Energetická skupina Veolia Energie ČR v posledním roce výrazně pokročila v dekarbonizaci svých teplárenských zdrojů. Spalování uhlí zcela ukončila v teplárnách v Kolíně, Frýdku-Místku a Přerově, částečný přechod od uhlí k zemnímu plynu se odehrál v Karviné a Olomouci. Do konce roku Veolia rozhodne o investici do náhrady uhlí v největší teplárně, kterou je zdroj v Ostravě-Třebovicích, uvedl v rozhovoru pro Ekonomický deník obchodní ředitel skupiny Veolia Jakub Tobola.
Prodlužování provozu uhelných tepláren za horizont roku 2030 není podle Jakuba Toboly reálné ani smysluplné. „Uhlí je z celospolečenského hlediska špatně, je zapotřebí od něj odejít. Pokud chceme zachovat soustavy centrálního zásobování teplem a zároveň splnit požadavky legislativy na vysokou účinnost výroby tepla, tak už s uhlím nemůžeme počítat. Další problém je v ceně emisní povolenky, která výrobu tepla z uhlí výrazně prodražuje,“ upozornil obchodní ředitel Veolia Energie ČR.
ED: Tématem číslo jedna v teplárenství je rychlý odchod od spalování uhlí. Jak výrazně Veolia Energie pokročila v dekarbonizaci od našeho minulého rozhovoru v loňském roce?
Pokročili jsme za ten rok docela výrazně. Když začnu v Čechách, tak teplárna Kolín ukončila v dubnu spalování uhlí. Přecházíme zde na spalování biomasy, které doplňují zdroje na zemní plyn. Hotový je také multipalivový kotel v Přerově, který už dnes vyrábí teplo z tuhých alternativních paliv. Ani zde už dnes nepálíme žádné uhlí. Ve Frýdku-Místku jsme ukončili spalování uhlí na konci května, nahradila jej kombinace zemního plynu a biomasy. Teplárna Karviná má za sebou první etapu dekarbonizace, loni jsme zde nainstalovali pět plynových kotlů. Dalším krokem bude výstavba kotle na tuhá alternativní paliva a kogeneračních jednotek. Tento projekt vychází na zhruba sedm miliard korun, z toho polovinu by měla uhradit dotace z Modernizačního fondu.
ED: Jak budete postupovat v případě krajských měst, tedy Ostravy a Olomouce?
Co se týká Olomouce, tady máme potřebná povolení a máme čas do roku 2030 s uhlím skončit. Ale také zde jsme postavili zdroje za zemní plyn, modernizovali jsme špičkovou výtopnu, takže zčásti se už přechod od uhlí k plynu odehrál. Do budoucna zde počítáme také s využitím tuhých alternativních paliv.
V Ostravě probíhá příprava koncepce, máme zatím dvě až tři varianty, jak by vytápění Ostravy mohlo do budoucna vypadat. Ve všech variantách počítáme s tuhými alternativními palivy, zemním plynem, odpadním teplem, ale i s tepelnými čerpadly. Také tady počítáme s náhradou uhlí do roku 2030. Letos bychom chtěli vybrat nejlepší variantu a požádat o dotaci z Modernizačního fondu.
ED: Bez dotací by to ekonomicky nevycházelo?
Ceny energií a jejich výhled na nejbližší roky dopředu ukazují, že nebude možné bez dotace vyrábět elektřinu ze zemního plynu. Třeba paroplynový zdroj bez dodávky tepla, tedy zaměřený pouze na výrobu elektřiny, dnes ekonomicky nedává smysl. Pokud se jedná o teplárnu, která umí lépe využít spotřebované palivo, vychází to o něco lépe. Je dobře, že máme možnost čerpat investiční podporu z Modernizačního fondu, ale při tom, co se děje na energetickém trhu, může být provozní podpora také potřebná. Proto čekáme na to, jak budou vypadat avizované aukce na podporu kombinované výroby elektřiny a tepla.
ED: V jaké pozici jsou uhelné teplárny? Vydrží v provozu do doby, než za ně bude náhrada?
V případě uhelných tepláren v zimním období fungujeme v teplárenském provozu, v kogeneračním režimu vyrábíme elektřinu a teplo. V létě tam, kde to jde, odstavujeme výrobu elektřiny a fungujeme jen v teplárenském provozu, hlavně pro výrobu teplé užitkové vody. Ceny elektřiny v létě jsou nízké a výroba elektřiny z uhlí se nevyplatí.
ED: Očekáváte rychlý konec uhelné energetiky v Česku?
