Země Evropské unie nemohou jen tak ze dne na den nahradit ruský plyn z alternativních zdrojů; je to proces na několik dalších let. Mohou však ruský režim za válečné zločiny spáchané na Ukrajině potrestat jinak – odstřižením od dodávek ropy a černého uhlí. Tady je totiž přechod na dodávky odjinud jednodušší.
K takovému závěru dospěli ve své analýze Ben McWilliams, Giovanni Sgaravatti, Simone Tagliapietra a Georg Zachmann z evropského think-tanku Bruegel. Upozorňují, že ropa a ropné produkty loni tvořily 37 procent exportních příjmů Ruska a jsou tak pro Putinův režim významnější než příjmy za zemní plyn. Jen loni evropské země zaplatily Rusku za ropu a produkty 88 miliard eur.
Jedná se o poměrně vysoké objemy; v předkoronavirovém roce 2019 dovezly podle statistické ročenky koncernu BP evropské země (hlavně tedy EU a Velká Británie) z Ruska 153 milionů tun surové ropy a 106 milionů tun ropných produktů. Co se týká produktů, jedná se hlavně o topné oleje, naftu a LPG, naopak benzin a letecké palivo evropské státy z Ruska nedovážejí.
Podle studie analytiků Bruegelu mají země OPEC možnost zvýšit těžbu až o čtyři miliony barelů denně, což zhruba odpovídá objemu ruských dodávek do Evropy. Podmínkou by ovšem byl návrat Íránu a Venezuely na mezinárodní trh a také ochota arabských zemí těžbu navýšit. Jak k tématu dodala agentura Platts, ropa ze Saúdské Arábie, Ománu, Spojených arabských emirátů a Íránu má podobné složení jako ruský typ Ural, což by náhradu usnadnilo.
Hlavní položky ruského exportu v roce 2019
Náhrada u rafinerií zásobovaných tankery je poměrně snadná. Největší problém bude to, jak ropu z náhradních zdrojů dostat do zemí střední Evropy. Část tamních rafinerií je totiž zcela závislá na ruských dodávkách z ropovodu Družba. Konkrétně se to týká české rafinerie v Litvínově, německé Leuny, bratislavského Slovnaftu a také rafinerií v Polsku a Maďarsku. Ale i tady by se řešení mohlo nalézt; například polský PKN Orlen již před ruskou agresí na Ukrajině podepsal smlouvu o odběru ropy ze Saúdské Arábie.
Jednodušší se zdá být náhrada ruského uhlí. Jak analytici Bruegelu připomínají, předloni se do evropských zemí dovezlo 133 milionů tun černého uhlí, z toho polovina (67 milionů tun) z Ruska. Největší objemy ruského uhlí směřovaly do Německa, Polska, Itálie a Nizozemska. Černé uhlí tvoří asi 4,5 procenta ruského exportu (pro srovnání: zemní plyn 6,5 procenta).
Jistou výhrou pro Evropu je, že Rusové dodávají především levnější a dostupnější černé uhlí určené ke spalování v elektrárnách, teplárnách a v průmyslových podnicích. Nejedná se tedy o hůře dostupné koksovatelné uhlí. Na trhu s energetickým černým uhlím by neměl být větší problém nahradit dodávky z Ruska dovozem z jiných zemí – třeba ze Spojených států, Kolumbie, Austrálie nebo Jihoafrické republiky.
Analytici Bruegelu tak dospěli ke stejnému závěru jako německá vláda. Spolkový ministr hospodářství Robert Habeck před týdnem uvedl, že s ruským plynem navzdory válce na Ukrajině dál počítá. Německo by se bez něj zatím jen těžko obešlo. Naopak rychle, do konce letošního roku, chce německá vláda ukončit import ruského uhlí a ropy.
David Tramba
