O proměně žumpy v pitnou vodu, podnikání, nepodpoře státu a unikátní české technologii, která se obejde bez dotací aneb rozhovor s Michaelem Carvanem z Výzkumného technologického institutu.
Méně než jedno procento z celkového objemu vody na Zemi tvoří voda pitná a tyto zásoby se podle statistik snižují. Uvádí se, že celá jedna pětina lidstva nemá přístup k nezávadné vodě a tři miliony lidí ročně umírají na choroby způsobené kontaminovanou vodou. V České republice vznikl unikátní filtrační systém, který slibuje proměnit jakkoli znečištěnou vodu ve vodu pitnou. Na čištění vody, ale i podnikání v technologiích jsme se zeptali Michaela Carvana, jednatele a výkonného ředitele společnosti.
ED: Výzkumný technologický institut navazuje na práci Výzkumného ústavu nanotechnologie, který byl založen v roce 1997. Byl pro vás vstup do komerční sféry přímo z laboratoře velkým krokem do neznáma a jak se vaše podnikání od té doby vyvíjelo?
Michael Carvan: Výzkumný ústav nanotechnologií, který se původně profiloval čistě jako výzkumné zařízení zkoumající možnosti čištění vod, tedy ochrany a regenerace vod jakkoli kontaminovaných. Postupně jsme se z výzkumu začali přetvářet v komerčně-výzkumnou společnost, jakou jsme dnes. A vzhledem k tomu, že jsme již z minulosti věděli, jaké to je financovat si výzkum, tak to pro nás nebylo žádným velkým překvapením. Od začátku jsme přitom věděli, že výzkum a vývoj nebude založený na dotacích. Nikdy jsme je nečerpali a nechystáme se k tomu. Prakticky tak stále výzkum a vývoj, současný i budoucí, financujeme z výnosů firmy z prodeje našich zařízení. Mimo to spolupracujeme s Fakultou elektrotechniky, Zemědělskou univerzitou nebo Technologickým Centrem Akademie věd ČR. Nicméně platí, že jsme podnikatelský subjekt bez dotací a grantů, takže do výzkumu a vývoje můžeme investovat jen tolik, kolik máme prostředků.
ED: Otázka na financování jsem pokládal i proto, že stát se často zaštiťuje podporou vědy a inovací a podnikatelského prostředí vůbec. Dokážete si jako člověk z praxe představit, jak by taková podpora mohla skutečně fungovat?
Podporu ze strany státu považuji z velké části za proklamaci a z mého pohledu je takřka nulová. Spíš bych se pokusil říct, jak by to fungovat nemělo. Existují tu například dotace, ty ale ve skutečnosti absolutně dehonestují jakoukoli snahu podnikatele dělat byznys čistě, to ve výsledku znamená, že rovnost je nulová.
Dotační podpora by obecně vůbec zavedena být neměla, a pokud ano, tak skutečně jedinečným projektům.
Dnes není určena hranice, kdy podporovat a kdy ne, a tak se stává, že příjemci dotací jsou velké společnosti s miliardovým obratem. Firmy malé, které nemají lidské ani finanční zázemí pro komplikovaný proces žádání o dotace ale na podporu nedosáhnou. Mimo to existují firmy, postavené jen na dotacích, a fungujících jen pro dotace. To je to co mi vadí. Jednoduše řečeno, podpora z mého pohledu není taková, jak se prezentuje. Vznikají sice nové programy s přijatelnějšími podmínkami, ale jen čas ukáže, zda je to správný směr.
ED: Jak z toho tedy ven?
To co bych rád viděl, by bylo vytvoření rozumné, efektivní a finančně nenáročné platformy pro spojení vědy a výzkumu se soukromými komerčními subjekty. Doufám, že tu jednou bude vytvořen inkubátor pro skutečně technologické firmy, pracující s těžkým hardwarem. Takový inkubátor navázaný na komunitu investorů, kteří jsou nadšenci a tak trochu vizionáři, nevidí jen okamžitý zisk a skutečně si uvědomí náklady spojené s vývojem.
ED: Na letošní konferenci Česko je Nano vaše společnost prezentovala čističky vody s nanofiltrací. Co si pod pojmem „nanofiltrace“ má představit nezasvěcený laik a v čem je vaše technologie unikátní?
Vyrábíme zařízení, která dokážou vyčistit jakýkoli kontaminovaný vodní zdroj. Dnes sice existují konvenční technologie používající reverzní osmózu, my však vodu umíme vyčistit v závislosti na požadavku zákazníka na požadovaný stupeň kvality – technologickou, pitnou či závlahovou. Využíváme například technologii hybridní asymetrické selektivní membránové separace, která se od běžných separačních postupů liší nízkými tlaky. Čištění přitom funguje bez jakékoli chemie, pouze na fyzikálních principech – nízkým tlakem, separací, filtrací a tak dále. Vyčištěná voda se dá přitom skutečně pít a nejedná se o vodu destilovanou. Obsahuje minerály, které jsme vybrali a které chceme zachovat. Speciálními filtry odstraňujeme i mrtvá těla virů, spor či plísní, ale také prvky, které může obsahovat i voda z vodovodního řadu, jako jsou stopové prvky antibiotik, hormonální antikoncepce a jiných toxinů. Každá z čističek je navrhována na míru zákazníkovi, s ohledem na konkrétní podmínky a na požadovaný stupeň vyčištění. Naše zařízení jsou přitom lehká – nejmenší z nich váží jen 25 kilogramů a nejprodávanější model nepřekračuje kil šedesát. A v neposlední řadě tyto čističky jsou energeticky velmi nenáročné.