Kromě vysoké ceny emisní povolenky vytěsňuje uhelné elektrárny z trhu také rostoucí výroba v obnovitelných zdrojích energie. Jejich instalovaný výkon je natolik vysoký, že když hodně fouká nebo svítí, tak je přebytek výkonu. Poroste poptávka po zdrojích s rychlým startem, a k tomu se víc hodí plynové elektrárny. V poslední době můžeme sledovat rostoucí zájem investorů o stavbu takových zdrojů.
ED: Zapojí se do jejich stavby také Veolia?
Už na tom pracujeme. Plynové turbíny, které pořídíme, budou schopny poskytovat služby výkonové rovnováhy. Kogenerační jednotky zařadíme do agregačního bloku a také s nimi budeme poskytovat služby společnosti ČEPS. Stavíme dva elektrokotle, jeden v Olomouci a druhý zřejmě v Praze, a tím pomůžeme s vyrovnáváním přebytků elektřiny v síti. V neposlední řadě dokončujeme bateriové úložiště v Krnově, které je primárně určeno pro poskytování služeb přenosové soustavě.
ED: Další dnes často diskutovanou technologií je spalování vodíku. Budou vaše nové plynové teplárny „hydrogen ready“ tak, jak požaduje Evropská unie?
Ano, to bude jedna z podmínek při výběru dodavatele. Otázkou zůstává, kde vezmeme tolik vodíku. Máme jeden projekt na výrobu vodíku, který by také mohl sloužit při regulaci soustavy. Jedná se o dvoumegawattový elektrolyzér ve Frýdku-Místku. Brzy vypíšeme výběrové řízení na dodavatele technologie, ale – stále vedeme ve firmě diskusi o tom, jak naložíme s vyrobeným vodíkem. Moravskoslezskému kraji se zatím nepodařilo vybrat dodavatele vodíkových autobusů, také projekt pořízení vlaků na vodík zůstává nejistý. Vypadá to, že jsme s naším projektem předběhli dobu.
ED: Možnost vodík spálit v plynových teplárnách pro vás není zajímavá? Nebo přidávání vodíku do zemního plynu v plynovodní síti?
Vtláčení vodíku do plynovodní sítě technologicky možné je, ale problém je v tom, že výrobní náklady vodíku jsou mnohem vyšší než cena zemního plynu. Účinnost procesu výroby zeleného vodíku a jeho následného spálení v plynové turbíně je natolik zoufalá, že nemůže dávat ekonomický smysl.
ED: Jak vidíte budoucnost oboru? Udrží se centralizované teplárenské soustavy v konkurenci lokálních zdrojů – plynových kotlů a tepelných čerpadel?
Cena tepla roste, dnes často překračuje 1000 korun za gigajoule. Ale alternativy jsou také dražší, než byly před energetickou krizí. Cena tepla z plynových kotlů nebo tepelných čerpadel je srovnatelná s cenou tepla z centralizovaného zdroje. Musíme cenu tepla udržovat tak, aby naše cena byla konkurenceschopná oproti těmto alternativám. Udělali jsme v posledních letech řadu úsporných opatření, hledáme úspory v nákladech kdekoli to jde.
ED: Jak se teď daří vaší firemní skupině na trhu energetických úspor, tedy EPC projektů? Navážete na projekt v Psychiatrické nemocnici Bohnice dalším podobným projektem?
S dalším rozvojem aktivit na trhu EPC projektů souvisí akvizice firmy Advance Energo, kterou jsme oznámili v únoru. Získali jsme projekty na energetické úspory v Karviné, Olomouci a Stráži pod Ralskem, zpravidla se jedná o školy a další budovy v majetku města. EPC projekty jsou běh na dlouhou trať, výběrová řízení jsou poměrně dlouhá a složitá.
ED: Budete EPC služby poskytovat pod dvěma různými značkami? Nebo své aktivity v této oblasti sloučíte do jedné firmy?
Dnes do EPC projektů jdeme pod hlavičkou Advance Energo. Rozhodnutí konsolidovat naše EPC služby pod Advance Energo nám umožní lépe soustředit naše odborné kapacity, zdroje a know-how v této specifické oblasti.
ED: Vidíte v oboru EPC služeb prostor k další expanzi? Nebo se tento trh postupně vyčerpá?
Nemyslím si, že se tento trh v nejbližších deseti letech vyčerpá. EPC projekty jsou náročné na přípravu a investice. Budov v majetku státu, které zatím neprošly žádnou zásadní rekonstrukcí a revitalizací, je opravdu hodně. Máme spíš opačný problém – kapacita dodavatelů EPC projektů je omezená, poskytovatelů EPC služeb je poměrně málo. Pro představu: skupina Veolia Energie dokáže realizovat jen několik velkých EPC projektů ročně, mimořádných projektů typu nemocnice Bohnice zvládneme pouze jeden nebo dva za rok.
David Tramba
