INZERCE

Alexandr Babakov. Foto: Evropská unie stolního tenisu

Jsou spojováni s Putinem, někteří z nich získali slovenské občanství a jejich firmy na Slovensku také využívají státní peníze

Za nejvýznamnější členy skupiny podnikatelů Lužniki jsou často označováni poslanec ruské dumy Alexandr Babakov, prezident fotbalového klubu CSKA Evžen Giner a ruský podnikatel Michail Vojevodin. V 90. letech získali kontrolu nad moskevským trhem a stadionem Lužniki. Podle kyjevského vydání Rádia Svoboda Schema mají blízko k Putinovu Kremlu a stále ovládají strategické energetické společnosti na Ukrajině. Před lety se navíc měli podílet na zprostředkování půjčky z Ruska pro stranu Marine Le Penové. Za hlasování o anexi Krymu čelí Babakov od roku 2014 sankcím ze strany EU a dalších zemí. CSKA Moskva je také na sankčním seznamu USA. Slovenskému Investigativnímu centru Jána Kuciaka se podařilo zjistit, že tato skupina na Slovensku podniká již řadu let a využívá i státní peníze. Kromě toho mají společnou adresu v Trebišově a několik z nich má slovenské občanství.

Ekonomický deník se Alexandru Babakovovi před časem věnoval například ZDE, v souvislosti se sankcemi kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Na sankčním seznamu kvůli ruské invazi na Ukrajinu se mimo jiné i přítel bývalého českého premiéra Jiřího Paroubka Alexandr Michajlovič Babakov ocitl od 2. března. Jeden z významných členů ruské Státní dumy v minulosti v České republice i podnikal. Na unijní černou listinu se dostal už v roce 2014, opět v souvislosti s aktivitami Ruska na Ukrajině. Nyní bylo bratislavskými kolegy zmapováno i jeho působení na Slovensku.

Slovenská stopa skupiny ruských podnikatelů se objevuje před dvaceti lety. Ukrajinské energetické distribuční společnosti tehdy vyhrály privatizaci jen díky spolupráci s tehdejšími státními Východoslovenskými energetickými závody (VSE). Slovenský státní podnik poskytl své jméno a know-how, ale po dokončení privatizace se stáhl. Po řadě transakcí se ukrajinské distribuční společnosti dostaly do rukou společnosti VS Energy, za kterou stojí skupina podnikatelů známá jako Lužniki.

Zhruba v té době si řada ruských podnikatelů a jejich manželek začala uvádět stejnou adresu trvalého pobytu v Trebišově. Alexandr Babakov, Michail Vojevodin a jejich manželky tak byli zapsáni v nenápadném rodinném domě. V roce 2003 získali Vojevodin, jeho manželka a Babakovova manželka slovenské občanství. A důvod? Říká se, že se významně zasloužili o Slovenskou republiku.

Počátek 21. století je také ve znamení zahájení jejich podnikatelských aktivit, zejména na východním Slovensku. Společnost Alexandra Babakova, v níž byl do roku 2007 členem, koupila od Košic zchátralou budovu v centru města. Michail Vojevodin dodnes působí v několika slovenských společnostech. Je spolumajitelem několika solárních elektráren, které díky státním dotacím vydělávají miliony eur.

Počátek 21. století je také ve znamení zahájení jejich podnikatelských aktivit, zejména na východním Slovensku. Společnost Alexandra Babakova, v níž byl do roku 2007 členem, koupila od Košic zchátralou budovu v centru města. Michail Vojevodin dodnes působí v několika slovenských společnostech. Je spolumajitelem několika solárních elektráren, které díky státním dotacím vydělávají miliony eur.

Ruští podnikatelé se podílejí také na provozu sečovské společnosti vyrábějící hnojiva, kterou ministerstvo zahraničních věcí opakovaně diplomaticky a dotačně podporuje. Přestože v představenstvu společnosti nyní sedí pouze manželka Vojevodina Natalia Selivanova, společnost si půjčila miliony eur od fiktivních společností v daňových rájích. Podařilo se nám potvrdit, že za nimi stojí ruští podnikatelé ze skupiny Lužniki nebo jejich rodinní příslušníci. Podobné statisícové půjčky poskytly nastrčené společnosti, za nimiž stojí trojice východoslovenských podnikatelů Štefan Szöke, Róbert Vysoký a Jaroslav Kocák, i dalším firmám. Oba se objevují také ve společnosti, která je spojována s Alexandrem Babakovem.

