Jedna z nejznámějších kauz takzvaného zakleknutí finančním úřadem má nečekané vyvrcholení. Přestože finančák nakonec rozhodl o tom, že „zakleknutí“ daňový delikt ve finále jako organizátoři nespáchali, přesto musí do vězení. Rozhodl o tom v odvolacím řízení pražský Vrchní soud. A nejde o nízké tresty. Podnikatel z východních Čech Miroslav Trávníček tak stráví za mřížemi šest let, jeho obchodní kolega Tomáš Rothschein let pět. Případ je od začátku velmi kontroverzní a zdá se, že jak vyšetřovatelé, tak soudy, nechávají skutečné pachatele zákonu uniknout.
Kauzu svitavského podnikatele a obchodníka s řepkovým olejem Miroslava Trávníčka, na kterého v roce 2017 „zaklekla“ finanční správa, pravomocně ukončil Vrchní soud v Praze. Podezření, že nejde o standardní kauzu a její vyšetřování, které případ provází od začátku, ale nevyvrátil. Naopak, spíše posílil.
Z výstupů z procesu totiž vyplývá, že skuteční daňoví podvodníci zůstávají na svobodě a můžou se v klidu smát. A oproti tomu půjdou „bručet“ lidé, kteří neměli tušení, do jaké sofistikované sítě se v rámci obchodů dostali.
V „zaklekávacích“ kauzách se totiž už delší čas potvrzuje, že finanční úředníci některé plátce daně šikanovali nesmírně tvrdým přístupem, zatímco jiné nechávají vyklouznout bez zaplacení. Známá je například kauza přerovské společnosti FAU. Ta obchodovala s minerálními oleji, v důsledku kroků státních úřadů skončila v konkurzu. A státu hrozí, že za to bude platit na odškodnění velmi vysokou sumu.
Ve stínu podobných odhalení o „zaklekávání“ bohužel zůstala kauza známá pod názvem Trávníček. Její průběh sepsala na webu kauzatravnicek.cz dcera Miroslava Trávníčka Michaela Valentová. Podnikatel ze Svitav Miroslav Trávníček tak stráví za mřížemi šest let, jeho obchodní kolega Tomáš Rothschein pět let. Soud jim už poslal datum nástupu trestu.
Skutečně realizace roku?
Případ z roku 2016 s krycím jménem „Olej“ financové označili za velmi úspěšnou operaci. A tři detektivové David Kakrda, Michael Kastner a Šárka Jirešová z Daňové Kobry získali ocenění za nejlepší realizaci roku. Jenže byli pravděpodobně na začátku cesty, na jejímž konci skončí ve vězení nikoli organizátoři, ale lidé ze samého konce daňového řetězce.
Sám Finanční úřad Svitavy totiž v roce 2017 přišel s tím, že se podvod v řetězci obchodování „sice stal, ale stal se mimo sféru daňového subjektu“, který o tom „mohl nebo měl vědět“. Tedy ne, že jej spáchal.
Přesto žalobce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové Jiří Viesner v roce 2019 u pardubického soudu podal na Trávníčka s Rothscheinem obžalobu kvůli údajné organizaci karuselových řetězců. Na základě obžaloby byli o několik měsíců později nepravomocně odsouzeni, Trávníček k šesti letům a Rothschein k pěti letům odnětí svobody. Ne ovšem proto, že by karuselové řetězce organizovali, ale proto, že se jich, byť zcela nevědomky a na konci, účastnili.
Trávníček s Rothscheinem tedy byli královéhradeckým krajským soudem odsouzeni za jiný skutek, než za který byli obžalováni. Odůvodnění je tak košatě divoké, že i daňový insider má problém se vyznat v tom, co vlastně Trávníček s Rotscheinem spáchali za trestný čin. Rozsudek nalézacího soudu v Pardubicích potvrdil i Vrchní soud v Praze.
Miroslav Trávníček ale tvrdí, že důkazy na jeho obhajobu byly zneužity proti němu a že byly tendenčně dezinterpretovány. Tomáš Rothschein pak Ekonomickému deníku sdělil, že mu nebylo řečeno, co konkrétně měl spáchat. A tudíž podle něj nebyl, a ani nemohl, být předložen žádný důkaz, a nemá se tak k čemu vyjadřovat a co napadat. Rotschein tvrdí, že naopak důkazy svědčící v jeho nevinu jsou zcela ignorovány, a nikdo, policie, žalobce, ani soud, se k nim nechtějí vyjádřovat. „Odsoudit bez důkazů lze, soudci pak nemusejí nic dokazovat, stačí jim jen tvrdit, ale pokud máte důkazy o své nevině, nemohou tyto důkazy připustit. Na to je jediná zbraň je ignorovat. A to je právě můj případ,“ tvrdí Rotschein.
