Na česko-čínský obchod bychom se měli dívat realisticky a stanovit si, co chceme vyvážet, říká náměstek ministra zahraničních věcí pro řízení sekce mimoevropských zemí, ekonomické a rozvojové spolupráce Martin Tlapa, který má oblast Číny a ekonomické spolupráce v Černínském paláci na starosti.
Český vývoz do Číny dosáhl loni podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) 56 miliard korun. Dovoz z Číny byl oproti tomu desetinásobný, 568 miliard Kč. Celkový obrat tak činil 624 miliard Kč, obchodní bilance byla však v roce 2018 z českého pohledu záporná, šlo o 512 miliard Kč. Údaje čínské strany se však liší. Důvodem rozdílných čísel je jiná metodika výpočtu nákladů na dopravu. Statistiku ovlivňují i pravidla vnitřního trhu EU. Vzájemný obchod je podle Martina Tlapy také zatížen reexporty, kdy se velká část vykazuje jako vývoz z Německa. „My se spolu s experty z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy snažíme dopočítat, kolik je tento reexport, vychází to na zhruba 16,1 miliardy korun. A to se jedná pouze o Německo. Dalších cca 41,6 miliard je odhad nepřímého exportu přes další členské země EU,“ dodal Tlapa.
I přes rozdílné statistiky podíl vývozu do Číny na celkovém českém vývozu v posledních deseti letech vzrostl z 0,4 % na necelých 1,5 %. Objem českého exportu do Číny má dlouhodobě rostoucí tendenci, i když v roce 2018 podle posledních údajů meziročně mírně poklesl, přibližně o 112 miliónů korun. Čínský dovoz však vykazuje vyšší dynamiku růstu, proto se dále zhoršila i naše vzájemná bilance zahraničního obchodu.
Ožehavou otázkou vzájemného obchodu s Čínou je v současnosti kauza firmy Huawei. Podle Martina Tlapy by právě proto, že s Čínou obchoduje celá Evropská unie, měly být současné bezpečnostní otázky kolem používání výrobků firem Huawei a ZET vnímány nejen z národního, ale i celoevropského hlediska. Existuje pro to celá řada nástrojů, jenž jsou obsaženy i v Lisabonské smlouvě.
Pan prezident Zeman mluvil o tom, že čínská strana uvažuje o sankcích proti České republice. Ví o tom ministerstvo zahraničí (MZV) oficiálně?
Pan ministr Tomáš Petříček řekl, že při oficiálních jednáních takovou informaci nedostal. Spíše se jedná o neoficiální kanály a rétoriku, která se objevuje i jinde po světě. V případě, že Čína bude mít pocit, že jí druhá strana zamezuje vstupovat do určitých zakázek, bude důležité, aby existovaly obhajitelné důvody pro vytvoření těchto překážek.
Česko by si mělo určit priority, se kterými sektory a zbožím se chceme na tento obrovský trh dostat a tyto segmenty pak podporovat a prosazovat. Mělo být se jednat o zboží s vyšší přidanou hodnotou a finální výrobky. Tuto snahu dokládá i seznam deseti hlavních položek našeho vývozu. Z velké části jsou to technologické části, elektrotechnické komponenty, částí automobilů s výjimkou vozidel, které se v Číně montují. Celková struktura našeho exportu do Číny však obsahuje relativně malý podíl hotových výrobků.
Jak jsou na tom ostatní země EU? Také si vytvářejí své seznamy exportních priorit?
Když se podíváte na statistiky EU, tak jsou tři země, které mají přebytek obchodní bilance. Německo, Finsko a Irsko. Jinak jsou všechny ostatní země v deficitu. Je to trend, který není spojený pouze s Českou republikou, souvisí to spíše celkově se vzájemným obchodem. Příklady Finska, Irska i Německa jsou pro nás zajímavé. Jejich strategie udržovat si vyrovnanější bilanci je založená na výběru sektorů, které vlády cíleně podporují, prezentují a vytvořily pro něj podmínky pro růst a pro export. Pro Irsko je významným komponentem hovězí maso, pro Finsko jsou to zase high-tech firmy.
Jak je to u nás? Jaké zboží by se v Číně mohlo prosadit?
