu nad tímto exekučním řízení. Téhož dne zaslala podnět k dohledu nad exekučním řízením a žádost o změnu exekutora na ministerstvo spravedlnosti. Ale podle zástupců společnosti „ani od komory ani z ministerstva žádná reakce dodnes nepřišla“.

„Zmíněný podnět Exekutorská komora ČR obdržela. S ohledem na to, že výkon dohledu na základě stejného podnětu již dříve zahájilo ministerstvo spravedlnosti, odkázali jsme podatele na výsledky šetření ministerstva, neboť duplicitní výkon dohledu v téže věci by byl nadbytečný,“ odpověděl na otázky Ekonomického deníku sekretariát Exekutorské komory.

„Ministerstvo spravedlnosti obdrželo od společnosti Simfina a.s dva podněty (obsahově totožné), které směřovaly vůči postupu JUDr. Igora Ivanka. Po vyhodnocení obsahu podnětů bylo oběma stěžovatelům zasláno vyrozumění, v jehož obsahu bylo reagováno na všechny výhrady uvedené v podnětech a bylo poskytnuto i adekvátní poučení dle platné právní úpravy. O způsobu vyřízení podnětů byla zároveň přípisem informována i Exekutorská komora ČR, která o to požádala. Výkon státního dohledu nad postupem soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka v souladu se zákonem o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zahájen nebyl, neboť z podnětů nevyplývaly skutečnosti svědčící o pochybení soudního exekutora. Aktuálně jsou podněty z pohledu ministerstva vyřízeny,“ sdělil Ekonomickému deníku Michal Pleskot z ministerstva spravedlnosti.

Ministerstvo tvrdilo, že exekuce probíhá v pořádku, ale Simfina tvrdí, že je exekuční titul smyšlený.

Mezitím Simfina zaslala návrh na zastavení exekuce exekutorskému úřadu a ačkoliv ten má pravomoc v případě neplatnosti exekučního titulu věc urychleně řešit, úřad Simfině sděluje, že bude postupovat tak, že nejprve zašle návrh k vyjádření oprávněnému a potom jej předloží soudci.

Společnost Simfina proto zaslala návrh na zastavení exekuce insolvenčnímu soudu, který má v takovýchto případech pravomoc rozhodnout ex-offo a exekuci zastavit. Soud zatím výzvu nevyslyšel.

„Obecně lze uvést, že zastavení exekuce je namístě tehdy, jestliže exekuce neměla být vedena nikdy, nebo původně vedena být měla, ale důvod pro její vedení dodatečně zanikl. Důvody zastavení exekuce jsou rozmanité. Může jít o případy čistě právního rázu (např. vykonávané rozhodnutí není ještě vykonatelné). Může jít ale také o otázky existence vymáhaného nároku. V exekučním řízení je totiž možné přezkoumávat, zda vymáhaný nárok po vydání exekučního titulu (např. rozsudku) nezanikl. Zastavení exekuce je možné, pokud to navrhne některý z účastníků exekučního řízení. Je též možné, aby exekuce byla zastavena z úřední povinnosti, aniž by zastavení kdokoliv navrhoval. Váš dotaz bude dále vyřizován v režimu zákona 106/1999 Sb. (zákon o poskytování informací pozn. red.),“ odpověděla na otázky Ekonomického deníku obecně místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 Tereza Krojová.

Iniciátor exekuce Tomáš Horáček měl mezitím podle zástupců Simfiny „prohlásit, že bude exekuci na společnosti Simfina držet klidně dva roky, i když ví že je neoprávněná, a ať si potom Simfina vymáhá škodu na firmě která nic nemá“.

Tomáš Horáček na dosavadní výzvy k vyjádření se Ekonomického deníku nereagoval.

Spolupracující obviněný, který telefonoval mobilem z „basy“

Zmiňovaný podnikatel Tomáš Horáček je přitom pro policii a státní zastupitelství známou firmou. Když mu kvůli podnikatelským aktivitám za hranou zákona začalo „téct řádně do bot“, rozhodl se s policií a státními zástupci spolupracovat, aby nestrávil řadu let ve vězení.

Přestože mu za ekonomickou trestnou činnost hrozil nemalý trest, získal status spolupracujícího obviněného a odešel po dohodě o vině a trestu s trestem, který pokryl jeho pobyt ve vazbě. A to přesto, že ve vazbě nezákonně používal mobilní telefon, díky kterému v činnosti za hranou zákona pokračoval dokonce se pokoušel i ovlivňovat svědky.

