Krajský úřad Ústeckého kraje schválil záměr společnosti Orlen Unipetrol vyrábět obnovitelný vodík s využitím elektřiny ze sluneční energie a elektrolyzérů. Předpokládaný termín zahájení realizace záměru je na jaře roku 2026 a dokončení v závěru roku 2028. Cílem je vyprodukovat ročně okolo 913 tun obnovitelného vodíku, který by nahradil část „šedého“ vodíku při výrobě pohonných hmot.

Úředníci kraje schválili záměr za necelé dva měsíce od předložení, podrobnější posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) v tomto případě nevyžadovali. „Výroba obnovitelného vodíku z obnovitelných zdrojů elektrické energie v rámci ORLEN Unipetrol RPA nemůže mít významný vliv na životní prostředí a nebude posuzována podle citovaného zákona,“ uvedli úředníci Ústeckého kraje ve svém rozhodnutí.

K posuzovanému záměru obdržel úřad v zákonem stanovené lhůtě pět vyjádření, z nichž žádné nebylo kategoricky proti záměru. Jisté výhrady měl pouze Obvodní báňský úřad, který upozornil, že realizace záměru povede ke ztížení nebo znemožnění budoucí těžby hnědého uhlí v katastru bývalých obcí Kopisty a Růžodol. Vzhledem k očekávanému útlumu uhelné energetiky v příštích pěti až deseti letech by to však neměl být problém.

Samotná technologie výroby vodíku se má nacházet uvnitř oploceného areálu petrochemického závodu u Litvínova. Fotovoltaické elektrárny budou umístěny na výsypkách popela zhruba dva kilometry od výrobny vodíku. Jejich instalovaný výkon přesáhne 54 megawattů, umístěny budou na ploše 34,4 hektaru. Současně Orlen Unipetrol zvažuje také nákup zelené energie od externích dodavatelů.

Mohlo by vás zajímat

Pro výrobu obnovitelného vodíku pomocí elektrolýzy vody chce společnost pořídit tři jednotky PEM elektrolyzérů o celkovém elektrickém příkonu 30 MW. Jejich výkon se v závislosti na množství dostupné zelené energie bude pohybovat od 30 do 100 procent instalované kapacity.

Jak vyhovět přísným požadavkům EU

Jedná se projekt, o kterém Ekonomický deník informoval na počátku května. Ředitel strategie a business analýz společnosti Orlen Unipetrol Martin Gajdoš tehdy na sympoziu Ekonomického deníku na téma Vodíková strategie uvedl, že situaci zkomplikovala nová legislativa Evropské unie. Ta místo dosud běžně používaného termínu zelený vodík zavedla kategorii obnovitelný vodík nebiologického původu (Renewable fuel of non-biological origin, zkratka RFNBO) a stanovila pro něj velmi přísná kritéria udržitelnosti.

RFNBO vodík musí být vyroben elektrolýzou s využitím elektřiny ze solární, větrné, vodní či geotermální energie. Příslušné zdroje nesmí být spuštěny do provozu dříve než 36 měsíců od spuštění elektrolyzéru. Další omezující podmínkou je časová korelace mezi výrobou zelené energie a produkcí vodíku. Evropská pravidla jsou dost striktní i co se týká výpočtu emisní stopy RFNBO. Celkové emise nesmějí překročil 28,2 gramu CO2 na megajoule vodíku, což při dnešní úrovni emisní stopy elektřiny ze sítě a v dopravě bude těžké splnit.

Výsledkem této přísné regulace bude zdražení výroby obnovitelného vodíku. „Dosažení cílů k roku 2030 nebude možné bez uváženého systému podpory a incentiv pro výrobu i spotřebu vodíku,“ řekl Gajdoš na závěr svého vystoupení. Jejich zavedení předpokládá i stát ve své letos zveřejněné a vládou schválené Vodíkové strategii.