Nejdelší klimatická konference OSN v historii skončila bez dohody o společné závěrečné deklaraci. Jednání summitu COP31 v turecké Antalyi zkolabovala poté, co Evropská unie a několik dalších zemí odmítly návrh dokumentu, který vůbec nezmiňoval fosilní paliva. Právě uhlí, ropa a zemní plyn přitom představují hlavní zdroj emisí způsobujících globální oteplování. Proti výsledku jednání se ohradily také malé ostrovní státy, které patří mezi nejohroženější dopady klimatických změn. Generální tajemník OSN António Guterres vyjádřil nad neúspěchem konference zklamání.
Klimatická konference COP31 se protáhla výrazně nad původně plánovaný termín. Ani dodatečná jednání však nepřinesla kompromis, který by dokázaly přijmout všechny zúčastněné země. Předseda konference a turecký ministr životního prostředí Murat Kurum oznámil, že se delegace na společné deklaraci nedohodly. Následně agentura Reuters informovala o kolapsu jednání.
Hlavním sporným bodem se stal přístup k fosilním palivům. Závěrečný návrh deklarace neobsahoval výslovnou zmínku o uhlí, ropě ani zemním plynu. Evropská unie takový dokument odmítla podpořit. Stejně postupovaly například Panama a Marshallovy ostrovy, které dlouhodobě požadují důraznější mezinárodní opatření proti oteplování planety.
Spor o ropu, plyn a uhlí
Rozdělení mezi jednotlivými státy ukázalo, jak obtížné je prosadit konkrétní závazky týkající se budoucnosti fosilních paliv. Země závislé na jejich těžbě a vývozu se stavějí proti formulacím, které by mohly znamenat další tlak na omezování jejich využívání. Naopak Evropská unie a část dalších států požadují, aby mezinárodní klimatické dohody obsahovaly jednoznačnější směřování k nízkoemisní ekonomice.
Mohlo by vás zajímat
Pro EU bylo problematické zejména to, že návrh deklarace neobsahoval ani výslovný odkaz na fosilní paliva. Jejich spalování je přitom hlavním zdrojem emisí oxidu uhličitého, které přispívají ke globálním změnám klimatu.
Zvlášť výrazný odpor proti návrhu zazněl od malých ostrovních států. Pro země, jako jsou Marshallovy ostrovy, představuje zvyšování hladiny oceánů dlouhodobou existenční hrozbu. Jejich představitelé proto požadují, aby mezinárodní klimatická jednání vedla ke konkrétním krokům ke snižování emisí.
Peníze pro chudší země zůstávají problémem
Vedle fosilních paliv patří k dlouhodobě nejspornějším tématům klimatických konferencí financování opatření v rozvojových zemích. Ty požadují větší podporu od ekonomicky vyspělých států, aby mohly investovat do energetické transformace a současně se přizpůsobovat dopadům klimatických změn.
Finanční otázka je zásadní také pro země, které se potýkají s rostoucím rizikem sucha, povodní nebo extrémních bouří. Investice do ochranné infrastruktury, hospodaření s vodou či modernizace energetiky často přesahují jejich vlastní rozpočtové možnosti.
Dalším předmětem sporů je role technologií pro zachycování a ukládání oxidu uhličitého. Jejich zastánci je považují za důležitý nástroj pro snižování emisí zejména v průmyslu. Kritici naopak upozorňují, že přílišné spoléhání na tyto technologie by mohlo oddalovat skutečné omezování spotřeby fosilních paliv.
Co neúspěch znamená pro Evropu
Kolaps jednání neznamená konec Pařížské klimatické dohody ani automatické zrušení dosavadních závazků jednotlivých zemí. Ukazuje však, že dosažení dalšího celosvětového konsenzu o snižování emisí bude obtížné.
Evropská unie pokračuje ve vlastní klimatické politice, která zahrnuje systém emisních povolenek, podporu obnovitelných zdrojů energie i postupné snižování emisí v průmyslu a dopravě. Evropské podniky přitom opakovaně upozorňují na vysoké náklady energetické transformace a rozdílné podmínky hospodářské soutěže vůči výrobcům ze zemí s méně přísnou klimatickou regulací.
Neúspěch globálních jednání tak znovu otevírá otázku konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Zatímco evropské firmy musí počítat s náklady vyplývajícími z unijních klimatických pravidel, rozsah a tempo snižování emisí v dalších částech světa se výrazně liší.
Generální tajemník OSN António Guterres vyjádřil nad výsledkem konference zklamání. Mezinárodní klimatická spolupráce přitom zůstává důležitá právě proto, že emise skleníkových plynů a jejich dopady nejsou omezeny hranicemi jednotlivých států.
