Pražský Městský soud dnes zprostil obžaloby bývalého důstojníka Bezpečnostní informační služby Jana Petržílka a někdejšího lídra politické strany Věci veřejné – byznysmena Víta Bártu. Oba čelili obžalobě kvůli úniku odposlechů lobbisty Romana Janouška, které měla pořídit Bezpečnostní informační služba.
Soud včera v neveřejném líčení kvůli utajovaným skutečnostem vyslechl utajeného svědka a dostavil se i novinář Jaroslav Kmenta. A přestože padaly návrhy na další výslechy svědků, soud přistoupil k závěrečným řečem obžalovaných. Následně rozhodl o tom, že jak Petržílek tak Bárta jsou obžaloby zproštěni.
Státní zástupce Michal Muravský u soudu neprokázal, že Petržílek s Bártou vynesli odposlechy Bezpečnostní informační služby, ve kterých se lobbista Roman Janoušek a tehdejší pražský primátor Pavel Bém (ODS) oslovovali „Mazánku“ a „Kolibříku“.
Verdikt soudu není pravomocný, Muravský žádá pro Petržílka a Bártu podmínky za ohrožení utajované informace a ponechal si lhůtu pro případné podání odvolání.
Senát pražského městského soudu, kterému předsedala Jarmila Pavlátová, zpochybnil věrohodnost klíčového utajeného svědka z prostředí Bártovy bezpečnostní agentury ABL, o jehož výpověď se opírala obžaloba a který vystupoval pod smyšleným jménem Vlasta Schmidt. Ve skutečnosti šlo o ženu z blízkého okolí Víta Bárty.
„Je nutno přisvědčit obhajobě, že motivaci a věrohodnost takto utajovaného svědka není možné zcela dokonale ověřit. Tato výpověď je jedinou osamocenou výpovědí, která svědčí proti obžalovaným. Zejména co se týká pana obžalovaného Petržílka, je to absolutně jediný důkaz,
Pavlátová upozornila, že podle judikatury nemůže být výpověď jediného utajeného svědka podkladem pro odsouzení.
Vyslechnuto mělo být v rámci hlavního líčení celkem sedm svědků, další výpovědi byly se souhlasem účastníků jen čteny. V plánu byl i výslech Romana Janouška, ale lobbista, toho času dlící ve výkonu trestu (odpykává si 4,5 roku vězení za autonehodu), se z něj omluvil a u soudu ho zastupoval právník.
„Svědek Roman Janoušek se omluvil ze zdravotních důvodů a účastníci řízení souhlasili s přečtením jeho výpovědi. Hlavní líčení probíhá s vyloučením veřejnosti z důvodu ohrožení utajovaných informací, celé hlavní líčení s vyloučením veřejnosti nebude, dne 27. 8. 2021 bude hlavní líčení probíhat s možností účasti veřejnosti,“ uvedl mluvčí soudu Adam Wenig.
V případu jsou obžalováni bývalý šéf Věcí veřejných a exministr dopravy Vít Bárta a někdejší důstojník BIS Jan Petržílek. Odposlechy se později objevily u Víta Bárty, ale unikly také do médií.
Soudní líčení bylo až na dvě výjimky od počátku vedeno neveřejném režimu a zaznívají totiž na něm utajované informace.
V dokazování zazněla řada velmi důležitých informací, které ovšem veřejnosti zůstanou bohužel skryty.
Vyšetřuje se od roku 2012
Reportér Ekonomického deníku a autor tohoto článku je důvěrníkem jednoho z obžalovaných. Z důvodu utajení byl proto nucen podepsat poučení o styku s utajovanými informace, zjednodušeně mlčenlivost. V rámci líčení přitom zazněly velmi vážná zjištění a skutečnosti. Při informování veřejnosti proto autor může vycházet bohužel jen z již dříve zjištěných poznatků nebo aktuálně neutajovaných dat. Ale i tak jde o velmi bizarní příběh.
Stíhání bývalého důstojníka Bezpečnostní informační služby Jana Petržílka a podnikatele a expolitika Věcí veřejných Víta Bárty kvůli úniku odposlechů z tajné služby bylo zahájeno posledního říjnového dne roku 2013. Případ dozoruje Michal Muravský z Městského státního zastupitelství v Praze.
