Jako velký problém vnímám nedostatek lidí v obranném průmyslu. Musíme motivovat mladé lidi, studenty, abychom měli dostatek leteckých inženýrů, strojařů, říká v rozhovoru s Ekonomickým deníkem místopředseda sněmovního výboru pro obranu Josef Flek (STAN). Měli bychom se soustředit na motivaci mladých, aby byl znovu zájem o studia technických oborů, podotýká.
Jak vnímáte připravenost státu na konflikty podobné válce na Ukrajině? Je česká armáda podle vás připravená?
Já začnu trochu zeširoka a pak se dostanu ke jádru. Do začátku války bych si myslel, že ne. Jakmile začala válka, tak bylo vidět, že došlo k procitnutí. To byl zdvižený prst, to byla facka a ukázala nám to, že máme opravdu velké nedostatky. Když to řeknu otevřeně, tak to bylo hlavně o nedostatku financování v celé struktuře.
Ono se říká, že kdybychom se opravdu dostali do přímé války, tak bychom v ní vydrželi bojovat asi tři čtvrtě hodiny…
To jsou taková sporná čísla. I při Druhé světové válce se říkalo, že bychom se ubránili jen pár dní. Těžko říct. Kdyby takhle přemýšlela i Ukrajina, tak bychom se třeba mohli bránit už i na našem území. Tím, že se se opravdu zapojili do intenzivních bojů, a prostředky také neměli, respektive neměli jich tolik, si získali pozornost celé Evropy i NATO. Proto tam jde z této strany velká podpora a nemalá část od nás. Bojují tvrdě, ale jen díky prostředkům z České republiky, zemí Evropské unie a pomoci i ze strany USA, se drží tak dlouho. Takže se nebavme o tom, jestli bychom se vydrželi bránit třeba 45 minut. Jde o to, že NATO je jako celek jedna z nejsilnějších armád na světě. To je důležité říct.
Vraťme se tedy k tomu brutálnímu podfinancování a k tomu vývoji…
Ve chvíli, kdy se tu v minulém volební období přesouvalo deset miliard, které údajně nebyly zapotřebí a pak se vracelo, je to aktuálně úplně obráceně. Obrana a bezpečnost státu je jasná priorita. Samozřejmě jsou i jiné věci, které na to navazují. Obrana navýšila rozpočet o 25 procent, nyní v ní máme nějakých 112 miliard a snažíme se i naplnit ta deklarovaná 2 procenta HDP.
Na obraně býval před koncem roku býval vždy rozpočtový přebytek a nakupovalo se. Někdy až horečnatě, nesystematicky. Nešlo by dobré upravit i toto?
Bude to přesně tak, jak říkáte, proběhne systematizace. Bude nějaký souhrn, ze kterého se bude čerpat na strategické dlouhodobé projekty. Budeme přesně vědět, kolik máme alokovat, účetně budeme mít alokované finance na dlouhodobé strategické projekty. V tuto chvíli se dělá to, že když máte zakázku, nějakou akvizici, tak to můžete podpořit i tak, že za ni zaplatíte dopředu. Tím pádem to vyjde i levněji, protože ta firma, která dodává, si na tu zakázku nebere úvěr, tím se to vám, jako konečnému zákazníkovi neprodražuje. A také máte jistotu, že vám do budoucna tu akvizici zrealizuje.
Připravuje se zákon o financování obrany státu. A v něm se zmiňují i projekty, které nejsou ryze vojenské. Například úprava mostů na dálnicích, aby tam mohly projet tanky atd. To by do toho zapadalo také?
Ano, ale bude to propojené i s jinými resorty. Tato legislativa se připravuje a v tom zákoně by mělo být tak, že všechny resorty, které mají nějaké projekty, které by byly nějak navázané na obranu, tak se budou počítat do těch dvou procent HDP na obranu. A tyto resorty, které budou mít v povědomí, že jsou nějak propojené s obranou, tak budou muset tři roky dopředu, aby to bylo opravdu dostatečně s náskokem, dát vědět že se například zpevňují mosty, aby projel těžký tank, nebo upravují silnice a terénu. Mělo by to být propojené. A nezapomínejme na výzkum a vývoj, i tyto položky mohou být zapojené do obrany státu.