Obrátili jsme se na tři východoslovenské podnikatele s řadou otázek. Za ně promluvil Jaroslav Kocák: „V rámci svého podnikání se znám se všemi kromě pana Ginera. S Babakovem jsem se seznámil v 90. letech, kdy jsem pracoval v závodě v Nikolajevské oblasti. Jeho bratranec byl ředitelem továrny. Když Alexander vstoupil do politiky, zcela opustil své podnikatelské aktivity. S těmito lidmi nemám žádné osobní vazby,“ napsal Kocák centru.

Investigativní centrum jej požádalo, aby ho spojil se svými ruskými obchodními partnery, ale žádné nám neposkytl. Nevyjádřil se ani k tomu, jak se jim podařilo získat slovenské občanství. Vyjádření Alexandra Babakova, Eugena Ginera, Michaila Vojevodina ani jejich rodinných příslušníků na kontaktních adresách na Slovensku nebo v zahraničí se nám nepodařilo získat.

Silní muži skupiny Lužniki

Alexander Babakov, bývalý místopředseda ruské Státní dumy a nyní její člen, je považován za blízkého spolupracovníka a důvěrníka prezidenta Putina. V roce 2012 ho jmenoval svým zvláštním zástupcem pro spolupráci s krajanskými organizacemi v zahraničí. Podle listu Kyiv Post je Putinovým „nejdůležitějším pěšákem“. V současné době je na sankčním seznamu Ukrajiny, Evropské unie a Spojených států. Od roku 2014 čelí sankcím EU, protože hlasoval pro nezákonnou anexi ukrajinského Krymu Ruskem. Ukrajina na něj v roce 2018 uvalila neomezené sankce. V dubnu 2022 ho americké ministerstvo spravedlnosti obvinilo ze spiknutí s cílem ovlivnit politiku USA v zájmu Ruska.

Babakov se v minulosti objevil také v Panama Papers. Podle OCCRP byl jedním z takzvaných „offshore patriotů“. V období od dubna 2007 do září 2012, kdy byl členem Státní dumy, vlastnil 100 % akcií offshorové společnosti AED International Ltd. registrované na Britských Panenských ostrovech.

Druhý ze skupiny, Michail Vojevodin, má podle dokumentů Interpolu, které získali ukrajinští investigativní novináři ze společnosti Schema, status takzvaného „zloděje zákona“. Mezinárodní policejní organizace vydala proti Vojevodinovi „zelený poplach“, což v praxi znamená varování před možnou trestnou činností osoby, která je považována za možnou hrozbu pro veřejnou bezpečnost. Podle Interpolu je členem organizované zločinecké skupiny, která se zabývá vydíráním a praním špinavých peněz v Rusku i v zahraničí.

Podle ukrajinské tiskové agentury navíc dokumenty Europolu naznačují, že švýcarské orgány činné v trestním řízení vyšetřovaly Vojevodina kvůli praní špinavých peněz již v roce 2000. V té době byla také zmíněna „skupina organizovaného zločinu z východní Evropy, včetně Alexandra Babakova“.

Ukrajinské podnikání

Babakov, Giner a Vojevodin jsou neoficiálně uváděni jako koneční uživatelé výhod pěti regionálních energetických distribučních společností na Ukrajině (tzv. oblenergos). Konkrétně se jedná o Chersonoblenergo, Kirovogradoblenergo, Žytomyroblenergo, Rivneoblenergo a Černivcioblenergo. Jedná se o společnosti kritické infrastruktury, které distribuují elektřinu do domácností milionů Ukrajinců v několika regionech.