Z odůvodnění rozsudku první instance vyplývá, že nebylo prokázáno, že by Trávníček řetězec firem vytvořil, organizoval či řídil. Navíc dle rozsudku nemělo jít ani o karuselové řetězce, ale řetězce podvodné, protože neprobíhaly v kruhu. „Není však pochyb, že se do tohoto řetězce zapojil,“ konstatoval v rozsudku předseda soudního senátu Roman Drahný s tím, že je Trávníček zkušený obchodník na trhu se zemědělskými komoditami, který má vědět, že „takto složitě koncipovaný obchod nelze považovat za běžnou obchodní transakci“. A podotkl, že je důvodem pro „vážné podezření na útok vůči daním“.
Trávníček i Rothschein se proto odvolali. Tomáš Rothschein namítl, že napadený rozsudek a procesní postup orgánů činných v trestním řízení, jenž vydání rozsudku předcházel, se nezakládá na žádných důkazech, ale jen na tvrzení vyšetřovatele a státního zástupce, která jsou pravdě odporující a mnohdy nelogická a nesmyslná. Ale také na nezákonném průběhu přípravného řízení dokazování a na procesně nesprávném předpojatém postupu nalézacího soudu, který se evidentně snaží vyhovět obžalobě, kterou v odůvodnění napadeného rozsudku v podstatné části cituje. A namítnuty byly i odposlechy.
Uveďme i další argument, poukazující na možnou nezákonnost řízení. Odposlechy a další úkony sledování podezřelých totiž povoloval věcně i místně nepříslušný soudce z Okresního soudu v Hradci Králové Pavel Trejbal. „Nepodjatý soudce by to však nepovolil, jelikož pro odposlechy a sledování nebyly žádné důkazy, ty musely být vymyšleny, a proto tam jsou velké lži a nesmysly. Hovoří se tam o skutečnostech, které se mě vůbec netýkaly, o událostech víc, jak rok starých a mě se netýkajících, nebo vyloženě vylhaných, kdy jsem se měl setkávat s jistými osobami, inkasovat od nich peníze a předávat je dál. Na to samozřejmě není ani jeden důkaz, ale ani stín podezření, takže by neutrálně pracující soudce nemohl nikdy odposlechy a sledování schválit,“ sdělil k tomu Ekonomickému deníku Tomáš Rothschein.
Svědci, kteří obžalovaného vůbec neznají
Když byl Miroslav Trávníček a jeho kolegové zatčeni, vazební soud probíhal pod taktovkou soudce Pavla Trejbala, který měl ve věci podle všeho jasno předem a rozhodnutí vyhlásil bleskurychle. „Ani policie, ani soudce mi vůbec neřekli, co trestného jsem měl udělat, a neuvedli žádné důkazy. Prý jsou tajné a nemůže je sdělovat. Toto skutečně u soudu zaznělo,“ popisuje detaily kauzy Tomáš Rothschein.
Tomáš Rothschein pak byl propuštěn z vazby po více jak půl roce na kauci. „Ale bylo to komické. Soudce Pavel Trejbal mě sice propustil na základě záruk důvěryhodných osob, ale odvolal se státní zástupce Jiří Viesner, takže vazba pokračovala. Při dalším vazebním jsem propuštěn nebyl, i když krom záruk přibyla ještě kauce ve výši 300 tisíc korun. Prý je to málo. Předtím stačily jen záruky. Asi byl v mezidobí poučen, za jakých podmínek mohu být propuštěn z vazby. Já jsem byl skutečně propuštěn, až když se kauce zvedla na dvojnásobek,“ kroutí hlavou Tomáš Rothschein. „K tomu si ještě Pavel Trejbal připsal, že jsem dal slib obviněného, ale žádný takový jsem nedal. Když jsem se ho na to ptal, odpověděl, že se to píše automaticky,“ podotkl Rotschein.