ED: Nepraktikujete-li tedy sériovou výrobu, dají se specifikovat vaši zákazníci?
To se nedá jednoduše říct, nemáme vyprofilovanou žádnou cílovou skupinu. Jsou to lidé, kteří mají problém s vodou. Svá zařízení máme v Kanadě, Spojených arabských emirátech, ale i různě po Evropě a Asii. Nejvíc zařízení je ale tady, v Čechách. Zjednodušeně se ale dá říct, že naším zákazníkem je člověk, jemuž není lhostejné jeho zdraví či zdraví jeho rodiny. Čističky samozřejmě dodáváme i společnostem – průmyslovým závodům, hotelům atd.
ED: Váš projekt Pitná voda a peletky z prasečí kejdy získal cenu České inovace 2014 v kategorii Nadějná inovace. Chystáte se skutečně uvést do praxe výrobu pitné vody z exkrementů? A jak taková voda chutná?
Spolupracujeme na vývoji s vepřínem, stále jsme ve fázi testování. A pracujeme jen v rámci toho, kolik na takový výzkum můžeme uvolnit peněz a další vývoj je samozřejmě limitovaný náklady.
Projekt samotný řeší problematiku vývozu kejdy na pole a možnou kontaminaci půdy spolu s úsporou nákladů za vodu. Návratnost technologie přitom zajišťuje odpad samotný, tedy koncentrát zbylý po čištění, ze kterého po vysušení dokážeme vyrobit peletky s velmi dobrou výhřevností.
Vyčištěná voda se dá lokálně spotřebovávat k napájení zvířat. V principu se jedná o stejný proces, jaký se dá aplikovat na lidské exkrementy, což zkoumáme v projektu Hydronaut, který stojí sám o sobě za zmínku.
Ale i když jde o vodu pitnou a nezávadnou, myšlení lidí není jednoduché zlomit. V chuti žádný problém není, taková voda splňuje organoleptické vlastnosti, jakou pitná voda má mít. Je zde spíš určitý psychologický blok lidí, aby konzumovali takto regenerovanou vodu. Nejkrásnější je ztvrdnutí úsměvu poté, co někomu řeknete, co vlastně pije. Ale do té doby jim chutná.
Jsem taky velice rád, že se v poslední době povedlo Billu Gatesovi rozvířit celosvětovou diskuzi k tématu řešení lokálních problémů s vodou videem, na kterém pije vodu vyrobenou z fekálií. Jestli někomu patří dík za popularizaci pokročilých technologií čištění vody, pak je to právě Bill Gates.
ED: Pojďme tedy k projektu Hydronaut. O co se vlastně jedná?
Hydronaut je jedinečné experimentální zařízení pro vědce a budoucí základna pro výcvik astronautů, potápěčů, atd. Tedy zařízení, umožňující dlouhodobé pobyty lidí pod vodní hladinou a simulace kosmických misí. Jde o prototypní experimentální zařízení pro vědce, dá se říct trans-disciplinární zařízení, využívané pro výzkum v oblastech zdravotnictví, biologie, psychologie atd. Výzkumný technologický nstitut se na něm podílí především dodávkou technologie separace a recyklace lidských výkalů. My jsme pojali projekt Hydronaut i jako cestu, jak přiblížit veřejnosti princip recirkulace exkrementů na vodu a hnojino a zároveň jako PR kampaň. Jde o princip Zeleného ostrůvku, tedy kruhu, ve kterém se odpad smysluplně zpracovává a nezatěžuje životní prostředí.
ED: Naplňuje tato idea Zeleného kruhu vize, kterých jste jako firma nositeli?
Myslíme si, že některé problémy, například s vodou či odpadem, se dají řešit jen lokálně. Naše vize je nabídnout lidem reálnou možnost, jak se v jistém smyslu základních potřeb stát soběstačným a nezávislým. To znamená – potřebujete elektřinu, vodní a odpadové hospodářství. Naše filozofie je jednoduchá – fyzika, nikoli chemie a návrat k přírodě.
ED: A také na webu tvrdíte, že jste nic nevymysleli, jen se díváte pozorně kolem sebe…
Ano, my si skutečně myslíme, že jsme nic nevymysleli. V zásadě využíváme známých principů fyziky a toho, co nám planeta nabízí. Spojujeme známá fakta a tímto jejich spojením vzniká nová kvalita.
Text a foto: Petr Nutil