„Tomáš Horáček začínal svou kariéru jako pravá ruka nechvalně proslulého kmotra ČSSD, někdejšího kmotra Teplic, Petra Bendy. Pro něj podle médií organizoval nábory černých duší do severočeské sociální demokracie. Z ústecké buňky ČSSD byl v roce 2009 vyloučen poté, co vyšlo najevo, že byl odsouzen za jízdu bez řidičského oprávnění a čelil obžalobám za podvody. Právě za pojistný podvod při havárii osobního vozu byl v roce 2011 pravomocně odsouzen k osmi měsícům vězení s podmínečným odkladem na dva roky,“ napsal týdeník Euro.

Později se Horáček začal věnovat své firmě První chráněná dílna, jejímž byl stoprocentním vlastníkem a která zaměstnává handicapované osoby. Proto začala firma od roku 2014 získávat desítky veřejných zakázek například od nemocnic nebo úřadů. Organizace Transparency International však již v roce 2015 upozornila na to, že drtivou většinu zakázek řeší firma subdodávkami a handicapovaní se na jejich realizaci nijak nepodílejí. Společnost získala od státu stovky veřejných zakázek za více než miliardu korun, zmínilo Euro.

Za První chráněnou dílnu lobboval mimo jiné tehdejší předseda KSČM Vojtěch Filip. Ten se na přelomu let 2017 a 2018 za firmu opakovaně přimlouval na Finančním úřadu Ústeckého kraje, který kritizoval za to, že v Horáčkově společnosti zahájila kontroly na zneužití dotací. Filip vzal podnikatele také na poslaneckou cestu do Kazachstánu, za což dostal od Horáčka 500 tisíc korun. Policie tak nakonec došla k závěru, že o úplatek pro Filipa nešlo. Věc ale předala finanční správě s tím, aby doměřila alespoň daň.

Lhal jako svědek?

V roce 2018 policie zadržela podnikatele Tomáše Horáčka kvůli podezření z korupčních praktik kolem veřejných zakázek ve zdravotnictví. Horáček byl následně obviněn z uplácení a ovlivňování veřejných zakázek, kdy jeho firma měla v minulosti získat zakázky nemocnic Na Bulovce a Na Františku bez výběrového řízení, za což mu hrozil až osmiletý trest odnětí svobody.

V roce 2021 však došlo mezi žalobcem Zdeňkem Matulou z Vrchního státního zastupitelství v Praze a Horáčkem k dohodě o vině a trestu a Horáček tak získal status spolupracujícího obviněného. Šlo konkrétně o trest ve výši šesti měsíců ve vězení, pokutu pět milionů korun a sedmiletý zákaz působení v obchodních společnostech.

Této dohody dosáhl Horáček i proto, že měl ve svých výpovědích označit celou řadu dalších lidí jako pachatele údajné trestné činnosti. Podle serveru iDnes.cz ale z důkazů, které měl server k dispozici vyplývá, že Horáček ve svých výpovědích lhal.

Horáček měl dle iDnes.cz ve výpovědích uvést, že finanční prostředky, které použil na kauci k propuštění z vazby, nepocházely ze společnosti Svět zdraví. Avšak dle Horáčkových odposlechů a výpisů z bankovního účtu Horáčkova advokáta Michala Říhy, které měl server iDnes k dispozici, jasné vyplývá, že Horáček u výslechu nemluvil pravdu.

Výpisy z účtů dokládají finanční převody z notářské úschovy na účet firmy Svět zdraví a následně na účet Horáčkova advokáta Michala Říhy. Ten je následně převedl na účet Vrchního státního zastupitelství a byly tedy použity na zaplacení Horáčkovy kauce.

Finance ve výši 20 milionů korun měly být z firmy Svět zdraví zaslány na základě pokynu Jindřicha Štercla. Ten měl být do firmy dosazen právě Horáčkem. Prostřednictvím odposlechů pak byla zachycena komunikace, kdy Horáčkovi do vazby volal Štercl přímo z banky a informoval ho o tom, že peníze na kauci poslal z firmy Svět zdraví na účet Michala Říhy, advokáta Horáčka.

Tomáš Horáček na dotazy redakce iDnes.cz uvedl, že uvedené zveřejněné důkazy jsou součástí snahy ovlivňovat a zastrašovat jeho osobu v roli svědka prostřednictvím nepravdivých informací. Horáčkův advokát Michal Říha na dotazy iDnes nereagoval.

„Spolupracující svědek je ze zákona povinen vypovědět pravdu a nesmí lhát. V případě, že lže, je jeho důvěryhodnost, a tedy i využitelnost jeho výpovědí u soudu zanedbatelná. Pokud spolupracující obviněný ve svých výpovědích lže, dopouští se protiprávního jednání a hrozí mu další stíhaní za křivou výpověď,“ uzavřel server iDnes.