„Žalobce Jiří Viesner pak vypracoval obžalobu, která je jen kopií obvinění, takže jsou tam ponechány všechny lži, nesmysly a křivá obvinění. Naopak si tam Viesner přisadil ještě další nesmyslná tvrzení svědčící o tendenčnosti a účelovosti obžaloby. Trávníček i Rothschein jsou viněni ze spáchání skutků, které ještě nemohly ze zákonných důvodů nastat, a tudíž je nešlo ani spáchat. Obžaloba vůbec nesplňovala zákonem dané náležitosti dle § 177 tr. řádu a podle zákona tak byla neplatná, ale na to nikdo nebral ohled. Jaké měla vady? Především vůbec neříkala, co trestného jsem měl spáchat, kdy jsem to měl spáchat, jak jsem to měl spáchat, jaké jsou pro to důkazy a samozřejmě pak chybí i vyhodnocení těchto důkazů, když neexistují. Kauza pak dospěla až ke Krajskému soudu – pobočce v Pardubicích, kde soudce Roman Drahný zcela odmítl stížnosti a námitky. Jednoduše se k nim nevyjádřil a odsoudil mě, aniž by mně přes dotazy a stížnosti sdělil, co jsem vlastně spáchal. Jako mantru jen opakuje, že vše je podrobně popsáno v obžalobě, tam však nic není, a že důkazy jsou ve výpovědích svědků a odposleších, aniž by uvedl v jakých, a co dokazují. Navíc všichni svědci, tzv. missing tradeři, které jsem měl organizovat a komunikovat s nimi, uvádějí, že mě neznají a nikdy se mnou nebyli ve styku, takže naopak jejich výpovědi zcela boří obžalobu. A přitom moje obvinění stojí na tom, že jsem s nimi měl komunikovat. Podobné závěry lze vyvodit i z odposlechů, ale nikdo je nevyhodnocoval, i když jim to ukládá zákon.“ tvrdí odsouzený Tomáš Rothschein.
„První věcí, kterou musí soudce udělat je přezkoumat obžalobu, zda neodporuje zákonu a tvoří solidní podklad pro další jednání, viz § 181 odst. 1. Toto však Roman Drahný záměrně neudělal přesto, že byl na to upozorňován písemně před jednáním i ústně během jednání. Soudce Drahný se však zalekl jedné do očí bijící hlouposti, na kterou jsem upozornil v závěrečné řeči, že zboží v karuselovém řetězci bylo dopravováno ke koncovému zákazníkovi, a tak narychlo přepracoval již připravený rozsudek, který se tak liší od původního znění obžaloby. S touto změnou jsem byl seznámen až při čtení rozsudku, což už samo o sobě je v rozporu se zákonem. Jako i to, že mění původní znění obžaloby, což soudce nemůže. Tedy ani po odsouzení krajských soudem nevím, čeho kriminálního se měl dopustit a i přes četné dotazy mi to soudce Drahný odmítal říct,“ tvrdí Rothschein.
Věc tedy šla po podání odvolání obou obžalovaných na Vrchní soud v Praze. „Mezitím však soudce Roman Drahný šel na stáž na tento Vrchní soud a zasedal v senátu č. 3, kterému předsedal Stanislav Králík. Tento senát vždy řeší podobné kauzy, takže bylo již od počátku známo, že kauzu bude soudit právě senát soudce Králíka. V senátu s Králíkem zasedali dále Jiří Hnilica a Bohuslav Horký. Původní termín jednání byl zrušen dva dny před jeho zahájením a v novém termínu se již jednání neúčastnil soudce Horký, jelikož vykonával stáž na Nejvyšším soudu a nahradila ho soudkyně Městského soudu v Praze Eva Brázdilová. Soudní jednání bylo naplánováno na dva dny a hned na počátku byl předsedou soudu Králíkem sdělen program, kdy mělo být nejdříve shrnutí případu, řeč obhájce, řeč státního zástupce, dokazování a naše závěrečné řeči. Vše tak probíhalo až do řeči státního zástupce, kdy předseda senátu najednou vyhlásil konec, nedovolil mi pronést závěrečnou řeč a přečetl rozsudek. Nenechal mě mluvit, abych nemohl vznést zásadní námitky k případu, na které by Vrchní soud neuměl odpovědět. Je to však opět porušení základního práva na řádnou obhajobu, neboť je nemyslitelné, aby po obžalobě, kterou vznáší státní zástupce, se obžalovaný k tomu nemohl vyjádřit. Jedná se v podstatě o jednostranný soud s předem daným výsledkem,“ tvrdí Tomáš Rothschein, který musí za pár dnů nastoupit do věznice v Hradci Králové k pětiletému trestu.
