Zavedení kontroverzní německé minimální mzdy by mohlo vyvolat řetězovou reakci v dalších zemích Evropské unie a narušit princip volného trhu a volného pohybu osob a služeb.
Zástupci tuzemských přepravců ze Sdružení ČESMAD BOHEMIA se zúčastnili 25. března spolu s dalšími šedesáti dopravci z Polska, Rumunska, Maďarska a Litvy v Bruselu protestu proti zavedení německé minimální mzdy MiLoG. V průběhu protestu, který se uskutečnil před sídlem Evropského parlamentu, byla předána petice podepsaná českým, polským, maďarským, rumunským a litevským sdružením proti zavedení tohoto nařízení viceprezidentovi výboru TRAN Evropského parlamentu (odpovědného za dopravu) Istvánu Ujhelyimu. Demonstrace se uskutečnila v souvislosti s večerní rozpravou v EP k této problematice. Zástupce Sdružení v průběhu protestu navštívilo deset českých europoslanců. Všichni podle vyjádření sdružení tuzemských přepravců přislíbili podporu při jednáních v EP pro zrušení tohoto opatření.
Následná rozprava v EP ale žádné řešení nepřinesla, což kritizují i naši poslanci.
„Po hodinách protestu a čekání na verdikt Komise jsme se dočkali jen vágních slov eurokomisařky pro dopravu Violety Bulc: „Evropská komise tento německý předpis a jeho dopad na dopravní sektor velmi důkladně hodnotí, proto není stále schopna poskytnout na otázky Evropského parlamentu konkrétní odpovědi,“ kritizuje liknavost komise v tiskové zprávě europoslankyně Martina Dlabajová (ANO). „Každý stát má plný nárok na vlastní zákon o minimální mzdě, není ovšem možné, aby aplikace takového zákona odporovala základním principům EU. A tady jde jednoznačně o postup proti základním principům volného trhu a volného pohybu osob a služeb. Přes četné písemné i ústní dotazy Evropská komise ani nenaznačila, zda mají podnikatelé šanci se svými protesty uspět.“
Podle Dlabajové je nebezpečné především to, že pokud aplikaci zákona v této podobě Německo obhájí, lze očekávat řetězovou reakci v dalších zemích. Kromě finanční zátěže představuje podle europoslankyně aplikace zákona také obrovský nárůst byrokracie, která je v rozporu s přijatým evropským principem smart regulation. „Opravdu můžeme ve 21. století v Evropské unii po firmách požadovat zasílání dokumentace faxem do Kolína či podrobné pracovní záznamy jejich zaměstnanců vedené pouze v němčině?“ A pokračovala dotazem, zda je komisařka připravena spustit řízení pro nesplnění povinností proti Německu v případě, že se prokáže nesoulad mezi německými zákony a právem EU.
O německé minimální mzdě jednala v uplynulých dnech rovněž ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová se svým německým protějškem, ministryní Andreou Nahles. Marksová to sdělila na středeční tiskové konferenci vlády. Uvedla, že Nahles informovala o negativním stanovisku české vlády, které je totožné se stanovisky států východní Evropy, ale například i Irska, Španělska či Portugalska. I podle Marksové se stále čeká na stanovisko Evropské komise.
„Pro řadu tuzemských firem je vzniklá situace velmi nepříjemnou záležitostí. Podnikatelé poukazují zejména na zvýšení nákladů a na navýšení administrativy. Dotýká se nejen silniční dopravy, ale i všech firem, které mají své pracovníky v Německu. Současně mají velký problém s tím, jak se mají chovat vzhledem k tomu, že Evropská komise se ještě k postupu Německa nevyjádřila. Proto je klíčové, aby s německou stranou jednali i zástupci české vlády, včetně ministryně práce, a minimálně poskytovali podnikatelům informace o vývoji situace,“ sdělil pro Ekonomický deník v souvislosti s jednáním obou ministryň mluvčí SPD ČR Milan Mostýn.
