Tak trochu ve stínu debat o Brexitu, rádoby come-backu ropy a prezidentských primárek v USA zapadla důležitá data přicházející z USA a eurozóny.
Tak trochu ve stínu debat o Brexitu, rádoby come-backu ropy a prezidentských primárek v USA zapadla důležitá data přicházející z USA a eurozóny. Zdá se přitom, že oproti minulému kvartálu se karta začíná obracet, neboť americká čísla jsou letos spíše lepší a naopak ta evropská horší, než se čekalo. Ne náhodou se pak kurz eurodolaru začíná sunout směrem na jih, neboť trh opět rozehrává hru divergence mezi USA a eurozónou, resp. mezi politikou Fedu a ECB.
Začněme přitom včerejšími a vlastně i dnešními evropskými čísly, která v podobě indexů podnikatelských nálad (PMI či Ifo) zklamala. Podnikatelská nálada v eurozóně v únoru spadla na nejnižší úrovně za posledních 13 měsíců. I když za pokles je dál zodpovědný primárně průmysl, nálada ve službách se zhoršuje také. To není příliš dobrá zpráva. Navíc, když vezmeme v potaz, že se třetí měsíc v řadě zhoršují nové objednávky a sílí deflační tlaky. S rostoucími vnějšími riziky a vzhledem ke zhoršení nálady mezi evropskými podnikateli očekáváme v tomto roce růst o 1,5 % ovšem s rizikem spíše horšího výsledku. ECB podle nás nebude sedět založeným rukama, a tudíž v březnu počítáme s poklesem depozitní sazby o dalších 10 až 15 bazických bodů či eventuálně urychlením a rozšířením QE.
Naopak v případě amerických dat první tvrdá data jako lednové maloobchodní tržby či průmyslová produkce hovoří spíše o zrychlení růstu oproti předchozímu čtvrtletí. Náš běžící odhad pro americký růst v prvním čtvrtletí pak ukazuje číslo 2,5, což je viditelné zrychlení proti 0,7 %. Návrat amerického růstu nad růstový potenciál pak implikuje, že situace na trhu práce by se měla dále zlepšovat a to v momentě kdy míra nezaměstnanosti již klesla na 4,9 %. Z pohledu měnové politiky je přitom varující, že jádrová inflace (očištěná o volatilní ceny benzínu a potravin) zrychluje a v lednu činila 2,2 % (meziročně).
To vše jsou data jako víno a Fedu by přikazovala, aby pokračoval v utahování měnové politiky, čemuž trhy zatím vůbec nevěří. Možná, že je přitom na čase, aby někdo z vedení Fedu vyslal signál, že americká centrální banka navzdory všem možným a nemožným rizikům výše uvedená data nebude ignorovat. A možná, že už to udělá druhý muž Fedu Stanley Fischer ve svém odpoledním vystoupení o měnové politice…
Jan Čermák, analytik ČSOB
