Neděle, 19. září, 2021

Lidé nevěří, že koronavirus existuje. Dokonce dávají vědce k soudu

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Když bylo před sedmdesáti lety vynalezeno očkování proti dětské obrně, znamenalo to pro celé lidstvo velkou slávu. Přestože je ale dětská obrna onemocnění s nižší smrtností než covid-19, očkování proti koronaviru je neustále zpochybňováno a řada lidí jej odmítá. Chorobu i vakcinaci proti ní opřádá řada dezinformací, které podlamují důvěru veřejnosti v očkování a boj proti chorobě tak velmi ztěžují. Někteří lidé tak dokonce nevěří, že viry existují a že se koronavirus podařilo izolovat v laboratoři. Problematice se věnovala konference VZP a Zdravotnického deníku, která se konala 26. srpna v Praze.

Než přišel covid-19, bojovalo lidstvo ve 21. století se dvěma velkými epidemiemi – SARS a Ebolou. Obě přitom byly zastaveny karanténními opatřeními, protože vakcínu ani virostatikum jsme nestihli vyrobit. Získali jsme ovšem řadu poznatků, které jsme mohli později využít při boji proti covidu.

Protože dnes vývoj léku trvá kolem deseti let a stojí kolem jednoho až dvou miliard dolarů (nemluvě o nejistém výsledku), zkoušejí vědci nejdříve již schválené sloučeniny a pracují na vakcinaci. Co se týče léčby covidu, máme dnes podle New York Times 23 různých možností, z nichž ale jen dvě jsou slibné a jedna, Remdesivir, je oficiálně schválená. V klinických testech přitom propadly léky jako hydroxychlorochin, isoprinosine či favipiravir na chřipku. Ani Remdesivir ale není zázračným lékem – snižuje sice délku hospitalizace, ale úmrtnost zásadně neovlivňuje.

„Není to řešení. Jak to, že po roce a půl nemáme virostatikum proti covidu? Zdá se, že když podáváme virostatika intravenózně v posledním stadiu v těžkém stavu v nemocnici, je už na ně pozdě. Virus je poslední, co pacienta trápí – trápí ho zánětlivý proces, který virus spustil, ale už si jede vlastním mechanizmem. Virostatikum bychom tedy potřebovali podat včas ve formě orální pilulky či nosního spreje,“ konstatuje profesor Jan Konvalinka, prorektor UK pro vědeckou činnost a vedoucí výzkumné skupiny Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

Prof. RNDr. Jan Konvalinka, prorektor UK pro vědeckou činnost, vedoucí výzkumné skupiny Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Foto: Radek Čepelák

Dnes nám tak nezbývá, než se při boji s virem spoléhat na imunitu. Existují přitom terapeutické vakcíny, jako jsou směsi monoklonálních protilátek nebo antiséra z imunologicky dobře odpovídajících pacientů, anebo vakcíny protektivní.

„Díky covidu jsme udělali průlom. Poprvé při očkování nepoužíváme celý patogen, jeho část nebo atenuovaný patogen, ale vkládáme do organizmu návod na syntézu antigenu ve formě RNA nebo DNA. To je revoluční věc, která může mít dramatické důsledky na terapii celé řady chorob, nejen těch infekčních,“ načrtává Jan Konvalinka s tím, že vývoj těchto vakcín je velmi rychlý a je možno rychle očkování přizpůsobit mutacím.

Dezinformace podobné jako u HIV

Připomeňme, že očkování je metoda s dlouhou tradicí – od vynálezu očkování proti pravým neštovicím už uplynulo dvě a čtvrt století. Nikdo přitom nezpochybňoval očkování proti polioviru způsobujícímu dětskou obrnu, což je onemocnění přenosné vzduchem ve formě kapének, které v 80 procentech probíhá bez příznaků. U zbytku pak způsobuje horečnaté onemocnění, při němž je někdy nezbytná hospitalizace. Na chorobu přitom zemře méně než 0,1 procenta pacientů a půl procenta má vážné dlouhodobé následky.