Regionální společnosti zastupuje mateřská společnost VS Energy International Ukraine LLC. Oficiálními konečnými příjemci jsou Marina Jaroslavská, německá občanka, údajně manželka Eugena Ginera, a Valts Wigants, lotyšský občan, který byl důvěrníkem Oleksandra Babakova.

Podle redakce časopisu Schema Babakov, Giner a Vojevodin, kteří mají blízko ke Kremlu, ovládají také záporožský podnik Dniprospetsstal. Velký závod zaměřený na výrobu speciální oceli a síť hotelů Premier Hotels & Resorts na Ukrajině, včetně pětihvězdičkového hotelu Premier Palace v Kyjevě a hotelu Premier v Oděse. Podle společnosti Youcontrol jsou některé hotely a kontrolní podíl v závodě zapsány na Natalii Selivanovou, manželku Michaila Vojevodina.

Zjištění naznačují, že Babakov, Giner a Vojevodin jsou skutečnými vlastníky ukrajinského majetku a v současné době jsou vyšetřováni ukrajinskými orgány činnými v trestním řízení. Státní úřad pro vyšetřování vyšetřuje obvinění v několika případech zpronevěry a porušení ukrajinské ústavy ze strany skupiny Lužniki jménem společnosti VS Energy Ukraine. Podle vyšetřovatelů stojí v čele této organizace již zmíněný Alexandr Babakov, Eugen Giner a Michail Vojevodin.

„Podle vyšetřovací verze získala skupina občanů Ruské federace blízkých vedení agresorské země prostřednictvím určitých transakcí a machinací aktiva kritické infrastruktury a další komerční zařízení na Ukrajině. Prověřujeme všechny související okolnosti. V současné době probíhá předběžné řízení na základě pěti paragrafů ukrajinského trestního zákoníku,“ řekl Svobodné Evropě Roman Tulin, prokurátor ukrajinské generální prokuratury.

Do privatizace ukrajinských energetických společností skupinou ruských podnikatelů se před 20 lety zapojily i slovenské Východoslovenské energetické závody (VSE), tehdy vlastněné státem. Společnost se na ukrajinské privatizaci podílela, ale nikoli sama za sebe, nýbrž jménem partnerů, jejichž jména po určitou dobu tajila. Vedení VSE prohlásilo, že investice a rizika ponesou partneři. Nakonec se ukázalo, že jejich partnerem byl v USA registrovaný fond Ukrainian Energy Partners I. Nakonec jako většinový vlastník čtyř energetických distribučních společností na Ukrajině převedla kontrolní podíly v nich na dceřinou společnost VSE v Nizozemsku, výše zmíněnou VS Energy, za níž stojí ruští podnikatelé ze skupiny Lužniki. Tehdejší šéf VSE Jozef Böjtös v roce 2001 pro TREND popřel, že by VSE skutečně zastupovala zájmy ruských podnikatelských skupin při privatizaci na Ukrajině.

Občanství za přínos Slovenské republice

Nedaleko centra Trebišova stojí mezi paneláky nenápadný rodinný dům, ve kterém dnes sídlí několik firem. Ničím nevyniká, snad jen tím, že zde měl mít podle obchodního rejstříku trvalé bydliště Alexandr Babakov, poslanec ruské Státní dumy a blízký důvěrník ruského prezidenta Vladimira Putina. Nebyl však jediným Rusem na této adrese. Spolu s ním tam pobývala i jeho manželka Irina Alexandrovna Babaková, jeho spolupracovník Michail Vojevodin a Vojevodinova manželka Natalia Jurijevna Selivanová. Tuto adresu mají stále uvedenou v obchodním rejstříku, ale podle současného majitele nemovitosti již ani jeden z nich není na této adrese registrován.

Irina Babakova, Michaili Vojevodin a Natalia Selivan získali slovenské občanství v roce 2003. Podle ministerstva vnitra jim byl slovenský pas udělen na základě zákonného ustanovení „ důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména jde-li o osoby, které se významně zasloužily o Slovenskou republiku v hospodářské, vědecké, kulturní a technické oblasti, nebo o osoby, kterým byl přiznán statut zahraničního Slováka“. Zajímalo nás, jak se tyto osoby podílely na vzniku Slovenské republiky nebo zda se jednalo o osoby, kterým byl přiznán status zahraničního Slováka. Na tuto otázku jsme však nedostali odpověď. Ministerstvo tvrdí, že dnes nemá žádné další informace.

