Než zavádět místní příslušnost soukromých exekutorů, ať je raději stát zruší, a převede zpět pod soudy. Takový je závěr rozsáhlé studie, kterou si objednal ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO).
Návrh skupiny senátorů, který přijala vláda, zkritizovala rovněž Hospodářská komora ČR. Podle autorů rozsáhlé studie „Vliv teritoriality soudních exekutorů na vymahatelnost pohledávek, na délku vymáhání a na další parametry exekučního řízení a návrhy alternativních legislativních řešení“ vypracované autory Lubošem Smrčkou a Janem Plačkem z Vysoké školy ekonomické především neexistují o exekucích žádné veřejně dostupné seriózní statistiky nad rámec zcela bazálních informací.
Jakýkoliv rozhodovací a také legislativní proces v takovém prostředí nutně musí být nebezpečným způsobem ovlivnitelný nátlakovými skupinami – ať již prosazují jakékoliv řešení situace, v dané souvislosti zavedení takzvané teritoriality nebo ponechání současného stavu. „Bez ohledu na formální podobu legislativní změny by takový zásah znamenal nikoliv prostou novelu exekučního řádu, ale nutně by šlo o natolik významnou změnu, že by bylo nastaveno zcela nové uspořádání systému individuálního vymáhání pohledávek. I kdyby tedy de iure byla změna přijata novelou stávajícího zákona, de facto by muselo jít o zákon zcela nový, protože by byl změněn základní princip nastavení exekučního řízení,“ píší autoři studie.
Návrh jde proti celoevropskému trendu
Ti si všímají i toho, že v posledních letech lze v celé Evropě sledovat trend zvětšování teritorií tam, kde je teritorialita zavedena, případně dochází k rušení teritoriality a k přechodům na národní nebo specifický systém – tedy přesně opačný posun, než kam míří senátní návrh. To si si všímá i Hospodářská komora. „Zatímco státy jako je Francie, Německo nebo Portugalsko od principu teritoriality exekutorů upouštějí kvůli nízké efektivitě vymáhání pohledávek, Česká republika jde proti proudu. Zkušenosti ze zahraničí potvrzují, že odstranění konkurenčního prostředí mezi exekutory, tedy rozdělit trh ze zákona a odstranit přirozenou soutěž mezi exekutory, má přímý dopad na výkonnost a ochotu exekutorů vymáhat pohledávky.“
Podporu principu teritoriality ze strany Exekutorské komory České republiky vysvětluje studie ekonomickou motivaci většiny jejích členů, kteří vidí příležitost v násilném přerozdělení trhu. Přiřazování kauz dle místní příslušnosti ale přitom de facto zajišťuje exekutorským úřadům zakázky bez ohledu na poskytovanou kvalitu a přístup ke klientovi a řešení jeho kauzy. Motivace exekutorských úřadů bude v nastalé situaci lokálních monopolů nižší, minimálně proto, že by si propříště nemusely zakázky shánět samy primárně na základě dosažených výsledků, popřípadě zkušeností oprávněných s činností konkrétního exekutorského úřadu, varují Smrčka s Plačkem. Budou-li pohledávky soudním exekutorům svěřovány nově navrhovaným systémem, nebudou mít exekutoři v nekonkurenčním prostředí motivaci k tomu, aby věřitele přesvědčili o kvalitách svých úřadů a účinně vymáhali pohledávky, upozorňuje rovněž viceprezidentka HK Irena Bartoňová Pálková.
Sníží se vymahatelnost pohledávek
„Nezbývá než předpokládat, že v případě monopolní struktury exekutorských úřadů bude vymáháno méně pohledávek, méně efektivně, a to bude mít na ekonomiku jako celek další dopady.“ Mezi tyto dopady řadí oba ekonomové vymáhání pohledávky mimo rámec zákonem definovaných mantinelů exekučního řešení. A to buďto prostřednictvím insolvenčního řízení či mimozákonným způsobem, tedy vymahačská firma se všemi obvyklými nežádoucími konsekvencemi. Konečně poslední možností je uznat nedobytnost pohledávky nebo přesněji vyhodnotit finanční, či reputační riziko spojené s dalším pokračováním vymáhání jako příliš vysoké a pohledávku odepsat. Zavedení teritoriality by tak samo o sobě vedlo k výraznému snížení vymahatelnosti práva a vymahatelnosti pohledávek. Především se podle ekonomů sníží obvyklé vymožené částky, pravděpodobně dojde k prodloužení času vymáhání, vzrostou náklady věřitelů, vznikne určitý korupční prostor, lze předpokládat, že část pohledávek se stane zcela nevymahatelnými.
Studie rovněž zpochybňuje argumentaci senátorů, že novela přinese přiblížení exekutora k dlužníkovi. Přibližně čtyřicet procent povinných ve skutečnosti nebydlí v místě nahlášeného trvalého bydliště. „Také by mohly vzniknout kraje, v nichž bude vymáhání pohledávek na dobré úrovni, zatímco v jiných budou pohledávky téměř nevymahatelné. Dlužníci by se mohli účelově přemisťovat do kraje s nejnižším procentem vymožených pohledávek a věřitelé by tak nemohli vymoct svá práva,“ myslí si Bartoňová Pálková, s tím, že k odstranění konkurence se negativně staví i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který ji odmítl jako omezení hospodářské soutěže. Ta zároveň připomíná, že díky zavedení konkurenčního prostředí mezi exekutory stoupl v tuzemsku počet úspěšných exekucí o 37 %, kdy v současné době se věřitelům vrátí průměrně 40 % pohledávek, oproti předchozím 3 % před cca 15 lety.
