Co mají společného český premiér Andrej Babiš, německý kancléř Friedrich Merz, španělský předseda vlády Pedro Sánchez a nizozemský ministr zahraničí Tom Berendsen? Všichni jmenovaní v poslední době navštívili Alžírsko. Tato arabská země má totiž rozsáhlé zásoby zemního plynu a chce navýšit jeho produkci. Zájemci se už řadí do fronty.
Dnes je Alžírsko čtvrtým největším dodavatelem zemního plynu do Evropy. Trendy posledních let však nejsou příliš pozitivní. Objem alžírského exportu klesl z 52 miliard metrů krychlových zemního plynu v roce 2023 na 46 miliard v loňském roce. Příčinou je rostoucí odběr v zemi, která sází na rozvoj průmyslu. Jen loni spotřeba plynu v Alžírsku vzrostla o 9 procent na 57,3 miliardy m3.
Dovoz do Česka s otazníkem
Navzdory zmíněnému trendu se občas někomu podaří podepsat nový kontrakt. Německý koncern VNG v červenci podepsal s alžírským těžebním koncernem Sonatrach smlouvu o dodávkách v rozsahu až 1 miliardy m3 ročně. S prázdnou neodjeli ani Andrej Babiš s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem. ČEZ podle uzavřené dohody navýší odběr alžírského plynu z 200 milionů na 400 milionů m3 za rok.
ČEZ začal odebírat alžírský plyn před dvěma lety. Objem dodávek je však příliš nízký na to, aby výrazně pomohl energetické bezpečnosti Česka. Potrubní cesta přes Tunisko, Itálii, Rakousko a Slovensko je navíc dlouhá a nákladná; ekonomicky tak dovoz alžírského plynu nedává moc smysl. „Ten plyn k nám asi nikdy nepřiteče, jen přeprava by stála okolo 6 eur za MWh dle aktuálních tarifů,“ uvedl už tehdy jeden z oslovených expertů.
Ve statistikách ani stopa
Dovoz zemního plynu z Alžírska se neobjevuje ani v databázi zahraničního obchodu Českého statistického úřadu. Import z Alžírska do Česka v lednu až září meziročně vzrostl 14krát na 1,75 miliardy korun. Za tímto skokovým nárůstem však stojí dvě jiné položky. A sice dovoz 68 tisíc tun hutních polotovarů pro další zpracování a také import 60 tisíc tun alžírské ropy. Po zemním plynu ani stopy.
Podle dobře informovaného zdroje z prostředí trhu s plynem tak ČEZ nakoupený plyn prodává v jiných evropských zemích. Podobně postupuje také v případě dovozu zkapalněného plynu ze Spojených států prostřednictvím nizozemského Eemshavenu. Jen část dovezeného plynu doputuje až k českým zákazníkům, zbytek ČEZ prodává na západoevropském trhu.
Navzdory vší skepsi najdeme řadu důvodů, proč by nás Alžírsko jako partner mělo zajímat. Zaprvé, jedná se o ekonomicky rostoucí zemi s 48 miliony obyvatel. V nejbližších letech chystá masivní investice do rozšíření těžby zemního plynu, aby pokrylo rostoucí domácí potřebu i zvyšující se zájem o dodávky do Evropy a Turecka.
Dvojnásobek plynu a bonus z Nigérie
Jen do roku 2030 chce severoafrická země do průzkumu a těžby uhlovodíků investovat 52 miliard dolarů. Optimistický plán alžírské vlády hovoří o bezmála zdvojnásobení těžby plynu na 200 miliard m3 ročně. V Alžíru si „podávají dveře“ nejen evropští státníci, ale také manažeři velkých těžebních koncernů. Zájem podílet se na rozvoji těžby mají například společnosti ExxonMobil, Chevron,TotalEnergies, ENI a Equinor.
Letos v červnu navíc Alžířané oficiálně odstartovali výstavbu Transsaharského plynovodu, který má do Evropy přivést až 30 miliard m3 nigerijského plynu ročně. To je pro srovnání skoro čtyřnásobek roční spotřeby České republiky. Po dokončení (odhady hovoří o roku 2030) bude k dispozici 4128 kilometrů dlouhé potrubí propojující ložiska v jižní Nigérii s alžírskou „křižovatkou plynovodů“ Hassi R’Mel.