Na odboru státního občanství a matrik ministerstva vnitra se v té době vydávaly slovenské pasy za zvláštních okolností. Podle deníku Pravda byl tehdejší vedoucí sekce Ľubomír Janč obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele, protože podle policie „neoprávněně udělil občanství více než třiceti cizincům, především z Číny a Vietnamu, ale také z Makedonie a Jugoslávie“. Měl na mysli právě důvody hodné zvláštního zřetele.

Zajímavé je, že později v roce 2003 obviněný úředník Jančo také informoval o tom, že dvěma ruským občanům bylo uděleno slovenské občanství, protože se významně zasloužili o Slovensko v hospodářské, vědecké, technické nebo kulturní oblasti: „Investovali 25 milionů dolarů do záchrany trebišovských konzerváren“. Jančo tehdy uvedl, že „podnikatelé chtěli získat občanství rychle také proto, aby mohli lépe kontrolovat finanční toky, ministerstvo zase ocenilo významnou investici v regionu s vysokou nezaměstnaností.“ Nepodařilo se nám zjistit, zda se na tom podílela některá z výše uvedených osob.

Michail Vojevodin však později půjčil necelých 100 tisíc eur společnosti, která koupila budovu zkrachovalé konzervárny v Trebišově.

Spolumajitel fotovoltaických elektráren

Michail Vojevodin se na Ukrajině angažuje nejen v energetickém sektoru. Působí také ve slovenském solárním byznysu, do kterého vstoupil v polovině roku 2012. Jeho jméno figuruje v pěti společnostech působících v oblasti fotovoltaiky. V každé z nich vlastní přesně 49 procent a jeho obchodními partnery jsou tři výše zmínění Slováci – Štefan Szöke, Róbert Vysoký a Jaroslav Kocák, kteří vlastní zbylých 51 procent.

Společnosti provozují fotovoltaické elektrárny na východě Slovenska. Na seznamu výrobců se státní dotací je také pět elektráren v obcích Horovce, Tušice a Ostrov. Získávají tak státní dotace pro výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Od roku 2012 obdržely od státu více než 17,5 milionu eur.

Podle jednoho z jednatelů a společníků zmíněných společností Jaroslava Kocáka poskytl Michail Vojevodin půjčku, která však nebyla včas splacena. Aby se vyhnul bankrotu, stal se Vojevodin spolumajitelem elektrárny. Kocák nesdělil, o jaký dluh se přesně jedná. Nevěděl, že proti němu bylo vydáno zelené oznámení INTERPOLu. „Pokud vím, Vojevodin nemá v žádné zemi na světě právní problémy,“ dodává.

Zajímavé je, že podle dostupných dokumentů Vojevodin podepsal generální plnou moc, kterou převedl veškeré své pravomoci týkající se společností stojících za elektrárnami. Kvůli anonymizaci není jasné, o koho se jedná, ale z dokumentu vyplývá, že plná moc byla podepsána již v roce 2015 na dobu neurčitou.

Organická hnojiva a speciální půjčky

Fotovoltaické elektrárny nejsou jediným pojítkem mezi Michailem Vojevodinem a trojicí Slováků. Nepřímo se objevuje i ve společnosti ze Sečovců, která vyrábí hnojiva z odpadního peří. Jednateli společnosti Rokosan jsou opět Slováci Kocák, Szöke a Vysoký. Společnost na svých webových stránkách uvádí, že se jí podařilo vyvinout „vlastní a jedinečnou technologii, která byla v roce 2013 patentována v USA, v roce 2015 v Čínské lidové republice a v roce 2019 v Ruské federaci a v roce 2020 na Ukrajině.“

Společnost Rokosan je považována za úspěšnou firmu, vhodnou pro reprezentaci Slovenska několika ministerstvy. Zúčastnili se výroční konference sítě Global Enterprise Europe Network, kterou pořádalo ministerstvo hospodářství. Slovensko reprezentovali také na výstavách Expo 2010 v Šanghaji a 2020 v Dubaji. Státní tajemnice ministerstva zahraničních věcí Ingrid Brocková v roce 2020 po setkání s představiteli společnosti ROKOSAN ujistila, že „ministerstvo bude i nadále podporovat aktivity společnosti, a to nejen v rámci vlastních kapacit, ale také v rámci dostupných nástrojů mezinárodních organizací“.