Celý problém vznikl tím, že od 1. ledna 2015 v Německu nabyl účinnosti zákon o úpravě všeobecné minimální mzdy (tzv. Mindestlohngesetz), který pro celé území Spolkové republiky Německo stanovil závaznou výši hrubé minimální mzdy, a to 8,50 eur za hodinu. Pro období do konce roku 2016 lze sjednat v rámci kolektivních smluv pro jednotlivá odvětví minimální výši odlišnou. Poté se již nebude možno od zákonné výše minimální mzdy odchýlit. Podle principu teritoriality a především s ohledem na ustanovení § 20 zákona, ve kterém je výslovně určeno, že se povinnost vyplácet minimální mzdu vztahuje i na zaměstnavatele se sídlem v zahraničí, platí, že na zákonnou výši minimální mzdy mají nárok všichni zaměstnanci, kteří práci vykonávají na území Německa, ať už pro německé, či zahraniční zaměstnavatele. Úprava principu minimální mzdy se dotkne především přepravců, kteří vozí zboží na německé území, a tam například překládají, či vykládají. Mzda jim musí být vyplácena ve stejné výši i za dobu nutnou k odpočinku. Jediný ústupek učinil Berlín zrušením povinnost minimální mzdy pro přepravce, pokud používají německé území pouze pro tranzit.
Opatření již po zavedení kritizovaly ve společném stanovisku Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR), Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR. Podle zaměstnavatelských organizací se tím bezprecedentně a jednostranně narušuje jednotný trh EU. Tato pro tuzemské zaměstnavatele nepřijatelná legislativní úprava je provázena povinností hlásit a evidovat každý výkon práce prováděný na území SRN, včetně povinnosti dát k dispozici německým orgánům ke kontrole pracovní výkazy zaměstnanců. Firmy musí počítat s vyššími náklady a administrativní zátěží. Při nedodržení těchto povinností hrozí firmám pokuta až do výše 30 tisíc EUR. V případě nevyplácení německé minimální mzdy je to až 500 tisíc. EUR. Zaměstnavatelé rovněž kritizovali, že samotné provádění požadované administrativy není jednoznačně upraveno a je provázeno nejasnostmi i na straně německých úřadů a celkovým chaosem.
Podle majitele jedné spediční firmy z česko – německého pohraničí (jméno je známo redakci) je opatření naprosto likvidační. Jeho firmě přitom právě služby spojené s naším západním sousedem tvoří 70 % celkového objemu přepravovaného zboží. Jako příklad uvádí průměrnou mzdu, kdy náklady na řidiče stoupnou z 30 275 korun Kč na 76 270, a to včetně odvodů. O tyto odvody ale nemůže podle přijatého opatření výši minimální mzdy snížit. „S tím se zkrátka v kalkulacích nepočítalo, protože kdyby se s tím počítalo, tak bych dělal něco jiného.“ Podle kalkulací by totiž se zahrnutím všech nákladů na konkrétní vůz doplácel měsíčně 12 300 korun. „Reálně bych tak potřeboval přidat na kilometr pět korun, a pak bych byl na nule. Jenže na to v tak silném konkurenčním prostředí žádný zákazník jednak nepřistoupí, a jednak nelze podnikat s vědomím, že z toho nemá podnikatel žádný zisk,“ vypočítává přepravce. A ani to nemusí být v tomto konkrétním případě nejvyšší částka, kterou přepravci tratí. „Některé odhady hovoří o zvýšení nákladů v přepočtu na jeden kilometr až o osm korun,“ doplňuje mluvčí SPD ČR.
Zmíněný přepravce se netají tím, že na německou minimální mzdu zatím kašle. I on jako další české firmy netrpělivě čeká na verdikt Bruselu. „Divím se naší vládě, že místo nějakých plytkých nikam nevedoucích vyjednávání nebouchne do stolu a neřekne: Milí dopravci, jste občany České republiky, platíte zde daně, podnikáte v rámci platných českých a bohužel i evropských pravidel, budete dělat to, co řekne český, nikoliv německý správce daně,“ uzavírá.
Dušan Šrámek