„Když Salk se Sabinem přišli v 50. letech na účinnou vakcínu, na Manhattanu troubila všechna auta a bylo to právem považováno za jeden z největších intelektuálních a civilizačních počinů lidstva. Je smutné, kam jsme se po 70 letech dostali, když tu máme ještě závažnější chorobu, proti které máme podobně účinné očkování,“ pozastavuje se Jan Konvalinka.

Místo toho stále slyšíme obavy a mýty obklopující RNA vakcíny. „Když se lidé bojí genových manipulací, je řeč o Moderně a Pfizeru. Už se ale nemluví o tom, že i Sputnik je koneckonců genová vakcína, v níž je dokonce DNA. Kdybych byl dezinformátor, což nejsem, bál bych se asi více DNA vakcín než RNA vakcín. Pronikají totiž do jádra buněk. Zajímavé je, že i když jsem našel tisíce a tisíce dezinformací o Pfizeru a Moderně, nikdy jsem nenarazil na žádnou o Sputniku,“ poukazuje Konvalinka.

Fakt, že Češi silně během pandemie podléhali dezinformacím, se projevil i na vysoké úmrtnosti. A i když pandemická vlna opadla, stále zůstáváme zaplaveni nesmysly. „Dostáváme žaloby, které někdo dává na Policii ČR, a celou řadu žádostí podle paragrafu 106 o poskytnutí informací, protože lidé podobně, jako nevěří, že země je kulatá, nevěří ani tomu, že existují viry, že se koronavirus podařilo vyizolovat a že skutečně způsobuje chorobu známou jako covid-19,“ popisuje profesor Konvalinka.

Mnohé bludy, které se šířily o covidu, přitom odborníci slyšeli i v minulosti – totiž u HIV. „Řada dezinformací a hoaxů byla až smutně podobná či často přímo odvozená z dezinformací, které jsme v 90. letech slyšeli o HIV: co je to za nemoc, když se musíte testovat, jestli jí máte, že PCR není diagnostická metoda, že byl virus uměle připraven v laboratoři, že to udělala CIA, aby se zbavila černochů, nebo KGB, aby se zbavila Američanů, udělal to Mosad… Pak tu byla výborná myšlenka, že virus vůbec neexistuje, anebo existuje, ale nezpůsobuje AIDS, anebo způsobuje AIDS, ale léčba je horší než nemoc. To všechno se teď recykluje u koronaviru,“ přibližuje Jan Konvalinka.

Protilátky bývají jen výmluvou, proč se nenechat očkovat

I když dnes máme na rozdíl od doby před rokem a půl proti koronaviru zbraně jak v podobě očkování, tak díky lepší znalosti onemocnění, virus nám stále přináší nové výzvy. Varianta delta je podle Petra Smejkala, vedoucího Mezioborové skupiny pro epidemické situace a hlavního epidemiologa IKEM, dvakrát infekčnější než předchozí varianty, přičemž její bazální reprodukční číslo se blíží planým neštovicím. Podle studií z Kanady a Skotska k tomu má dokonce vyšší smrtnost než varianta alfa.

„Všichni si musíme uvědomit, že očkování je zásadní cestou, jak se toho zbavit. Delta totiž usmrcuje především ty, kteří nejsou očkovaní,“ podtrhává Smejkal. Očkováním tak lidé snižují riziko, že skončí v nemocnici. A i když je možné, že mohou virus přenášet, obvykle jsou nakažliví po kratší dobu a infekční aerosol kolem sebe tolik nešíří, jednoduše proto, že nekašlou.

MUDr. Petr Smejkal, vedoucí Mezioborové skupiny pro epidemické situace, hlavní epidemiolog IKEM. Foto: Radek Čepelák

Bohužel ale u nás zůstává řada lidí, kteří očkování nevěří a nacházejí si různé výmluvy, proč se neočkovat. Jednou takovou jsou protilátky. „Někteří pacienti nám říkají, že si protilátky nechávají měřit každý měsíc, a když jim klesnou na nulu, nechají si změřit buněčnou imunitu. Z mého pohledu tak spousta těch, kdo si nechávají měřit protilátky, jen hledá argumenty, proč se neočkovat. I když budou mít nulovou buněčnou imunitu, najdou si nějaký test, který jim řekne, že se očkovat nemusí,“ popisuje Petr Smejkal.