V minulosti společnost získala státní dotace prostřednictvím Slovenské agentury pro mezinárodní rozvojovou spolupráci SlovakAid. Jednalo se o dva projekty rozvojové spolupráce – v Moldavsku a na Ukrajině.

Prostřednictvím spřízněné společnosti Rokovia obdrželi dalších téměř 100 tisíc eur na „podporu udržitelného a spravedlivého socioekonomického rozvoje ve Rwandské republice“. Státní tajemnice Brocková znovu poblahopřál k úspěšné organizaci, kterou podpořilo i ministerstvo diplomacie.

Ministerstvo zahraničí na dotazy Investigativního centra Jána Kuciaka ohledně spolupráce s Rokosanem po dvou týdnech neodpovědělo. Zajímalo nás, od kdy je ministerstvo v kontaktu se společností Rokosan a zda kontroluje finanční a personální zázemí firem, jejichž činnost podporuje a propaguje.

Ačkoli se na první pohled může zdát, že se jedná o úspěšnou inovativní společnost, pozadí a vlastnická struktura společnosti Rokosan vyvolávají řadu otázek. Mezi akcionáři společnosti byla v minulosti i manželka Alexandra Babakova Irina. Od roku 2009 do začátku roku 2014 vlastnila 20 procent společnosti. Stejně tak Natalia Selivanova, manželka Michaila Vojevodina, vlastní 20 %.

Ten také před několika lety podpořil podnikání své manželky a obchodních partnerů z fotovoltaických elektráren půjčkou ve výši 172 tisíc eur. Podle účetnictví společnosti Rokosan jí půjčily peníze i další společnosti. 400 tisíc eur půjčila společnost Pensham International Limited registrovaná v karibském daňovém ráji Svatý Kryštof a Nevis, která se objevila v databázi Paradise Papers. Není možné zjistit, kdo za tím stojí. Společnost Pensham Mailbox půjčila peníze také další firmě východoslovenských podnikatelů Jaroslava Kocáka a Róberta Vysokého, VITEX spol. s.r.o. Trebišov. Tentokrát to bylo 1,4 milionu EUR.

Tři miliony eur zaslala společnosti ROKOSAN také společnost Dartford Services Limited. Od té doby byl dluh převeden na jinou fiktivní společnost Meraldic Limited. V hlavních světových databázích se neobjevuje, ale podle dílčích informací je spojován s osobou Eugena Ginera nebo jeho rodinných příslušníků. Podle jednatele společnosti Rokosan Jaroslava Kocáka se o tyto finanční výpomoci staral Michail Vojevodin.

Babakovova slovenská společnost

Na Slovensku působila nejen manželka bývalého místopředsedy ruské Státní dumy, ale i sám Alexandr Babakov. V letech 2003-2007 byl společníkem ve společnosti West East Bridge. Podle obchodního rejstříku byl v té době jednatelem společnosti Róbert Vysoký. Později spolu s Jaroslavem Kocákem převzal celou společnost.

V roce 2005 koupila společnost West East Bridge zanedbaný objekt v městské památkové rezervaci na rohu ulic Alžbetina a Moyzesova v centru Košic. West East Bridge za budovu zaplatil 10,5 milionu korun. V roce 2008 však již údajně nebyli vlastníky nemovitosti. „Prodali jsme ho. Měli jsme vypracovaný projekt, ale mezitím se změnily podmínky a my jsme je nemohli splnit. Měli jsme také finanční problémy, ale také s vystěhováním nájemníků,“ uvedl jednatel společnosti ing. Róbert Vysoký.