Vyšetřování samotné započalo už v březnu roku 2012. Hlavní osobou byl pro inspekci BIS a obžalobu Jan Petržílek, který tajnou službu opustil kvůli špatným vztahům s vedením, především jejím tehdejším šéfem Jiřím Langem, v roce 2011. Tehdejší šéf protikorupční policie Tomáš Martinec o nějaký čas později později dosadil Petržílka na post hlavního analytika „svého“ Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality.
Nějakou dobu po Petržílkově odchodu, přesněji v březnu roku 2012, se v deníku Mladá fronta Dnes a týdeníku Euro objevily odposlechy pražského lobbisty a politického podnikatele Romana Janouška, které částečně odkryly, kam všude sahal jeho vliv. Protože měl Petržílek na BIS tyto věci ve své působnosti, podezření směřovalo a priori k němu.
Audiozáznamy prokazovaly, jak dobré vztahy Janoušek udržuje nejen s politiky, ale i některými příslušníky tajné služby. A to přestože by bezpečnostní složky měly pokusy o ovlivňování politiků sledovat a konat v zájmu státu. Odposlechy tak zachytily Janouška, jak rozmlouval především s Pavlem Bémem (známé přezdívky Kolibřík, Mazánek, Jimbič), ale i letitým důstojníkem BIS Janem Pavlíčkem.
Kauza se tak táhla osm let. Státní zástupce Michal Muravský byl vloni soudem odmítnut s utajovanou obžalobou, tak napsal novou – neutajovanou. Ani s tou ale napoprvé neuspěl a Městský soud v Praze trestní stíhání obou obžalovaných zastavil. Důvodem jeho rozhodnutí měla být absence byť jediného zákonného důkazu svědčícího o možné vině obžalovaných.
Nakonec bylo ve věci přeci jen nařízeno soudní líčení.
Utajená svědkyně
Pro BIS, která Janouškovy aktivity delší dobu sledovala, bylo zveřejnění odposlechů velkou ostudou.
Kvůli vynesení, ale i předání, odposlechů tedy čelí obvinění Jan Petržílek a Vít Bárta od listopadu roku 2013. Petržílka zadržela zásahová jednotka při cestě do práce. Zadržen byl také zakladatel politické strany Věci veřejné, exministr dopravy a někdejší majitel bezpečnostní agentury ABL Vít Bárta, kterému měl dle svědecké výpovědi Petržílek předat audionosiče na vánočním večírku bezpečnostní agentury ABL (dnes Mark 2 Corporation – pozn. red.).
Vyšetřování úniku odposlechů mělo podobný průběh jako řada známých kauz z poslední dekády. Obvinění mělo být neprůstřelné a doprovázely je slova o brzy následujícím odsouzení. Tak se alespoň nechal slyšet krátce po zatčení údajného pachatele ředitel BIS Jiří Lang na nahrávce ze setkání se svými podřízenými.
„Ke konci se blíží kauza odposlechů Roman Janoušek, která unikla z vašeho pracoviště a o kterou se postaral pan Petržílek. Který to předal Vítu Bártovi a Vít Bárta mu slíbil funkci v rámci policie a pan Petržílek z politických motivů podlehl pokušení a zradil vás všechny. (…) Byl to člověk, který o ten odposlech požádal, který ho tedy dostal od vrchního soudu, dostal výsledky a pak je ukradl – zloděj. (…) Udělám všechno pro to, aby pan Petržílek byl co nejpřísněji potrestán,“ prohlásil Lang a BIS začala vyšetřovat i únik této nahrávky, jejíž části zveřejnil v září 2014 týdeník Euro.
Vyšetřovatelé, jejichž práci dozoruje zmíněný Michal Muravský z Městského státního zastupitelství v Praze, se snažili opřít o dva základní důkazy. Svědectví utajených svědků a rozkódování počítačů a externích disků. To vyšetřovatelům ale vyšlo pouze částečně, jeden z nich prohlásil, že pouze viděl v počítači Víta Bárty inkriminované audionahrávky.
Zato utajovaná svědkyně s krycím jménem Vlasta Schmidt (Ekonomický deník o ní informoval ještě před podpisem mlčenlivosti jeho reportéra) tvrdí, že k předání nosičů s nahrávkami mezi Petržílkem a Bártou skutečně došlo.
