Čeští motoristé mohou vydělat na návratu íránské ropy na evropské trhy i na soupeření dvou znesvářených větví islámu. Jejich důsledkem by měly být nižší ceny benzínu a nafty.
Dohoda, v níž se mocnosti zavázaly uvolnit sankce vůči Íránu výměnou za to, že islámský režim omezí svůj jaderný program, vrátí na trhy íránskou ropu.
V odhadu, jaký to bude mít dopad na cenu suroviny, se analytické týmy rozcházejí. Některé tvrdí, že cena ropy klesne jen o několik procent, protože čínská ekonomika se vrátí k vyššímu růstu a posílí poptávku. Většina z nich (mezi nimi Energetická informační služba americké vlády a banka Goldman Sachs) ale počítá s dvaceti – až 30procentním propadem.
V takovém případě by benzin a nafta u českých pump klesly pod třicet korun za litr. A nebyl by to ojedinělý výkyv, ceny by se pod touto hranicí držely dlouhodobě.
Ropa za hubičku?
Cena ropy padala hned poté, co byla dohoda s Íránem oznámena. Brent (lehká severomořská ropa ideální pro výrobu benzínu) klesla v úterý v první reakci na dohodu na 56,8 dolaru za barel (159 litrů), ztratila 1,8 procenta. Potom ale část ztrát smazala, obchodníci si patrně uvědomili, že íránská ropa ještě není za dveřmi a že potrvá, než se prosadí na zahraničních trzích.
Íránskou ropu lze v Evropě očekávat nejdříve počátkem příštího roku. Mocnosti (USA, Rusko, Německo, Francie, Británie a Čína) budou nejprve ověřovat, zda Írán podmínky dohody plní, teprve poté odvolají sankční režim, který vývoz íránské ropy striktně omezil.
Íránci nejprve začnou vyvážet své zásoby uskladněné v zásobnících a tankerech plujících v Perském zálivu. Jsou odhadovány na 37 milionů barelů. Zásadně by však cenu ropy měla stlačit až vyšší těžba íránské suroviny.
Íránský ministr ropného průmyslu Bijan Zangeneh tvrdí, že těžaři jsou schopni během šesti až dvanácti měsíců obnovit zakonzervované vrty a denně těžit o milion barelů víc.
Většina expertů na ropný průmysl o tom ale pochybuje. Íránu podle nich potrvá několik let, než se vrátí k dřívějšímu rozsahu těžby.
„Předpokládám, že Írán se dostane na úroveň z roku 2011, kdy těžil denně 4,2 milionu barelu, za tři čtyři roky,“ cituje agentura Bloomberg analytičku Sarah Vakhshouri z SVB Energy International.
Nyní Írán denně vytěží necelých 2,7 milionu barelů. Z toho 1,7 milionu barelu pokrývá domácí spotřebu, necelý milion je vyvážen a zbytek je čerpán do zásobníků.
Stát z někdejší Persie však má velké ambice. Jak jinak, vždyť vlastní čtvrté největší zásoby ropy odhadované na 157 bilionů barelů, což je téměř desetina světových rezerv.
Cílem je Evropa
Íránci chtějí prorazit s ropou především na evropském trhu. Proto do země pozvali evropské ropné firmy Eni a Total.
„Chceme získat zpátky 42 až 43 procent evropského trhu s ropou,“ řekl Mohsen Kamsárí, představitel íránské Národní ropné společnosti televizi CNBC.
Na evropských trzích, obdobně jako v jiných částech světa, je však i bez íránské suroviny přebytek ropy (ve světovém měřítku převyšuje nabídka poptávku téměř o dvě miliardy barelů denně). Návrat íránské ropy konkurenci ještě vyostří, což bude ceny tlačit dolů.
Organizace států vyvážejících ropu (OPEC), do které patří také Írán, by v minulosti pokles cen suroviny zastavila a ceny vrátila na původní hodnotu, aby svým členům zajistila co nejvyšší zisky. Jednoduše by snížila těžební kvóty, a tím vyrovnala nabídku s poptávkou.
Ve sdružení se také dodržovala nepsaná zásada, podle níž státu, který se vrací na trh, aby využil své těžební limity, ostatní „vyklidí prostor“. To znamená, že přestanou využívat jeho volné kvóty.
Jenže ani s jedním nemohou Íránci počítat. Saúdové a jejich spojenci s nimi teď tvrdě soupeří o vliv v oblasti Perského zálivu a nebudou jim ustupovat.
„Parťáci“ z OPEC vedou cenovou válku nejen s ruskými, americkými, či norskými těžaři, ale také sami mezi sebou. Do sdružení se přenáší konflikt dvou znesvářených větví islámu – sunnitů (Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt, Spojené arabské emiráty) a šíitů (Írán), potažmo odvěká rivalita Arabů s Peršany.
Jak poškodit Írán
Strategii spolku založenou na vysokých (ale zpravidla únosných) cenách ropy loni odpískala Saúdská Arábie. Oznámila, že už nebude diktovat cenu suroviny, ale nízkými cenami usilovat o to, aby získala co největší podíl na trhu.
Saúdové odrazili návrhy na snížení souhrnné kvóty pro OPEC 30 milionů barelů ropy denně a nechali cenu suroviny padat až k padesáti dolarům za barel. „Ropný diskont“ Saúdy něco stál a stát bude. Království s obrovskými devizovými rezervami a ještě většími zásobami snadno dostupné ropy ho ale ustojí.
Hůř je státům, jejichž ropný break even (bod rovnováhy mezi náklady na těžbu ropy a její prodejní cenou) je výš než u Saúdské Arábie. A ty najdete jak na Západě (třeba američtí těžaři z břidlic nebo Kanaďané dobývající surovinu z ropných písků), tak v samotné skupině OPEC (Venezuela, Nigérie).
Nízké ceny ropy budou poškozovat také Írán, který nemá devizové rezervy a na vývozu suroviny je silně závislý. A škodit Íránu – to je cíl „sunnitské party“ ze sdružení OPEC.
Lepší nálada u pump
Pro motoristy je cenová válka těžařů požehnáním. Nepochybně jim přijde vhod.
Lze předpokládat, že u čerpacích stanic bude v příštích letech převládat dobrá nálada. Přirozeně za předpokladu, že nějaká nová krize v oblasti ropných vrtů nevyžene ceny ropy do výšin.
Pavel Jégl, Tiscali.cz