Na všechny, podle Tomáše Rothscheina, nepravosti existují různé, především listinné, důkazy. Oba odsouzení podávají dovolání k Nejvyššímu soudu a doufají, že spravedlnosti bude skutečně učiněno za dost.
Stopa míří na Slovensko
Kdo tedy obchody skutečně organizoval? Napovědět může odvolání, které sepsal Rothscheinův obhájce Ondřej Moravec. Podle něj bylo v hlavním líčení zcela jednoznačně prokázáno, že skutkový děj se odehrál zcela jinak, než jak jej konstruovala obžaloba. „Obžalovaným bylo kladeno, že zorganizovali umělý dodavatelský řetězec, aby vyvolali mylný dojem, že společnost Trávníček Svitavy nakupuje zboží od tuzemského dodavatele (a náleží ji nárok na odpočet daně na vstupu), ačkoli ve skutečnosti měla dle obžaloby nakupovat zboží v jiném členském státě, přičemž pořízení zboží v jiném členském státu není spojeno s uplatněním nároku na odpočet, v důsledku čehož je pořizovatel povinen odvést na výstupu daň vypočtenou z výše prodaného zboží. Obžalobou bylo tvrzeno, že obžalovaní sofistikovanými prostředky vytvořili a řídili umělý dodavatelský řetězec, do kterého byli zapojeni chybějící obchodníci (missing traders), kteří neplnili své daňové povinnosti,“ argumentuje Ondřej Moravec.
V hlavním líčení naproti tomu podle něj vyšlo najevo (a explicitně to připouští i nalézací soud), že skutkový děj se ve skutečnosti odehrál zcela jinak. „Obžalovaní žádný řetězec nezorganizovali, obžalovaný Rothschein žádné missing tradery nezajistil a neřídil. Subjekty, které jsou obžalobou označovány jako missing tradeři, obžalovaného Rothscheina bez jediné výjimky vůbec neznají, nesetkali se s ním a nevědí, o koho jde. Dokonce bylo zjištěno, že se o žádné missing tradery v pravém slova smyslu nejedná, neboť ve skutečnosti šlo o společnosti, které byly, patrně Rastislavem Dzuroškou, zneužity a jejich představitelé se na obchodování s řepkovým olejem nepodíleli. Ke ztrátě daně v dodavatelském řetězci sice patrně došlo, avšak daň nebyla zkrácena jednáním obžalovaných a zkrácenou daní nebyla daň společnosti Trávníček Svitavy. Soud prvního stupně nespecifikuje, na základě jakých důkazních prostředků dospěl k závěru, že obžalovaný Rothschein o těchto skutečnostech věděl, omezuje se na zcela obecné a ničím nepodložené konstatování, že byl zkušeným obchodníkem a že to tedy vědět měl,“ tvrdí v odvolání Ondřej Moravec.
Obdobně argumentoval v odvolání i obhájce Miroslava Trávníčka Radan Vencl. „Obžalovaní byli shledáni trestně odpovědnými za jednání krátící daň, kterého se dopustily jiné osoby, jež vůbec nebyly postaveny před soud. Shledal-li nalézací soud, že rozhodující roli v řetězci tvoří svědci Rastislav Dzuroška, Maria Randusová, případně svědek Peter Siska, pak neměl ustrnout na tom, že skutkový stav nově ukotví tak, že se obžalovaní zapojili do již existujícího řetězce, nýbrž měl oba obžalované obžaloby v plném rozsahu zprostit a zvážit zahájení trestního stíhání osob, které se skutečně dopustili onoho soudem zmiňovaného útoku vůči daním, na který měli obžalovaní mít přinejmenším vážné podezření. S ohledem na uvedené obžalovaný navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že obžalovaného zcela zprostí obžaloby, neboť skutek, který mu byl kladen za vinu, se vůbec nestal,“ napsal do odvolání obhájce Vencl.