Podle informací, která Ekonomický deník nashromáždil, by měla být touto svědkyní pravděpodobně někdejší Bártova podřízená a také přítelkyně. Ta tvrdila, že existuje ještě několik dalších svědků, ty se ale podle dostupných zjištění nepodařilo ustanovit.
Svědkyně totiž ukázala na Bártu, paradoxně ale vyšetřovatelé neověřovali, zda tím, kdo měl audionosiče předávat, byl skutečně Petržílek. Bártu svědkyně podrobně popsala, ale Petržílka tak detailně ne. A neproběhla ani standardně užívaná rekognice, při které jsou svědkům předkládány fotografie různých lidí, a ti mají za úkol ukázat na podezřelou osobu.
Ještě větší problém se ukázal s daty na počítačích a externích discích, od kterých si vyšetřovatelé slibovali přesné zmapování cesty Janouškových odposlechů. Snažil se Kriminalistický ústav Praha, snažil se najatý soudní znalec, druhý, ale marně. Data zůstala zašifrována.
Vyšetřovatelé vedli k Petržílkovi celkem tři věci. Jedno trestní stíhání zrušilo vrchní státní zastupitelství v Praze, skončilo také prověřování BIS ohledně poškozování cizích práv.
K soudu se tedy po značných peripetiích dostala jen jedna větev – Janouškovy odposlechy.
Pražský Městský soud ale stíhání obou obžalovaných nejprve zastavil.
Žalobce: Znaky libovůle
Proti tomu si podal stížnost žalobce Michal Muravský a v podstatě až na třetí pokus bylo nařízeno hlavní líčení. Ekonomický deník proto zveřejňuje řadu argumentů ze stížnosti dozorujícího státního zástupce.
„Postup a rozhodnutí, které v daném případě Městský soud v Praze zvolil, jsou v přímém rozporu s účelem trestního řízení, kterým je zejména náležité objasnění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů i s několika základními zásadami, jimiž je trestní řízení vedeno. Zejména zásadami materiální pravdy (čili zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností), volného hodnocení důkazů, ústnosti a bezprostřednosti, jak jsou formulovány v trestním řádu,“ argumentoval ve stížnosti Muravský.
Státní zástupce si je podle svých slov plně vědom, že důkazní břemeno při prokazování viny obviněných osob leží na obžalobě. Současně se ale podle svých slov nedomnívá, že řízení před soudem má a bude nahrazovat řízení přípravné.
Muravský dále tvrdil, že „pochybení městského soudu v hodnocení důkazů, které je vzhledem k absenci řádného odůvodnění nepřezkoumatelné a nese prvky libovůle, se v napadeném usnesení projevilo také v paušálním zavrhnutí relevance řady opatřených důkazů (listin i svědeckých výpovědí).“ Podle Muravského s tím, že tyto „neposkytují žádné relevantní informace ke skutku, který je předmětem obžaloby, poskytují pouze informace o tom, že měl Jan Petržílek v BIS nepříliš dobré vztahy se svými podřízenými.
V souladu s touto, podle Muravského mylnou tezí, pak městský soud například v odůvodnění sice zmiňuje, že v době od 1. 7. 2005 do 30. 11. 2011 Petržílek vedl v rámci BIS tým, který disponoval tajnými informacemi, a v období od jeho založení do dubna 2006 a poté od února 2009 až do jeho uložení do archivu ke dni 6. 12. 2011 byl současně správcem příslušného svazku, avšak nenavazuje jakoukoli následnou úvahou o tom, co tento fakt, ve spojení s dalšími důkazy (včetně výpovědi samotného obviněného), znamenal pro možnost přístupu jmenovaného k materiálům v elektronické podobě, které byly v příslušném stupni utajení uloženy u zmíněného svazku a dle obžaloby měly být koncem roku 2009 předány Bártovi.
