Nepovedený nákup dělostřelecké munice za 70 milionů eur z Evropského mírového fondu stál křeslo estonského ministra obrany Hanno Pevkura. Smlouvy sice slibovaly rychlé dodávky granátů pro Ukrajinu, výsledek skončil fiaskem. Testovací šarže nesplňovaly standardy NATO a nakonec žádná munice nedorazila. Případem se už zabývá Evropská komise.
Pochybení při zadávání veřejných zakázek stály estonského ministra obrany Hanno Pevkura vládní místo. Navíc zpochybnilo úsilí evropského bloku vyzbrojit celý kontinent a pomoci Ukrajině ve válce s Ruskem.
Granáty za evropské peníze
Mezi srpnem a prosincem 2024 podepsalo estonské Centrum pro obranné investice (RKIK) čtyři smlouvy v hodnotě 70 milionů eur (1,7 miliardy korun) se společností Datasel, italskou firmou vlastněnou indickou společností Neco Defence Munitions.
Cíl byl prostý. Dodat Ukrajině dělostřelecké granáty ráže 155 milimetrů do osmi měsíců. 70 milionů eur pocházelo téměř výhradně z Evropského mírového fondu (EPF), nikoliv z estonského státního rozpočtu. Výsledek je ale tristní. Žádné granáty nedorazily a zkušební šarže, které prošly kontrolou, nesplňovaly standardy Severoatlantické aliance.
Do letošního jara muselo Estonsko pozastavit smlouvy a podalo návrh na arbitráž u Evropského rozhodčího soudu ve Štrasburku. Pod tlakem těchto událostí podal 3. září estonský ministr obrany Hanno Pevkur rezignaci. Média píší o skandálu a neprůhledném procesu zadávání veřejných zakázek.
Odpovědnost má estonské ministerstvo
Evropská komise možná situaci dostatečně nesledovala. EPF totiž funguje prostřednictvím národních implementačních aktérů. V tomto případě centrem RKIK, které jedná jménem estonského ministerstva obrany. To nese odpovědnost za konkrétní uzavírání smluv s dodavateli v souladu s požadavky EPF a vlastními pravidly pro zadávání veřejných zakázek.
Mluvčí Evropské komise Christian Wigand potvrdil, že bruselská instituce začala případ prověřovat. „Estonské centrum pro obranné investice je v tomto případě implementačním aktérem jménem estonského ministerstva obrany. V této souvislosti jsme nyní v kontaktu s estonskými úřady,“ řekl novinářům Wigand.
Kdo to zaplatí?
Toto přiznání bylo výmluvné. EPF od roku 2022 mobilizoval 6,4 miliardy eur (155 miliard korun) na podporu Ukrajiny. Zdá se však, že se Komise o neúspěchu s veřejným zadáváním dozvěděla z tisku, nikoli ze svých vlastních monitorovacích systémů. Novináře zajímalo, zda bude muset Tallin peníze vrátit.
„V tuto chvíli to nemůžeme potvrdit, ale nemůžeme to ani vyloučit,“ řekl neurčitě Wigand. Estonsko by muselo peníze pravděpodobně vrátit v případě, že se prokáže, že jeho postupy dohledu nebyly dostatečné. Estonská vláda ale argumentuje, že provedla běžné kontroly zadávání veřejných zakázek. Případnou finanční ztrátu by měl uhradit dodavatel, nikoli daňoví poplatníci.
Nedostatky u rychlých nákupů pro Ukrajinu
Případ ukazuje, že koncepce Evropského mírového fondu má v případě rychlého vyzbrojování Ukrajiny nedostatky. Válečná naléhavost nutila členské státy k „rychlým nákupům“. A prověřování dodavatelů nebylo vždy dostatečně důsledné. Navíc unijní monitorovací mechanismy případné nedostatky také včas neodhalily.
Zda Estonsko nakonec bude muset vrátit peníze do Bruselu, vytvoří precedent pro dodržování unijních předpisů. Také proto ostatní členské státy případ pozorně sledují.
Fiasko navíc přichází v nejméně vhodnou chvíli. Nová maďarská vláda v červnu zrušila dvouleté blokování refundací z EPF, čímž uvolnila zhruba 6,6 miliardy eur (160 miliard korun). Členské státy nyní diskutují o tom, jak je utratit. Německo a Nizozemsko upřednostňují přímé refundace minulých dodávek zbraní. Polsko a pobaltské státy chtějí, aby se finanční prostředky použily na nové společné nákupy, jako jsou systémy protivzdušné obrany a dělostřelecké granáty.
