Země Evropské unie nemohou jen tak ze dne na den nahradit ruský plyn z alternativních zdrojů; je to proces na několik dalších let. Mohou však ruský režim za válečné zločiny spáchané na Ukrajině potrestat jinak – odstřižením od dodávek ropy a černého uhlí. Tady je totiž přechod na dodávky odjinud jednodušší.
K takovému závěru dospěli ve své analýze Ben McWilliams, Giovanni Sgaravatti, Simone Tagliapietra a Georg Zachmann z evropského think-tanku Bruegel. Upozorňují, že ropa a ropné produkty loni tvořily 37 procent exportních příjmů Ruska a jsou tak pro Putinův režim významnější než příjmy za zemní plyn. Jen loni evropské země zaplatily Rusku za ropu a produkty 88 miliard eur.
Jedná se o poměrně vysoké objemy; v předkoronavirovém roce 2019 dovezly podle statistické ročenky koncernu BP evropské země (hlavně tedy EU a Velká Británie) z Ruska 153 milionů tun surové ropy a 106 milionů tun ropných produktů. Co se týká produktů, jedná se hlavně o topné oleje, naftu a LPG, naopak benzin a letecké palivo evropské státy z Ruska nedovážejí.
Podle studie analytiků Bruegelu mají země OPEC možnost zvýšit těžbu až o čtyři miliony barelů denně, což zhruba odpovídá objemu ruských dodávek do Evropy. Podmínkou by ovšem byl návrat Íránu a Venezuely na mezinárodní trh a také ochota arabských zemí těžbu navýšit. Jak k tématu dodala agentura Platts, ropa ze Saúdské Arábie, Ománu, Spojených arabských emirátů a Íránu má podobné složení jako ruský typ Ural, což by náhradu usnadnilo.
Hlavní položky ruského exportu v roce 2019
Náhrada u rafinerií zásobovaných tankery je poměrně snadná. Největší problém bude to, jak ropu z náhradních zdrojů dostat do zemí střední Evropy. Část tamních rafinerií je totiž zcela závislá na ruských dodávkách z ropovodu Družba. Konkrétně se to týká české rafinerie v Litvínově, německé Leuny, bratislavského Slovnaftu a také rafinerií v Polsku a Maďarsku. Ale i tady by se řešení mohlo nalézt; například polský PKN Orlen již před ruskou agresí na Ukrajině podepsal smlouvu o odběru ropy ze Saúdské Arábie.
Mohlo by vás zajímat
Jednodušší se zdá být náhrada ruského uhlí. Jak analytici Bruegelu připomínají, předloni se do evropských zemí dovezlo 133 milionů tun černého uhlí, z toho polovina (67 milionů tun) z Ruska. Největší objemy ruského uhlí směřovaly do Německa, Polska, Itálie a Nizozemska. Černé uhlí tvoří asi 4,5 procenta ruského exportu (pro srovnání: zemní plyn 6,5 procenta).
Jistou výhrou pro Evropu je, že Rusové dodávají především levnější a dostupnější černé uhlí určené ke spalování v elektrárnách, teplárnách a v průmyslových podnicích. Nejedná se tedy o hůře dostupné koksovatelné uhlí. Na trhu s energetickým černým uhlím by neměl být větší problém nahradit dodávky z Ruska dovozem z jiných zemí – třeba ze Spojených států, Kolumbie, Austrálie nebo Jihoafrické republiky.
Analytici Bruegelu tak dospěli ke stejnému závěru jako německá vláda. Spolkový ministr hospodářství Robert Habeck před týdnem uvedl, že s ruským plynem navzdory válce na Ukrajině dál počítá. Německo by se bez něj zatím jen těžko obešlo. Naopak rychle, do konce letošního roku, chce německá vláda ukončit import ruského uhlí a ropy.
David Tramba