„V usnesení si pak nelze nepovšimnout několika dalších faktických nepřesností, z nichž některé sice spočívají v detailech pro podstatu věci ne příliš důležitých a vznikly patrně pouhým nedopatřením (mylný údaj uvedený v bodě 11. odůvodnění o tom, že svědek Moroz od roku 2010 pro obviněného JUDr. Bártu ´pracoval jako pro ministra vnitra za Věci veřejné´). Původ jiných je však stěží vysvětlitelný, přičemž ve svém důsledku mohou znamenat deformaci relevantních důkazů (viz bod, kde se jednak objevuje nepravdivá interpretace v podobě tvrzení, že první z utajovaných svědků – míněn je zjevně svědek Josef Novák – měl dle své výpovědi nahrát záznamy telefonátů poškozeného Béma a poškozeného Janouška do počítače obžalovaného Víta Bárty, jednak se v něm opakuje zmínka o vánočním večírku, při němž mělo podle výpovědi svědka vystupujícího pod jménem Vlasta Schmidt dojít k předání utajovaných nahrávek ze strany obviněného Petržílka, uvedený svědek na žádném místě své výpovědi nicméně o ´vánočním večírku´ společnosti ABL nehovoří,“ konstatuje žalobce Muravský.
Proč chce k soudu Kmentu?
Žalobce Muravský dále tvrdí, že trestní řízení se přímo netýká zveřejnění odposlechů v článcích novináře Jaroslava Kmenty s titulky: „Tajné hovory Pavla B.“ a „Janoušek volá primátorovi, BIS poslouchá a ABL to potom čte“.
„Následná publikace neveřejných informací pocházejících z činnosti BIS nemá pro předmět řízení a trestnost jednání obviněných žádnou relevanci. Pro samotný proces měla tato význam toliko iniciační. Navíc je zřejmé, že dotyčné informace byly poprvé zveřejněny na jaře 2012, zatímco žalované jednání mělo dle obžaloby proběhnout koncem r. 2009. Poukazy soudu na absenci identifikace zdroje autora zveřejněných materiálů Jaroslava Kmenty jsou tudíž celkem bezpředmětné,“ rozvíjí svou konstrukci Muravský.
Podle Muravského fakt, že Jaroslav Kmenta, coby potenciální svědek (jeho výslech v tomto procesním postavení u hlavního líčení je v obžalobě rovněž výslovně navrhován), využívaje svého zákonného práva, chrání svůj zdroj, ovšem neznamená, že z informací, kterými disponuje, nelze vycházet.
„Zvláště, když v daném případě jde o redaktora, který zmapování metod a nelegálních aktivit Víta Bárty v bezpečnostním byznysu i v politice zjevně věnoval množství své investigativní práce. Jeho výpověď v tomto směru by tak zajisté bylo možno doložit mnoha materiály, které při této činnosti nashromáždil. Co je však podstatné pro tuto trestní věc, jeho výslech (aniž by porušoval ono právo na ochranu zdroje) by mohl pomoci zodpovědět otázku, zda společnost ABL v nějaké době disponovala záznamy odposlechů telefonických hovorů Romana Janouška i od koho a za jakých okolností tyto materiály získala. Zjištění v tomto směru by pak bylo možno konfrontovat se skutečnostmi, o nichž hovoří svědci vypovídající pod skrytou identitou,“ píše ve své stížnosti žalobce.
Muravský se domnívá, že soud si pro zastavení stíhání neopatřil dostatečný podklad, jak mu ukládá trestní řád. „Vycházel z důkazů, které sám neprovedl při ústním jednání, čímž porušil trestní řád, navíc důkazy předložené obžalobou hodnotil selektivně a ignoroval některá zásadní zjištění, která z nich objektivně vyplývají. Navrhuji, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. A to v hlavním líčení, které nařídí k projednání podané obžaloby,“ končí svou stížnost Michal Muravský.
Neakceptovatelné závěry
Bývalý důstojník BIS Jan Petržílek se vůči závěrům státního zástupce ještě před nařízením hlavního líčení ohradil. Soud podle něj v rámci usnesení přezkoumatelným způsobem odůvodnil své rozhodnutí. A kvůli významné důkazní nouzi na straně obžaloby se se závěry soudu ztotožňuje. Zejména s tím, že důkazní břemeno při prokazování viny podezřelé osoby musí ležet na obžalobě.