Podle něj přijde doba, kdy měření protilátek půjde využít, zatím nenadešla. Čas přijde, až budeme vědět o koronaviru to, co víme třeba o hepatitidě B, tedy například jaká je hladina pro virus neutralizační protilátky, která vydrží, a kdy je třeba očkování. Covid je ale mladé onemocnění, o kterém ještě nevíme dost informací, a ani laboratoře v tuto chvíli nemají jednotnou standardizaci.

MUDr. Daniel Dražan, člen Výboru České vakcinologické společnosti, praktický lékař pro děti a dorost. Foto: Radek Čepelák

Zatím tak máme proti covidu jasnou zbraň v podobě očkování, která prokazatelně zachraňuje životy. K polovině května přitom vakcíny proti covidu zachránily skoro 12 tisíc životů v Británii, v Německu to bylo do začátku srpna 38 tisíc životů a v USA k 8. červenci skoro 300 tisíc lidských životů. „Dnes hospitalizace a úmrtí přibývají hlavně v jižních státech, například na Floridě, kde je proočkovanost nízká i ve starších populacích,“ poukazuje člen Výboru České vakcinologické společnosti a praktický lékař pro děti a dorost Daniel Dražan.

Praktiky čeká náročný podzim

U nás doposud hlavní roli v očkování hrála očkovací centra, ta se ale nyní pomalu zavírají. Silnější roli by tak při očkování proti covidu měli získat praktici. Ti doposud naočkovali 1,3 milionu dávek, ačkoliv na začátku doufali, že číslo bude více než dvojnásobné. Po těžkém rozjezdu a komplikacích, kdy nemohla být vakcína Pfizer distribuována do ordinací praktiků a o vakcíně AstraZeneca média neinformovala příliš přívětivě, se ale nakonec proces přece jen rozběhl.

„Když nám přišly vakcíny s dobrou mediální pověstí, už většina lidí ztratila trpělivost a využili očkovacích center. Dostávali jsme přitom poměrně velké množství vakcín – minimální dodávka Moderny byla sto dávek, kterou musíte zpracovat za dvacet pracovních dní, a to ještě tak, že musíte nazvat deset lidí denně, aby se s tím zacházelo racionálně. To byl poměrně těžký logistický oříšek a sestřičky v mé ordinaci trávily dlouhé hodiny obvoláváním pacientů,“ popisuje předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.

MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů.

Ještě náročnější to bylo o prázdninách, kdy byli pacienti na dovolených a stodávkové balení tak bylo velmi těžké zpracovat. „Očekávám, že v září se očkování v ordinacích praktiků zase rozjede, a to i tím, jak se vypnou očkovací centra. Zájem lidí se znovu objevuje s tím, jak přichází podzim a mluví se o deltě. Záleží ale na tom, jak se změna bude komunikovat – lidem někdo musí říct, že mají jít k praktickým lékařům, totéž se bude týkat třetích dávek,“ dodává Šonka.

Pomoc bude na místě také s logistikou, aby si praktik mohl objednat co nejmenší množství vakcín. S pojišťovnami už se přitom povedlo domluvit, že Modernu lze objednat po 50 vakcínách, a padl i příslib, že Pfizer by měl chodit po ještě menším množství.

Vedle toho, že bude na prakticích ležet očkování, a to pochopitelně nejen proti covidu, ale nyní i proti chřipce a dalším nemocem, se musí připravit také na nový doporučený postup u pacientů s covidem. Ty již nebude možno léčit distančně – každý pacient by měl být vyšetřen v ambulanci a měl by mít antigenní test. To bude na praktiky pochopitelně klást nemalé nároky. „Velmi mě mrzí, že přestože je tu řada dotačních programů, které souvisejí s obnovou po covidu, na primární péči se nenašla ani koruna. Velmi bychom přitom potřebovali investice do infekčních čekáren, zvláštních vchodů či zařízení na dezinfekci. Tady je velký dluh,“ dodává Petr Šonka.

Michaela Koubová

Hospimed

Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Zdravotnický deník, který stejně jako Ekonomický deník náleží do mediální skupiny Media Network.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter