Účty za domácí odpad a vytápění by se brzy mohly zvýšit o desítky procent. Spalovny mají totiž od roku 2028 vstoupit na trh s emisními povolenkami. Novinku podporují ochránci klimatu nebo výrobci plastů. Provozovatelé odpadového hospodářství naopak varují před dodatečnými náklady v řádu desítek miliard korun ročně.
Zásadní spor se vede o to, jestli mají spalovny komunálního odpadu za necelé tři roky začít platit za evropské emisní povolenky (ETS). Zástupci obcí a firem, které svážejí odpad, varovali, že tento krok zásadně zvýší účty za vytápění, ale také náklady za svoz komunálního odpadu firmám i domácnostem v celé Unii.
Široká podpora
Zastánci tohoto opatření zase namítají, že je nutné zohlednit klimatické dopady. Mezi hlavní organizace, které chtějí, aby spalovny platily za emise uhlíku, patří také Zero Waste Europe. Janek Vähk, manažer politiky nulového znečištění této nevládní organizace, říká, že podpora návrhu sahá daleko za hranice ekologických skupin. „V zákulisí existuje mnohem širší koalice, která toto opatření podporuje,“ řekl Vähk pro EU Perspectives.
Zahrnuje výrobce plastů, chemikálií, cementárny a hliníkárny. Připojili se i maloobchodníci – jako je IKEA – každý s vlastními důvody pro podporu návrhu Komise.
Obce musí odpad přijímat
Jádrem debaty jsou různé názory na to, čeho má zařazení spaloven do trhu s emisemi dosáhnout. Firmy, které nakládají s komunálním odpadem tvrdí, že spalovny se zásadně liší od dalších odvětví, na které se již vztahuje evropský systém s povolenkami ETS.
„Obce musí odpad přijímat a nemohou se rozhodnout změnit vstup,“ uvedla Constance Maillardová, referentka pro oběhové hospodářství a odpady ve společnosti Veolia. Podle Veolie pochází více než 70 procent fosilních emisí ze spalování odpadu z nerecyklovatelných plastů.
Otázka pobídek
Společnost tvrdí, že by se na to měla Komise zaměřit. Vähk ale tvrdí, že tento pohled ignoruje, jak systémy nakládání s odpady reagují na ekonomické pobídky. Zpochybnil předpoklad, že to, co se spaluje, je nerecyklovatelné. „To, co vstupuje do spalovny, není fixní. Složení zbytkového odpadu závisí na pobídkách, které mají obce a společnosti zabývající se nakládáním s odpady, aby mohly třídit materiály před jejich spálením,“ vysvětlil.
Poukázal na studii, jejíž spoluautorem je Společné výzkumné středisko Komise. Ukazuje, že třídicí zařízení, která již fungují v Norsku, Španělsku a Itálii, získají zpět 22 až 55 procent plastů ve zbytkovém odpadu v závislosti na konstrukci zařízení. Třídění směsného odpadu je podle něj již zavedenou praxí, nikoli budoucí vyhlídkou.
Podpora investic
Zpoplatnění emisí ze spalování by podle Vähka podpořilo investice do třídicích zařízení odpadu, která získají zpět plasty a další recyklovatelné materiály předtím, než se dostanou do pece. Návrh Komise získává podporu i v Evropském parlamentu.
Poslanci ze skupin Zelení a Renew Europe už naléhali na komisaře pro klima Wopkeho Hoekstru, aby v rámci nadcházející revize zahrnul spalování komunálního odpadu do systému ETS. Varovali, že ponechání spaloven mimo systém s povolenkami znamená, že jeden z největších zdrojů skleníkových plynů neplatí za emise uhlíku.
Vähk tvrdí, že podpora bývá nejsilnější v zemích, které již emise ze spalování odpadů zpoplatňují prostřednictvím národních systémů, včetně Švédska, Dánska, Německa a Nizozemska. Itálie a Francie naopak zůstávají mezi nejskeptičtějšími členskými státy.
Náklady versus klima
Největší obavou sektoru s odpady zůstává finanční dopad. Veolia odhadla, že začlenění spalování komunálního odpadu do systému obchodování s emisemi by evropské obce stálo přibližně 3,8 miliardy eur (92,3 miliardy korun) ročně. Velká část z toho by se podle společnosti nakonec projevila ve vyšších poplatcích za svoz odpadu a účtech za dálkové vytápění.
Ekologické organizace vidí opačné riziko. Spalovny obvykle fungují 30 až 40 let a potřebují nepřetržitý přísun komunálního odpadu, aby zůstaly ekonomicky životaschopné. Evropa již má značnou přebytečnou kapacitu spalování, připomenul Vähk. A stavba nových spaloven bude potřebovat komunální odpad po další dekády.
Ročně jen 122 korun
Konzultační společnost CE Delft provedla v loni v červnu pro Zero Waste Europe a Reloop studii, která jejich argumenty podporuje. Odhaduje, že zahrnutí spalování odpadu do ETS by mohlo snížit emise. Do roku 2040 by se to mohlo být 18 až 32 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého.
Vähk také zpochybnil tvrzení, že zařazení spaloven do systému povolenek výrazně zvýší náklady domácnostem za svoz odpadu. Podle Zero Waste Europe byl dopad v zemích, které již zpoplatnily spalování odpadu, okolo pěti eur (122 korun) na domácnost ročně.
