Neděle, 28. listopadu, 2021

Evidence reálných vlastníků českých firem je paskvil, který přináší víc zmatků než faktů

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Před třemi týdny spuštěnou Evidenci skutečných majitelů firem lze těžko označit jinak než za zklamání. Možná by bylo na místě uvést spíš výraz paskvil. Evidence někdy odhalí skutečné vlastníky, jindy vypíše pouze členy představenstva. Přitom by stačilo inspirovat se na Slovensku, které má velmi vydařenou evidenci reálných firemních vlastníků.

Podle zákona o evidenci skutečných majitelů vznikla firmám od 1. června nová povinnost. Do evidence na webu justice.cz musejí zapsat skutečné vlastníky firem, pokud to není zřejmé již ze zápisu v obchodním rejstříku. Od stejného data je evidence veřejně přístupná. V prvních dnech však spíš nefungovala než fungovala. Dnes se již k údajům v evidenci dostaneme, horší je to s jejich vypovídací hodnotou.

Otestovat to můžeme na několika konkrétních společnostech v majetku nejbohatších českých byznysmenů. Tak třeba: Lovochemie – nepřímý skutečný majitel Zbyněk Průša (tedy správce svěřenského fondu Andreje Babiše, žádný reálný vlastník). Air bank – vyjedou jména tří členů představenstva (místo dědiců zemřelého Petra Kellnera). SOR Libchavy – dlouhý seznam zahrnující koncové vlastníky, správce kyperských holdingů a manažery. Alza.cz – Pavel Steinwicht (tedy právník zastupující reálného majitele Aleše Zavorala).

Fakticky se dozvíme jen jména (někdy dost nahodilá), bez akcionářských podílů a jakékoli záruky pravdivosti. Můžeme tak jen závidět Slovákům jejich Register partnerov verejného sektora, který už od února 2017 podrobně popisuje vlastnickou strukturu včetně všech holdingů a mezistupňů (včetně struktur v daňových rájích). Nezahrnuje sice všechny podniky, ale společnosti čerpající veřejné dotace či veřejné zakázky povinnost odhalit celý řetězec vlastníků mají.

Díky vysoké provázanosti české a slovenské ekonomiky lze mnoho zajímavého vyčíst i ze slovenského registru. Již před čtyřmi lety zde bylo možné zjistit třeba tehdejší koncové vlastníky strojírenské společnosti Škoda Transportation. Tehdejší vlastníci, kterými byli Tomáš Krsek, Michal Korecký, Marek Čmejla, Jiří Diviš a šestice top manažerů, sice byli známí, ale prakticky nikdo v Česku do té doby neznal jejich podíly ani holdingové struktury v daňových rájích.

Struktura firem Karla Komárka. Zdroj: slovenský RPVS

Ze slovenských záznamů lze vyčíst třeba i to, že třetí nejbohatší Čech Karel Komárek vlastní skupinu MND prostřednictvím dlouhého řetězce firem registrovaných ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku. Na vrcholu řetězce je lichtenštejnská soukromá nadace Valea Foundation. Podobně složitý řetězec firem se nachází také mezi miliardářem Pavlem Tykačem a jeho energetickými a těžebními podniky v Česku, zahrnuje holdingy registrované na Kypru, Nizozemsku a Švýcarsku.

V soutěži o titul nejsložitějšího vlastnického řetězce by se jistě umístil vysoko stavební podnik Metrostav. Jeho vlastnická struktura je podle slovenského registru natolik složitá, že může pozorovateli připomínat schéma integrovaného obvodu. Významnější podíly v podniku má více než 20 českých a slovenských podnikatelů, případně též dědiců po dlouholetých akcionářích. Mezi největší akcionáře patří Jiří Bělohlav, Pavel Pilát a Zdeněk Šinovský.

Pro srovnání: česká Evidence skutečných majitelů vyplivne jen sedm jmen vybraných akcionářů Metrostavu, nic víc. Pokus o větší transparentnost tak u nás skončil typicky: povinnost byla tak nějak naplněna, ale výsledky jsou žalostné.

David Tramba

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter