Krakovská střelba připomněla tragédii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V obou případech zaútočil jediný člověk a obětí se stali nevinní lidé. Policie a tajné služby by přitom měly podobným útokům zabránit ještě předtím, než pachatel sáhne po zbrani. Jenže jak poznat člověka, který se rozhodl zabíjet, když jeho okolí nemusí nic tušit?
Případ masového vraha z Prahy Davida Kozáka i zahraniční výzkumy ukazují, proč je odhalování takových útočníků mimořádně obtížné.
V sobotu 7. listopadu 2026 odpoledne vjel čtyřiadvacetiletý Polák autem na hlavní náměstí v Krakově. Poté začal střílet na náhodné kolemjdoucí. Šest lidí zemřelo a dalších patnáct utrpělo zranění. Zranil se také samotný střelec, kterého policie zadržela.
Vyšetřování přineslo další tragické zjištění. V domě podezřelého v Ostrowci Świętokrzyskim našli policisté těla jeho otce, matky a sestry. Policie podle dosavadních informací předpokládá, že muž jednal sám.
Polský ministr vnitra Marcin Kierwiński hovořil o náznacích krajně pravicové ideologie. Čin označil za terorismus. Motiv však v době prvních zpráv zůstával předmětem vyšetřování. Ministrovo vyjádření proto nelze zaměňovat za konečný závěr vyšetřovatelů.
Krakov připomněl tragédii na Filozofické fakultě
Krakovský případ připomíná pražskou tragédii z prosince 2023. Také tehdy zaútočil jediný střelec. David Kozák nejprve zavraždil svého otce. Později se ukázalo, že stál i za dvojnásobnou vraždou v Klánovickém lese. Nakonec rozpoutal střelbu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Tam připravil o život čtrnáct lidí a poté spáchal sebevraždu.
Oba případy se v řadě okolností liší. Spojuje je ale zásadní otázka: Jak rozpoznat člověka, který se chystá zabíjet, ještě před útokem?
Mozaika skládaná během pátrání
Události z 21. prosince 2023 názorně ukazují, jak rychle se může situace změnit. Policie se o Davidu Kozákovi nejprve dozvěděla kvůli obavám, že chce spáchat sebevraždu. Teprve další nálezy v rodinném domě v Hostouni změnily charakter pátrání.
Ve 12:19 hodin zavolala jeho známá na zdravotnickou záchrannou službu. Upozornila, že její kamarád plánuje sebevraždu. Policie se o oznámení dozvěděla ve 12:26 a začala po mladíkovi pátrat.
Hlídka dorazila do rodinného domu v Hostouni. Ve 12:46 tam policisté našli tělo muže bez známek života. Byl to zavražděný otec Davida Kozáka.
Podezření sílilo
Situaci komplikoval nález zbraní, střeliva, plynových lahví a nástražného výbušného systému ve sklepě. Policisté proto přivolali hasiče a pyrotechniky. Pátrání mezitím pokračovalo. Ve 13:15 už středočeská kriminální policie pracovala s informací, že hledaný muž mohl zabít svého otce.
Už ve 13.22 hodin vyrazily dvě pražské policejní hlídky na Filozofickou fakultu, aby se po Davidu Kozákovi informovaly. Policisté však tehdy ještě neměli jistotu, že se hledaný muž nachází právě v hlavní budově na náměstí Jana Palacha.
Další důležitý údaj si pražské a středočeské operační středisko předaly ve 13.28. Šlo o informaci o pistoli Glock, kterou policie spojovala s vraždou v Klánovickém lese. Pátrání tak získalo další závažnou souvislost. Policisté už hledali člověka podezřelého nejen z vraždy svého otce, ale také z dřívějšího dvojnásobného zabití.
Nebezpečný pachatel se zbraní
Ve 14:04 už policejní vysílačky přenášely naléhavější varování. Operační důstojník upozornil hlídky, že hledaný je „opravdu nebezpečný, velmi nebezpečný pachatel“. Existovala velká obava, že může kdykoli a kdekoli použít zbraň. Policie však stále neměla informaci, že se mladík chystá na konkrétní masovou střelbu v budově fakulty.
Kozák zahájil střelbu ve 14:57. Policie dostala první oznámení o události o dvě minuty později, ve 14:59. Z pátrání po potenciálně nebezpečném člověku se během krátké chvíle stala jedna z největších zásahových operací v novodobých českých dějinách. Kozák nakonec spáchal sebevraždu.
Tato časová osa je důležitá. Dnes známe souvislosti mezi jednotlivými událostmi i totožnost pachatele. Policisté však během pátrání získávali informace postupně. Jejich význam se měnil s každým novým zjištěním.
Varovný signál ještě neznamená, že někdo chystá masakr
Právě zde se ukazuje jeden z největších problémů při odhalování takzvaných osamělých vlků. Jednotlivé informace mohou existovat, ale samy o sobě nemusejí ukazovat na přípravu masové vraždy.
Člověk může procházet osobní krizí, mít konflikty s okolím nebo vyhledávat extremistický obsah. Může se také zajímat o zbraně. Většina lidí s některou z těchto charakteristik však žádný masový útok nespáchá.
Kdyby bezpečnostní složky považovaly za potenciálního vraha každého, kdo vykazuje některý z těchto znaků, vznikl by obrovský okruh podezřelých. Většina z nich by přitom žádné nebezpečí nepředstavovala.
To je důležité také při hodnocení krakovské tragédie. Polské úřady v prvních vyjádřeních hovořily o možném krajně pravicovém pozadí. Samotná ideologie však ještě nevysvětluje, zda a jak bylo možné pachatele předem rozpoznat. K tomu bude nutné znát výsledky vyšetřování i informace o jeho předchozím chování.
Ani samostatné provedení útoku neznamená, že pachatel musel žít v naprosté izolaci. Mohl mít řadu kontaktů, aniž by kdokoli z jeho známých tušil, co plánuje. A naopak člověk může být společensky izolovaný, ale žádné násilí nepřipravovat.
Osamělý vlk nemusí žít v naprosté izolaci
Označení „osamělý vlk“ může být zavádějící. Člověk, který útok připraví a provede sám, nemusí být úplně odříznutý od ostatních. Může komunikovat s dalšími lidmi, sledovat internetové skupiny nebo čerpat inspiraci z extremistických sítí. Nemusí však mít komplice, který by mu pomáhal s přípravou konkrétního činu.
Evropská komise v dokumentu Radicalisation Awareness Network z května 2021 upozornila, že takzvaní osamělí aktéři často působí samostatně pouze při samotném útoku. Předtím mohou být součástí internetových komunit. Sdílejí v nich názory, nacházejí podporu a přebírají extremistické postoje.
Výzkumníci proto upozorňují, že označení „osamělý“ nevystihuje celý příběh. Útočník může jednat sám, ale jeho názory a motivace se mohou utvářet v mnohem širším prostředí.
To komplikuje práci bezpečnostních složek. Nestačí najít člověka, který se chystá zaútočit. Policie musí odlišit skutečného budoucího pachatele od mnoha dalších lidí, kteří se pohybují ve stejném digitálním prostředí, ale žádné násilí neplánují.
Zahraniční studie: jednotný profil masového vraha neexistuje
Jedním z největších omylů při hledání potenciálních masových vrahů je představa, že mají společný osobnostní nebo sociální profil. Výzkumy evropských případů však ukazují mnohem pestřejší obraz.
Analýza z roku 2016 v rámci projektu Countering Lone-Actor Terrorism, na němž spolupracovaly mimo jiné instituce RUSI a Leiden University, dospěla k závěru, že mezi osamělými teroristy neexistuje jednotný profil. Pachatelé se výrazně liší osobními charakteristikami, motivací, způsobem přípravy i projevy násilných úmyslů.
Podobný problém popisuje studie Lone Actor Terrorist Attack Planning and Preparation: A Data-Driven Analysis. Její autoři analyzovali 55 případů osamělých teroristů a pracovali se souborem 198 proměnných. Zaměřili se na chování pachatelů před útokem.
Výsledek je zajímavý. Mnozí pachatelé podle výzkumu nedokázali své přípravy příliš dobře utajit. Své motivace nebo schopnosti prozrazovali někdy měsíce, dokonce roky před útokem. Pouze menší část se snažila důsledně skrývat přípravy a chránit své plány před odhalením.
Autoři zároveň upozornili, že označení „osamělý“ neznamená úplnou společenskou izolaci. Mnozí útočníci měli sociální vazby. Ty hrály důležitou roli při utváření a udržování jejich motivace i schopnosti spáchat násilný čin.
To ale neznamená, že lze podle těchto poznatků spolehlivě předpovědět další útok. Studie popisují vzorce z minulých případů. Neposkytují univerzální návod, podle něhož by policie nebo okolí bezpečně poznaly budoucího masového vraha.
Někteří pachatelé své úmysly prozradí. Okolí ale nemusí pochopit, co znamenají
Zahraniční odborníci používají pro jeden z důležitých varovných jevů výraz leakage. Označuje situaci, kdy člověk přímo nebo nepřímo prozradí někomu dalšímu své násilné úmysly, motivaci nebo schopnosti. Může jít o rozhovor s kamarádem, zprávu na internetu, e-mail nebo jinou formu sdělení.
Studie Jamese Silvera, Johna Horgana a Paula Gilla z roku 2018 se zabývala veřejnými masovými vraždami. Zjistila, že podobné úniky informací se objevily ve více než polovině sledovaných případů. Pachatelé nejčastěji mluvili o svých úmyslech s rodinou nebo přáteli. Výzkumníci zároveň zjistili souvislost mezi vyjadřovanou křivdou a tím, zda pachatel své úmysly prozradil.
To však neznamená, že každý člověk, který pronese výhrůžku nebo zveřejní znepokojivý příspěvek, skutečně zaútočí. Právě rozlišení mezi vážným varováním a výrokem, který neodráží skutečný plán, patří k nejtěžším úkolům.