Jan Hrbáček

Zanedbat výstavbu vysokorychlostní železnice by byla sebevražda. Financování musí být dlouhodobé, upozorňují odborníci

Ministerstvo dopravy a Správa železnic by měly v souvislosti s přípravou vysokorychlostní železnice (VRT) lépe vyladit cílovou koncepci provozu, nutné je také rovnoměrné a předvídatelné tempo výstavby a dlouhodobé financování. Kromě zapojení soukromých investorů a PPP projektů je potřeba zvažovat i využití výnosů z povolenek a mýta, upozorňují na to odborníci, kteří se zaměřují na dopravu.

Kompletní dokončení výstavby sítě vysokorychlostní železnice v České republice ministr dopravy Martin Kupka (ODS) udává v roce 2050, už nyní ale dochází v přípravě ke zpoždění. Termín je přesto podle Michala Drábka z katedry chytrých měst a regionů Fakulty dopravní ČVUT v Praze stále reálný.

V Česku se o vysokorychlostních tratích hovoří už od šedesátých let minulého století. Drábek uvádí, že vyšších rychlostí na české železniční síti se ale vlivné osoby v tuzemsku dost dlouho bály, což se podle něj projevilo třeba i způsobem zařazení vysokorychlostní železniční trati Praha-Brno do transevropské dopravní sítě. „Teprve před pár lety, i díky souvisejícímu usnesení vlády z roku 2017, se příprava VRT opravdu rozhýbala,“ upozorňuje Drábek.

Vizualizace terminálu vysokorychlostní železniční trati Praha východ. Zdroj: Vrtky.cz

Dodává, že management Správy železnic, vyšší úředníci ministerstva dopravy zodpovědní za strategii a kapitáni českého železničního průmyslu si navíc tak trochu žijí ve své bublině, kde je pro ně zavedení rychlosti 200 kilometrů za hodinu dostatečný pokrok. „A teď zase Správa železnic bojuje s běžnými nástrahami u takto rozsáhlých stavebních projektů, změnami územních plánů a pochopitelným odporem řady místních samospráv,“ popisuje další komplikace Drábek.

Na neexistenci jednoznačné dlouhodobé dopravní koncepce upozorňuje Michal Mervart z Fakulty podnikohospodářské Katedry logistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. V současnosti se podle něj pracuje spíše se souborem úvah a možností. Uvádí také problém zdlouhavých stavební řízení a výkupy pozemků. Také se podle něj málo srozumitelně vysvětluje, že VRT mají efekt i pro rozvoj oblastí, nejde jen o efekty dopravní.

Co by měl podle Drábka resort dopravy řešit například ve velkém časovém předstihu, je síťový jízdní řád pro rok 2050. Z něj by měl odvodit, jak přesně má vypadat cílová síť takzvaných Rychlých spojení, pod která spadají jak vysokorychlostní tratě, tak i modernizované tratě pro vyšší jízdní rychlosti. „Pak už stačí pouze rozfázovat výstavbu tratí do jednotlivých etap tak, aby dokončení staveb v rámci každé etapy přineslo rychlejší spojení alespoň pro část cestujících,“ zmiňuje Drábek. Česká republika se v plánování může poučit podle něj například u Švýcarů či Rakušanů.

Kde vzít bilion korun?

Náklady na vybudování vysokorychlostních železničních tratí se do roku 2050 udávají ve výši bilion korun. „Když budeme mít stanovenu cílovou síť a vhodné etapy i milníky pro její realizaci, je pak dobré postupovat rovnoměrným a předvídatelným tempem, jak z hlediska alokace financí, tak z hlediska vytížení stavebních firem,“ uvádí Drábek s tím, že co výstavbu infrastruktury podvazuje a vlastně i prodražuje, je každoroční nejistota přidělení peněz.

Zákonodárce vyzývá k víceletému financování, ať může výstavba postupovat rovnoměrně a ať je každý rok dopředu jasné, kdy a jaké výluky na železnici se odehrají. Na nepředvídatelnost financování si mimo jiné stěžovali na říjnové konferenci „Vozidlo, infrastruktura a objednávka veřejných služeb na železnici“ i zástupci Českých drah, Správy železnic a objednatelů dopravy.

Podle Drábka je každý rok je financování staveb závislé na tom, kdy a v jaké podobě se schválí státní rozpočet a obsahuje tak značný prvek nejistoty, který víceletou stavbu logicky komplikuje a prodražuje.

Nedostatečně promyšlené financování zmiňuje také Michal Mervart. „Pro provozovatele samotného je to neufinancovatelné, ve sto procentech to nedokázali ani ve Švýcarsku. Zapojení soukromých investorů PPP je asi potřeba, ale zapojit by se měly i výnosy z povolenek a mýta,“ uvádí Mervart.  V uvozovkách neekologická doprava bude podle něj spolufinancovat ekologickou.

Přiškrcená rychlost

Zatímco v zahraničí mohou vysokorychlostní vlaky jezdit až 350 km za hodinu, české plány se drží spíše při zemi. Rychlost 320 kilometrů za hodinu se předpokládá u trati mezi Prahou, Brnem a Ostravou a také na tratích z Prahy do Ústí nad Labem a z Prahy do Hradce Králové. Ostatní VRT mají být podle Drábka navrženy na 250 kilometrů za hodinu, což podle něj umožní třeba smíšený provoz s nákladními vlaky – tam, kde se mezi osobní dopravou mají šanci na trať „vejít“. „Důležité je, aby výsledná cestovní doba vyšla ,kulatě‘, tak, abychom stihli přestupy jak v Praze a v Brně, tak zejména v krajských centrech, kde se stejně jako dnes budou vlaky potkávat v celou, v půl, anebo třeba v oba časy. Tyto regionální uzly nám ,ukotvují‘ jízdní řád v celé síti i do budoucna,“ uvedl.

Vizualizace přemostění v rámci nového terminálu vysokorychlostní železnice Jihlava VRT. Vítězný návrh francouzsko-českého sdružení AREP ARCHITECTES – monom. Foto: Správa železnic

Například podle Michala Mervarta by v České republice bylo rozsáhlejší zavedení rychlosti 350 kilometrů za hodinu zbytečně drahé a dosažené časové úspory by neodpovídaly nákladům. „Ještě záleží, zda jde o novou trať, nebo rekonstrukci staré, kde by přestavba na vyšší rychlost znamenala ještě vyšší náklady než u tratě na zelené louce. Čistě technicky by to problém nebyl,“ podotýká.

Zprovoznění sítě vysokorychlostní železnice podle Michala Drábka z katedry chytrých měst a regionů Fakulty dopravní ČVUT v Praze také značně uleví přetížené kapacitě na české železnici. Rychlé výjezdy z Prahy, Brna a Ostravy, kterými má výstavba VRT začít, odvedou podle něj ze současných přetížených tratí dálkovou dopravu. „Načež budou posíleny příměstské linky a nákladní vlaky nebudou muset zbytečně zastavovat, což zlevní jejich provoz a sníží emise,“ dodává.

V tom se shoduje také s Michalem Mervartem. I on očekává díky vysokorychlostním tratím výraznou úlevu pro kapacitu železniční sítě. Na stávajících tratích podle něj díky nim zůstane prostor pro regionální a nákladní dopravu a tím, že rychlost vlaků, které zůstanou, pak bude srovnatelná, bude provoz efektivnější. „Nákladní vlaky nebudou muset pouštět dálkové vlaky, takže nebudou trávit hodiny čekáním ve stanicích a ušetří se za časté rozjezdy a brždění,“ poznamenává také  Mervart .

Antigravitační vlaky

Nehrozí, že půjde u projektu výstavby vysokorychlostní železnice v České republice v roce 2050 při současném rozvoji technologií o zastaralý koncept? Podle Michala Mervarta určitě ne. „Tak rychle technologie dopředu nepůjdou, čili smysl to dává,“ míní. „Soustředit se na nějaké chiméry, které možná nastanou, ale spíš ne a už vůbec ne brzo, a přitom zanedbat tohle by byla sebevražda. Už teď je cesta z Berlína do Vídně rychlejší okolo nás, i když je na kilometry výrazně delší. Takže to dohánění je pro nás spíš nezbytnost,“ myslí si.

Podle Drábka je možné, že například ve vzdálenější budoucnosti budou souběžně fungovat mezi Prahou a Ostravou vlaky na magnetickém polštáři. Klasickou železnici ale podle něj nenahradí. „Provoz ovšem bude muset být řízen s přesností na sekundy a strojvedoucím bude nutno včas automaticky oznámit, jakou rychlostí mají jet v případě jakékoli mimořádnosti. Švýcaři už to dělají běžně, jinak by nezvládli s tak velkým počtem vlaků denně jezdit včas,“ uvádí.

Důležité je podle něj se podle něj také nezacyklit se na lokálkách, které dnes vozí desítky lidí denně, ale napřít zdroje do Rychlých spojení a do konvenčních tratí s vysokým přepravním potenciálem.