Zajímavé však je, že podobně jako Rokosan nebo VITEX spol. Trebišov, účetnictví společnosti vykazuje půjčku, „krátkodobou finanční výpomoc“ od jiné krycí společnosti Constantina Limited. Podle zjištění ruské Transparency International byla tato offshoreová firma spojena právě s Alexandrem Babakovem a Jevgenijem Ginerem.

Půjčka straně Marine Le Penové

Babakov, bývalý místopředseda Státní dumy, se spolu s Jevgenijem Ginerem objevuje také v půjčce politické straně Marine Le Penové, ruské kandidátky na francouzského prezidenta. Podle zjištění Re:Baltica a Mediapart se na transakci významně podílel lotyšský poradce Vilis Dambiņš. Byl považován za ředitele zprostředkovatelské společnosti spravující majetek rodiny Alexandra Babakova. Dambinš se osobně setkal s nejméně dvěma vysoce postavenými členy Le Penovy Národní fronty, aby s nimi projednal možnost půjčky z Ruska.

Babakov měl být jednou z klíčových postav, které pomohly Le Penově straně získat první půjčku z Ruska. Ten se nakonec v červnu 2016 rozhodl půjčit si 3 miliony eur (za 6% roční úrok) „a financování volebních kampaní“ od moskevské Strategické banky. Ta však přišla o licenci a půjčka nakonec nebyla poskytnuta. Jaký byl nakonec přesný výsledek výše uvedených jednání, není jasné.

Lotyšský fixer však svůj vztah s Babakovem popřel. Ukázalo se však, že byl zapojen do nejméně tří společností s ruskými vazbami, které sídlily v jeho kanceláři v Rize.

Jednou z firem, které řídil Dambins, V.D. Společnost Nominees Limited je registrována na Marshallových ostrovech a je propojena s dalšími dvěma firmami – AED International a NYX Management, které byly registrovány na Britských Panenských ostrovech.

Společnost AED International kdysi vlastnil Babakov, ale převedl ji na svou dceru Olgu. Společnost NYX Management spoluvlastní Eugen Giner a Michail Vojevodin, dva ruští podnikatelé. Druhou firmu vedenou Dambinsem, Financiere Egine, řídil Vadim Giner, syn prezidenta CSKA.

Třetí společnost, VS Energy Latvia, vlastní energetická aktiva na Ukrajině. Předpokládá se, že ji vlastní Babakov a Giner a řídí Valts Vigants, další Lotyš, který je obchodním partnerem Dambinse. Vlastníci společnosti VS Energy Latvia se skrývají za dvěma společnostmi registrovanými na Seychelách.

Babakov byl však do roku 2005 členem představenstva dceřiné společnosti VS Energy Latvia s názvem VS Energy International, zatímco o Ginerovi je známo, že má energetická aktiva na Ukrajině.

Lukrativní aktiva na západě

Novinářům z kyjevské redakce Slobodné Evropy a projektu Scanner se podařilo najít dosud neznámé majetkové poměry členů výše zmíněné skupiny Lužniki ve Francii. Na východě Francie, pouhý kilometr od hranic se Švýcarskem, se nachází luxusní nemovitost. Na více než 14 tisících metrech čtverečních se nachází rozsáhlý pozemek s bazénem a stájí.

Podle dokumentů byla v roce 2000 založena francouzská společnost SCI Ferme de Nuchon, aby koupila a provozovala tento majetek. Jedno procento této společnosti patří lucemburské společnosti Financiere Chiron SA a zbylých 99 procent Natalii Yuriyivně Selivanové, slovenské občance, která má podle některých dokumentů možná i francouzské občanství a je spolumajitelkou společnosti Rokosan na východním Slovensku.

Jen čtyři sta metrů od této haciendy se nachází další statek. Z dokumentů, které mají ukrajinští novináři k dispozici, je zřejmé, že princip nákupu tohoto majetku byl stejný. V roce 2004 francouzská společnost Daria & Co.