Přátelé, rodina i lidé z internetového okolí někdy nevědí, zda mají podobné zprávy brát vážně. Mohou se obávat, že někoho neprávem označí za nebezpečného. Jindy zase nedokážou odlišit skutečný záměr od obvyklého způsobu komunikace dotyčného.
Varovný signál tedy může existovat, ale nikdo ho nemusí správně vyhodnotit. A i když ho někdo rozpozná, nemusí mít dost dalších informací, aby dokázal posoudit skutečné riziko.
Většina lidí s rizikovými projevy nikdy nezaútočí
Výzkum osamělých útočníků naráží ještě na jeden zásadní problém: masové vraždy jsou velmi vzácné. Bezpečnostní složky proto musejí nejen hledat varovné chování. Musí také vyhodnotit, jak velké nebezpečí představuje konkrétní člověk.
Studie publikovaná v roce 2016 v časopise Journal of Threat Assessment and Management upozornila právě na nízkou četnost těchto činů. Autoři Paul Gill, John Horgan, Emily Corner a James Silver zkoumali osamělé násilné aktéry včetně teroristů a pachatelů masových vražd. Upozornili, že vzácnost podobných událostí výrazně komplikuje jejich předvídání.
I kdyby odborníci sestavili seznam znaků, které se u některých pachatelů opakují, neznamená to, že podle nich spolehlivě poznají budoucího vraha. Stejné projevy totiž mohou mít také lidé, kteří nikdy nikomu neublíží.
Výzkum navíc naráží na omezený počet případů, které mohou odborníci podrobně analyzovat. Mnozí útočníci po činu zemřou, takže je nelze přímo vyslechnout. Výzkumníci často pracují s otevřenými zdroji, které nemusejí zachycovat všechny důležité okolnosti.
Pokud navíc zkoumají pouze lidi, kteří už útok spáchali, chybí jim dostatečné srovnání s těmi, kteří vykazovali podobné varovné projevy, ale nikdy nezaútočili.
Prevence vyžaduje spolupráci, nikoli jednoduchý seznam podezřelých
Odborníci proto doporučují, aby se posuzování rizika neopíralo o jediný údaj nebo jednoduchý seznam podezřelých vlastností. Evropská komise zdůrazňuje spolupráci policie, bezpečnostních služeb, odborníků na duševní zdraví, škol a dalších institucí. Každá z nich totiž může mít k dispozici jinou část informací.
Právě jejich propojení může pomoci rozpoznat situaci, která by při samostatném posuzování nemusela působit mimořádně nebezpečně. Zároveň ale musejí existovat jasná pravidla pro nakládání s citlivými informacemi a ochranu soukromí lidí, kteří žádné násilí nepřipravují.
Zpráva Evropské komise také varuje před automatickým spojováním duševních poruch s násilným extremismem. Taková zkratka může vést ke stigmatizaci lidí, kteří žádné nebezpečí nepředstavují. Odborníci proto doporučují individuální posouzení každého případu. Duševní zdraví podle nich představuje pouze jednu z možných součástí širšího obrazu.
Po masakru je obraz jasnější. Před útokem bývá neúplný
Vyšetřování střelby na Filozofické fakultě přineslo podrobnou časovou osu, informace o pohybu pachatele i popis toho, jak policisté postupně získávali jednotlivé poznatky. Sněmovní vyšetřovací komise se zabývala také postupem bezpečnostních složek a formulovala doporučení pro další praxi.
Její zpráva upozornila na nedostatky v oblasti operačního a taktického řízení před zahájením střelby. Současně ale uvedla, že neshledala pochybení složek integrovaného záchranného systému, která by ovlivnila samotný průběh vyšetřované události. Tyto závěry se týkají postupu policie a dalších složek v den útoku. Samy o sobě však neodpovídají na obecnou otázku, zda bylo možné Kozáka odhalit s dostatečným předstihem.
Krakovské vyšetřování je teprve na začátku. Další informace teprve ukážou, jaké měl pachatel motivy, co vědělo jeho okolí a zda před útokem existovaly konkrétní varovné signály. Bylo by proto předčasné tvrdit, že polský případ potvrzuje stejný scénář jako ten pražský.
Zahraniční výzkumy nicméně ukazují, že neexistuje jednoduchý profil masového vraha ani spolehlivý seznam znaků, podle nichž by šlo budoucí útok bezpečně předpovědět. Někteří pachatelé své úmysly prozrazují, jiní nikoli. Někteří se pohybují v extremistických internetových komunitách, další nemají žádnou zjevnou organizační vazbu. A řada varovných projevů se objevuje také u lidí, kteří nikdy nikoho nenapadnou.
Nejtěžší proto není jen získat informace o člověku, který může být nebezpečný. Nejtěžší je včas poznat, které z mnoha varovných signálů skutečně ukazují na přípravu násilného činu. Právě v tom spočívá jeden z největších problémů prevence masových vražd.