Obrana kritické infrastruktury
To jste mi nahrál. Nedávno jsme měli konferenci s ministryní Janou Černochovou a zástupci zbrojovek a zbrojovky tvrdí, že jsou připravené. A nadhodily myšlenku, že by stát mohl nějak se spolupodílet na vývoji, nějakým předfinancováním vývoje nových technologií. Jak vnímáte tuto vizi? Je reálná? Například ve Francii to tak funguje…
Ano, funguje to tam a my se můžeme inspirovat. Je to zajímavá myšlenka. Pokud bude stát některé projekty kofinancovat, bude od začátku u výzkumu, vývoje, tak ušetří, projekt popožene. Ale zároveň informace, které má zbrojovka, bude mít i stát, Armáda ČR, ministerstvo obrany a mohou se tedy vzájemně výhodně propojovat. Koncepce války, která se teď vede na Ukrajině ukazuje a odkrývá, že dnes se neválčí jen z blízka. Vidíme použití raket, dronů, hybridní válčení. Vidíme to, že Rusové útočí na civilní obyvatelstvo, na energetickou infrastrukturu. Putin chce nechat Ukrajince vymrznout, nechat je trápit a tím zavalit Evropu migrační vlnou. To je nový styl válčení, který má vést k rozvrácení Evropy. A my to musíme velmi intenzivně vnímat a být připraveni.
Myslíte si, že by se armáda měla stavět na jakémsi komplexním módu, anebo bychom se měli specializovat na určité „druhy boje“? Už dnes máme specialisty: chemiky, zdravotníky, 601. skupinu speciálních sil…
Samozřejmě máme chemiky, zdravotníky, ale je vidět, že obrana, nebo ministerstvo a armáda modernizuje na celém spektru. Přidáváme svůj díl do NATO, nemáme třeba tolik početnou armádu, máme zhruba 25 000 profesionálů, máme nějakou aktivní zálohu a chceme i toto číslo navyšovat. Nejsme tak silní v těch počtech, ale v kvalitě. Byť v kvalitě teoretické, protože až na výjimky jsme nebyli účastníky otevřeného konfliktu. Co se týče zahraniční mise, ve světě máme pověst jedné z nejschopnějších armád. Ale bohužel, co si budeme nalhávat, v české armádě jsou dodnes používány zbraně a stroje, které mají ruské návody. Ale pojďme si říct, že se připravuje nová vrtulníková koncepce, koncepce UAV – dronů, koncepce nadzvuku a budeme modernizovat i mechanizovanou těžkou brigádu.
Ale to všechno bude něco stát. A ne málo…
Bude. Ale bohužel to nemůžeme nechat tak, že to nějaký pátek vydrží. Že to přetřeme a bude to v pořádku. Opravdu už teď musíme přemýšlet i pro další generace. Teď to pro nás bude těžké, ale další generace to bude mít snazší v tom, že bude udržovat a obnovovat moderní techniku, bude cvičit. Jako velký problém vnímám nedostatek lidí v obranném průmyslu. Musíme motivovat mladé lidi, studenty, abychom měli dostatek leteckých inženýrů, strojařů. O to, co nakoupíme, se musí někdo starat, udržovat, modernizovat. Měli bychom se soustředit na motivaci mladých, aby byl znovu zájem o studia technických oborů, abychom měli dostatek profesionálů.
Vraťme se ke zmiňovaným útokům na kritickou infrastrukturu. U nás je řada palčivých míst. Přehradní nádrže pro pitnou vodu, vedení elektrického proudu, trafostanice, produktovody atd. Jak podle vás zabezpečit tyto oblasti? To není jednoduché. Na tom se budou muset podílet i státní firmy a opět to znamená navýšení segmentu bezpečnostních odborníků…
Vezměme si jako příklad jadernou elektrárnu Dukovany. V Náměšti je vrtulníkové letiště, kde máme staré vrtulníky. Ale i tak když vzlétnou, do deseti minut jsou tam. Možné útoky na kritickou infrastrukturu, na pitnou vodu, produktovody, vnímáme, vnímáme a budeme se to snažit řešit například novou protivzdušnou obranu. Ta je jedna z nejdůležitějších nových položek. Je jasné, že potřebujeme systém, který včas detekuje hrozbu, i rakety s dlouhým doletem, které pak můžeme zničit v reálném čase v dostatečné vzdálenosti.
Protivzdušnou obranu řešíme s Izraelci, ale nestálo by za úvahu podívat se i jinam, protiraketový deštník mají dobře vyvinutý i v USA…
Mají. Myslím si, že v tuto chvíli to bude tak, že kdo nabídne nejlepší variantu, řekněme cenu, výkon a v tuto dobu i rychlost dodání. My tu máme třeba systém SHORAD z Izraele a kdo jiný umí vystavět kvalitní protiraketový deštník než Izrael. Izraelci jsou neustále pod nějakým raketovým útokem. A výzkum a vývoj protivzdušné obrany mají dostatečný. Ale do toho můžeme zařadit i drony, nadzvukové letectvo i nově budovanou vrtulníkovou koncepci. Když všechny tyto segmenty propojíme, měli bychom být schopni zabezpečit vzdušný prostor, ale i tu zmiňovanou kritickou infrastrukturu. Teď přepracováváme strategický bezpečnostní dokument, do nějž budeme tyto nové hrozby zavádět. Je na to tým, řeší to ministerstvo, zákonodárci. Tento dokument vzniká ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí, protože stávající dokument je sedm let starý a vidíme, že se hrozby výrazně posunuly.
