Mnozí evropští politici od srpna volají po oddělení ceny elektřiny od drahého plynu, včetně řady českých. V posledních dnech se cena skutečně oddělila, avšak jinak, než si všichni představovali. Zemní plyn setrvale zlevňuje, naopak pokles cen elektrické energie se zadrhl o drahé černé uhlí.
Ještě na konci září stál zemní plyn s dodávkou v příštím roce 183 eur za megawatthodinu. Během dnešního obchodování na nizozemské burze TTF, která je hlavním cenotvorným místem pro země Evropské unie, cena klesla až k hodnotám okolo 130 eur. Na krátkodobém neboli spotovém trhu TTF se dokonce zemní plyn v posledních deseti dnech obchoduje za ceny od 26 do 39 eur za MWh.
Pohled na současné kotace elektřiny na německé EEX a dalších energetických burzách odhaduje, že tady něco nehraje. Pokles ceny elektřiny je v poslední době pomalejší, než by odpovídalo zažitému pravidlu „elektřina rovná se dvě jednotky plynu plus polovina povolenky EU ETS.“ Kdyby toto pravidlo dál platilo, elektřina na další rok by musela stát zhruba 300 eur za MWh. Jenže realita je o 70 eur vyšší.
Srovnání cen elektřiny a zemního plynu (EUR/MWh)
| cena plynu | elektřina z plynu* | cena elektřiny | |
| spot (1.11.2022) | 34 | 108 | 116 |
| prosinec 2022 | 124 | 288 | 304 |
| 1. kvartál 2023 | 130 | 300 | 399 |
| rok 2023 | 131 | 302 | 374 |
Možné vysvětlení tohoto jevu nabídl v minulých dnech magazín Forbes. Vzhledem k poklesu ceny plynu na spotovém trhu a naopak relativně vysokým cenám černého uhlí a růstu cen emisních povolenek se dnes nejdražšími výrobními zdroji – a tedy závěrnými zdroji – opět staly černouhelné elektrárny.
Moderní paroplynové elektrárny mají nyní náklady kolem 110 eur za megawatthodinu, starší černouhelné zdroje s účinností kolem 40 procent produkují elektřinu za zhruba 150 eur za MWh. To by vysvětlovalo cenu na spotovém trhu ve dnech, kdy solární a větrné elektrárny příliš nevyrábějí.
Podobně jako v případě zemního plynu platí, že problém vzniká za hranicemi České republiky. Zastoupení černého uhlí v českém energetickém mixu je minimální, nachází se u nás pouze jedna velká černouhelná elektrárna – v Dětmarovicích na Ostravsku. Významný podíl černouhelných elektráren na celkové produkci elektřiny má v našem regionu hlavně Polsko a v menší míře Německo a Nizozemsko.
Stejně tak platí, že hlavním zdrojem potíží je Rusko. To bývalo v minulých letech největším dodavatelem černého uhlí do zemí Evropské unie – podobně jako v případě zemního plynu. Od poloviny srpna byl v rámci sankcí proti agresivnímu režimu Vladimira Putina dovoz ruského uhlí na evropský trh zastaven.
Nedostatkové uhlí, dostupný plyn
Nahrazování ruského uhlí na trhu je komplikované, což jeho cenu vytáhlo nahoru. Jen za poslední rok energetické černé uhlí s dodávkou v letošním prosinci zdražilo trojnásobně – z 85 na 237 dolarů za tunu.
Naopak cena zemního plynu na burzách v posledních týdnech padá. Hlavní příčiny jsou tři: téměř zcela zaplněné podzemní zásobníky, nízká spotřeba díky teplému počasí a rekordní dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG). Tankerů s LNG připlouvá dokonce tolik, že je evropské terminály nestíhají odbavit. Náhrada ruského plynu za dodávky z jiných zemí je tak až překvapivě snadná.
Výsledkem je pád ceny plynu, viditelný hlavně na spotových trzích. Pozorovat jej můžeme dokonce i na českém trhu. Extrémní případ nastal v neděli 23. října, kdy plyn zlevnil až na 15 eur za MWh. To je stejná cena, jako měl plyn před tím, než Rusové začali manipulovat s trhem a omezovat dodávky. Později cena opět vzrostla na současných zhruba 50 eur za MWh.
Pokles cen elektřiny a zemního plynu je dobrou zprávou i pro českou vládu. Schválený cenový stop na rok 2023, který zhruba odpovídá úrovni 200 eur/MWh elektrické energie a 100 eur/MWh plynu (bez DPH), nebude vyžadovat tak masivní dotování ze strany státního rozpočtu, jak vláda očekávala v září či první polovině října.
David Tramba