Příklady fungujících vysokorychlostní železnice vidí Drábek ve Švýcarsku a Rakousku, které podle něj profitují z jasného plánu pro celou síť a z jeho plynulé realizace. Navíc stavějí sítě VRT „na míru“ síťovému taktovému jízdnímu řádu a nehrají si na povinně místenkové vlaky ve vnitrostátní dopravě. Drábek uvedl, že podle plánu postupují i Němci a Španělé.

Evropské železniční plány

O výstavbě vysokorychlostní železniční sítě hovořil na druhé říjnové plenární schůzi Evropského parlamentu i český europoslanec Ondřej Krutílek (ODS). Evropská unie podle něj stojí na principu volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a především lidí. A tento ideál nejlépe vystihuje právě moderní vysokorychlostní železnice.

„Rychlý a efektivní pohyb osob mezi členskými státy a důležitými městy je pro naši budoucnost naprosto klíčový. V kontextu dekarbonizace musíme podporovat dopravu, která je udržitelná a šetrná k životnímu prostředí. Avšak klíčové je jedno, rychlost, a to nejen vlaků, ale především rozhodování. Nemůžeme si dovolit nekonečné byrokratické průtahy,“ konstatoval.

Pro rozvoj vysokorychlostní železnice jsou podle Krutílka potřeba zejména jednoduché povolovací procesy a především dost financí, aby bylo možné všechny projekty, které jsou na papíře, co nejrychleji dotáhnout do konce.

Europoslanec Ondřej Krutílek během Eurodebaty Ekonomického deníku. Foto: Radek Čepelák

Železniční infrastruktura je zásadní pro konkurenceschopný a atraktivní železniční systém podle eurokomisaře pro spravedlnost Didiera Reynderse a železnice v dopravním systému a evropském hospodářství podle něj hraje klíčovou roli. Didier Reynders uvedl, že železnice má potenciál se stát páteří udržitelného evropského dopravního systému. V té souvislosti zmínil také správné provádění jednotného evropského železničního prostoru.

Připomněl také, že letos v červenci vstoupilo v platnost revidované nařízení transevropské dopravní sítě TEN-T. Počítá s tím, že do roku 2040 budou muset hlavní osobní tratě umožňovat vlakům jízdu minimálně 160 kilometrů za hodinu. „To umožní propojit Prahu a Varšavu za tři hodiny místo dosavadních osmi nebo Kodaň a Berlín za čtyři hodiny místo sedmi,“ uvedl.

V Evropském parlamentu se řešilo také přidělování kapacity železniční sítě, napojení hlavních evropských letišť na dálkovou železnici, lepší integrace železnice s jinými druhy dopravy v městských uzlech i železniční nákladní doprava.

Tereza Čapková

Nejen silnice a železnice. PPP projektem se dá postavit i škola nebo kulturní centrum, říká Jan Sůra z PORTOS

O zakázku na modernizaci železniční tratě na pražské letiště Václava Havla formou PPP projektu budou mít pravděpodobně zájem čtyři investoři. Ke konci příštího roku by tendr na spolupráci státu se soukromým partnerem měl být hotový. Uzavření smlouvy se předpokládá v roce 2026. „Čtyři roky se pak bude stavět,“ řekl v podcastu České justice a Ekonomického deníku Perspektivy Česka partner advokátní kanceláře PORTOS Jan Sůra. Ten zdůraznil, že forma PPP projektů je vhodná nejen pro investice do stavby silnic a železnic.

„Je dlouhodobě neudržitelné nejenom pro Českou republiku, ale pro každý stát, se bránit vpustit do oblastí veřejného zájmu soukromé peníze. Je to podle mě klíč k růstu,“ myslí si Jan Sůra.

Advokátní kancelář PORTOS zajišťuje pro stát při projektu modernizace trati z Prahy-Veleslavína na Letiště Václava Havla Praha roli transakčního poradce. Náklady projektu jsou 1,1 miliardy eur. Podle ministra dopravy Martina Kupky by se lidé po nové železniční trati mohli na letiště svézt v roce 2030. „I podle evropských účetních standardů jsou PPP projekty jediná alternativa, která nezatěžuje deficity veřejných institucí a nezatěžuje zadlužení státu. My jsme dneska v situaci, kdy máme samostatné oddělení PPP, protože těch projektů teď vzniká hned několik,“ říká Kupka.

PORTOS má s veřejnými infrastrukturními projekty třicetileté zkušenosti. „Nejen takové projekty jsou ale vhodné pro PPP. Můžete jako PPP projekt třeba postavit školu, kulturní centrum nebo cokoliv v plné koncesi. Soukromý subjekt to pak ani nemusí předat státu, ale může pro stát zajišťovat i provoz toho zařízení,“ říká Jan Sůra. PORTOS na projektu letiště spolupracuje rovněž s kolegy z Portugalska, kteří se podíleli na projektu vysokorychlostní tratě z Porta do Lisabonu.