S tím vším souvisí legislativa. Už jsem zmínil zákon o financování obrany státu. Ale nově se nám tu tvoří zákon o munici, zásadním způsobem se renovuje zákon o zbraních a střelivu. Ukazuje se, že tyto novely vznikají za poměrně velkých porodních bolestí, protože v připomínkových řízeních je připomínek nemálo. Shledáváte na nich něco zásadního, studoval jste je, co v nich třeba chybí? Jak vnímáte aktuálně připravenou legislativní aktivitu?
Abych řekl pravdu, zatím jsme to řešili jen okrajově. Není to zatím ve sněmovně. Jakmile to přijde na výbor, tak si myslím, že tomu budeme věnovat dostatek času. Naše výbory trvají bezmála 6 až 7 hodin, myslím, že jsme schopni nedostatky odhalit. Ale musí jít o racionální a smysluplné zásahy, ať neřešíme drobnosti, které by mohly legislativní proces zdržovat. Určitě si to vyříkáme s ministerstvem obrany, s ministryní, s náměstky. Přestože tyto zákony předkládá ministerstvo vnitra, určitě budou přiřazené i výboru pro obranu, takže je řádně probereme. K zákonu o financování obrany, tam vidím jedno z nejdůležitějších kritérií uzákonit ta 2 procenta HDP do rozpočtu ministerstva obrany. Je to taková jistota do budoucna.
Myslíte, že najdete shodu s opozicí, s ANO?
To je těžká otázka. Budeme je muset přesvědčit. Vysvětlit jim, že to neděláme pro sebe, ale i pro budoucí vlády, koalice i opozice. To není věc, kterou si tu nyní vymyslíme a budeme z toho těžit jen my.
Investice, která se vyplatí
Vrátím se k výrobě zbraní. Poradenská společnosti EY udělala průzkum projektu Pandur a zjistila, že každá koruna z toho projektu se vrátila cca třikrát. Není toto cesta, aby stát, jak jsem zmínil, spolufinancoval některé projekty? Protože to generuje další příjmy státu a není to vhazování peněz do černé díry.
Ono to bude trochu obdobně řešeno do budoucna tak, že se do smluv o zakázkách, do akvizic, budou dávat věci typu, že na projektu musí být domluvena spolupráce s českými firmami ze 40 až 60 procent. To dříve tak nebývalo. Například, pokud se podepíše smlouva, ať u nadzvuku, bojových vozidel pěchoty CV- 90, nebo tanky do budoucna, tak vždy budeme chtít spolupráci s českými firmami.
Obávám se, že například u zvažovaných stíhaček F-35 to asi tak úplně nepůjde…
Mýlíte se. Už se něco předjednává se státním podnikem LOM Praha. Musíme si umět klást podmínky. Teď se vyjednává s Lockheed Martin, s USA. Tým je složen z lidí z ministerstva obrany, z ministerstva financí, ministerstva průmyslu a obchodu, ale i dalších odborníků. Mají rok na to, aby vyjednali výhodné podmínky. To znamená, cenu, termín dodání, množství, ale i spolupráci s českými firmami. Nejenom těch zmiňovaných 40 až 60 procent, ale i zapojení českých firem do servisu. Tady už se bavíme o 80 až 100 procentech servisu v České republice. Takže české firmy chceme zapojit, přínos do státní kasy pak bude logický. Kapacity tu jsou.
Opravdu si myslíte, že budou zahraniční dodavatelé schopni přistoupit na podmínky spolupráce na české straně? Není to jednoduchá branže.
Není. Když jsme byli s paní ministryní v USA, když se řešila spolupráce i možnost nadzvuku, darů tanků, vrtulníků, jsou to dlouhé seznamy položek. Mohlo by nám výrazně pomoci nakupování G2G, vláda – vláda. Také i systém rozloženého financování, placení záloh, aby se to na jednu stranu neprodražovalo a na druhou stranu by tak dodavatel viděl, máme reálný zájem, a že platíme nejen včas, ale i dopředu. Bude těžké vyjednat příznivou cenu, vstupují nám do toho nepřátelé typu vysoké inflace, cen energií, ale hlavně veliký zájem o zbraně na celosvětových trzích. Ceny za tento sortiment mohou výrazně růst.
