Sankce a geopolitická roztříštěnost nezabránily Moskvě a Pekingu úzce spolupracovat. Testují obranné reakce Západu při každém narušení vzdušného prostoru. Podle bezpečnostního analytika Andrewa Michty se euroatlantický prostor nachází v nebezpečné krizi.
Andrew Michta, ředitel iniciativy Scowcroft Strategy Initiative v americkém prestižním think-tanku Atlantic Council, má dar formulovat myšlenky způsobem, který jde proti zažitým představám. „Dámy a pánové, žádná hybridní válka neexistuje, i když to všichni neustále opakujete,“ prohlásil.
Každá raketa zabíjí lidi
Pointa je podle něj velice prostá. „Raketa, která dopadne v Nizozemsku, není žádná ‚hybridní‘ raketa. Je to prostě raketa, která zabíjí lidi,“ zdůraznil. Evropské politické špičky by podle něj měly převzít odpovědnost a „použít to slovo na písmeno V“ (válka). Pro Michtu nejde jen o slovíčkaření. Současnou situaci označuje za „fázi nula“. Rusové a Číňané podle něj aktivně utvářejí geostrategické prostředí.
Michta vystoupil 13. října na Varšavském bezpečnostním fóru, rovněž je bývalým děkanem Fakulty mezinárodních a bezpečnostních studií při Evropském centru pro bezpečnostní studie George C. Marshalla. Díky své schopnosti srozumitelně a přesně shrnout americký strategický pohled byl ve Varšavě cenným přínosem.
Oana Lungescuová, bývalá mluvčí NATO, která panel moderovala, položila otázku, proč se Evropané nezapojili do zajištění svobody plavby v Hormuzském průlivu. Chyběly jim k tomu kapacity, nebo politická vůle? Michta jako hlavní příčinu označil geografii. „To, kde na mapě sídlíte, určuje váš pohled na bezpečnost. V Evropě panoval během studené války konsenzus ohledně povahy hrozby.“
Mapa, která formuje myšlení
Relativní slabost Ruska tento stav změnila, uvedl Michta. V severovýchodním koridoru představuje Rusko existenční hrozbu. „Jakmile se však od hranic vzdálíte, situace se mění,“ poznamenal americký bezpečnostní expert. Rozdílné vnímání hrozeb napříč Evropou je ve skutečnosti důsledkem toho, že Rusko je relativně slabé. Bylo to jedno z řady paradoxních a protiintuitivních tvrzení, která přednesl.
Druhým problémem jsou protivníci. „Říkám tomu osa diktatur. Jde o Rusko, Čínu, Severní Koreu a Írán,“ uvedl. Působí ve čtyřech klíčových oblastech. V Evropě, na Blízkém východě, na Korejském poloostrově a v indicko-pacifické oblasti. To klade značné nároky na americké zdroje.
Čínské mizerné námořnictvo
Příkladem je čínské námořnictvo. Michta uvedl, že je početně větší než americká flotila a mnohem novější, byť celkovou tonáží zaostává. „A v mnoha ohledech je to velmi mizerné námořnictvo,“ řekl.
Slabost však neznamená neškodnost. Rusko je podle něj pro své přežití závislé na Číně. Írán čerpá z čínských a ruských zdrojů. Severokorejci získávají bojové zkušenosti v Rusku. „Existuje tedy určitá míra spolupráce, neboť je spojuje společný cíl, což pro nás vytváří velmi nebezpečnou situaci,“ varoval.
Jeden soubor problémů, nikoli dva
Lungescuová poukázala na určitý rozpor. Aliance tvrdí, že euroatlantický prostor a indicko-pacifická oblast spolu souvisejí. Zatímco Washington – včetně Elbridge Colbyho, který má v Pentagonu na starosti strategii – je má tendenci vnímat odděleně. Michta souhlasil. „Vždy jsem tvrdil, že nelze oddělovat Atlantik od Tichomoří. Nejde o volbu typu ‚buď, anebo‘,“ prohlásil.
„Na Západě čelíme krizi nedůvěry, a to proto, že se dříve měli lidé tak dobře,“ uvedl. Rusové mezitím Západ studují. „Učí se z našich postupů. Studují systémy Aliance i zbraně NATO,“ poznamenal tento akademik.
„Kdykoli vyšlou dron nad Evropu, sledují naši obranu. Které radary se aktivují, jak reagujeme a jak rychle,“ vysvětlil Michta. Poukázal tím na skutečnost, že reakce Západu zároveň poskytují cenné poznatky jeho rivalům.
Krize současnosti
Války, které mění systém, se podle něj postupně vyvíjejí, až se v určitém okamžiku systém zhroutí. Na dvou ze čtyř bojišť již probíhají plnohodnotné války. „Během studené války jsme konflikty časově oddělovali, což nám umožňovalo plánovat. Nyní čelíme krizi současnosti. Válka může probíhat na více bojištích najednou, přičemž zdroje jsou nedostatečné,“ vysvětlil.
Lungescuová poukázala na krizi v oblasti kapacit a zmínila škrty v americkém modelu ozbrojených sil. Michta uvedl, že dříve dokázal Washington přeorientovat soukromý průmysl na válečnou výrobu. „Mohli jsme říct automobilce Chrysler, aby přestala vyrábět auta a začala vyrábět tanky Sherman. To už dnes ale není možné,“ vysvětlil.
Amerika prošla deindustrializací. Její podíl na globální průmyslové výrobě činí pouze 17 procent, zatímco před deseti lety to bylo více než 30 procent. Čína má podíl 35 procent. Západ se musí naučit vyrábět levněji, ve velkém měřítku a se zajištěním záložních kapacit, uvedl s předpokladem, že logistické řetězce budou ohroženy.
Lungescuová na závěr vyzvala každého z účastníků, aby uvedl jednu hlavní prioritu. Očekávala, že Michta přijde s něčím negativním. „Ale kdepak, já jsem velmi optimistický. Vždycky jsem velmi optimistický,“ řekl. Jeho prioritou je vůdcovství. „Nepotřebujeme politiky. Potřebujeme lídry, kteří občanům řeknou pravdu o tom, jak může být současná situace nebezpečná,“ uzavřel.
