Když to jde ve Švýcarsku, musí to jít i jinde. Tak komentuje tamní úspěchy Evropská asociace pro železniční nákladní dopravu (ERFA). Za první pololetí letošního roku zde totiž tento druh dopravy zaznamenal zvýšení podílu oproti loňsku z 71,5 na 74,4 procenta. Šlo o největší podíl nákladů přepravených po železnici za poslední čtvrtstoletí a zřejmě i o největší podíl v rámci celé Evropy. Podle asociace tento úspěch ukazuje, že modálního posunu je možné dosáhnout, pokud je k dispozici vhodný politický rámec. Poučení z tohoto vývoje a švýcarské dopravní politiky by proto mělo být v příštích letech začleněno i do evropské politiky.
Jak uvádí ERFA, švýcarský příklad objasňuje nezbytné předpoklady k dosažení modálního posunu. V posledních letech ve Švýcarsku existuje široká veřejná i politická podpora železniční nákladní dopravy. Nedílnou součástí jsou i rozsáhlé investice do infrastruktury se silným zaměřením na potřeby železniční nákladní dopravy, liberalizace trhu a nezávislý regulátor se znalostí místního trhu.
K tomuto modálnímu posunu však významně přispěla také finanční podpora železniční nákladní dopravy, konkrétně specifická podpora intermodální dopravy.
Správné podmínky a podpora hospodářské soutěže
Evropská unie se chystá zahájit revizi řady klíčových právních textů, které budou mít v příštích letech přímý dopad na železniční nákladní dopravu a bezprostředně i na revizi koridorů pro železniční nákladní dopravu a sítě TEN-T. Je proto důležité se ze švýcarského přechodu na jiné druhy dopravy poučit.
„V nadcházejících týdnech se dočkáme revize právních textů, které definují, na jaké infrastruktuře bude železniční nákladní doprava fungovat v nadcházejícím desetiletí. Je nezbytné, aby tvůrci evropské politiky zajistili, že se bude silně zaměřovat na potřeby železniční nákladní dopravy. Jasně se ukazuje, že když existují správné podmínky, modální posun je reálný,“ uvádí generální tajemník ERFA Conor Feighan.
Podle asociace by také politické reprezentace měly i nadále podporovat hospodářskou soutěž jako prostředek k dosažení přechodu na jiný druh dopravy a zajistit dostatečnou finanční podporu pro rozvoj infrastruktury.
„Švýcarsko“ v českých luzích a hájích?
V českých podmínkách se může zdát švýcarská realita jako utopie. Ať už se evropské předpisy týkající se železnice změní jakkoli, je zřejmé, že oproti jiným státům je Česká republika v několik desetiletí trvajícím skluzu. A to hlavně, pokud jde o investice do infrastruktury.
Přestože se v poslední době intenzivně hovoří třeba o vysokorychlostních tratích, které by měly v budoucnu odlehčit těm konvenčním – a právě ty by se mohly uvolnit pro účely nákladní dopravy, je naprosto jasné, že bude trvat ještě velmi dlouho, než se tak stane.
Kromě toho je podpora státu směrem k železničním nákladním dopravcům zatím velmi chabá. Nikoliv zásadním, ovšem hezkým příkladem může být například pandemická situace, kdy bylo ve všech členských státech možné přistoupit ke snížení poplatků pro železniční nákladní dopravce za použití dopravní cesty.
K této možnosti přistoupila celá řada států od Rakouska a Německa přes Itálii, Francii či Nizozemí. České ministerstvo dopravy tehdy uvedlo, že o využití této možnosti neuvažuje, protože situace v období pandemie neměla na nákladní dopravu negativní vliv.
Čeští železniční nákladní dopravci se obecně shodují na tom, že cílená a dlouhodobá podpora, díky které by svým zákazníkům mohli nabídnout dlouhodobé kontrakty s garancí kvality a ceny, u nás stále chybí.
(pdm)