„Soud má za to, že v tomto žalobce svou roli nesplnil. Obžaloba tak, jak je podaná ke zdejšímu soudu, nedostatečně odůvodňuje postavení obviněných před soudem. Nelze proto očekávat, že po poměrně dlouhotrvajícím a rozsáhlém šetření v rámci přípravného řízení trestního by mohly orgány činné v přípravném řízení trestním zajistit relevantní a zákonné důkazy svědčící o vině obviněných. Proto stíhání zastavil, když je přesvědčen, že shromážděné důkazy vině obviněných nesvědčí a obžaloba nemá šanci obstát,“ tvrdí Petržílek ve svém vyjádření k Muravského stížnosti.
Je proto podle jeho názoru povinností soudu nepřipustit mnohaleté řízení před soudem.
„Další a další náklady jednak státu, jednak obviněných, za situace, kdy je přesvědčen, že státní zástupce nemá šanci unést důkazní břemeno,“ apeluje na odvolací soud bývalý důstojník BIS.
Petržílek se zamýšlí i nad snaho žalobce dosáhnout hlavního líčení, když soud jednoznačně zkonstatoval, že se Muravskému nepodařilo nashromáždit pádné důkazy. „Logikou státního zástupce by toto oprávnění soudů a právní úprava předběžného projednání obžaloby byla zcela obsoletní. Protože podle státního zástupce by k projednání obžaloby mělo docházet patrně automaticky a vždy, a to i v případech tak zásadní důkazní nouze, jako tomu je u podané obžaloby,“ míní Petržílek.
A podotýká: „Jsou to tedy závěry státního zástupce, nikoliv soudu, které jsou neakceptovatelné, neboť nepřípustně zasahují do pravomoci soudů přijmout rozhodnutí o zastavení trestního stíhání v rámci předběžného projednání obžaloby. Pokud státní zástupce ve své stížnosti označuje rozhodnutí soudu za předčasné, nutno opět konstatovat, že řízení před soudem by nemělo nahrazovat řízení přípravné. Za situace, kdy jsou shromážděné důkazy k prokázání viny obviněných zcela nedostatečné, nelze důkazní břemeno o vině obžalovaných přenést z obžaloby na soud.“
Proč nevyslechl Kmentu sám?
Jan Petržílek také tvrdí, že pokud chce žalobce slyšet před soudem novináře Jaroslava Kmentu, měl jej řádně vyslechnout už v rámci přípravného řízení.
„Pokud snad měl pan Kmenta jakékoliv informace stran vyšetřovaného skutku, státnímu zástupci nic nebránilo vyslechnout pana Kmentu v procesním postavení svědka v přípravném řízení. Navíc nutno uvést, že i pokud by měl pan Kmenta cokoliv vypovídat k samotnému skutku, jedná se vzhledem k tomu, že je odkazováno na zdroj toho novináře, opět o zprostředkovanou informaci,“ kroutí hlavou Petržílek.
Státní zástupce podle něj pouze spekuluje, co by údajný svědek mohl vypovídat a neuvádí jedinou konkrétní skutečnost, kterou svědek o žalovaném skutku může uvést a zároveň by jí bylo možné podpořit dalšími důkazními prostředky.
„Státní zástupce tak patrně plánuje shromažďovat důkazy o činu a jeho pachateli teprve v rámci hlavního líčení. Takový postup je zjevně nezákonný a v rozporu s významem a účelem dokazovaní v hlavním líčení, obzvláště za situace, kdy přípravné řízení v projednávané věci trvalo bezmála sedm let,“ pokračuje někdejší vysoký důstojník tajné služby.
Obžaloba je podle Petržílka založena na neprokázaných domněnkách státního zástupce.
„Pokouší pouze na základě výpovědi jediného svědka, navíc realizované zcela bezdůvodně v režimu nedokladného a neopakovatelného úkonu, uměle napasovat své domněnky pod znaky skutkových podstat trestných činů ohrožení utajované informace a zneužívání pravomoci veřejného činitele. A to, aniž by tomu odpovídala důkazní situace a výsledky vyšetřování ve formě opatření alespoň nějakých důkazů,“ uzavírá Jan Petržílek.
Přestože autor textu nemůže uvádět konkrétní informace z průběhu procesu, může zodpovědně prohlásit, že důkazy obžaloby, které zazněly, byly velmi chabé. Navíc, v některých výpovědích se objevují zásadní rozpory a paměť svědků je po tolika letech v některých aspektech kauzy, které soud potřebuje přesně pojmenovat a popsat, slušně řečeno více než okoralá.
Jan Hrbáček