Například výrobce gripenů se před nedávnem ozval, že může přijít se stejně „nabitým“ letadlem jako je F-35, v mnohem zajímavější cenové relaci. Ale připomeňme si, že tato stíhačka nemá dosud bojové zkušenosti…
My nemáme jasně stanovené priority, že to musí být F-35. Armáda České republiky řekla, že chce stíhačky páté generace. My se tomu snažíme vyhovět a jediný, kdo je teď má na trhu, jsou Američané s F-35 nebo na Rusové, což jako alternativa logicky nepřichází v úvahu. Pokud by vyjednávání s USA selhalo, budeme se muset podívat jinde.
A co Poláci? Ti si koupili houfnice na korejských podvozcích. Korejci jsou zjevně schopni dodávat v reálném čase…
To bude také jeden z aspektů vyjednávání. Pokud se to někde bude zdát nemožné dodat v termínu, nebo v dostatečném množství, bude muset na ministerstvu padnout politické rozhodnutí. A silný hlas má i armáda. Abychom opravdu sehnali to, co potřebujeme, a co je reálně dostupné.
Vracím se k akčním Korejcům. V minulosti nám třeba nabízeli vrtulníky…
Vrtulníky už máme asi vyřešené, protože minulá vláda nakoupila Venomy a Vipery. Jen nevím, jestli to bylo úplně šťastné, protože to jsou vrtulníky, které se dnes už jinde někde spíše uzemňují. My budeme jedni z mála, kteří je budou ještě využívat. Teď půjde ještě o propojení a kooperaci nadzvukových letounů s bezpilotními letouny tak, aby byl tento systém schopen v protivzdušné obraně komunikovat s NATO. Ještě se vrátím ke gripenům, abych nekřivdil, jsou to kvalitní letouny, piloti si je chválí, ale my řešíme aktuální reálné hrozby.
Štěstí přeje připraveným
Vím, že na takovou otázku se špatně odpovídá, ale poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, myslíte si, že se něco takového může v budoucnu stát i směrem blíže k NATU? Ten konflikt Rusko evidentně vyšťavil až na dřeň…
Na to se dá těžko odpovědět. Když řeknu, že ne, necítil bych to jako zaručenou odpověď. Prostě štěstí přeje připraveným. Mám obavu z toho, že když obranu země podceníme, může se nám to vymstít. Když budeme připraveni, tak nebudeme překvapeni. Je sice vidět, že se Rusko vyšťavilo, vypadá to, že by se už chtělo pustit do, v uvozovkách jakéhosi vyjednávání. Nevíme, jak to dopadne s okupovaným územím, pak může být pár let klid, a Rusové se zase vyzbrojí, vycvičí, zmobilizují a za tři, čtyři, roky zase potáhnou na Západ a může to být stejné ba mnohem horší. Stejné obavy mám i situaci na Tchaj-wanu, kde se bublá evidentní konflikt. Tam může dojít ke konflikt s celou indopacifickou aliancí, kam spadá Austrálie, Japonsko, Amerika, Jižní Korea. A kdo jej rozdmychává víme, Čína. A ta teď vnímá, že je Rusko oslabené. Situace je stále nevyzpytatelná a nemůžeme se konejšit, že teď to už bude dobré.
Směřujete k tomu, že pokud něco vypukne tam, může to mít dopad i u nás? Protože USA se pak bude soustředit na konflikt v Tichomoří?
Můžeme si položit otázku, jestli to náhodou není záměr ze strany Ruska a Číny, rozmělnit dodávky podpory Ukrajině. Není to vyloučeno. Na druhou stranu, dohody mezi Čínou a Ruskem neznáme. V tuto chvíli je nejdůležitější, aby Ukrajina vytlačila Rusko ze svého území. Pak bude nejdůležitější dojednat nějaký smír a řešit je diplomatickou cestou. Ale bohužel mám obavy, jak Putin několikrát říkal, že svět bez Ruska, jako velmoci, nemá cenu, že on ty mocenské choutky bude mít neustále. Můžeme si říci, že Rusko lže, Rusko si neváží života a neváží si života ani svých občanů. Není vyloučeno, že to budou v budoucnu zkoušet neustále a my musíme být připraveni. A to nejenom množstevně, ale hlavně kvalitně. Bude to hodně o výzkumu a vývoji. O kvalitních akvizicích, kvalitní výzbroji, kvalitně vycvičených vojácích. Válka na Ukrajině jednoznačně ukazuje, jak moc dělá moderní technika a moderní strategie.
Jan Hrbáček