Podruhé vyhlašoval Svaz měst a obcí nejlepšího starostu končícího volebního období. V kategorii hlasování veřejnosti o nejlepšího starostu střední obce (1.001-10.000 obyvatel) vyhrál Herbert Pavera, který je již od roku 1998 starostou Bolatic, které leží v jižní části Hlučínské pahorkatiny necelých 6 km na severovýchod od města Kravaře ve Slezsku, nedaleko hranic s Polskem.
Co říkáte na ocenění veřejnosti v kategorii středních obcí (1.001-10.000 obyvatel) za končící volební období?
Jsem velice potěšen. Je to důkazem toho, že na Opavsku jsou šikovní starostové, kteří dokázali pozvednout úroveň svých vesnic tak vysoko, že patří k nejkrásnějším v České republice. Obecně si myslím, že povolání starosty, které bývá někdy zatracováno ukazuje, že tam jsou téměř ze 100% lidé, kteří chtějí něco dokázat pro tu vesnici či město. Nejdou tam proto, aby si vydělávali, ale aby něco udělali.
Dobře, ale já jsem se ptal na to ocenění nejlepší starosta 2014-18 podle hlasování veřejnosti…
Nejlepším starostou se necítím, protože určitě jsou lepší starostové. Ocenění určitě potěší každého, ale hlavně si myslím, že je to ocenění pro celou naši vesnici. Starosta reprezentuje obec a ta obec dělá toho starostu. Takže já moc děkuji všem kolegyním, kolegům a především občanům za to, co pro Bolatice udělali. Hlavně díky nim máme v obci spoustu tradic a nejrůznějších společenských akcí. Jsem hrdý na to, že máme pořádek a vesnice je celkově pěkně upravená.
Můžete zmínit nějaké projekty, které se vám v Bolaticích v poslední době povedly?
Určitě je to přestavba starého nádražního domu Českých drah na dům se sedmi sociálními byty, který je dneska krásnou vizitkou obce. Všichni, kteří přijížděli dříve do Bolatic, tak se divili, jak u nás může být tak ošklivá budovat. Teď je to jedna z nejhezčích budov v obci. Pak se nám podařilo rozšířit sběrnu druhotných surovin, kam jsme díky dotaci ze Státního fondu životního prostředí a EU mohli pořídit váhu na auta a další kontejnery, takže občané mohou pohodlně odevzdat svůj odpad, aniž by se musel složitě vážit apod.
Kolik stála rekonstrukce nádražní budovy na byty a kolik těch bytů je?
Dům jsme odkoupili asi za 300 tisíc a rekonstrukce na sedm bytů nás vyšla asi na 8 milionů korun. Dostali jsme dotaci na byty a na zateplení. Takže se dá říct, že jsme zaplatili polovinu z obecního rozpočtu a druhou polovinu pokryly dotace státu a Evropské unie. Myslím si, že sociální byty jsou pro naši obec velice potřebné, protože v nich žijí lidé, kteří měli sociální problémy. Dnes všichni pracují, platí nájemné a já mám radost, že je kolem budovy pořádek a je hezkou vizitkou obce.
Proč jste se rozhodl vrátit „zpět do Prahy“, kam byste se vrátil zhruba po roce, co jste odešel
z Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR? Tedy myslím návrat v případě, že budete zvolen senátorem
Láká mne důvěra, kterou jsem dostal od tolika stran i hnutí v našem regionu, včetně řady osobností, že získám jejich podporu, když budu kandidovat. Získal jsem nominaci pěti politických subjektů a k tomu se přidala řada známých osob našeho regionu. Asi mi věří, že za ně budu dostatečně bojovat a využiji zkušenosti jak z komunální politiky, tak ze Sněmovny, kde jsem byl 2013-17. Mám tedy zkušenosti s tím, jak se dají některé věci prosadit, novelizovat zákony atd. Rád bych se podílel na novele zákona o chovu psů a ochraně zvířat. Ve Sněmovně se mi podařilo tam dát pozměňovací návrh, který později přijal za svůj i tehdejší ministr zemědělství Marian Jurečka, že od 1. 1. 2020 se budou muset všichni psi čipovat při očkování proti vzteklině.
Druhou hlavní věcí, kterou bych chtěl v Senátu prosadit je úhrada moderních způsobů léčby ze zdravotního pojištění. Mám na mysli především léčbu pomocí kmenových buněk u diabetické nohy, nebo nové metody léčby u dětí po dětské obrně, které mají prokazatelně výborný účinek na léčbu dětí a ty rodiny musí platit ze svého 60-90 tisíc korun. A pokud to má tomu dítěti pomoct, tak to musí v průběhu roku opakovat až 4x a to je čtvrt milionu korun. Na to normální rodina nikdy nebude mít. A dělat sbírky na pomoc těmto lidem je chvályhodné, ale tyto věci by měl v plných částkách hradit stát. Věřím, že se mi to podaří v Senátu prosadit. Již jsem se tím zabýval. Zajímavé je, že již v únoru 2016 mohla být tato léčba pro diabetickou nohu schválena, ale v komisi u pana ministra Svatopluka Němečka hlasovalo 7 lidí. Jedna paní se zdržela a nakonec se ukázalo, že je to paní Eva Syková, která pak byla obviněna, že po lidech požaduje peníze za léčbu mimo výzkumný projekt. (O případu shodou okolností informovala včera Česká televize v pořadu Reportéři – na reportáž se můžete podívat zde
Kdy jí nebylo, tak tisíce lidí možná zbytečně přichází o nohu. To nemluvím o něčem, co jsem si načetl. Byl jsem ve Fakultní nemocnici v Ostravě, kde mají 80% úspěšnost. Tato léčba je v nákladech jen čtvrtinová oproti současným nákladům, když pacientovi uříznou nohu a dostane invalidní důchod. S kmenovými buňkami se diabetická noha dá vyléčit a člověk se vrací do pracovního procesu. Tato léčba stojí 100 tisíc, stávající náklady jsou spočítány na 400 tisíc. Tomu bych chtěl v Senátu dopomoct.
Jiří Reichl