V zahraničí jsou PPP projekt zavedené několik desetiletí. V Česku teprve začíná jejich boom.  Na financování projektu se zpravidla podílejí banky. „Já s oblibou říkám, že u PPP projektů jsme na stejné lodi se zadavatelem. A to čistě kvůli tomu, že oba máme stejný zájem. Chceme, aby ten projekt dlouhodobě úspěšně fungoval a dělal to, co má,“ říká ředitel oblasti projektového financování ČSOB Jan Troják, který má s PPP projekty bohaté zkušenosti právě ze zahraničí.

Díl Budoucnost dopravy v ČR najdete na všech podcastových platformách.


https://podcasts.apple.com/cz/podcast/perspektivy-%C4%8Deska-budoucnost-dopravy-v-%C4%8Dr-s-ministrem/id1767696820?i=1000675104878

Eva Paseková

Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.

Není důvod k panice, ale podpořit stavbu nových elektráren by stát měl, hlásí ČEPS

Státem vlastněný provozovatel přenosové soustavy ČEPS zveřejnil dlouho očekávaný dokument – Hodnocení zdrojové přiměřenosti elektrizační soustavy ČR do roku 2040. Hlavní závěr zní: Brzký termín odchodu od uhelné energetiky, který jejich hlavní provozovatelé avizují už kolem roku 2030, si vyžádá podporu výstavby nových zdrojů se stabilním a regulovatelným výkonem pro zajištění dodávek elektřiny
i služeb výkonové rovnováhy.

ČEPS doporučuje posílit českou energetiku po roce 2030 o řiditelné zdroje v rozsahu 1600 až 1900 megawattů. Konkrétně by se mohlo jednat o paroplynové či plynové elektrárny s možností přechodu na spalování vodíku. Tady bude zapotřebí podpora ze strany státu. Jak zmínil místopředseda představenstva společnosti ČEPS Svatopluk Vnouček, během posledního dotazování žádná z oslovených energetických firem – s ohledem na nepříznivé tržní podmínky – nepotvrdila zájem takový zdroj postavit.

Oproti předchozí studii, kterou ČEPS vydal loni v dubnu, je znát posun k mírnému optimismu. Svatopluk Vnouček to při setkání s novináři vysvětloval například schválením státní podpory pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v moderních teplárnách, ale také závaznými nabídkami na stavbu nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně. ČEPS v aktuální studii, známé pod zkratkou MAF, počítá se spuštěním tří nových reaktorů do roku 2040. Zároveň prodloužil délku očekávané životnosti starších bloků elektrárny Dukovany.

Jak nahradit 40 procent výroby elektřiny

Poměrně rychlý odklon od spalování uhlí v české elektroenergetice projeví, a to výrazně. To je logické, z uhlí se v Česku stále vyrábí okolo 40 procent elektřiny. Zřejmě už od roku 2026 se Česká republika stane čistým dovozcem elektřiny. V roce 2030 objem dovozu dosáhne v takzvaném progresivním scénáři 15 TWh, tedy více než 20 procent roční spotřeby elektřiny. O pět let později se může vyskytnout až 10 hodin v roce, kdy výroba elektřiny v Česku spolu s importem nezvládnou pokrýt celkovou spotřebu.

Novinkou v letošní analýze MAF je rozdělení dovozu elektřiny na ekonomickou a bilanční část. Během jara a léta bude převažovat ekonomický import, kdy zkrátka bude výhodnější dovážet přebytky zelené elektřiny z Německa a omezovat domácí výrobu elektřiny – hlavně ze zemního plynu. Horší situace nastane na podzim a hlavně v zimě, kdy lze hovořit o rizikové dovozní závislosti v rozsahu až 6000 megawattů výkonu. Takový dovoz navíc nebude ani cenově příznivý.

Podíl zdrojů na budoucí spotřebě elektřiny v ČR

Podíl zdrojů na výrobě elektřiny dle analýzy MAF (progresivní scénář). Zdroj: ČEPS

Studie zahrnuje také analýzu cenového vývoje na trhu s elektřinou. ČEPS očekává, že cena elektřiny bude do roku 2030 mírně klesat k úrovni 80 až 90 eur/MWh. Po tomto datu už naopak mírně poroste. Postupně se má prohlubovat rozdíl mezi cenou v létě, kdy bude trh doslova zaplaven elektřinou z fotovoltaických zdrojů, a v zimě, kdy se ve střední Evropě nepříznivě projeví odstavování uhelných elektráren.

