Turecký státní fond TMSF dokončil prodej společnosti Adularya Enerji. Proč by nás to mělo zajímat? Vazba tohoto zamotaného příběhu na Česko je více než silná. Jedná se o společnost, která si u českých dodavatelů objednala uhelnou elektrárnu a výsledkem je nefunkční paskvil. Zatímco Česká exportní banka a EGAP na tomto obchodním případu prodělaly miliardy korun, turecký stát na prodeji vydělal.
Zprávu přinesl web Sözcü a následně ji převzala další turecká média. Společnost Adularya Enerji původně vlastnila podnikatelská skupina Naksan, avšak režim prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana ji v roce 2016 znárodnil kvůli údajnému zapojení vlastníků, rodiny Nakibogluových, do neúspěšného pokusu o státní převrat. Státní fond pojištění vkladů (TMSF) po několika neúspěšných pokusech vypsal letos v červnu soutěž na prodej elektrárenské firmy znovu. Tentokrát to vyšlo.
Minimální vyvolávací cena za nespuštěnou elektrárnu, přilehlý uhelný lom, nemovitosti i licence na těžbu uhlí byla stanovena na 1,715 miliardy tureckých lir. Soutěž vyhrála firma Doruk Madencilik ze skupiny Yildizlar SSS Holding s nabídkou zhruba 3,3 miliardy tureckých lir (v přepočtu 4 miliardy korun). V minulých dnech byla transakce vypořádána a elektrárnu Adularya převzal nový vlastník.
Z pohledu turecké vlády se jedná o téměř čistý výnos. Naopak Česko na celém případu prodělá, a to hodně. České exportní bance (ČEB) se v únoru podařilo prodat pohledávku za společností Adularya, ale za necelé dvě miliardy korun. Původní objem úvěru však dosahoval téměř 11 miliard korun, po připočtení ušlých úroků se dohromady jedná o 14 miliard. Výši ztráty z tohoto neslavného obchodního případu není těžké dopočítat. Teprve v říjnu se ČEB dohodl s pojišťovnou EGAP na tom, jak se o miliardovou ztrátu podělí.
Pohledávku ČEB koupil ve výhře ve veřejné soutěži turecký Yildizlar SSS Holding. Ekonomický deník na jméno nabyvatele zakázky upozornil již v lednu. Jedná se o soukromou podnikatelskou skupinu rodiny Yildizů, působící v oborech výroby keramiky, těžebního průmyslu, energetiky a paliv, stavebnictví a cestovního ruchu. Yildizové mají na rozdíl od Nakibogluových blízko k vládnoucímu režimu prezidenta Erdoğana.
Vadné kotle z Rakouska
Kauze uhelné elektrárny Adularya (známé též jako Yunus Emre) se Ekonomický deník opakovaně věnoval. Loni v dubnu jsme informovali o dvou protikladných příbězích, které zkoušejí objasnit, proč turecká elektrárna nefunguje. S tímto problémem se bude muset vypořádat také nový vlastník Adularye.
Podle první verze postavil ostravský holding Vítkovice špatně fungující elektrárnu, pořídil do ní vadné kotle od rakouského výrobce a vinu hází na tureckou stranu. Podle druhé se naopak Vítkovice staly obětí neseriózních tureckých partnerů, kteří za odvedenou práci neplatili a znehodnotili kotle dodávkou nekvalitního uhlí.
Podle technických expertů, kteří se na stavbě uhelné elektrárny Adularya podíleli a se kterými měl autor článku v minulých letech možnost hovořit, je problém hlavně v kotlích, které dodal rakouský výrobce Andritz. Důkazem může být fakt, že jiné uhelné elektrárny podobného stáří a výkonu v okolí turecké Ankary spolehlivě fungují. Rozdíl byl pouze v tom, že měly jiného generálního dodavatele a kotel od jiného výrobce.
Kauza Adularya: časová osa
- 2009 – Počáteční přípravy projektu turecké elektrárny, nejprve v režii české společnosti Ferrit a slovenské BTG Energy. Ty později přizvou většího a silnějšího partnera: Vítkovice.
- Duben 2010 – Zakázka podepsána, hnědouhelnou elektrárnu Adularya (Yunus Emre) postaví konsorcium vedené společností Vítkovice Power Engineering (VPE).
- Srpen 2010 – Podle uzavřené smlouvy zajistí financování projektu Česká exportní banka. Turecká Adularya Enerji je příjemcem úvěru a investorem. O něco později dohodnuto pojištění od státní pojišťovny EGAP.
- Prosinec 2010 – Podpis smlouvy za 68 milionů eur, podle níž dva kotle dodá rakouský Andritz.
- Únor 2012 – Zahájení výstavby elektrárny Adularya včetně přilehlého lomu na uhlí.
- Květen 2014 – ČEB dočasně pozastavila čerpání půjčky na stavbu elektrárny kvůli sporu investora a dodavatelů o výši dodatečných nákladů.
- Leden 2016 – První spuštění bloku A elektrárna Adularya. Po několika týdnech musel být odstaven kvůli problémům s hromadícím se popelem v kotli.
- Duben 2016 – Vítkovice Power Engineering přestávají platit své závazky, první věřitel podává insolvenční návrh k soudu. Druhý neúspěšný pokus spustit blok A.
- Červen 2016 – Odjezd většiny českých zaměstnanců a kontraktorů z elektrárny Adularya.
- Červenec 2016 – Neúspěšný pokus o státní převrat v Turecku. Jednoho z majitelů holdingu Naksan zatkla turecká policie, dceřiné firmy včetně Adularye převzali státní správci.
- Srpen 2016 – Vítkovice Power Engineering skončily v úpadku, insolventní jsou i další dceřiné firmy holdingu Vítkovice.
- Říjen 2017 – Expertní zpráva zpracovaná pro ČEB a EGAP potvrdila, že problém je v konstrukci kotle, al také ve špatném namletí uhlí.
- Prosinec 2017 – Česká exportní banka nahlásila elektrárnu Adularya jako pojistný případ, uhradit jej má EGAP. Ten to však odmítl.
- Září 2019 – Premiér Andrej Babiš řešil s tureckým prezidentem Erdoğanem osud elektrárny. Turci znovu nabízejí Čechům, ať elektrárnu převezmou, ale těm se do toho nechce.
- Listopad 2020 – Česká exportní banka spustila prodej pohledávky za firmou Adularya Enerji (úvěr za 433 milionů eur plus příslušenství 120 milionů eur).
- Únor 2022 – Prodej pohledávky za cca 2 miliardy korun turecké podnikatelské skupině Yıldızlar SSS Holding.
- Červen 2022 – Turecký státní fond TMSF vypsal soutěž na prodej zabavené firmy Adularya Enerji.
David Tramba
