Islanďané v referendu odmítli vstup své země do Evropské unie. Uzavřeli tím snahu vlády znovu otevřít jednání o členství a přiklonili se tím na stranu těch, kteří považují islandské rybolovné vody za příliš důležité na to, aby je stát riskoval.

Brusel přitom vnímal ostrovní stát se 400 tisíci obyvateli s nadějí, že může strategicky posílit Unii v době, kdy se do středu pozornosti dostává bezpečnost v Arktidě. Vláda prezentovala členství jako štít proti obchodním válkám a arktické rivalitě. Referendum označila za okamžik „teď, nebo nikdy“. Premiérka Kristrún Frostadóttirová varovala, že odmítnutí odloží otázku členství stranou. Zavázala se však výsledek referenda respektovat.

Rozhodlo 12 tisíc hlasů

Proti obnově jednání přerušených před 13 lety bylo přibližně o 12 tisíc lidí více, než kolik bylo pro. Podporu vstupu vyjádřilo 52,8 % hlasujících, proti bylo naopak 47,2 % lidí. Volební právo má přitom něco málo přes 270 tisíc Islanďanů. Předem svůj hlas odevzdala přibližně pětina z nich.

Island poprvé požádal o vstup do EU v roce 2009, kdy finanční krize zasáhla malou a zranitelnou ekonomiku země. Jednání ukončila euroskeptická vláda v roce 2013. Geopolitické turbulence, včetně války na Blízkém východě a amerických dovozních cel, dodaly na naléhavosti tématu, o kterém Islanďané desítky let občas diskutují.

Zastánci začlenění do Unie tvrdili, že členství by mohlo pomoci snížit úrokové sazby a přinést více bezpečí ve světě znejistělém válkou na Ukrajině a rétorikou amerického prezidenta Donalda Trumpu. Ten se opakovaně zajímá o anexi dalšího arktického ostrova – Grónska. Odpůrci pak naopak argumentují, že členství v EU ohrozí suverenitu ostrova i jeho rybolovné vody.

Drahé hypotéky

Island se dlouhodobě potýká s vysokou inflací a úrokovými sazbami, které zdražily hypotéky. Zastánci vstupu tvrdili, že členství v EU – a případně přijetí eura – by mohlo přinést úlevu. Základní úroková sazba islandské centrální banky dosahuje 8 %, zatímco Evropská centrální banka má sazbu 2,25 %.

Hlavní ekonom odborového svazu Viska (jednoho z největších na Islandu) Vilhjálmur Hilmarsson uvedl, že vstup by strukturální problémy Islandu nevyřešil, ale mohl by se stát impulzem ke zdravější ekonomice. Vůdkyně opozice a lídryně kampaně za „ne“ Guðrún Hafsteinsdóttirová řekla, že ekonomické argumenty jsou přehnané – podle ní jde o problémy, které musí vyřešit islandští politici, nikoli Brusel.

Rybolovné právo

Podle pravidel EU se rybolovné kvóty odvozují mimo jiné z historických rybolovných zvyklostí. Někteří islandští představitelé proto tvrdili, že by si Island zachoval kontrolu nad svými vodami, protože v nich žádná země EU desítky let nerybařila.