Vrchní soud se s rozsudkem ztotožnil
Odvolací soud ovšem s drobnými výhradami konstatoval, že nalézací soud dospěl ke správnému rozsudku. „K odvolacím námitkám uplatněným obžalovanými Miroslavem Trávníčkem a Tomášem Rothscheinem, které jsou prakticky totožné s námitkami uplatněnými již před nalézacím soudem a s nimiž se nalézací soud v napadeném rozsudku náležitě a příkladně vypořádal, lze odkázat na písemné odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že k argumentaci nalézacího soudu Vrchní soud v Praze toliko dodává a zdůrazňuje, že nelze přisvědčit obžalovaným, pokud mají za to, že pro jejich vědomé zapojení do projednávané trestné činnosti nesvědčí žádné důkazy a rozhodnutí o jejich vině je tak založeno na pouhých domněnkách či spekulacích nalézacího soudu nebo nesprávně vyhodnocených důkazech, s jejichž interpretací obžalovaní velmi obsáhle polemizují. Vrchní soud v Praze se naopak zcela ztotožňuje se závěry nalézacího soudu, dle kterých není pochyb o tom, že právě tito dva obžalovaní se aktivně zapojili do podvodného jednání, které směřovalo ke krácení DPH, či vylákání nadměrných odpočtů DPH v souvislosti s předstíraným nákupem komodity v tuzemsku, navzdory tomu, že komodita měla původ v jiném členském státě EU, skrze uměle vytvořené řetězce společností či OSVČ, účelových fakturačních mezičlánků bez skutečného ekonomického významu,“ stojí v rozhodnutí Vrchního soudu.
K námitkám stran naplnění subjektivní stránky projednávaného trestného činu napříč
odvoláními obou obžalovaných spojených i s argumenty, že obžalovaní měli být nevědomě
zneužiti v souvislosti s trestnou činností úplně jiných osob, nutno k argumentaci nalézacího
soudu doplnit, že obžalovaní s ohledem na zapojení společností, které reprezentovali, či i sebe sama jako OSVČ, jako fakturačních mezičlánků do uvedených řetězců, vytvořených s cílem zejména vylákat nadměrné odpočty DPH, by v takovém případě, konstatováno v obecné rovině, jak stojí v rozhodnutí vrchního soudu, představovali obžalovaní přinejmenším bílé koně. „Je bez jakýchkoliv pochybností, že společnosti, které reprezentovali, či sebe sama jako OSVČ, do uvedených řetězců zapojeny byly. Aby však bylo možno o trestní odpovědnosti uvažovat, je třeba zkoumat, zda jejich jednání vykazuje znaky úmyslného zavinění, viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.3.2015, sp. zn. 8 Tdo 137/2015, kdy jednání spolupachatelů musí být vedeno stejným úmyslem, neboť teprve tak se stává objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání, a že každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn, přičemž není podstatné, že každý spolupachatel sledoval při společném jednání svůj prospěch,“ stojí v odvolacím rozsudku.
Soud tvrdí, že především Tomášovi Rothscheinovi muselo být zřejmé, že společnost, ve které působil, či posléze sám jako OSVČ, byli pouhým nastrčeným článkem řetězce společností organizovaných někým jiným. „Obžalovaným musela být přinejmenším podezřelá už samotná existence několika společností, které byly ve své podstatě
pro dané obchodní transakce ekonomicky naprosto zbytečné a bez kterých by se, pokud by se jednalo o skutečně reálně míněný obchod, bez problémů obešel. Pokud tedy zejména obžalovaný Tomáš Rothschein za takové situace v řetězcích dlouhodobě setrval, ačkoliv věděl, že to není on, kdo o obchodních transakcích společnosti, kterou reprezentoval, či sebe jako OSVČ, rozhoduje a že pouze vykonává pokyny osoby, která k této společnosti nemá žádný formální vztah, jednal bezpochyby v rozporu s povinnostmi, které mu z jeho postavení vyplývaly, především pak v rozporu s povinností péče řádného hospodáře, a bylo by možno tak na obžalovaného Tomáše Rothscheina pohlížet skutečně ještě jako na tzv. bílého koně. Za dané situace ovšem nezbývá než dospět k závěru o minimálně nepřímém úmyslu u tohoto obžalovaného ve vztahu k cíli, který řetězec společností sledoval a kterým bylo zejména vylákání nadměrných odpočtů DPH. Obhajoba obou obžalovaných, že si hleděli pouze chodu svých společností a se společnostmi, které krátily daň, neměli nic společného, tedy obstát nemůže,“ napsal předseda senátu odvolacího soudu Stanislav Králík.
Nejsou vinni, tvrdí právník od senátora
Do případu se vložil i zlínský senátor a respektovaný daňový poradce Tomáš Goláň, který postup finanční správy podrobil velmi tvrdé kritice. K trestní rovině případu se ale nevyjadřuje.