Podle slov Svatopluka Vnoučka je nejtěžším úkolem prognózovat budoucí spotřebu elektřiny. Tady ČEPS vychází třeba z analýzy poradenské firmy EY. Některé poslední události, jako například krach oceláren Liberty Ostrava, naznačují, že růst spotřeby elektřiny by kvůli útlumu tradičního průmyslu mohl být pomalejší. „Zůstáváme optimisty a žádnou masivní deindustrializaci neočekáváme,“ doplnil k tomu Svatopluk Vnouček.

Nové plynové elektrárny bez podpory státu nevyrostou

Analýzy zdrojové přiměřenosti z dílny ČEPS se obecně v prostředí české energetiky těší vysokému respektu. Čerstvě publikovaný MAF by mohl přispět k zavedení kapacitních mechanismů či jiného podpůrného schématu pro nové plynové elektrárny. Jak se zdá, bez garancí ze strany státu tyto tolik potřebné zdroje v Česku zřejmě nevzniknou.

Na druhou stranu analýza MAF přímo nevyzývá k zavedení podpory pro uhelné elektrárny s cílem udržet je v provozu déle. Takovou podporu chce zavést hlavně skupina Sev.en miliardáře Pavla Tykače a nachází podporu i u některých politiků. Konkrétně poslankyně Berenika Peštová (ANO) navrhla podporu uhelné energetiky doplnit do aktuální novely energetického zákona, která míří do třetího čtení v Poslanecké sněmovně.

David Tramba

O dostavbu dálnice D35 formou PPP projektu má zájem pět uchazečů

Do zadávacího řízení na dostavbu dálnice D35 formou PPP projektu se přihlásilo pět potenciálních koncesionářů, informovalo o tom ministerstvo dopravy. V jednotlivých konsorciích jsou zastoupené české i zahraniční stavební firmy, stejně jako renomované mezinárodní investiční fondy. Resort má nyní v plánu obdržené žádosti o účast posoudit a seřadit je podle předložených referencí.

„První čtyři nejkvalifikovanější zájemci budou následně vyzváni k účasti v další fázi zadávacího řízení, kterým je soutěžní dialog,“ zmínil úřad.

V rámci spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem budou na dálnici D35 vybudovány úseky Opatovec – Staré Město (16,6 kilometru) a Staré Město – Mohelnice (18,2 kilometru). Vybraný koncesionář bude rovněž zodpovědný za provoz a údržbu úseků mezi Litomyšlí a Opatovcem v délce 17 kilometrů, které budou stavebně realizovány mimo model PPP.

„Naším cílem je dokončit dálnici D35, která propojí Čechy a Moravu, do roku 2029. Poslední dva úseky o celkové délce 35 kilometrů budou realizovány a financovány ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Náklady na výstavbu těchto úseků se odhadují na přibližně 35 miliard korun,“ uvedl ministr dopravy Martin Kupka (ODS).

Dálnice D35 je nejen jednou z nejzásadnějších dopravních tepen v České republice, spojující východní a západní část země, zároveň je součástí transevropské dopravní sítě (TEN-T) a mezinárodních „E“ silnic. Po dostavbě uleví podle ministerstva dopravy nejen obcím, kterými prochází současná silnice I/35, ale také přetížené dálnici D1.

V letošním roce se také D35 stane podle resortu nejrozestavěnější komunikací v České republice. Do konce roku by mělo Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) zahájit šest úseků o celkové délce 35,7 kilometrů. Celkem bude ve výstavbě najednou 64 kilometrů. V následujících letech je plánováno zahájení a dokončení zbývajících 52,7 kilometru.

O výstavbě dopravní infrastruktury a PPP projektech v České republice hovořil ministr dopravy Martin Kupka také v podcastu Ekonomického deníku a České justice.

Tempo, kterým Česká republika nyní staví dálnice, přesahuje podle ministra dopravy tempo většiny okolních států. Díky stavbě dálnice D35 je v Česku podle něj největší infrastrukturní staveniště ve střední Evropě. „Věřím, že pokud teď to období zvládneme stejně dobře jako Polsko, tak v roce 2033 na tom budeme nejenom srovnatelně, ale v mnoha aspektech lépe,“ poznamenal.

Role PPP projektů je podle něj klíčová, jde o jedinou cestu, jak rychle budovat dopravní infrastrukturu a nezvyšovat deficit státního rozpočtu.

Tereza Čapková

Na celý podcast se můžete podívat zde:

ÚOHS smetl ze stolu stížnosti EDF a Westinghouse proti výsledku jaderného tendru

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodl spor o dukovanský tendr v neprospěch stěžovatelů, tedy společností Électricité de France (EDF) a Westinghouse Electric Company. Řízení o jejich návrzích Úřad z větší části zastavil, v dalších částech návrhy zamítnul. Rozhodnutí nejsou pravomocná a účastníci řízení proti nim mohou podat rozklad k předsedovi Úřadu Petru Mlsnovi, uvedl ÚOHS v tiskové zprávě.

