Vyšší ceny elektřiny a plynu než v okolních státech, zejména v Německu, jsou zásadním rizikem pro budoucí prosperitu českého průmyslu. Nejvíce jsou ohrožena odvětví s vysokou spotřebou energie, jako například ocelárny, cementárny a sklárny, drahé energie navíc odrazují nové investory. Vláda by se měla snažit ceny srazit dolů – třeba podporou výstavby nových spolehlivých zdrojů, které nahradí dožívající uhelné elektrárny. Vyplývá to z ankety Ekonomického deníku mezi průmyslovými svazy a asociacemi.
„Letošní rok byl pro energeticky náročné firmy opravdu skokovým zdražením v regulovaných složkách. Ceny elektřiny v kategorii podniků v energeticky náročných odvětvích jsou v České republice podle dat Eurostatu páté největší v Evropě a absolutně nejvyšší ve srovnání se sousedními státy,“ upozornil Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky a hlavní analytik Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Jak uvedl Eurostat, celkové náklady energeticky náročných podniků na elektřinu byly v letošním prvním pololetí v Česku 167 eur/MWh . Hůře je na tom pouze Velká Británie, Irsko, Nizozemsko a Maďarsko. V sousedních zemích se cena pohybovala od 133 do 147 eur/MWh. Ale například ve Francii podniky platily pouze 74 eur/MWh, ve Španělsku 81 a ve Švédsku 66 eur/MWh. Statistika se týká podniků se spotřebou 70 až 150 GWh za rok.
Drahé vícenáklady a nejisté vyhlídky
V současné době jsou problematické hlavně vysoké platby za podporované zdroje energie (POZE), které cenu elektřiny pro koncové zákazníky výrazně navyšují. Průmyslníci jednají s ministerstvy průmyslu a financí o snížení poplatku za POZE pro energetické náročné podniky na úroveň roku 2021. „Jedině tak lze zmírnit konkurenční nevýhodu energeticky náročných firem oproti nejen mimoevropským, ale i evropským zemím. Takže ohrožení konkurenceschopnosti a přesun výroby tady už je. Pokud ke zvrácení trendu nedojde, mohou být následky pro řadu firem likvidační,“ dodává Bohuslav Čížek.
Zatímco se mnohé země – včetně Německa – se snaží průmyslu od zvýšených nákladů na POZE ulevovat, Česká republika nabízí jen slabé úlevy. Výhled do nejbližších let také nevypadá dobře. „Obáváme se dalšího zvyšování cen vlivem přizpůsobování a rozšiřování sítí v kontextu vysokých cílů Česka v zelené energetice do roku 2030 a dále, případně vysokých požadavků na provozní podporu POZE, která by se do cen pro průmysl bezpochyby promítla,“ varuje Filip Hájek, manažer pro ekologii Ocelářské unie.
Mohlo by vás zajímat
Dalším problémem může být do budoucna nedostatečný výkon elektráren na českém území a závislost na dovozu elektřiny. „Problém vidíme hlavně v nevýstavbě plynových zdrojů, které by nahradily zdroje uhelné. Na toto poukazujeme již déle než rok. Je zapotřebí zavést kapacitní mechanismy po vzoru ostatních členských států EU a zrychlit povolovací řízení tak, aby v České republiky vyrostly nové baseloadové zdroje,“ odpověděla Lenka Janáková, ředitelka odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory a tajemnice Energetické sekce komory.
Stát má udělat vše pro to, aby kvůli nedostatku výkonu nedocházelo k přerušování výroby v podnicích. „Máme zde řadu provozů, které musí jet v nepřetržitém režimu. Jejich nucené odstavení by neznamenalo jen ekonomické ztráty, ale třeba i technologické problémy. Proto je třeba toto nepodceňovat a podnikat kroky, abychom se do takto krizové situace nedostali,“ upozornil Bohuslav Čížek.
Spotřeba elektřiny navíc v průmyslu do budoucna poroste s ohledem na záměry Evropské unie v oblasti snižování emisí oxidu uhličitého. Jak připomněl výkonný tajemník Svazu výrobců cementu ČR Jan Gemrich, producenti budou muset investovat do technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS). „Zatím, až na jedinou lokalitu v Evropě – v Norsku – tyto technologie nebyly plnohodnotně nasazeny a provozně ověřeny, takže odhad spotřeby může být pouze teoretický a liší se podle technologie. Odhadnout lze nárůst spotřeby elektrické energie zhruba o 50 až 70 procent,“ upozornil Jan Gemrich.
„České hutě fungují v režimu 24/7 a ročně spotřebují cca 2 TWh elektřiny, kdy značný podíl je dnes vyráběn z procesních plynů. Dekarbonizace v ocelářství je především o přechodu výroby oceli ve vysokých pecích k výrobě v elektrických obloukových pecích. S tím je spojen konec produkce procesních plynů, přechod na plný odběr ze sítě a zvýšení spotřeby zemního plynu ve výrobním procesu. To bude znamenat dvoj- až trojnásobný růst spotřeby, v případě zatím méně pravděpodobného přechodu na vodíkovou výrobu i více než sedminásobek,“ říká Filip Hájek z Ocelářské unie.
A nejde tu „jen“ o budoucnost průmyslu. Výše ceny elektřiny je důležitá také pro zajištění konkurenceschopnosti železniční dopravy vůči té silniční. Příliš drahá elektřina může zkomplikovat plánovanou výstavbu vysokorychlostních tratí (VRT) a po dokončení prodraží provoz vlaků. „Při zvýšení cen elektřiny bude narůstat cena za výstavbu tratí, kde je bezpochyby v mnoha případech elektřina neopomenutelný zdroj energie. To ale platí u všech typů staveb, nejenom u VRT,“ odpověděl ředitel odboru elektrotechniky a energetiky Správy železnic Luboš Krátký.
Čtvrtina firem má s cenou problém
Jak vyplývá z ankety, kterou mezi svými členy provedla v dubnu Hospodářská komora, elektřinu ke svému provozu potřebují prakticky všechny větší firmy. Zemní plyn nakupuje 71,5 procenta středních a 85 procent velkých podniků. Zatímco na 75 procent podniků mají drahé energie malý dopad, ostatní již přiznávají potíže. Přes 15 procent oslovených nemá peníze na investice do rozvoje firmy, další 4 procenta nedokážou udržet stávající pozici na trhu a necelá 4 procenta přiznala, že drahé energie přímo ohrožují existenci firmy. Největší podíl firem, které drtí vysoké ceny energií, je dle ankety v oboru ubytování, stravování a pohostinství.
Z ankety dále vyplynulo, že celkové náklady na elektřinu převyšující 2000 korun za megawatthodinu (včetně DPH) nepovažuje za přijatelnou skoro 20 procent malých, 19 procent středních a 28 procent velkých podniků. Dlužno dodat, že ceny nad 2000 korun/MWh jsou od nástupu energetické krize v roce 2022 pro firmy každodenní realitou.
První článek, shrnující názory expertů na očekávanou závislost Česka na dovozu elektřiny, vyšel v úterý 26. listopadu. Další články, které reagují na zjištění analýzy MAF společnosti ČEPS a další aktuální trendy v energetice, přinese Ekonomický deník v následujících týdnech. Zaměří se zde třeba na otázku náhrady uhelných elektráren.