99 procent společnosti opět patří Natalii Selivanové. Zbývající jedno procento vlastní společnost British Kilworth Trading Limited. Jejím konečným vlastníkem je podle britského obchodního rejstříku výše zmíněný Jevgenij Giner – obchodní partner Michaila Vojevodina.

Novináři našli i třetí společnost, která byla založena za účelem koupě nemovitostí. 99 procent SCI Du Jardin Alpin vlastní britská společnost Harecourt Services Limited. Jeho majitelem je podle britského rejstříku Vadim Giner – syn Jevgenije Ginera.

Jedno procento v této společnosti má také Natalia Selivanova. Společnost sídlí na adrese 1800 Arcs 73700 Bourg-Saint-Maurice. Jedná se o lyžařské středisko na jihovýchodě Francie, kde se nachází Belambra Clubs L’Hôtel du Golf.

Manželka Michaila Vojevodina Natalia Selivanova vlastní na Slovensku také nemovitosti. Jedná se o apartmán na ulici Skladna nedaleko centra Košic v přestavěné historické budově poblíž Kulturparku. Podle listu vlastnictví koupila nemovitost v roce 2016.

Michail Vojevodin vlastní také byt na méně lukrativní adrese. Stejně jako Selivanová i on koupil nemovitost v roce 2016. Jeho jméno jsme však na zvonku nenašli, pouze příjmení Kocák.

Není známo, zda v těchto bytech bydlí. Podle oficiálních dokumentů je však možné, že v oblasti Ženevy žili přinejmenším kolem roku 2015.

Skrytý majetek

Majetek lidí blízkých Putinovi by se mohl stát zdrojem kompenzace škod způsobených ruskou armádou během agrese na Ukrajině. Existují k tomu různé právní mechanismy; je to dlouhý proces, ale vždy začíná odhalením skrytého majetku.

Tetyana Shevchuk, expertka ukrajinského Centra pro boj s korupcí, říká, že nyní existují speciální pracovní skupiny Evropské unie, které pátrají po majetku ruských politiků a podnikatelů z okolí Kremlu.

„Majetek ruských občanů, na které byly uvaleny sankce, je již zabavován. Konfiskace takového majetku v zájmu Ukrajiny však vyžaduje přijetí příslušných rozhodnutí na legislativní úrovni, což může trvat až rok. Ale hlavní je zmrazit tato aktiva,“ říká Ševčuková.

Stejně důležité je podle ní identifikovat zahraniční majetek osob blízkých ruskému vedení, i když nejsou na sankčním seznamu.

Podle francouzských úřadů byla od začátku ruské invaze na Ukrajinu ve Francii zablokována zahraniční aktiva ruských bank v hodnotě 22,8 miliardy eur a také asi tři desítky nemovitostí, čtyři jachty, šest vrtulníků a tři umělecká díla patřící Rusům, na které byly uvaleny sankce.

Andrej Leontiev, partner v advokátní kanceláři Taylor Wessing, upozorňuje, že v rámci sankcí proti ruským oligarchům se v současnosti nacházíme v první fázi, kdy mají státy zabavit jejich majetek. „Nikdo dnes ještě neřekl, ani na úrovni Evropské unie, ani na úrovni OSN, co s těmito aktivy dělat, když je zabavíte,“ říká Leontiev. Vysvětluje také, že Unie pochopila, že musí přijít s právním základem, na jehož základě může tento majetek propadnout, a když propadne, co s ním dotyčný stát udělá. Upozorňuje však, že to v současné době není právně možné.

„Podle současného práva je velmi obtížné nechat propadnout majetek, který patří i ruskému oligarchovi, i když můžete prokázat, že mu patří nepřímo.“

To, zda má dotyčná osoba také slovenské občanství, nemá podle odborníka na tyto procesy žádný vliv. Leontiev poukazuje na to, že v EU je zavedená praxe, že sankcionovaná osoba – ať už přímo či nepřímo – musí vlastnit většinu v dané společnosti, aby na ni mohla dosáhnout,“ dodává v textu Investigativní centrum Jána Kuciaka.

(hrb)