Společnost Westinghouse směřovala část svého návrhu proti postupu zadavatele (tedy společnosti Elektrárna Dukovany II ze Skupiny ČEZ) mimo režim zákona na základě tzv. bezpečnostní výjimky. V této části ÚOHS správní řízení zastavil, protože námitky proti užití výjimky měla společnost podat nejpozději 15 dní od chvíle, kdy se o použití tohoto postupu dozvěděla. To znamená, že Westinghouse si měl stěžovat už v březnu 2022, a ne počátkem srpna letošního roku.

Oba navrhovatelé si dále stěžovali na údajně nezákonný postup zadavatele spočívající v nedodržení základních zásad zadávání veřejných zakázek. Konkrétně jim vadil výběr preferovaného dodavatele (Korea Hydro & Nuclear Power – KHNP) místo vítěze a dále si stěžovali například na podstatné rozšíření předmětu plnění veřejné zakázky z původního jednoho bloku na dva až čtyři bloky. Také v této části Úřad správní řízení zastavil, protože proti konkrétnímu postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky mimo zadávací řízení s využitím výjimky dle příslušného zákona nelze podat námitky.

Skrytá státní podpora? To na ÚOHS neřeší

Oba navrhovatelé namítali také údajné porušení nařízení o zahraničních subvencích, tedy možnost skryté státní podpory od jihokorejské vlády. V tomto případě Úřad stížnost zamítl, protože nesměřovala proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. „Až do nabytí právní moci rozhodnutí ve věci platí zákaz uzavřít na danou veřejnou zakázku smlouvu,“ uvedl na závěr ÚOHS.

Prvostupňové rozhodnutí přichází necelý týden poté, což ÚOHS vydal předběžné opatření, kterým zakázal společnosti Elektrárna Dukovany II ze skupiny ČEZ uzavřít smlouvy v tendru na výstavbu nového jaderného zdroje. Jednalo se však pouze o formální krok. Úřad totiž o návrzích stěžovatelů nestihl rozhodnout ve stanovené lhůtě do 60 dní.

Westinghouse také již delší dobu tvrdí, že návrhy designů korejských reaktorů APR1000 a APR1400 využívají licencovanou technologii systému Westinghouse 80 generace II. Společnost KHNP tudíž nemá právo stavět takové reaktory v zahraničí bez souhlasu Westinghouse. Ten se svých práv domáhá cestou soudních sporů a arbitráží.

Podle dobře informovaných zdrojů je spor mezi KHNP a Westinghousem možné vyřešit dohodou, o níž obě strany intenzivně jednají. Jejím výsledkem pravděpodobně bude finanční kompenzace pro Westinghouse. Ten by navíc mohl získat zakázky na dodání některých technologií a služeb pro nové jaderné bloky v České republice.

Zdroje Ekonomického deníku dodávají, že více problémů bude s francouzským koncernem EDF. Jeho manažeři si totiž odmítají připustit fakt, že byli poraženi ve férové soutěži, a to ve všech hlavních parametrech. Tedy v ceně elektřiny z nových jaderných bloků, financování i v poskytnutých garancích. EDF napadlo výsledek českého jaderného tendru také u Evropské komise, jako důvod uvádí riziko skryté státní podpory ze strany jihokorejské vlády.

Korejské vítězství s otazníkem

Dlouho očekávané rozhodnutí o dodavateli nových jaderných reaktorů padlo padlo v polovině července.  Vláda tehdy rozhodla, že dva nové jaderné bloky v Dukovanech postaví korejská KHNP, která získá také opci na dva další bloky v Temelíně. „Korejská nabídka byla lepší prakticky ve všech posuzovaných kritériích,“ řekl Petr Fiala na tiskové konferenci po jednání vlády. Za příjemné překvapení označil premiér Fiala nabídkovou cenu, která se pohybuje (v dnešních cenách) okolo 200 miliard korun za jeden 1050megawattový blok

Tendr na nový jaderný blok v Dukovanech byl oficiálně zahájen v březnu 2022. Předběžné nabídky podali tři uchazeči – Westinghouse, EDF a KHNP – v listopadu téhož roku a závazné loni v říjnu. Letos na konci ledna vláda rozhodla o vyřazení americké společnosti Westinghouse, jejíž nabídka nesplnila požadavky tendru. Westinghouse se tehdy údajně odmítl zavázat ke konkrétní ceně a termínu dokončení.

David Tramba