Ekonomický deník aktuálně hovořil s právníkem Tomášem Rydvalem z Goláňovy daňové kanceláře. „(Trávníček a Rothschein) nejsou vinni, neexistují přímé ani nepřímé důkazy, že by o jakémkoliv krácení daní věděli či vědět mohli,“ řekl k tomu Ekonomickému deníku Tomáš Rydval z Goláňovy daňové kanceláře.
Na otázku, co Trávníček a Rothschein podnikali, a zda byly jejich kroky zákonné či nezákonné, pak Rydval odpověděl: „Obchodovali s řepkovým olejem. Ty transakce nebyly nijak nápadné, navíc navazovaly na předchozí transakce (u Trávníčka) se subjektem, který v celkovém posouzení vyšel zcela bez škraloupu. Její postavení přitom doposud nebylo orgány činnými v trestním řízení nijak vysvětleno (jedná se o přitom o velkou společnost obchodující se zemědělskými komoditami a byla to ona, která přišla za Trávníčkem s nabídkou obchodů s řepkovým olejem),“ pokračuje Rydval.
Na další otázku, kdo je skutečným viníkem pak Rydval uvedl, že: „Osoby jiné národnosti, než české, vystupující na pozicích předcházejících obchodní vztah Rothschein – Trávníček -Svitavy“.
Rydval tvrdí, že soudy by rozhodly skutečně podle práva, jedině pokud by soudy a soudci začali poslouchat opakované námitky obhajoby. „A to nejen stran správného zdanění transakcí, ale také stran důkazů zajištěných přímo orgány činnými v trestním řízení (např. analýza počítačů, fakturace, zajištěná razítka jiných společností atd.) a také odposlechů. Obhajoba nemůže být jen formálně, ale také materiálně a musí být s těmito důkazy a návrhy řádně vypořádáno. Za všechno svědčí už jen to, že předcházejícího dodavatele pana Rothscheina pan Trávníček neznal (ten to dokonce výslovně potvrdil!), shodně nebyly známy ani jiné společnosti, přesto soud opakovaně uvádí, že Rothschein i Trávníček měli znalost všech subjektů v řetězci,“ uzavírá právník Tomáš Rydval z daňové kanceláře senátora Tomáše Goláně.
Jak už Ekonomický deník nastínil, Vrchní soud v Praze ovšem tvrzení Tomáše Goláně a jeho týmu, ani obžalovaných, nepřijal. Podle soudu jde o tvrzení, že obžalovaní „skrze jimi reprezentované společnosti daňové povinnosti řádně plnili a splnili, ryze účelové, vedené snahou své jednání bagatelizovat, a nemůže na tom nic změnit ani žádné znalecké zkoumání či odborné vyjádření, tím méně výslech daňového poradce Tomáše Goláně, či jiného daňového poradce, navrhovaného obhajobou“. „Nalézací soud tedy dospěl ke zcela správným skutkovým závěrům o zapojení obou obžalovaných do projednávané trestné činnosti. V otázce skutkových zjištění se Vrchní soud v Praze se soudem nalézacím zcela ztotožnil a dále v podrobnostech odkazuje na velice pečlivé písemné odůvodnění napadeného rozsudku, když není povinností odvolacího soudu opakovat zcela odpovídající a logické úvahy soudu nalézacího, pokud je tento soud dostatečně vyjádřil v přezkoumávaném rozhodnutí. Pokud jde ale o celkové vyčíslení škody, která byla či měla být České republice u DPH jednáním obžalovaných způsobena, tedy vyčíslení rozsahu zkrácení DPH či výhody na DPH vylákané, mohl být nalézací soud pečlivější a celkové součty mohl vyčíslit přiléhavěji. Nadto nalézací soud
přehlédl, že obžalovaní, byť okrajově, se jednání dopouštěli též formou krácení vlastní daňové povinnosti. Nic nebránilo, aby ve skutkových zjištěních nalézací soud ohledně DPH provedl následující rekapitulace, a to v návaznosti na výše skutečně uplatněných nadměrných odpočtů za jednotlivá zdaňovací období,“ uzavírá v rozsudku Vrchní soud v Praze.
Oba odsouzení podle posledních informací už dostali příkaz k nástupu trestu. Zde je závěrečná řeč Miroslava Trávníčka, která nemohla být u vrchního soudu přečtena.
Jan Hrbáček
Ekonomický deník se bude případu nadále podrobně věnovat.