Snažíme se ze signálů trhů pochopit, kde jsou šance pro český vývoz. Díváme se na komparativní výhody, co dovážejí které země, jaká je dynamika růstu vývozu. Tím vznikne první hypotéza, co se dá spojovat. Tu potom ověřujeme ve spolupráci se zastupitelskými úřady, proexportními agenturami a podnikateli přímo v regionu. Z toho vyjde druhá hypotéza, třetí je pak výsledkem setkání se zástupci podnikatelů, kde se bavíme, jak tyto vývozní příležitosti vnímají jejich členové. Na základě toho publikujeme analýzu exportních příležitostí, které jsou shrnuty v Mapě globálních oborových příležitostí.
Na co by se mělo Česko tedy zaměřit?
Bylo by dobré definovat pět až šest věcí – sektorů, které jsou pro nás klíčové. V minulosti jsme to dělali. Třeba tlak na certifikaci letadel byl už na začátku strategického partnerství s Čínou před pěti lety – a nakonec se vyplatil. Podařilo se certifikovat pět ultralightů, které mohou nyní létat v Číně. Letectví je unikátní sektor, kde máme celý řetězec dodavatelů a je pro nás v Číně prioritou. To nejsou jen malá letouny, ale i velká letadla, komponenty, trénink, školení a design. Mezi Českem a Čínou vznikla řada nových leteckých linek, rozvíjí se tím cestovní ruch. Lepším vztahům pomohlo i otevření našeho konzulátu v Chengdu a ekonomická diplomacie.
Každoročně organizujeme projekty ekonomické diplomacie. Kromě ministerstva zahraničních věcí se na projektech podílí pět dalších rezortů a Úřad vlády. V Číně máme pro letošek zatím schválené čtyři projekty v zemědělství, strojírenství a IT. Snažíme se například pomoci českým firmám, aby se uplatnily v systému čínské e-commerce, což je velmi zajímavá oblast. Pětina zboží se v Číně prodává elektronicky.
Je pro české podnikatele těžké vstoupit na čínský trh?
Jednoduché to rozhodně není. V Číně je obrovská konkurence, je tam spousta netarifních překážek, s nimiž se podnikatelé setkávají. Je to trh obtížný pro firmy i investory. Obchodování je zatíženo velkou řadou bariér z čínské strany. Hlavní překážky jsou problémy s fytosanitárními opatřeními (spočívají v hygienických a obdobných normách a jsou založeny na mezinárodních a národních standardech, které se opírají o vědecké principy – pozn. red.), technickými předpisy, domáhání se práv duševního vlastnictví a některá omezení vstupu investic. Čína si vybírá, do kterých sektorů chce vpustit zahraniční investory a řada firem čeká na povolení velice dlouho. Těm se snaží česká ministerstva a naši zástupci na místě pomoci. Podívejte se třeba na světoznámá zdravotnická lůžka Linet. V Číně trvalo velice dlouho, než se tamní úřady podařilo přesvědčit, že lůžka Linet zlepší komfort pro pacienty, zvýší úroveň zdravotnictví a usnadní práci lékařům.
Existuje nějaká národní nebo evropská strategie pro to, jak se dostat na čínský trh?
Česká strategie vůči Číně by měla být jak na bilaterální úrovni, tak na evropské. Na evropské půdě je třeba prosazovat naše priority, které se týkají společné obchodní politiky, cel, tarifních překážek a podobně. To může dělat EU v rámci strategického dialogu s Čínou. V bilaterálních vztazích se musíme soustředit na překonávání bariér, které jsou přímo na čínském trhu. Tedy na problémy, které vyplývají z čínské nepřiměřené ochrany domácího trhu.
Celá řada věcí by se měla řešit v rámci strategického dialogu. Prvním krokem jsou doporučení o ochraně investic. Ta dávají jistotu převodu zisku z našich investic zpět do české ekonomiky. Myslím, že by se také měla otevřít v rámci EU diskuze o případné dohodě o volném obchodu. Ale takovému rozhodnutí vždy předchází studie přínosů potenciální dohody tak, jak tomu bylo s Japonskem nebo Indií.
Z toho, co říkáte, ale vyplývají obecné věci. Chápeme to tedy tak, že prozatím česká strana nijak nekonzultuje v rámci Evropské unie tuto problematiku nebo konkrétní případy obchodování s Čínou?
Je to otázka spíše na Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Konzultace probíhají, obchodní politika se v Bruselu řeší permanentně. Jednou za měsíc se scházejí národní reprezentanti členských států ve Výboru pro obchodní politiku EU, který se tím zabývá. Za ČR se účastní kolegové z MPO. Očekávám, že se debata o Číně povede i tam a experti se budou bavit, jak řešit bariéry obchodu.
Jiří Reichl