Turbulence by teritorialita přinesla i v personálním obsazení jednotlivých exekutorských úřadů. Z optimálního nápadu exekucí na jednoho zaměstnance ve výši maximálně šest set exekučních titulů vyplývá zejména nutnost personálního posílení zejména menších exekutorských úřadů. „Zavedení teritoriality a dalších opatření bude znamenat, že nastanou značné přesuny zaměstnanců, kdy několik největších úřadů bude donuceno propustit řádově stovky zaměstnanců, množství malých a středních úřadů bude naopak nuceno dynamicky přijímat nové zaměstnance. U současných velkých úřadů dojde ke zmaření investic do informačních systémů a vzdělávání zaměstnanců, naopak malé úřady budou pravděpodobně alespoň zpočátku tyto investice velice obtížně financovat,“ uvádí analýza.
Než teritorialitu, tak raději exekutory zrušte
Uskutečněním jiných legislativních a systémových kroků, než jakým je zavedení teritoriality je možné dosáhnout nepoměrně lepších výsledků směřujících navíc nikoliv ke zlepšení ekonomických výsledků části exekutorských úřadů, ale ke skutečnému zlepšení situace pro věřitele i dlužníky. Jako alternativu nabízejí autoři analýzy i jiné zásahy do exekučního řádu, které by vedly nikoliv ke zničení tržního prostředí, ale k jeho kultivaci. Především by to měla být elektronizace vedení spisu na jednom centrálním místě se vzdáleným přístupem do každého spisu ze strany exekutorského úřadu pověřeného exekucí, povinného, oprávněného, kontrolních orgánů Ministrstva spravedlnosti, či kontrolních orgánů Eexekorské komory. Vedle toho by mělo dojít i k zavedení možnosti „nucené správy“ nad exekutorským úřadem, které by řešilo případné nucené převzetí exekutorského úřadu.
„Pokud předkladatelé argumentují nevhodným chováním exekutorů, pak to nelze řešit zavedením teritoriality, ale zavedením například institutu exekučního ombudsmana nebo jiného dohledu, případně jiných postihů za nezákonné nebo morálně nevhodné praktiky exekutora“ – Hospodářská komora
Má-li být nakonec jako řešení přijata varianta s teritorialitou doplněná o rovnoměrný nápad případů a obligatorní zálohy, bylo by pak vhodnější řešit situaci zrušením exekutorského stavu jako takového a opětovným převedením exekutorských úřadů pod působnost soudů, uzavírá studie. „Pokud předkladatelé argumentují nevhodným chováním exekutorů, pak to nelze řešit zavedením teritoriality, ale zavedením například institutu exekučního ombudsmana nebo jiného dohledu, případně jiných postihů za nezákonné nebo morálně nevhodné praktiky exekutora,“ nabízí alternativní řešení i Hospodářská komora ČR.
Komoře připadá i krátká navrhovaná legisvakanční lhůta, která naprosto nereflektuje současné postavení exekutorů jako podnikatelů. Přijetím novely by se totiž od základů změnilo celé prostředí vymáhání pohledávek v tuzemsku. Jednotliví exekutoři, a zejména pak jejich zaměstnanci, by byli v nepřiměřeně krátké době vystaveni novým pravidlům, a proto je potřebné prodloužit legisvakanční lhůty alespoň na jeden rok.
Hlavní výhrady Hospodářské komory ČR k novele Exekučního řádu:
-
v Evropě není teritorialita exekutorů běžná, naopak dochází k opouštění tohoto systému,
-
odstraněním konkurenčního prostředí a zavedením teritoriality v ČR se sníží vymahatelnost pohledávek,
-
novela bude zvyšovat administrativní nároky na soudy – soudy budou muset jednak vést číselné pořadí exekutorů, a jednak pravděpodobně vydávat o jedno rozhodnutí více než v současnosti, čímž dojde jednak k průtahům v určování exekutorů, jednak k nabobtnání administrativy na straně soudu,
-
snížením počtu vymožených pohledávek dojde ke zvýšení cen půjček (čím nižší vymahatelnost pohledávek, tím nižší návratnost investic, respektive půjček),
-
každý exekutor je jinak výkonný, zavedením teritoriality dojde ke vzniku krajů, ve kterých se pravděpodobně pro nízkou úspěšnost exekutorů vymahatelnost pohledávek výrazně sníží. Dlužníci se tak mohou spekulativně stěhovat do oblastí, kde je úspěšnost vymáhání na nízké úrovni,
-
není úplně jasné, proč je návrh vládě předkládán, jisté ale je, že návrh nesníží náklady na vymáhání pohledávek. Argumentace předkladatelů snížením nákladů není podložena žádnými faktickými údaji, které by to potvrzovaly. Naopak již v současnosti jsou náklady exekutora na dopravu omezené částkou 1500 Kč. Zároveň reálně hrozí, že pokud bude mít dlužník majetek v jiném kraji, než ve kterém bydlí, náklady na vymáhání pohledávky porostou kvůli cestovním výlohám exekutora.
Dušan Šrámek, Česká justice
